INFLULETTER #120: My jsme odešli z vlastní vůle…

Včera jsme smazali Svět influencerů z Instagramu. Z vlastní vůle. Po letech jsme se rozhodli zavřít jednu kapitolu, které jsme věnovali spoustu času, energie a občas i víc nervů, než by bylo zdrávo. Děkujeme všem, kteří u toho byli s námi. Za každé sdílení, tip, diskusi i nesouhlas, který nás donutil přemýšlet jinak. A díky také Forendors, díky kterým se s vámi můžeme dál potkávat v podcastu a tomhle newsletteru. Dnes ale ještě chvíli zůstaneme u mazání. Protože je rozdíl mezi tím, když se sami rozhodnete skončit, a když o podmínkách vaší práce začne rozhodovat někdo jiný.

▶️ Pokud jste ještě neviděli, pusťte si naši poslední epizodu Pod vlivem dat

#deepdive: …ale nepříjemné otázky se dusit a mazat nesmí!

O tom, jestli budeme dál provozovat instagramový profil, jsme rozhodli my dva. U veřejnoprávních médií by ale jejich budoucnost neměla záviset na spokojenosti těch, kterým zrovna kladou nepříjemné otázky.

Politik má plné právo nesouhlasit s reportáží, upozornit na chybu nebo kritizovat práci redakce. Neměl by ale používat rozpočet nebo personální vliv jako odvetu za nepohodlné zpravodajství. Stejně jako by si podnikatel neměl kupovat redakční klid výměnou za peníze. Právě ve chvíli, kdy se někomu nechce odpovídat, potřebujeme, aby se novináři mohli ptát dál. A mohli se ptát bez obav.

Řada z nich se ovšem ozvala s své obavy začali sdílet. O víkendu se vládní koalice pokusila posunout návrh na zrušení televizních a rozhlasových poplatků přednostně na pořad jednání Sněmovny. Po nočním jednání návrh v sobotu ráno postoupil do druhého čtení. Plán počítá s tím, že by Českou televizi a Český rozhlas nově financoval stát ze svého rozpočtu.Český rozhlas proti uspěchanému postupu veřejně vystoupil a upozornil na rizika pro nezávislost, stabilitu financování i rozsah poskytovaných služeb. Jeho stanovisko najdete zde.

Na sociálních sítích i v ulicích se ozvali lidé, kterým vadí jak samotný návrh, tak způsob, jakým se projednává. Aby bylo jasno: zrušení poplatků samo o sobě neznamená konec nezávislých médií. Ani současný systém není svatý a financování ze státního rozpočtu nemusí automaticky znamenat politickou kontrolu. Rozhodují konkrétní pravidla a pojistky.

Jenže zrušení poplatku neznamená zrušení nákladů. Pokud mají obě instituce dál poskytovat veřejnou službu v dosavadním rozsahu, peníze musí přijít odjinud. A s nimi přichází několik zásadních otázek: Kdo bude rozhodovat o jejich výši? Jak předvídatelné financování bude? A co zabrání tomu, aby se z rozpočtu stala páka na vedení médií ve chvíli, kdy začne být jejich práce někomu nepříjemná?

Nejde jen o to, kdo platí účet. Jde o to, kdo může rozhodnout, že příště bude menší.

To není argument proti každé změně financování. Je to argument pro to, abychom chtěli konkrétní pojistky dřív, než změnu schválíme. Také analýza, na kterou upozornil Médiář, připouští riziko větší závislosti veřejnoprávních médií na státu. A to není detail, který bychom měli přeskočit cestou k líbivému titulku o tom, že lidé už nebudou muset platit poplatky.

A co to má společného s influencery?

Vlastně docela dost. V našem oboru řešíme vliv každý den. Kdo ho má, jak ho získává a jak ho proměňuje v pozornost, důvěru nebo prodeje. Roky jsme upozorňovali na skrytou reklamu, na chybějící transparentnost, protože je normální chtít vědět, kdo u placené spolupráce zadával dané sdělení. U doporučení nás zajímá, proč bychom mu měli věřit a jaký zájem za ním stojí. Stejné otázky bychom si měli klást i u informací, které dostáváme o světě kolem nás. Kdo je vytváří? Kdo může ovlivnit jejich obsah? A může novinář zveřejnit něco nepříjemného i o člověku, který má moc nad budoucností jeho média?

Ne každý influencer musí komentovat každou novelu zákona. Ne každý musí mít názor na financování veřejnoprávních médií. Ale považovat nezávislost žurnalistiky za problém někoho jiného jen proto, že nám vlastní distribuční kanál zatím funguje, by byla docela krátkozraká strategie. Obhajovat nezávislost veřejnoprávních médií pro nás proto přirozeně navazuje na to, čemu jsme se ve Světě influencerů vlastně věnovali.

Chtějme kvalitní práci, transparentní hospodaření a odpovědnost. Zároveň ale trvejme na tom, aby se novináři mohli ptát kohokoliv. I politika, kterého jsme volili. I značek, se kterými spolupracujeme. I lidí, kteří jsou nám osobně sympatičtí.

Nezávislost má smysl právě tehdy, když její výsledky nejsou pohodlné pro ty, kteří mají moc. Někdy ani pro nás samotné.

A „smazání“ nemusí vypadat jako černá obrazovka nebo vypnutý mikrofon. Médium může dál vysílat, mít stejné logo i známé tváře, a přesto postupně ztrácet odvahu otevírat některá témata. Právě takové budoucnosti bychom měli chtít předejít. Nezávislost se proto vyplatí hájit průběžně, včetně období, kdy nás konkrétní reportáž naštve nebo máme pocit, že redakce něco nezvládla. Kritika a podpora nezávislosti se navzájem nevylučují. Obojí patří k nárokům, které na veřejnoprávní média máme mít.

Náš profil už zmizel. Rozhodli jsme se tak a mohli jsme vám vysvětlit proč. Prostor pro nezávislou veřejnoprávní žurnalistiku ale mizet nesmí. Proto chceme náš včerejší konec využít také k připomenutí něčeho, na čem nám záleží i bez instagramového účtu.

Podporujme veřejnoprávní média. Nenechme je dusit, natož smazat. 🩷

#cherryontop: Politici mohou média ovlivňovat i jinak než přes peněženku. A také to dělají. Dalším dílkem do skládačky je personální okénko: Poslanecká sněmovna zvolila do Rady Českého rozhlasu Jakuba Jíru. Pro jeho kandidaturu zvedlo ruku 85 poslanců. Jíra se proslavil jako moderátor Clash of the Stars, založil organizaci G MMA, do níž přizval třeba Jiřího Kajínka, a moderoval podcast Mezi dvěma světy s Tomiem Okamurou, kterého označuje za svého přítele. Samotné přátelství s politikem samozřejmě není důkazem, že člověk nedokáže jednat nezávisle. Stejně tak ale není důkazem odbornosti ani nezávislého úsudku schopnost moderovat zápasy v kleci nebo přitáhnout pozornost publika bizárem na sockách.