SMS pro Slunečníka - sbírka poezie

Sbírka SMS pro Slunečníka je něžně neklidný deník-dvojhlas: střídá strohé časovky a zprávy „18. 7. 2001 21:15 Slunečník…“ s rozžhavenými obrazy Měsíčníka („ledové mlčení“, „ohňostroj slz“, „světluška“). Z útržků bez diakritiky i z klenutých strof vyrůstá vztah na dálku, který váhá mezi dotazem „Kdo jsi?“ a vyznáním „Jen u mne beze dluhu“. Schémata se bortí: Slunce a Měsíc si podávají ruce, prolog s Cvetajevovou otevírá paměť i zapomnění, epilog stmívá Moulin Mortem. Místo líčení „co bylo dál“ přichází citová dramaturgie – přerušované proudy zpráv, návraty, ticho, znovu jiskra. Konkrétní léto a konkrétní jména (Antonio, Micky) tu krystalizují v nadčasový obraz touhy.