Tohle jsem VYTVOŘILA já.
🏠 Nevím, tak kreslím má konečně svůj vlastní web. Pojď se podívat.
🎨 Proč jsem svoji tvorbu přihlásila do Joseph Binder Award. A co mi to dalo.
❤️ Co může udělat obyčejná tužka pro naši hlavu. A proč tě zvu kreslit i po ránu.

Nevím, tak kreslím má svůj domov
Mám jednu velkou radost, o kterou se s tebou chci podělit.
Nevím, tak kreslím má konečně svůj vlastní web.
Dlouho jsem měla jednotlivé části projektu rozeseté na různých místech.
Někde komiksy Egouška a Srdénka. Jinde denní karty. K tomu workshopy, Skicákové středy a individuální arteterapie.
Teď mají společný domov.
A já tě na něj konečně můžu pozvat.
Najdeš tam, co všechno kolem kreslení vzniká, a taky možnosti, jak se do něj zapojit.
Je to pro mě docela velký krok.
Protože jedna věc je něco vytvářet. A druhá je dát tomu vlastní prostor, postavit se za to a ukázat to ostatním.
Což je téma, které mě poslední týdny docela zaměstnává.
Jak každý rok hledám důvody, proč mít ráda podzim, letos jsem objevila jeden docela zásadní.

V létě jsem pořád někde. Na kole, na motorce, u vody. Ale teď mám najednou chuť sedět v ateliéru, kreslit a realizovat nápady, na které bych v létě neměla ani pomyšlení.
A jeden z nich mě přivedl až k přihlášce do Joseph Binder Award.

Tohle jsem VYTVOŘILA já.
Poslední dny jsem totiž strávila skládáním prezentace do mezinárodní designérské soutěže Joseph Binder Award.
Rozhodla jsem se tam přihlásit Nevím, tak kreslím.
A tak jsem otevřela složky s kresbami, komiksy, denními kartami, arteterapeutickými ilustracemi a začala vybírat.
Co tam dám?
Co vynechám?
Jak to celé představím někomu, kdo mě vůbec nezná?
A hlavně: jak z toho všeho udělám jeden srozumitelný příběh?
Při tom přehrabování mi došla jedna věc.
Já už toho vlastně docela dost nakreslila.
Což je zvláštní zjištění pro někoho, kdo kreslí skoro každý den. 😄
Jenže když něco děláš pravidelně, jednotlivé věci ti postupně splývají.
Nakreslíš obrázek. Publikuješ ho. Začneš další.
A další.
A další.

A málokdy se zastavíš a podíváš se na všechno, co už je hotové.
Tentokrát jsem musela.
A bylo to překvapivě terapeutické.
Ne proto, že bych najednou měla pocit, že všechno, co dělám, je skvělé.
Na některé starší kresby se dívám a říkám si, že bych je dnes udělala úplně jinak.
Ale právě to je na tom zajímavé.
Vidím, co jsem se naučila. Co se změnilo. Jak se vyvíjí můj rukopis. A taky kolik věcí jsem vůbec zkusila, přestože jsem tehdy netušila, jestli budou fungovat.

Proč to vlastně kreslím?
Přihlášení do soutěže pro mě ale znamená ještě něco jiného.
Dovolit si vlastní práci ukázat lidem, kteří mě neznají.
Kteří nevědí, proč kreslím každý den. Neznají příběh Nevím, tak kreslím. A nemají ke mně žádný osobní vztah.
Prostě se podívají na moji práci a udělají si vlastní názor.
Což je trochu nepříjemná představa. 😄
Ale zároveň mi přijde důležité to zkusit.
A nejen kvůli sobě.

Nejde mi jen o ilustrace, které se někomu líbí.

Vidím to na Skicákových středách i při individuální arteterapii.
Jak se lidé postupně uvolňují. Jak přestávají řešit, jestli kreslí správně. Jak někdy dokážou prostřednictvím obrázku vyjádřit něco, pro co předtím neměli slova.
A mám ohromnou radost, když vidím, že se jim díky kreslení uleví.
Právě tuhle stránku ilustrace bych chtěla dostat víc do světa.
Proto jsem Nevím, tak kreslím přihlásila do Joseph Binder Award.
Nejen proto, abych ukázala, co kreslím.
Ale taky proč to kreslím.
Nevím, jestli v soutěži uspěju.
Ale už samotná příprava přihlášky mi něco dala.
Možnost ohlédnout se za vlastní prací. Uvědomit si, kam jsem se posunula. A připomenout si, proč to celé dělám.

Co kdybychom spolu začali den?
A když už jsme u toho, co mi kreslení dává, mám ještě jednu novinku.
Už dlouho začínám svoje rána kreslením.
Vytáhnu si kartu, otevřu skicák a chvíli se věnuju jen sobě.
Ještě než začnu odpovídat na zprávy, řešit práci a všechno ostatní.
Tenhle malý rituál se stal důležitou součástí mých dnů.
A napadlo mě, že bych tu zkušenost ráda nabídla i ostatním.
Proto mezi nové termíny individuální arteterapie chystám také ranní setkání.
Nemusíš umět kreslit. Nemusíš mít připravené téma. A rozhodně nemusíš vytvořit žádné umělecké dílo.
Můžeš si jen dopřát chvíli, kdy se místo úkolům budeš věnovat sobě.
Ranní setkání si můžeš rezervovat tady.

Zkus si to ❤️
Dneska pro tebe mám malé cvičení.
Najdi si chvilku a otevři starý skicák, složku s fotkami, poznámky v telefonu nebo cokoli, kam si ukládáš věci, které děláš.
Vyber si něco, co vzniklo před rokem. Nebo třeba před pěti lety.
A zkus se na to podívat očima člověka, který tě nezná.
Co všechno ses od té doby naučila?
Co už dnes zvládáš úplně samozřejmě?
Co by tě tehdy překvapilo, kdybys věděla, že to jednou dokážeš?
A hlavně:

Já jsem si to teď vyzkoušela.
A doporučujuuuuuuuuuuu.
Protože někdy je opravdu terapeutické podívat se na něco, co jsme vytvořili, a prostě si říct:

Krásnou neděli,
