Přihlásit se nebo registrovat
Pokračujte přes GooglePokračujte přes ApplePokračujte přes Facebook
Nebo

Potřebujete pomoc? Jsme tu od toho!

Kontakt a podpora

🍕 Nakousnutá pizza 🍕 příběh o donášce, po které si kurýr týden nesedne ❗🤫🔥💥🔥🤣🤣🤣

Je večer a vedoucí pracovnice firmy VIPD už pomalu završuje svou denní činnost, evidence, uzávěrky a vše, co musí mít udělané. Ještě než za sebou zavře dveře, přemýšlí, že by si dala pizzu a mrknula by na stránky Výchova a Výprask a odpověděla na dotazy z posledního týdne. Blíží se 19tá hodina a asi není uplně správné přetahovat, ale co by pro svou práci ještě neobětovala!? Volá tedy do pizzerie z centra Prahy, kde je ta pizza prostě nejlepší, protože ji dělají skuteční Italové a do pizzy přidávají nějaké zázračné bylinky a těsto je lahodné a měkké, i když zbude do druhého dne. Tato pracovnice je Paní Vychovatelka pro dospělé a do telefonu sděluje, že si přeje, aby jí pizzu donesl ten pikolík, který jí donesl pizzu již minulý týden, protože to byl konečně někdo se slušným vychováním a osobitým stylem. Klidně si za to i připlatí. Co si Paní Vychovatelka předsevzala, to se stalo.

Je 19:30 hod.a u vchodu stojí přesně ten chlapec, který přišel minulý týden. Zvoní zvonek, protože pikolík stisknul zvonek – VIPD. „Hurá, už je tady, udělám k té pizze ještě jablečný džus a nemůžu se dočkat. Možná toho chlapce pozvu dál, potřebuji zjistit, jak se jmenuje.“ Chlapec před vchodem je nervozní, protože sem tu pizzu nesl i minulý týden a ta ženská, která mu otevřela působila neskutečně přísně, takže byl trochu vyveden z míry, že zrovna ona si jej vyžádala, protože se necítil nijak zajímavý, aby mohl přitáhnout pozornost takovéto ženské. V hlavě se mu cestou honí, co vlastně znamená zkratka VIPD a co to může být za firmu, když nemá nikde ani pořádný billboard v rámci centra Prahy? Myšlenky se rozutekly tatam, když mu ta paní v lodičkách otevřela.

„Dobrý den, Vy jste ten pikolik z pizzerie, že? … pojďte prosím dál“

„Dobrý den, to není potřeba, ještě musím dovézt pizzu o ulici dál, jste moc laskava“

„Nene, pane….jak se vlastně jmenujete, Vy nenosíte visačky? Nebo jste ji snad zapomněl? Pojdte prosím Vás dovnitř.

Pikolík se obává oponovat a tak jde poslušně dál: „já bych Vám tu s dovolením nechal jen tu pizzu a jel dál, víte pan šéf je na nás náročný a vyžaduje disciplínu…“

„No, tak to bych si s Vaším šéfem rozuměla, jak se jmenujete tedy?“ Jede si Paní Vychovatelka svou. Zjišťuje, že je Lukáš a že nejspíš opravdu spěchá. Chlapce jí je trochu líto, že má tak na kvap, nebo spíš jí je líto, že s ní chvíli nemůže pobýt. Nicméně, nabídne mu taky pizzu, aby se alespoň posilnil na cestu a pak mu dá dýško, na přilepšenou, pokud mají toho šéfa tak přísného. „Paní, opravdu, já už půjdu, musím odvézt další pizzu….“

Paní Vychovatelka otevírá krabici s pizzou a zůstává stát jak opařená. Před ní je totiž obrázek nakousnuté pizzy a nevěří svým vlastním očím. Sundává si brýle a sklání se ke krabici s pizzou, aby se ubezpečila, že vidí správně. „Pane Lukáši, počkat, počkat, kam tak na spěch? … ta pizza je nakousnutá…!? Co mi k tomu řeknete? „ a čeká na odpověd a mezitím otevírá ještě druhou krabici a vidí totéž – NAKOUSNUTOU PIZZU!!!??

Pikolík Lukáš vidí, že tentokrát se mu jeho nápad ochutnat pizzu po cestě k zákazníkovi nejspíš vůbec nevyplatil. Už třikrát mu to vyšlo, ale tahle ženská mu byla od čerta dlužná. „Paní, nezlobte se, to já nevím, netuším, nemám ponětí...já už jsem si to takto vzal z kuchyně, dali mi to takto, já pouze dnes převážím….“ překotně vysvětluje, potí se až za ušima, přešlapuje z jedné nohy na druhou, neví, kam dát ruce a uhýbá pohledem. Ta, když vidí pikolíka v takovém schváceném vysvětlování, nabývá tušení, že jí tu něco nehraje … pizza jí dorazila během půlhodiny, tedy rychle, nejdéle se pizza pravděpodobně zdržela v autě pikolíka, protože přes centrum to dlouho trvá … a tak neváhá a nemešká čas. „Pane Lukáši, víte vůbec, kdo já jsem? Zkratka VIPD znamená Výchovný Institut pro dospělé a já jsem Paní Vychovatelka“ pronáší významně a důrazně, aby chlapce uvedla ihned na pravou míru. „Tudíž vážený Lukáši, pokud je pravda, to co mi tu tvrdíte, tak se to ihned dozvíme…“ a nato přilétá první rozkazovací pokyn od Paní Vychovatelky – „svlékněte si kalhoty a spodní prádlo“. Jakmile to Leoš slyší, cítí, jak se propadá hanbou netušíc kam, protože tohle vážně nečekal. Kleká si před Paní Vychovatelku, spíná ruce jako při modlitbě a „...prosím Vás, už se to nestane, byl jsem to já...neříkejte to šéfovi a vrátím Vám peníze i s dýškem…“… pot se mu rozlévá po celé hlavě a vnímá v jak trapné situaci se zrovna nachází.

„Ne, pane Lukáši, myslela jse, že jste slušný člověk, alespoň tak vypadáte, ale tohle jste mi minulý týden neudělal a protože JSEM Paní Vychovatelka, vyřešíme tento Váš přešlap výpraskem na holou a to v této sazbě:“

50 ran….

50 ran….

50 ran ….

50 ran ….

Nebo ihned volám vašemu šéfovi. Rozmyslete si, co mi řekněte. Buď výprask za každou nakosnutou pizzu, nebo vyhazov⁉️🔥💥😈😈😈

Závěr:

Výprask to byl věru vydatný a pikolík Lukáš sotva došel k autu, kterým převáží pizzy. V duchu si sliboval, že už nikdy nikdy žádnou pizzu nenakousne, ať si voní sebe líp 👍 😉 😅

Pro zobrazení komentářů se přihlaste nebo registrujte