Tuna rubidia na Silvestra

Akademie věd vypustila do médií tunu přemrštěných čísel. Usiluje tím o zákaz ohňostrojů. Lidová zábava je podle vědců neudržitelná.

Těsně před Silvestrem Akademie věd vydala zprávu o nebezpečí zábavní pyrotechniky pro lidi a životní prostředí.    

“Vědci na základě spotřeby pyrotechniky spočítali, že s barevnou plejádou na obloze se každý rok do ovzduší uvolní přibližně 12,5 tuny hořčíku, 0,8 tuny titanu a 1,2 tuny rubidia. Baria, které se užívá pro dosažení zelené barvy, se uvolní asi 10, 5 tuny, dále 1 tuna stroncia, používaného pro červenou barvu, a pro efekt modré barvy asi 0,5 tuny mědi.”

Petr Klusoň z Ústavu chemických procesů Akademie věd pro Český rozhlas zprávu ještě přiostřil a tuny kovů přisoudil jedné jediné silvestrovské noci:

„Za ohňostrojovou noc se dostane do ovzduší v České republice asi 12 a půl tuny hořčíku, deset a půl tuny barya, tuna stroncia, skoro tuna titanu, půl tuny mědi a 1,2 tuny rubidia. Takové množství nám spadne na hlavu.“ 

Já Silvestra neslavím

Mainstream se spojil s hydrochemikem Martinem Pivokonským, ředitelem Ústavu pro hydrodynamiku AV ČR, který se na vzniku alarmující zprávy Akademie věd podílel. Ten upřesnil, že se čísla vztahují k území České republiky, a to za celý rok, nikoli jen silvestrovskou noc. Problém je podle něj, že se 90% zakoupené pyrotechniky odpálí během pár hodin jediné noci na přelomu roku, navíc často na malém prostoru. 90% je ovšem – jak vědec připustil – pouhý odhad. Lidé podle Pivokonského nevědí, co dýchají.

“Už jako dítě jsem ohňostoje nikdy neměl rád,” řekl Mainstreamu docent Pivokonský: “A to jsem tohle všechno ještě nevěděl!” Lidová zábava odpalování petard je podle vědce neudržitelná. Proto vítá, že některé řetězce dobrovolně přestaly prodávat zábavní pyrotechniku. “Já Silvestra neslavím,” dodává hydrochemik.  

V článku Akademie věd vědci hovoří o tom, že se kovy nevypaří a mohou se dostat do potravního řetězce. Hydrochemik Pivokonský na dotaz Mainstreamu neměl konkrétní údaje; koncentrace v potravinách zatím nikdo neměřil. Analytika spadu podle něj není zásadní ani pro posouzení vlivu na životní prostředí. Tuny kovů v ovzduší chemici pouze odvodili z počtu prodaných světlic. 

Tak například takové rubidium …

Čísla Akademie věd jsou podezřelá. Zvlášť když spolu s nimi přijmeme další předpoklady chemiků, totiž že se jedná o vysoce koncentrovaný spad za jedinou noc, povětšinou v centrech měst a obcí.

Například roční spotřeba rubidia v USA jsou 2 tuny. Rubidium se těží pouze na objednávku a obchoduje mimo komoditní burzy. Podle Akademie věd na hlavy obyvatel malé středoevropské země za jedinou noc pak má spadnout 1,2 tuny tohoto vzácného materiálu. 

V lithiových zásobách Cínovce se vyskytuje prakticky stejně rubidia jako lithia. Mainstream se obrátil na geoložku Olgu Bubníkovou, která dělala průzkum cínoveckých zásob. “Tuna rubidia z pyrotechniky bude hodně, hodně nadnesený odhad,” potvrdila nám. Podle Bubníkové rubidium není příliš žádané zboží, prakticky nikde se nepoužívá, do slitin nebo skla se přidávají gramy. 

Rubidium je dražší než zlato nebo platina. Sloučeniny rubidia se vyrábějí v Německu a tomu odpovídá i jejich cena. Navíc rubidiu ostře konkuruje elektropozitivnější cesium, a to nejen v atomových hodinách. Sloučenin cesia se celosvětově vyprodukuje pouhých 20 tun. U rubidia to bude mnohem méně. Dvoutunová spotřeba Spojených států se odhaduje na polovinu té světové. V pyrotechnice kvůli fialovému odstínu končí slabá pětina celosvětové produkce rubidia. Možná bychom se tak celosvětově vyplazili k oné 1,2 tuně, která chemikům z Akademie věd spadne ročně na hlavu. 

Pohodlná věda od stolu 

Aby si někdo nechal draze těžit rubidium pro výrobu hydroxidu rubidného na fialovou barvu do levných rachejtlí, nedává ekonomický smysl. Rakety se barví nečistým odpadem z jiné výroby. Spotřeba rubidia je tradičně nízká a v posledních letech ještě vázne. 1,2 tuny rubididiového odpadu z naprosto zanedbatelné výroby je tak opravdu vysoké číslo.    

Nečisté, odpadní vstupní suroviny pro výrobu pyrotechniky jsou také skutečný problém, jak nám potvrdil i hydrochemik Pivokonský. Čeho a kolik v rachejtlích skutečně je, se přesně neví a netuší to ani Akademie věd. Že z nich při odpalu uniká spousta toxických zplodin, je jasné, ale bez měření a rozborů nelze zjistit víc. Do laboratorní a terénní práce se experti z české Akademie věd nepouštěli. Jejich čísla jsou pouze odvozená. U znečištěného ovzduší se odkazují pouze na měření v zahraničí.  

Jestliže údajný spad rubidia z rachejtlí nad Českem směle soutěží s průmyslovou spotřebou největší a především nejsofistikovanější ekonomiky světa, něco tu nehraje. Mainstream požádal chemiky Akademie věd o metodiku kalkulace. K dispozici ji nedostal. Metodika by musela být nutnou součástí odborné publikace, ale žádná taková neexistuje. Rozbory pyrotechniky chemici nedělali. Z počtu prodaných raket jednoduše jen odvodili množství látky, která se podle nich uvolní při explozi do okolí. 

Na raketách navíc vůbec není uvedeno, kolik jakých látek se v nich nachází. “Je tam pouze celková hmotnost slože,” řekl Mainstreamu Karel Koubík, soudní znalec v oboru munice, výbušnin a pyrotechniky. “Musel by se udělat chemický rozbor složí té rakety a potom porovnat, jaké sloučeniny z obsažených látek okysličením (= hořením) po iniciaci rakety vzniknou,” říká soudní znalec a dodává: “Takovou analýzu ale u nás, co vím, nikdo neudělal. Bez chemického rozboru se nic nedozvíme.”     

Videomapping jako lidová zábava?

Jako majitelka psů Olga Bubníková novoroční dělbuchy nesnáší. Ve zvláštní lásce je nemá ani autor těchto řádek. Ohňostroj raději sleduje z patřičné dálky, ideálně v létě s odrazem ve vodní hladině. Ohňostroji se kochá profesor anorganické chemie z University of Pennsylvania Eric Schelter. Oceňuje jejich estetickou stejně jako chemickotechnologickou stránku: “Spoustu chemiků, hlavně anorganických – si myslím – přitahuje oheň. Na ohňostroje se proto koukám opravdu rád a zároveň mě baví sledovat chemii v akci. Stroncium, měď, hořčík, vápník, sodík dělají takovou skvělou show.” 

Chemici z Akademie věd naopak požadují zákaz pyrotechniky. Jako mnoho dalších odpůrců pracují s představou, že se tato forma lidové zábavy přežila. Máme prý ekologicky přijatelnější alternativy. Ve zprávě Akademie věd se navrhují například světelné show nebo hologramy. Martin Pivokonský říká, že alternativy novoročního ohňostoje nepromýšleli: “Někdo řekl tak třeba videomapping, ale o to nejde.” 

Videomappingovou alternativu už nějakou dobu nabízí pokroková část politického spektra ve vedení velkých měst, které mají se zplodinami a hlukem zamořeným centrem největší problémy. Religionista Radek Chlup z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy ale výsledky jejich snah hodnotí jako neslavné. Videomapping se podle něj ohňostroji symbolicky nevyrovná, nemá v sobě potřebný chaos. 

Hausnumera shora

Bednu videomappingu ani lasershow set si ve večerce nekoupíte. Videomapping vzniká shora – na objednávku institucí jako je Akademie věd nebo magistrát. Vybaveni řadou povolení vybraní umělci vypotí na fasádu veřejné budovy invence prostou animaci oficiózních témat z historie. 

Novoroční brajgl se rodí zdola. Patřičně upravení Novákovi si odpálí svoji bednu světlic. Nikdo jim to nezadal, nikdo to nechtěl, jenom oni sami, protože na Silvestra se brajgl dělá. Přitom zamoří okolní prostředí hlukem, vyplaší psy a ptáky a vypustí do ovzduší množství toxických látek.  

Počínání rozjařených Nováků se vědcům z Akademie věd nelíbí.  A vypustí do médií tunu hrozivých čísel, vyplaší lidi a numerickým smogem zamoří veřejnou debatu.