Armáda ví, jak vypadá moderní válka. Vláda ale přípravu na ni nezaplatí.

Úvod

Vláda dnes schválila novou koncepci výstavby armády do roku 2040. Premiér Andrej Babiš označil za nejvyšší priority protivzdušnou a protidronovou obranu. Koncepce sice popisuje moderní bojiště přesně, s masovým nasazením dronů, s průhledným prostorem nad frontou i s levnými jednorázovými prostředky, které mají protivníka opotřebovat, vláda nicméně fakticky rezignovala na to, aby armádu takovému bojišti přizpůsobila a řádně ji vybavila.

Systémy proti dronům mají podle dokumentu přijít v letech 2032 a 2033 a zavádění dronů má kvůli rozpočtu zpomalit. Polsko přitom už v lednu podepsalo smlouvu na osmnáct baterií protidronového systému a Německo v únoru objednalo tisíce kusů “vyčkávací munice” (v zásadě jednorázových FPV dronů).

Prezident Petr Pavel po jednání vlády řekl, že koncepce „nezajistí plnění spojeneckých závazků ani připravenost na konflikt vyšší intenzity“.

Armáda vidí vývoj správně

Koncepce se v popisu války trefuje. Náčelník generálního štábu Miroslav Hlaváč hned v úvodním slově píše, že „rozvoj průzkumných a bezosádkových systémů činí bojiště stále transparentnějším“. Hlavní sdělení koncepce přitom popisuje současné válčení jako „přesné údery do hloubky, rostoucí využití umělé inteligence, masové nasazení bezosádkových systémů a působení napříč operačními doménami“.

Armáda z toho vyvozuje závěr o tom, jak pozemní síly mají být doplňovány právě těmito systémy. Podle ní pozemní síly mají stát na modelu 20-30-50. Z toho 20 % tvoří sofistikované platformy s osádkou a 30 % opakovaně použitelné bezosádkové systémy. Zbylých 50 % připadá na masově vyráběné jednorázové prostředky „určené k saturaci bojiště a opotřebování protivníka“.

Protidronová obrana má zase „účinně a nákladově udržitelně reagovat na masové nasazení levných bezosádkových systémů, včetně jejich ničení, rušení a klamání“. Přesně tenhle problém dnes řeší evropské armády, protože sestřelovat levný dron drahou raketou se dlouhodobě nedá.

Armáda navíc nezastírá, odkud začíná. V příloze, která hodnotí její schopnosti, u protidronové obrany stojí její faktická absence. Stejný případ je to i u pozemních sil, které zkrátka dronové schopnosti nemají. Za takto střízlivý pohled ji je potřeba pochválit. Jak si tento popis vyložila naše vláda, se podíváme dále.

Co si tedy vláda z koncepce odnesla?

Problém začíná tam, kde se od popisu přejde k penězům. Koncepce počítá s tím, že rozpočet ministerstva obrany bude do roku 2029 činit (minimálně) 2 % HDP a teprve od roku 2030 poroste až na 3,5 % HDP v roce 2035. Tento model vychází ze závazku, který vláda letos v červnu poslala do NATO. V první etapě do roku 2030 budou peníze „soustředěny téměř výlučně na již zasmluvněné projekty, zejména v oblasti nadzvukového letectva, PVO krátkého a středního dosahu a těžké brigády“.

Na drony tak v zásadě nezbývá prostor, jak se píše v samotné koncepci:

„Z důvodu rozpočtových omezení zpomalí výstavba střední brigády, zavádění bezosádkových systémů a rozvoj protidronové obrany.“

Harmonogram pak vypadá následovně.

V roce 2030 má mít armáda „omezené bezosádkové schopnosti“ a protidronová obrana má mít „výrazné nedostatky“, přičemž přibude jen ochrana jednotlivce a zbraňových systémů. Masové zavedení dronů a propojení “vyčkávací munice” s palebnou podporou je stanovena až na etapy v letech 2031 až 2035, tedy za pět až devět let.

Dodávky systémů proti dronům a proti raketové, dělostřelecké a minometné munici jsou až v letech 2032 a 2033. Stejně jako základní schopnost protidronové obrany. Plně integrovanou vícevrstvou obranu slibuje dokument v roce 2040. Na časové ose v příloze o akvizicích mají body „obrana proti dronům, raketám, dělostřelectvu a minometům“ a „schopnost detekce nízkoletících a malorozměrných cílů“ navíc poněkud trapnou značku „projekt není krytý rozpočtem“.

Vidíme tak, že to, co premiér dnes nazval nejvyšší prioritou, dostane základní podobu za šest až sedm let, a to ještě s několika podmínkami, jejichž naplnění je dost nejisté.

„Těžiště výstavby schopností leží ve střednědobé a dlouhodobé etapě, jejichž naplnění je podmíněno nárůstem rozpočtu MO až na 3,5 % HDP,“ píše se v koncepci. Stejný dokument přitom přiznává, že odložení růstu výdajů za rok 2029 „je v kolizi s cíli fiskálně-strukturálního plánu ČR“. Pokud výdaje po tomto roce nezačnou urychleně růst, „modernizace se protáhne za horizont roku 2040“.

Jinými slovy “moderní armáda” tak stojí na penězích, které má najít až některá z příštích vlád, a k tomu v rozporu s dnešním fiskálním plánem. A to ani nevíme, jak budou vypadat dronové technologie za několik let, když se dnešní iterační a vývojový cyklus počítá v řádu měsíců.

Mezitím spojenci

Spojenci dnes staví to, co Česko plánuje na příští desetiletí. Vedle sebe to vypadá takto.

Odkazy k tabulce: Rapid Sentry, rakety APKWS, střely Martlet, vyčkávací munice a další drony, dronová jednotka ANBO, přes tisíc operátorů, Switchblade 600, 6 500 kusů vyčkávací munice, další tři do 2029, dronový pluk s protidronovou rotou, protidronový systém GUTE II, systém SAN, 18 baterií a 703 vozidel, přelom let 2027 a 2028.

Česko má tak systémy proti dronům dostat zhruba o pět let později než Polsko a Švédsko. Rozdíl je vidět i v penězích. Polský ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz minulý pátek uvedl, že „Polsko ročně na bezpilotní systémy vydávalo zhruba 100 milionů (od roku 2023), v roce 2026 je to 26 miliard zlotých“. Británie plánuje na bezosádkové a autonomní systémy přes 5 miliard liber za čtyři roky a Švédsko už rozhodlo o rychlých nákupech za více než 7,5 miliardy švédských korun. Lotyšsko s obranným rozpočtem zhruba 2,2 miliardy eur vyčlenilo na schopnosti bezpilotních letounů padesát milionů eur, což je víc než dvojnásobek loňska.

Peníze jsou ale jen část rozdílu, protože spojenci si zároveň budují zkušenosti, které se koupit nedají. Británie získala přístup k ukrajinským datům ze šesti milionů detekcí a Německo v dubnu podepsalo s Ukrajinou dohodu o výměně dat z bojiště. V Polsku výcvik vedou také ukrajinské firmy a operátoři s bojovou zkušeností. Tehdejší inspektor Bodnar k tomu řekl: „Máme přímý kontakt s velitelem ukrajinských dronových sil.“

Do Estonska přijelo koncem srpna zhruba dvacet ukrajinských expertů a Norsko se s Kyjevem dohodlo na příjezdu ukrajinských instruktorů. V Británii už s bezosádkovými systémy, převážně malými drony, cvičí 127 útvarů.

Co taková zkušenost znamená, ukázalo cvičení Hedgehog, které se loni v květnu konalo v Estonsku a zapojilo se do něj přes 16 tisíc vojáků z dvanácti zemí NATO. Deset ukrajinských dronových specialistů bylo zařazeno u estonských jednotek a dronové síly podle popisu CEPA, který vychází z deníku Wall Street Journal, během jediného dne vyřadily dva prapory a jejich nadřízené jednotky nebyly schopné boje. Výsledky označil bývalý estonský dronový specialista za „hrozné“.

Tehdejší estonský ministr obrany Hanno Pevkur letos v září v parlamentu řekl:

„Dronové technologie se vyvíjejí v řádu měsíců, zbraňové systémy se mění, elektronický boj se mění. Musíme se měnit přinejmenším stejně rychle.“

Takže co máme my?

Ministerstvo obrany má mít v příštím roce podle návrhu rozpočtu 190,86 miliardy korun, což je růst o 23,3 % proti letošku. „Armáda chce do roku 2028 pořídit přibližně 3 000 dronů v hodnotě 1,9 miliardy korun,“ napsalo ministerstvo minulý čtvrtek. Celý tento program tak odpovídá zhruba setině rozpočtu jednoho roku, zatímco model pozemních sil v koncepci počítá s 50 % masově vyráběných jednorázových prostředků.

Velká část toho, co už armáda podepsala, přitom míří jinam. Ministerstvo letos v březnu za 602,5 milionu korun s DPH koupilo dvě soupravy průzkumného bezpilotního systému od americké společnosti AeroVironment. Od vyhlášení zakázky k podpisu uběhlo čtrnáct měsíců a v soutěži zůstal jediný účastník.

Na lehké multikoptéry MINI VTOL šlo v červnu 150,9 milionu korun bez DPH v pevných cenách a na zakázku UAS-VTOL 114,5 milionu korun bez DPH. Z cen těchto tří smluv připadají téměř dvě třetiny na dvě průzkumné soupravy. Masově vyráběné drony a vyčkávací munice, kterými koncepce argumentuje, jsou zatím v harmonogramu.

U protidronové obrany je smluv ještě méně. U smluv uvidíme například nákup dvou protidronových systémů pro Vojenskou policii za 44,07 milionu korun s DPH a služba firmy Dronetag na pasivní detekci komerčních dronů za 27,44 milionu korun bez DPH. Na dotaz, jestli mají vojáci vybavení, odpovědělo ministerstvo:

„Ne, každý voják z povolání nemá k dispozici detektor dronů, rušičku nebo zbraň proti nim.“

Pět vojáků minulé pondělí řeklo Seznam Zprávám, že výcvik s drony běží „v šedé zóně“. V článku zaznívá také věta: „Od začátku války na Ukrajině jsme promarnili čtyři roky a za tu dobu nemáme v armádě ani čujku.“

Rozpočet na příští rok přitom popisuje přenos zkušeností s Ukrajinou opačným směrem, než jaký byste mohli po pěti letech války předpokládat. Žádné masové přebírání zkušeností z Ukrajiny. Naopak. České mobilní týmy mají Ukrajincům zajišťovat „přípravu specialistů CBRN, výcvik v ženijní a zdravotnické oblasti a výcvik odstřelovačů“, což je sice hezké, ale jen minimálně to zohledňuje zkušenosti ukrajinských vojáků na dnešní frontě (kterou koncepce velmi dobře popisuje).

Ministr zahraničí Petr Macinka přitom už v lednu v Kyjevě slíbil, že se bude pracovat na tom, „aby se podařilo ukrajinskou dronovou expertízu přenést i do České republiky“. Jak to vláda bude přenášet, vidíme dnes a uvidíme zřejmě v dalších měsících a letech.

Jak velkou cenu za čekání budeme platit?

Armáda za čtyři roky získá jen omezené schopnosti s drony. Protidronová obrana na tom bude zřejmě ještě hůře. To, co Polsko, Německo nebo Švédsko budují právě teď, má Česko stavět po roce 2030, a to jen tehdy, když některá z příštích vlád najde peníze, se kterými dnešní fiskální plán nepočítá. Koncepce přitom sama upozorňuje, že jinak se modernizace protáhne za rok 2040.

Nejdražší na tom přitom nemusí být samotné zpoždění techniky. Baterie a drony se dají koupit i v roce 2032. Spojenci do té doby nicméně budou mít za sebou několik let cvičení, ukrajinská data, vycvičené operátory a útvary, které s touto technikou umějí bojovat. Pokud se dronové technologie vyvíjejí v řádu měsíců, šest let čekání na základní protidronovou obranu znamená, že česká armáda tyhle zkušenosti získá s velkým zpožděním a začne se učit na technice, kterou ostatní už několikrát vyměnili.

Umíme tak sice hezky mluvit o tom, kde je problém, víme dokonce, podle jakého receptu připravit řešení, pro vládu však ve skutečnosti nejde o prioritu, která by za ono řešení stála. A já jen doufám, že za tu nepřipravenost nakonec naši vojáci nebudou muset platit svými životy.

Vážení čtenáři,

tento článek je volně přístupný díky předplatitelům. Vznikl ze sledování primárních zdrojů a několika hodin ověřování, a pokud vám k něčemu byl, můžete mi pomoct psát další.

Předplatné na Forendors (https://www.forendors.cz/apalias) stojí tolik co dvě kávy měsíčně. Předplatitelé dostali například rozbor ruských ztrát za měsíc říjen a mnohem víc.

Kdo nechce předplatné, může přispět jednorázově přes ikonu [$]. Díky, že u toho jste.