Zelenskyj v Praze, Michelin v hlavě

Hezké pondělí! Hlavní událostí uplynulého týdne jistě byla státní návštěva Volodymyra Zelenského v Česku. Řečeno a napsáno o ní bylo mnoho, tak bych s dovolením vypíchl podle mého názoru nejsvětlejší a nejtrapnější moment.

Myslím, že jednoznačně nejvíc cool věc bylo využití našeho „air force one“, vládního airbusu k přepravě ukrajinského prezidenta. Jak asi víte, všechny cesty státníků do Ukrajiny míří zpravidla do polského Řešova (myslel jsem původně, jestli to není nějaká vojenská základna, ale nikoliv, na letiště, které v nedávné době uvítalo Joe Bidena a další mezinárodní hvězdy se můžete podívat i vy) a odtud se jede vlakem. Samozřejmě z bezpečnostních důvodů.

Zelenskyj měl v minulých dnech hodně napilno. Český speciál jej vyzvedl v Bulharsku, na palubě ho podle všeho už v Sofii přivítal premiérův bezpečnostní poradce Tomáš Pojar, který potom také pořídil fotku dojatého prezidenta s doprovodným gripenem za okýnkem. Po nabitém programu v Česku využil Zelenskyj naše letadlo k rychlému odskoku za Zuzanou Čaputovou do Bratislavy a nakonec i do Turecka, o jehož plánované návštěvě se vědělo předem.

Jenže tím to nekončilo. I tureckému prezidentovi Erdoğanovi zjevně došla trpělivost s rusáky a spolu s Ukrajinci zaujal stanovisko, že Putin žádné dohody nedodržuje, takže nemusí ani oni. Z Turecka domů se totiž vrátili zbývající velitelé z mariupolského Azovstalu, které Rusko propustilo jen pod podmínkou, že do konce války pobudou v Turecku. Válka? Řekl tu někdo válka? Myslel jsem samozřejmě speciální vojenskou operaci!

I tyhle nezpochybnitelné hrdiny odvezl z Turecka náš airbus. Nechci poslouchat nic o utracených penězích, za tohle si jednak kupujeme dlouhodobé partnerství, jednak by vojenští dopravní piloti místo toho stejně lítali někde kolem kbelského letiště. A navíc – a já to řeknu natvrdo – za ty popraskané cévky v mozečcích našich proruských kolaborantů stála každá koruna.

Bohužel každá strana má dvě mince, a tak i tahle zásadní návštěva získala poněkud trapnou podobu, když se dva aktéři rozhodli to celé přepálit. Nemyslím si, že si novinář České televize Andreas Papadopulos zasloužil za svoji otázku na hradním brífinku takový online lynč, ale dobrá podle mě nebyla.

Zpravodaj, který strávil v Ukrajině od začátku války hodně času, začal při jedné z pouhých dvou českých otázek, teoretizovat nad tím, jak se Ukrajina vypořádá s prorusky orientovanými spoluobčany. Odkazoval se u toho na náš odsun Němců po druhé světové válce, splácal „odsun“ kolaborantů s prostě rusky mluvícím Ukrajinci a celkově z toho udělal zbytečný galimatyáš. Otázka je to samozřejmě legitimní, ale ne teď, ne tady a ne takhle zmateně. Navíc na politika, který sám je původně rusky mluvící? Minimálně nepovedené.

A příliš se z návštěvy hrdinného státníka vzrušila i předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová, když se Zelenskému rozhodla darovat tričko s citátem o tom, že Rusko je teroristický stát (s čímž samozřejmě těžko polemizovat). To celé zjevně vyrobené v nejbližším copycentru během polední pauzy po zadání random sekretářkou. Myslím, že máme na víc.

Co se děje kolem Beatles?

Kde si o vydání veřejných peněz nejsem stoprocentně jistý, je státní dotace Michelinovu průvodci za to, aby začal své inspektory posílat do restaurací i mimo Prahu a založil vlastní českou edici. Rozumějte, já celkem nepochybuju o tom, že těch 10 milionů za tři roky se do rozpočtu vrátí na daních z toho, co tu turisti v těch oceněných podnicích utratí.

Jen mi pořád není blízký systém, kde si soukromý subjekt vyžádá, ba dokonce možná vyřve subvenci s poukazem na to, že přece platí daně a bude pak platit ještě víc. No, já taky platím daně – a kdybych dostal půl milionu na zařízení studia, tak pak taky jistě budu vydělávat, a tudíž danit víc. A dostanu prd, že?

Nicméně sám rád využívám třeba (nedotovanou) Gastromapu Lukáše Hejlíka. Tu velmi doporučuju, hlavně v oblastech, kde to neznáte, je to nedocenitelná rukojeť k dobrému jídlu. Ale před plánovanou cestou do Chorvatska jsem nakoukl i k Michelinovi – a asi někam zajdeme.

Když jsem to nakousl, je potřeba uvést na pravou míru, jak to bude dál s mým nedotovaným podcastem. Přes prázdniny nebude prostor produkovat nové epizody. V září se možná Akordy Václava Hnátka vrátí tak, jak je znáte, a možná dojde zase k nějaké žánrové proměně. Nechme se všichni překvapit.

Kulturní války a dezinformace šílí i nadále, ale má to někdy své výhody. Třeba jen díky facebookovým konspirátorům, kteří si myslí, že je to Gatesův zlotřilý plán, jak vyhubit lidstvo, jsem zjistil, že existuje vychytávka, kterou se dá chránit ovoce a zelenina a nemusí se balit do igelitu. Prý si na to máte dávat pozor už i u nás. Tak já se naopak těším, až na to někde narazím.

A nějaké věci se děly i kolem Beatles. :-) Jednak minulý týden oslavil Ringo Starr své třiaosmdesáté narozeniny a den předtím uplynulo šestašedesát let od první setkání Lennona s McCartneym, čímž celé tohle dobrodružství vlastně odstartovalo.

Dál se můžeme těšit na „novinku“ v podobě Lennonovy písně Now and Then, která by ještě letos měla vyjít pod hlavičkou Beatles a doplňovat ji bude AI vygenerovaný hlas zesnulého zpěváka. K tomu by se fanoušci, ale hlavně možná potenciální noví posluchači měli po více než dvaceti letech dočkat nové kompilace.

A Peter Jackson si po excelentní práci na filmu Get Back prý vezme do parády rané nahrávky Beatles z hamburského Star Clubu. Těším se zase jak děcko.

Beatles jsou úplná bezedná studnice nového a nového poznávání. A nečekaných spojení. Nebo vy jste věděli, že si George Harrison zahrál s Deep Purple? Ani já ne. Ale stalo se tak.

Příští týden možná newsletter nebude, ale ten další vám naservíruji jako cestovatelský speciál z Chorvatska.

----

Pokud vás moje newslettery baví a ještě je nedostáváte pravidelně každé pondělí do mailu, můžete se k jejich odběru zcela zdarma přihlásit zde.