Boy of cum

Jádrem sbírky je zápas mezi sebeobrazem a tělesností, mezi touhou po čistotě a přiznanou vinou. Lyrický subjekt – někdy prostě „Pan“ – se vrací k oporám, které se rozpadají pod dotykem času: k náhrobku na Vyšehradě, „v zeleném kabátu“, i k medvědovi z dětství s unavenýma, „vltavínovýma“ očima. Z duchovních gest se stávají hmatné situace: v „Roním bílé slzy“ se svátost kříží s tělesností; v „Kámeni a kaligrafii“ vítr rozmetá vděk během okamžiku. Město je zde scenérie i protivník – Hlavák, kavárenský stoleček, lampa, jejíž plamínek bliká a hrozí oslepením. Verš je volný, proudí přes apostrofy, otázky a dialogy, střídá něhu s hrubostí, nevinné infantilní rýmy s otevřenou explicitností. Opakované návraty („Strýčku, jdu si k tobě pro radu.“) nastavují cyklické čtení: každý obraz je pokusem o orientaci, každá odpověď se hned znejistí. Mikro-obraz, který zůstává: list pelargonie balí nejkrásnější nos, pije z vířivých polibků – něha je tu tělesná i ironická. Sbírka nevede k vykoupení; nabízí spíš svědectví o tom, jak se rodí a hroutí plané naděje a jak trpělivě hoří „Panova lampa“, i když z ní někdy zůstane jen kouř.

Pro čtenáře, kteří hledají intimní, místy drsnou poezii o těle, hanbě a něze, zasazenou do městských kulis.