Treecast epizoda 1: Elektronika nahrazuje vztahy

Dnes jsme se ve dvou, jako spoluzakladatelky Tree Clinic, ale taky jako mámy a ženy, které denně vidí realitu dětí ve své praxi, zastavily u jedné věci, která nás už dlouho pálí.

Proč tolik dětí ulpívá na mobilu? A proč se z elektroniky stal někdo, kdo nahrazuje vztah?Denně vídáme děti s úzkostmi, ADHD, poruchami emoční regulace, ale pod tím vším se často schovává něco mnohem tiššího a nenápadnějšího: osamělost v dětství.

Tam, kde není čas rodiče. Tam, kde není opravdový kamarád. Tam, kde není pocit „někam patřím“. Tam je mobil.

A mobil je skvělý herec, tváří se jako bezpečí, tváří se jako přátelství, tváří se jako komunita. Dítěti nic nevyčítá, neodmlouvá, neodchází. Jen… drží.

A tak se rodiče často uklidňují: „On tam má kamarády.“ „Ona je tam s partou.“

Ale když ty samé děti vidíme v reálném kontaktu, je jasné, že tohle nejsou skutečné vztahy.
Jsou to zástupné vztahy. Vztahy, které nic nerozvíjí. Únik, ne spojení.

A čím víc dítě utíká do mobilu, tím větší strach má z návratu zpět do skutečného světa, kde je náročné být viděn, slyšen, přijat.

Elektronika sama o sobě není nepřítel. Nepřítelem je absence vztahu, kterou mobil tak dokonale maskuje. Mobil není „kamarád“. Je to náplast přes prázdné místo, které by mělo patřit člověku.