Happy birthday to whoever the fuck am I ✨
Dneska mi je 37. Taky je to přesně 2 roky, co nepiju a nekouřim.
🥂 Protáhlo se to, ale je to celý klikatý
K 35. narozeninám jsem si řekla, že rok nebudu pít. Že by bylo cool jednou říkat, že jsem celej jeden rok, když mi bylo pětatřicet, nepila.
Jedna věc je nepít a nekouřit. To je cool. Druhá věc je naučit se bejt sám se sebou, když jste nonstop střízlivý a najednou tak nějak kompletně zodpovědný sami za sebe.
Neříkám, že je ok svádět svý rozhodnutí na alkohol, ale ruku na srdce… hoď kamenem, kdo jsi to neudělal (alespoň jednou, alespoň sám před sebou).
Loni jsem na svý narozeniny sdílela, že už rok nepiju. Rezonovalo to. Hodně. Definovalo mě to. Dokonce jsem o tom psala články do médií, ptali se mě na to v podcastech. Prostě to bylo téma.
Hlavně na mejch terapiích…
🪩 23 let party girl
Alkohol byl 23 let velká část mý identity. Party girl.
Party začla, když jsem přišla. Byla jsem ten, kdo všechny přemlouval až nutil, aby si dali “ještě jedno” ať už to znamenalo cokoli. Byla jsem party girl. Byla se mnou sranda. Byla se mnou sranda, protože alkohol mě dělal zábavnou.
Grace Braswell v eseji The Death of the Party Girl píše: „I was a person at the core of crisis, sluggishly tugging on my torn tights and the same black mini skirt I’d worn since college, wasting my nights on temporary highs and the false promise of something real.”
Nevěděla, kdo je, když jí definoval alkohol. Já s alkoholem věděla, kdo jsem. Těžký to bylo zjistit až bez něj.
“I didn't remember how to be myself without the party girl persona to hide behind.“
Tohle už máme podobný. Jen mi nepřijde, že jsem se schovávala. Přijde mi, že jsem to prostě byla já. Takže když jsem si ten alkohol vzala, přišel hard fall. Who the fuck am I without the alcohol?!
Tak jsem začla chodit na terapie…
Nikdo nemluví o tom, že hledat sám sebe je docela těžký, když vás dřív definoval alkohol.
🥵 Proč je to tak těžký?
Nevim. Možná proto, že to byla moje persona. Dost možná jediná. Těžko se mi kouká zpátky na mlhavý období, když mám hlavu čistou.
Někdy mi to chybí. Třeba když poznávám nový lidi. Nebyla jsem zvyklá chodit na rande střízlivá. Mám pocit, že mě alkohol trošku odosobňoval. Nemusela jsem zažívat to, že jsem tam sama za sebe. Bylo to snažší. Byla to maska. Byla to tak trochu lepší a zábavnější Deny.
Sarah Wood o randění bez alkoholu píše: „Alcohol fueled chemistry, but sobriety has created intimacy.“ Alkohol dělal chemii, střízlivost dělá blízkost. Tak tam já ještě nejsem, ale moc ráda bych.
🔋 Mood na lidi
Moje nejoblíbenější kniha je Démon alkohol. Četli jste ho? Jack London* v něm o sobě píše: „I drank for the sake of sociability, and when alone I did not drink.“ Pil kvůli společnosti, sám nepil. To jsem přesně já. Měla jsem kolem sebe hodně přátel (převážně žen), který si doma často otevřeli láhev vína, dali si panáka na lepší flow… prostě pily. Já nikdy, kdyby neexistovala společnost lidí, už bych se nenapila. Pokud jsem ale do společnosti šla, alkohol byla první věc, o kterou jsem se sama pro sebe postarala.
Maja Roglić po roce bez alkoholu v textu There Was a Reason I Was Drinking přiznává: „I still haven't been able to access the complete ease that alcohol provided for me in social situations.“ Tu lehkost mezi lidma, kterou jí dával alkohol, pořád nenašla. Já taky ne.
*Btw Jack London je moje srdcovka. Tulák po hvězdách, Bílej tesák… ach.
🏷️ Nechci bejt definovaná tím, že nepiju
Nechci bejt definovaná tím, že nepiju. Loni jsem, jak už jsem psala výš, byla. Nechci, aby to bylo to, co lidi vyzdvihnou. Chci si to usadit jako normál.
Já vlastně vůbec nechci bejt nijak definovaná. Definice je nesvoboda, omezení, škatulka. Pojďme bejt to, co zrovna teď a tady chcem. Bez nutnosti očekávání.
Sarah Hepola, autorka knihy Blackout, se bála stejný věci: „being the Sober Girl was hugely threatening to me.“ V tý samý poradně pro bejvalý pijáky píše: „None of us should be defined by one part of our identity.“ Meg Josephson po sedmi letech bez alkoholu zjistila, že je větší introvert, než si myslela, a ani toho slova se nechce držet: „what I want today will be different from what I want tomorrow.“
Po 700 dnech jsem psala, že nevim, jestli bych dala ruku do ohně za to, že jsem už ze 100 % já, but it's getting better and better. Would recommend.
📚 Pro ty, kdo se chtějí začíst
Zahra Thaleb, Reflections on Sobriety. Dva roky bez alkoholu. „I didn't think anyone would find me pretty or interesting unless I was drunk.“
Corey Smith, The Act. Pět let bez alkoholu. „I often must rehearse who I am before leaving the house.“
Claudia Nicolae, How I Learned to Date Without Drinking. „Dating sober is so much better: what you see is what you get.“
🎁 Kdo jsem dneska, na mý narozeniny?
Jsem člověk, kterýho bolí, když někdo ubližuje slabším. Člověk, kterej respektuje jen lidi, který nezneužívají svojí moc a nepovyšujou se nad ostatní. Jsem člověk, kterýmu je nejlíp samotnýmu, ale na to potřebuje bejt hodně mezi lidma. Jsem pro některý hrozně moc a pro některý nikdy nebudu dost. Jsem tak akorát sama pro sebe. Jsem ten, kdo potřebuje vidět, že se věci hýbou dopředu a neumí stát na místě. Umím se začíst, umím se zasnít (a že sním hodně a často), ale jsem realista.
Ahoj, jsem Denisa, dnes mi je 37 a zrovna dnes jsem přesně tohle:
🎁 Chcete mi dát dárek?
Věřte, že největší radost mi udělá, když uvidím všechny čumáky mít domov. Nemusíte pomáhat penězi, můžete pomoct láskou.
Možná ale lásky nemáte na rozdávání, v tu chvíli vám jí moc přeju zase najít a můžete pomoci třeba těma penězma:
Psi bez hranic / Psí tuláci z Gruzie / Psí senioři v nouzi / Voříškov / Jezevčíci v nouzi / Útulek U Šmudliny / Happy Doggo / Lanta Animal Welfare
Pa, Deny & Happy birthday to whoever the fuck am I 😃