Svatý Václav možná stojí na náměstí všem hrdě na očích. Ale s naprostou jistotou o něm můžeme říct pouze to, že žil. Ale nesmějte se, ono to totiž v tomto období není málo. Pokud by se kníže Václav ohlédl zpět v čase na své předky, jen dvě generace před ním by se tím mohly pochlubit.

Kdy se svatý Václav narodil?

Datum narození, jak už to tak bývá, pouze odhadujeme. Obecně, čím dál zpět v čase jdeme, tím hůře se dohledává rok narození. Zato datum úmrtí většinou známe. Je to proto, že děti byly křehké bytůstky, které se v raném středověku málokdy dožily dospělosti. Zato úmrtí panovníka se označilo v análech pečlivě. Znamenalo také nástup nového vládce. Svatý Václav se pohybuje ale v tak mlhavém období dávnověku, že ani datum úmrtí není stoprocentně jasné.

Jak svatý Václav zemřel?

Kníže Václav byl s pravděpodobností hraničící s jistotou zavražděn ve Staré Boleslavi. Tradice tvrdí, že vraždu si objednal jeho bratr Boleslav. Středověcí kronikáři si jsou jistí. Dnešní historici tuto jistotu nesdílí. Každopádně právě mladší bratr Václava na knížecí stolec po památné boleslavské vraždě nastoupil.

Kdo vypráví o Václavově životě

O životě svatého Václava vypráví hned několik zdrojů. Problém je v tom, že všechny pochází z doby pozdější, a hlavně všechny sledují své vlastní cíle. Žádný z nich nemůžeme označit za objektivní. V první řadě to jsou legendy. Právě legendy, jmenovitě Kristiánova legenda, představují nejvěrohodnější zdroj o počátcích Přemyslovců u nás. Především proto, že vznikaly v 10. století, tedy brzy po událostech, které popisují. Jenže legenda je specifický literární žánr. Legenda má za úkol vyprávět o světci tak, aby věřící inspirovala k následování jeho zbožných činů. Má přesně danou strukturu a obsahuje mnohé formule a klišé, které se v textech opakují.

Kronikář Kosmas se o svatém Václavovi samozřejmě také zmiňuje, ale ani Kosmovi nemůžeme věřit všechno. Středověký kronikář se nesnažil objektivně popsat historii. Jeho kronika je v podstatě ideologií vládnoucí dynastie. Dílem, které geniálním způsobem obhajuje nárok Čechů, a především české vládnoucí vrstvy, tedy Přemyslovské dynastie, na vládu v Čechách.

Jestliže nemůžeme věřit jednotlivým zdrojům, můžeme věřit závěrům, k jakým dojdeme, když je porovnáme. Když vedle nich postavíme archeologické nálezy a třeba i antropologické zkoumání, kterému podrobil ostatky prvních českých vládců Emanuel Vlček.

Co tedy víme o životě svatého Václava?

Když Václavův otec zemřel, nebyl budoucí kníže plnoletý. Proto za něj vládla jako regentka matka Drahomíra. Mezi Drahomírou a Václavovou babičkou Ludmilou propukl spor, patrně právě o regentství, ale také o vliv na oba chlapce. Ludmila byla zavražděna. Když Václav dosáhl plnoletosti, ujal se vlády, ale jeho matka se vlivu nechtěla dobrovolně vzdát. Musel ji tedy dát uvěznit. Nic z událostí v tomto odstavci nepovažujte za něco neobvyklého. Krvavé spory o regentství končící vraždou nebo uvěznění vlastní maminky či jiného člena rodiny v cestě za vládou, to jsou běžné kratochvíle mocných v raném středověku.

Václav se ujal vlády v Čechách, které zdaleka nebyly sjednoceny. Knížecí autoritu neustále někdo zpochybňoval. Václav pokračoval v upevňování vlivu pražského centra nejen s mečem v ruce, ale také prosazováním křesťanství. Na pražském pahorku nechal postavit nejvýznamnější kostel v 10. století. Václav nebyl první, kdo nechal vystavět na tomto místě křesťanskou svatyni. Ale jako první položil základy kostela do bezprostřední blízkosti pohanského kultu a do centra světské moci. Zasvětil ho svatému Vítu a uvnitř se dokonce nacházel svatý ostatek – patrně kus ramenní kosti. Jak dalece byl Václav zbožný a mravný se asi nedozvíme. Patrně byl na svou dobu vzdělaný, ale všechny ostatní soudy o jeho charakteru musíme považovat za literární licenci legendistů, kteří popisují světce tak, jak se světec v legendách popisuje.

Kníže Václav a Německo

Svatý Vít byl německý svatý a byl to právě vztah s Německem, kvůli kterému Václav trochu bloudí v labyrintu české historické paměti. Václav totiž po prohraných bojích přijal poddanství krále nově vznikající římsko-německé říše a zavázal se platit tribut. Jeho bratr Boleslav patrně nesdílel nadšení pro tuto politiku. Nutno ale říct, že Václav se nenacházel v situaci, kdy by si mohl dovolit proti zahraniční přesile bojovat. V této chvíli totiž nemluvíme o českém státu, ale o svazu kmenů, které knížete střídavě uznávají a střídavě s ním bojují. V této chvíli znamenal boj s králem Jindřichem risk ztráty vlastní svrchovanosti v zemi.

A co se dělo pak?

Václav byl ale zavražděn. Patrně svým bratrem Boleslavem nebo na jeho příkaz. Jistotu nemáme. Například Dušan Třeštík přišel s myšlenkou, že se to mohlo stát omylem. Že nešlo o úkladnou vraždu, ale o důsledek hádky. Petr Charvát vůbec roli Boleslava jako bratrovraha zpochybňuje. Tak či onak, Václav zemřel a nastoupil Boleslav. Ten měl ohromné štěstí, protože krátce poté, co se ujal moci, zemřel římský král. Jeho nástupci se po vzoru všech raně novověkých princů začali rvát jako koně. Dokud se z toho chumlu nevynořil jako vítězný budoucí císař Ota I., měl Boleslav čas na to upevnit v Čechách svou pozici a připravit si půdu na vojenský odpor vůči říši. Tento luxus dějiny jeho bratru Václavovi rozhodně neposkytly.

Boleslav upevňoval český stát tak horlivě a úspěšně, že za jeho vlády vzniká ta česká státnost. Proto vznik české státnosti slavíme právě na výročí Václavova zavraždění. Protože Václavova smrt otevřela dveře Boleslavovu panování. Ale také proto, že Václav se stal světcem, který českou státnost ztělesňoval. Jeho role po smrti je pro naše tíhnutí ke státu mnohem důležitější než jeho životní pouť. Václav se stal nesmrtelným knížetem, ke kterému se vztahovali všechny další vladařské dynastie v Čechách – hlavně Lucemburkové (nejen v osobě otce vlasti) nebo Habsburkové.

O tom jsem se více rozepsala v článku na Blogosvětě.

Dějepisu neutečeš.

Svatý Václav. Kdo to byl a co o něm víme