Další „červená linie“ překročena. No a co?

900 dní trvající tříděnní operace

Dnes je 900. den ruské plnohodnotné války proti Ukrajině a ukrajinská armáda provádí vojenskou operaci na území Kurské oblasti. Ano, čteme správně. Ukrajinci obsadili několik set kilometrů čtverečních ruského území, obsadili rajónové centrum Sudža a pár desítek okolních vesnic. Třídenní „speciální vojenská operace“, protože přesně tak dlouho mělo trvat svržení „neonacistického Kyjevského režimu“, v jehož čele stojí Žid, se ruské armádě tak trochu nepovedla. Inu, jak by řekl Černomydrin, „chtěli jsme co nejlépe a dopadlo to jako vždy.“ 

Nebudu analyzovat jednotlivé vojenské kroky ukrajinské armády, protože na to tu jsou lidé povolanější (například Válka online, kluci odvádí dobrou práci, takže je doporučuji sledovat). Chci se naopak zaměřit na (geo)politickou proměnnou a důsledky, které může vojenská operace ozbrojených sil Ukrajiny na ruském území mít. Ty totiž pro další vývoj na ukrajinské frontě mohou být dalekosáhlé a pro Rusy velmi negativní. 

Vpád ukrajinské armády

Co se tedy vlastně stalo? Ukrajinci zřejmě několik měsíců plánovali vpad na ruské území. Ač to v prvních dnech vypadalo jako „klasický“ výlet Ruského dobrovolnického sboru někam na území Bělgorodské oblasti, už v průběhu prvního dne tu bylo něco jinak. Operace se účastnilo mnohem více lidí než obvykle, na místě bylo mnohem více techniky než obvykle a navíc jsme mohli vidět i techniku západní, se kterou obvykle dobrovolnické síly z Ruska neoperují. 

V průběhu dalších dnů bylo jasné, že se díváme na úplně jiný obrázek než v předchozích případech. Ruští blogeři začali panikařit, že prý jsou na jejich území tisíce ukrajinských vojáků, že jsou tam přítomné i prostředky protivzdušné obrany a že přechod hranice nekončí. Zatím přesně nevíme, v jakých počtech Ukrajinci na území Kurské oblasti operují. Mluví se až o čísle 10 000 a stovkách kusů obrněné techniky. Jestli je to pravda nebo spíše přikrášlené počty, to se dozvíme spíše za pár týdnů a možná i měsíců. 

Ze všechno nejvíce jsem nicméně byl zvědavý na reakci západních vlád. Koneckonců, stále se nacházíme v situaci, kdy hlavní aktéři vojenské pomoci (tedy Spojené státy a Německo), zásadně limitují to, kam může Kyjev předané rakety a další typy zbraní pálit. Tento strach a váhavost samozřejmě mají své negativní následky. 

Propásnutí příležitosti

Před pár dny totiž Forbes přišel s informací, že Ukrajina měla možnost zničit desítky ruských bombardérů Su-34, které na začátku léta stály na letišti Malševo ve Voroněžské oblasti. Letiště je přitom na dostřel pomocí amerických balistických raket ATACMS. A v tom byl právě ten háček. Spojené státy nezměnily svoji pozici ve vztahu k tomu, kam na ruské území může Kyjev střílet americkými zbraněmi (momentálně pouze na Rusy odpovědné za útok na Charkovskou oblast).

Takový zásah by přitom pro ruské ozbrojené síly představoval zásadní ztrátu. Právě letky Su-34 využívané 47. gardovou perutí mají na starosti shozy velkého množství klouzavých pum typu KAB. Ty přitom působí ukrajinským obráncům a ukrajinské infrastruktuře citelné škody. Co hůř, není proti nim v zásadě žádná obrana kromě moderních západních prostředků PVO (např. Patriotů) či vzdušné převahy. 

Jenže Ukrajina ani jedním nedisponuje. Ne v tom rozsahu, v jakém by skutečně potřebovala. Patrioty, ostatně jako i jiné západní PVO jako například NASAMS či IRIS-T, se nachází zejména v Kyjevě, kde kryjí tamní oblohu. Přesunout by je blíž k frontě bylo hazardem, navíc bez jistoty potřebných výsledků. 

A o vzdušné převaze nemůže být řeč. I když Ukrajina po dvou a půl letech velké války dostala první letouny F-16, nemůže to vést k radikální změně v rozložení sil. Má to řadu důvodů. Letounů, které Ukrajina dostala, jsou jednotky z 65, které členské státy NATO přislíbily. Stejně tak není jasné, jaké rakety vzduch-vzduch tyto F-16 dostaly. Modifikace raket typu AIM mají totiž různé dosahy, přičemž ty s nejdelším, tedy AIM-120 AMRAAM, sice mají v teorii dosah až 160 kilometrů, jenže v praxi je využitelnost pod velkým otazníkem. Bude se totiž hrát také o čas. Ruská letiště jsou totiž příliš blízko ukrajinské státní hranici.

Tak například ruské letiště Millerovo se nachází nějakých 25-30 km od ukrajinské hranice, Jejsk zhruba 40 km vzdušnou čarou přes Azovské moře, Morozovsk nějakých 130 km, v podobné vzdálenosti je Primoro-Achtarsk. Bavíme se tedy o doletové vzdálenosti v řádech jednotek minut až čtvrt hodiny (při rychlostech Su-34). Se způsobem použití KAB a FAB, které jsou upravené tak, aby ulétly desítky kilometrů, mnohdy ruské letadlo nemusí překročit ani ukrajinskou státní hranici, aby bombu mohlo shodit (jako to vidíme v případě například bombardování Charkovské oblasti).

Reakční doba se tak bude počítat na jednotky minut. Navíc nevíme, jak daleko od hranice či frontové linie se budou dodané F-16 nacházet. Nemluvě o přesycení linie fronty ruskými prostředky protivzdušné obrany. Jinými slovy, bude prakticky neuskutečnitelné, aby ukrajinské stroje mohly pravidelně sestřelovat ruská letadla, která výše uvedené typy bomb shazuje. Na co se nicméně budou hodit, je ochrana ukrajinského nebe před ruskými raketami, což může pomoci uchranit dosti poškozenou ukrajinskou kritickou infrastrukturu před nadcházejícím podzimem a zimou.

Svázání ukrajinských rukou

Vzal jsem to teď trochu oklikou, abych vám ukázal, že i když Západ pomoc dodává, ne vždy je to dostatečně množství přesně v ten čas, kdy to Ukrajina potřebuje. Zákazem palby americkou balistikou na ruské letiště de facto Ukrajině drzíme jednu ruku a říkáme, že se sice může bránit, ale ne dost silně, aby to náhodou nevyprovokovalo Rusy k větší eskalaci. 

Co je ovšem myšleno onou eskalací? Dnes už si totiž lze jen těžko představit situaci, ve které by Rusko mohlo válku ještě více zintenzivnit. Ač se nám to možná nezdá, ale i Putin má svázané ruce v tom, jaké prostředky na válku může využít. Ruské výrobní kapacity jsou stále limitované (byť v některých ohledech převyšují ty západní, což je na pováženou).

Stejně tak jsou limitované lidské zdroje, které které má diktátor k dispozici. I když má Rusko zhruba třikrát více obyvatel než Ukrajina, neznamená to, že celá mužská populace půjde frontu. Jednak jde samozřejmě o objektivní demografické důvody, jednak ale i důvody subjektivní – celonárodní mobilizace je totiž v Rusku dosti nepopulárním tématem. 

Tento můj názor potvrzuje jednak fakt, že se při částečné mobilizaci z Ruska dostaly stovky tisíc mužů, kteří jednoduše utekli, jednak to, že se Kreml stále na další vlnu mobilizace neodvážil. Ba naopak se spoléhá na náborové kampaně po celém Rusku. Tou se mu daří doplňovat stavy ruské armády zhruba o 30 tisíc mužů měsíčně. Já se tedy znovu ptám, kam dál může Putin eskalovat? Použitím jaderných zbraní? V teorii nejspíš ano, jenže praxe nám ukazuje, že to zdaleka nebude tak horké. 

Podle ruské obranné doktríny by Rusko mohlo použít své jaderné zbraně například v situaci, kdy je ohrožena existence Ruska, nebo kvůli hromadnému útoku na kritickou infrastrukturu země. Jak se však ukazuje, tak ani útoky na ruská vojenská letiště (jako byla ta v Millerovo či Morozovsku) či obsazení stovek kilometrů čtverečních ruského území v Kurské oblasti, k využití jaderných zbraní nevedou. Vlastně kdybych já byl Rus a Z-patriot, který podporuje válku, tak bych se Putinovy reakce a reakce jeho generálů na to, co se v Kursku děje, děsil. 

Ukazuje se totiž, že pro Gerasimova, který teď asi vymýšlí způsob, jak nevypadnout z okna, bylo mnohem jednodušší ignorovat signály možného ukrajinského útoku, než se na něj připravovat. Co hůř, náčelník ruského generálního štábu Putinovi raději lhal, než aby střízlivě vyhodnotil situaci a začal bít na poplach. Pokud se totiž Ukrajinci začnou zakopávat (a kusé zprávy z kurské fronty ukazují, že už začli), tak může okupace desítek ruských vesnic trvat hodně dlouho. A navíc bude odsávat i ruské zdroje na frontě, protože bez letectva bude pro ruskou armádu velmi složité ukrajinské síly od Sudži dostat. 

Kde je červená linie?

A tak se ptám potřetí. Kde je teda ta eskalace? Znovu a znovu se totiž ukazuje, že ruská červená linie platí spíše v rétorické rovině než v té praktické. Dva útoky na krymský most. Likvidace Černomořské flotily. Opakované údery na ruská vojenská letiště i bez použití západní techniky. Obsazení části Kurské oblasti. V teorii to všechno mělo znamenat, že Kreml bude válku ještě více eskalovat. Jenže namísto toho alkoholička Zacharova a další ruští propagandisté začali volat po tom, aby OSN odsoudila ukrajinský útok pozemní útok na ruské území. 

Jestli se Kyjevu touto ofenzívou něco povedlo, tak rozpustit většinu obav, které paralyzují Sullivana a další jemu podobné politiky a poradce. Iracionální strach vede k iracionálním krokům, které nakonec podrývají i naše vlastí snahy. V rámci dobré vůle totiž stále chci věřit tomu, že Západ ve skutečnosti chce, aby Ukrajina vyhrála (byť realista ve mně má poměrně často celkem pochybnosti). 

Není žádný důvod nadále váhat. Není žádný důvod nadále čekat a otálet. Pokud jsme Ukrajině ty rakety dali, neměli bychom jí svazovat ruce tím, jak je může využívat. A jiskřičkou naděje, že se díváme na obrat v dosavadním přístupu, mi dává reakce čelních představitelů západních na kurskou ofenzívu. V USA, Německu ale koneckonců i od Evropské komise slyšíme, že Ukrajina uplatňuje své právo na sebeobranu a že není problém, když se německé tanky prohání ruským územím. 

V mých očích to problém nebyl nikdy. Máme-li totiž ctít principy, na kterých jsme mezinárodní řád postavili, neměli jsme žádné limity dávat od samotného počátku. Chceme-li totiž zachovat náš mezinárodní řád, musíme být připravení riskovat i to, že budeme muset agresory zastrašovat. V rétorické, ekonomické ale i vojenské rovině. Pokud totiž zůstaneme v roli pasivního pozorovatele, otázku nového uspořádání mezinárodního řádu za nás vyřeší autoritáři a diktátoři. A něco mi říká, že jejich řešení nebude úplně odpovídat našim představám.

Líbí se Vám mé články a chtěli byste mě podpořit například "pozváním na kafe"? Pokud ano, klikněte na ikonku [$] dole pod textem. Kdybyste mě chtěli pozvat na "dvě kafe" a podporovat tvorbu pravidelně, zvažte předplatné na mém profilu zde na forendors. Všem mockrát děkuji!