Budeme se s univerzitou soudit

Proč si myslíte, že univerzity nedostávají od státu dost peněz? Není problém jen v jejich přerozdělování? Univerzity mají autonomii a samy mohou ovlivnit, kam peníze potečou. 

Když se podíváme na to, jaký podíl hrubého domácího produktu proudí v zemích OECD do vysokého školství, tak jsme na tom špatně.  Sice říkáme, že necheme být montovna, ale realita tomu neodpovdá. Předchozí vlády se věnovaly spíše nižšímu školství a na univerzity se zapomnělo. A ano, univerzity mají autonomii, takže se zřejmě počítalo, že si to nějak vyřeší samy. Ale v systému je málo peněz. Výsledkem je, že fakulty spolu bojují, nejsou schopny se spolu demokraticky dohodnout na kompromisu. V podstatě si konkurují. 

Kolik peněz chybí?

Vláda teď pod tlakem zřídila komisi, která se podfinancováním vysokých škol zabývá. Ta  vyčíslila, že vysokému školství chybí deset miliard. Za posledních deset let se totiž poměr prostředků, které se dávají do vysokých škol snížil asi o třetinu. Inflace proti tomu roste a my už nemáme kam uhnout.  Máme na fakultě lidi, kteří mají o třetinu nižší mzdu než učitelé na gymnáziu. S takovou se nám fakulty vyprázdní ve chvíli, kdy se ohýbá demografická křivka a na vysoké školy začínají nastupovat nejsilnější ročníky. 

Kolik lidí by podle vás mohlo odejít, kolik jich hrozí odchodem třeba z vaší katedry?

Spousta lidí je na hraně, řeší, zda s tím seknou nebo ne. Někteří už jsou rozhodnuti. A my ostatní vidíme, že když odejdou, nebudeme moci některé obory vůbec otevřít. A to, co se tady vybudovalo a o čem jsme si mysleli, že bude fungovat, mizí před očima. Takže musíme jednat. Máme důvěru v to, že Fialova vláda se pokusí situaci řešit - od té předchozí bych to snad ani neočekával. Nepočítáme s tím, že vláda najde hned celý balík chybějících peněz, ale musí udělat alespoň nezbytné sanace, aby se to celé nerozložilo a lidé neodešli během prázdnin. 

Některé obory jsou na tom lépe, třeby ty přírodovědné, jiné hůře, to se týká hlavně humanitních. Jdete do toho společně? 

Ano. To, že podmínky jsou nerovné, každý vidí. To je prostě fakt. Mezi námi je spor, jak se mají nerovnosti v odměňování řešit. Samozřejmě, že se řešení hledá obtížně, když nikdo nemá dost. I oni mají dojem, že na tom nejsou dobře. Ale nám už ti lidé opravdu utíkají. Bez toho, že ministerstvo nějak pomůže, už to samosprávnými mechanismy nevyřešíme. Je to jako  na člunu, který se potápí. Měli bychom losovat, koho sníme nebo vyhodíme. 

Když by se nakonec podařilo prosadit, že rozpočet na vysoké školy bude navýšen, jak chcete zajistit, aby se to nerozdělilo tak, že humanitní obory zase ostrouhají? 

To samozřejmě nejde dopustit. Pak by ten současný stav zůstal a k nám se zase dostane ten malý objem peněz, tak jak to metodiky diktují. 

A máte nějaký nápad, co s tím udělat? 

Kdysi se nastavily přerozdělovací mechanismy. Tehdy to mělo opodstatnění, technické školy potřebovaly dovybavit, nakoupit přístroje. Ale dneska už všechny přístroje mají. Já mám kolegu chemika, který říká - my už nepotřebujeme třetí mikroskop. Ale peníze podle těch pravidel, které se nastavily před několika lety, v podstatě proudí dál. Takže oni si můžou dovolit je teď dávat do mezd. My ne. Stát tady dovoluje určité mrhání a dovoluje nerovnou distribuci peněz. 

A proč si to nepohlídate sami, máte přece autonomii?  Je to na vás, jak se dohodnete a jak si peníze od státu rozdělíte Proč by vám do toho měl stát mluvit? 

To je problém vysokoškolského zákona. Nejsou jasně definované pravomoci rektorů a děkanů. A ještě  do toho mluví akademické senáty.  Takže dělení těch peněz, které z ministerstva přijdou, podléhá složitému vyjednávání. Rektor sám nemůže nikomu nic nařídit a když se zástupci jednotlivých fakult nechtějí dohodnout, tak se nedohodnou,  A navíc není kam se odvolat. Když se rozpočet kvůli sporům neschválí, tak rozpočet není. Není žádný arbitr, který by to rozsoudil. 

A co se v takovém případě stane? 

To se pak jede se v provizoriích, podle loňského rozpočtu. A tím se vyvíjí tlak na ty, co už loni měli málo, aby ustoupili. Zkrátka, když máte v lahvi trochu vody a třesete s ní, tak vám   uvnitř množství vody nepřibyde. Dělají se různé triky, které připomínají třesení vodou v té poloprázdné lahvi.  Jednou se peníze počítají podle počtu studentů, tak se přiberou studenti, jindy se platí podle počtu kreditů, tak se vymýšlejí předměty za co nejvíc kreditů, zkrátka, navýší se to, co nese. Celkový objem peněz se ale nezvýší. 

A jak to dělají jinde? V zahraničí jsou taky tak velké rozdíly v platech učitelů různých oborů? 

Na zahraničních univerzitách  mají učitelé smlouvu s univerzitou na to, kolik hodin výuky odučí. Neřeší se, jestli učíte dvacet nebo čtyřicet studentů. Oni chtějí udržet i malé obory. Takže dají pedagogovi smlouvu na objem výuky. Ve smlouvě je například napsáno, že odučíte šest hodin týdně. V té době samozřejmě nemůžete psát články, to platí pro každého. Kdežto u nás je to tak, že v těch málo ohodnocených oborech s malým počtem studentů, lidi neustále učí, třeba 16 hodin týdně, zatímco na jiném oboru, kde mají v aule 200 studentů,  učí třeba čtyři hodiny. A pak tomu, který učí 16 hodin vyčítají, že nemá publikace! Ale kde by na to vzal čas a kde energii?

To je ten hlavní důvod, proč humanitní vědci málo publikují? 

V humanitních oborech člověk napíše za rok jeden článek nebo dva, napíše ho většinou sám a ten text bude mít třeba třicet stran. V technických oborech se píše víc týmově. Výzkum dělá třeba deset lidí. Když každý z nich napíše dva články, tak mají dvacet článků. Všichni se pod něj podepíší a všichni si ho vykážou.  Kolega politolog zkoušel přepočítat, zda jsou publikační výkony těch excelentních vědců v různých oborech srovnatelné a vyšlo mu po přepočtu, že toho napíší zhruba stejně. Ale H index mají samozřejmě každý jiný.  

Ale pokud se nezmění systém,  nepomůže do něj přilévat další peníze. Máte nějaké návrhy, jak to změnit?

My o tom ted jednáme v rámci toho protestního hnutí. Panuje shoda, že bude potřeba spojit lidi, kteří do toho  mají odborný vhled, to jsou třeba lidi z CERGE nebo s FSV a lidi, kteří mají zkušenosti nebo kteří ty univerzity řídí. Bude třeba vytvořit think tank nebo skupinu, která přijde s návrhy. Ale v tuto chvíli jsme v situaci, kdy říkáme, potřebujeme přilít do systému peníze, at tyto návrhy můžeme začít racionálně řešit. 

Lze to ale obhájit před veřejností, když si nedokážete nastolit  pořádek uvnitř systému? 

Teď je třeba vyřešit akutní situaci. Já jsem vedoucí katedry asijských studií. Mám tady lidi, kteří už jsou rozhodnuti a odcházejí. A pak mám lidi, kteří jsou pragmatičtí a řeknou mi - dobře, zůstanu, ale za tyhle peníze chci snížit úvazek a budu pracovat jenom dva dny v týdnu, protože mám hypotéku a musím si jít vydělat jinam. Takový  zaměstnanec mi za peníze, které mám na celý úvazek, stejně odpracuje jen půlku. A já to nemám jak vyřešit, nemůžu ho vyhodit,  nemám ho kým nahradit.  Takový japanolog může okamžitě dělat například  personalistu ve velké firmě s japonským kapitálem, kterých je tady v okolí spousta. A zahrnou ho penězi a benefity, které já mu nemůžu ani slíbit. To se týká i dalších oborů - koreanisti, vietnamisti, teď je velká poptávka po ukrajinistech, přitom ukrajinistiku tady u nás před časem téměř zavřeli. Nemluvě o lidech ze zahraničí, kteří by sem třeba i šli, ale my je nemáme jak zaplatit. To je začarovaný kruh.

Pořád se musím vracet k tomu, proč si nevystávkujete raději peníze na vedení univerzity.. Podle mých informací má například rektorát UP Olomouc rozpočet skoro jako celá lékařská fakulta, okolo 300 milionů. Skutečně potřebuje mít rektorát na svůj provoz tolik peněz, když nemáte z čeho zaplatit ukrajinisty? 

Já samozřejmě vím, že se takového věci dějí a že se ne všude utrácí, jak by se mělo. Ale co my s tím tady z fakulty naděláme? My bychom potřebovali, aby ministerstvo dělalo nějaký dohled. Ministerstvo si u nás objednává službu a ministerstvo by mělo dělat audity a kontroly. Mělo by mít evaluační komise ze zahraničních odborníků, neměly by se hodnotit univerzity mezi sebou, protože víme všichni, jak to pak dopadne. Tady zevnitř nemáme páky na to, abychom s tímhle něco dokázali dělat. Veřejnost do toho peníze dává -  je v jejím zájmu, aby kontrolovala službu kterou za to dostává. To máte jako u středoškolských maturit. Podle výsledků víme, že některé školy jsou a některé nejsou dobré a dá se s tím něco dělat. Existují nástroje, kterými to stát může hlídat.

To ale v případě vysokých škol asi naráží na samosprávu

Ano, naráží. Je třeba nějakým rozumným způsobem předělat zákon

Ale proč tedy v rámci samosprávy nevyjdete s transparenty před univerzitu a neupozorníte na to, že si rektorát z rozpočtu vzal 300 milionů?

Tak rektorát má taky nějaké výdaje, třeba na informační technologie, databáze, centrální záležitosti, které musí řešit. Já myslím, že zrovna u nás má rektorát poměrně tvrdý chlebíček, protože fakulty bojují o to, aby na něj šlo co nejméně peněz. Ale neumím k tomu nic konkrétně říct, chybí mi srovnání. Nevím, kolik si bere rektorát v Brně a jestli bychom v takovém srovnání obstáli. To by si mohl porovnat pan ministr. 

Velké rozdíly v odměňování  jsou ale i v rámci jednotlivých a fakult a třeba i v rámci jedné katedry, proč? 

Mzdy a mzdové tarify jsou nastavené. Ale když dostanete například evropský grant, tak jsou pak ty odměny někde úplně jinde. Evropská unie si například myslí, že český postdoc by měl vydělávat zhruba 100 tisíc měsíčně. Tolik dává EU, když sem posílá postdoca třeba v rámci programu Marie Curie. V  některých jiných programech je to ještě víc. A pokud někdo z našich vědců v takovém programu uspěje a získá grant, což může být někdy otázka schopností, někdy štěstí, ale většinou obého, tak tyto peníze má. Pokud pak takový člověk pracuje s lidmi, kteří berou těch pětatřicet, vede to k závisti, ke sporům, řevnivosti a nespravedlnosti, protože ti lidé dělají vlastně stejnou práci A to vám spolehlivě rozbije všechny vztahy na pracovišti. 

Ty rozbité vztahy, to je případ přírodovědecké fakulty?  

Přírodovědecká fakulta je v získávání grantů úspěšná. A ano, tam ty spory vyvrcholily do takové míry, že se ta fakulta roztrhla. Ti, kterým se dařilo granty získávat, s nimi odešli a založili si vysokoškolský ústav. Fakulta zůstala bez grantových peněz, chybí jim lidi ve výuce, musí řešit, jak to zvládnou s akreditacemi atd., takže škodu utrpěli všichni. Pravidla hry jsou zkrátka nastavena způsobem, který není spravedlivý. A tohle jsou pak výsledky. 

Počkejte, ale tam pobíral jeden zaměstnanec půl milionu měsíčně, a nakonec v tom zůstal sám děkan, který se tomu snažil udělat přítrž. Co na to říkáte vy jako odboráři? 

My jako odboráři na to říkáme to, že když univerzita je ochotna uzavřít s takovým člověkem smluvní mzdu, ať si dělá co chce. Ale my ostatní bychom měli mít racionální mzdové tarify. Srovnatelné s tím, co berou lidé mimo univerzitu. 

Půl milionu měsíčně? 

To máte těžké, když mu to univerzita nedá, on se sebere i se svými  granty a jde do Německa. Evropské granty si s sebou můžete vzít kamkoliv. Takového člověka pak nemáte jak udržet. Ale EU to dělá záměrně, ona chce, aby byla mobilita mezi vědci, aby špičkoví vědci měli špičkové podmínky. A aby univerzity, které to nejsou schopny zajistit, byly potrestány. S tím my nic neuděláme, to jsou evropské pravidla. 

Ale ani v zahraničí neberou běžně profesoři půl milionu měsíčně. A tady šlo o peníze, které vyplácela univerzita v rámci pracovní smlouvy, nikoliv o grantové peníze.

V zahraničí mívají profesoři z grantu třeba okolo 10 tisíc euro měsíčně. To je někde kolem 300 tisíc. A jestli ještě k tomu měl smlouvu s univerzitou a všechno si to sečetl … Tady prostě chybí pravidla. Máte pravdu, že tohle v cizině nejde. V cizině když dostanete grant. tak si k němu nemůžete přičíst svoji mzdu. Tam musíte přerušit smlouvu s univerzitou, za ty peníze se pak najde někdo, kdo bude za vás dělat vaši práci, abyste se vy mohla věnovat grantu. 

To zní logicky. A proč se to nedělá u nás stejně? 

V těch dolních mzdových patrech to takto udělat nemůžete, protože by lidem už nic nezbylo.  Uvedu příklad. Zaměstnanec má 30 tisíc v tarifu a z grantu má třeba dalších 15. Já mu nemůžu vzít tarifni mzdu a nechat mu jen grant. Jednak by nevyžil a jednak by už nikdy žádný grant nepřinesl. Takže mu opticky snížím úvazek a těch 15 tisíc mu dám do osobního ohodnocení. A všichni jsou spokojeni. On má víc peněz za to že přinesl grant a pracoviště má práci, peníze i publikace. Je to spravedlivé a takhle to mělo i být, aby lidé měli motivaci se o granty ucházet. Ale když totéž uděláte v těch vyšších patrech, tak jsou pak ty částky úplně jiné. 

Ale v tom, případě , o kterém mluvíme pak dotyčnému to osobní ohodnocení zůstalo, i když grant skončil. A když přinesl další grant, tak se mu zase zvýšilo. 

Já ty detaily neznám.

A tohle by musel změnit kdo? 

Mohla by to změnit vláda,  ministerstvo to může nařídit. Ale to by znamenalo, že na těch nižších úrovních by byla ta mzda nekonkurenceschopná. 

Proč vláda? Univerzita také může dát nějaký strop, ne?  Pokud vím, tak děkan po svém nástupu ty peníze nakonec zastropoval. 

Ano, šlo by to zastropovat. Umím si představit, že bude mít univerzita vnitřní mzdový předpis nastavený tak, že v něm má i kategorii “evropský projekt”.  Ale my máme vnitřní  mzdový předpis, který se zaměřuje jen na ty nízké mzdové hladiny a řeší tam ty nepřežitelné mzdy. Je v něm napsáno, jak málo můžete platit například zaměstnanci  fakulty zdravotních věd, ale nikdo neřeší, jak moc můžete platit profesorovi z fakulty přírodních věd. 

Ale to je přece vaše role. Kdo by to měl říct? 

Ale my se tady o tom dohadujeme. Jenomže když chceme těm nejhůře placeným přidat, dozvíme se, že škola na to nemá. A ministerstvo nám to nedá. 

Vy sice říkáte, že Evropa si hlídá, aby byli excelentní vědci dobře placení, ale shodli jsme se, že to, co se odehrálo na Přírodovědecké fakultě  se vymyká i těm evropským mantinelům… Proč o tom víc nemluvíte? Proč na to neupozorňujete?

Ta věc je jednoduchá: Protože pro nás je v tuto chvíli daleko slibnější, aby vláda něco udělala s tím reálným podfinancováním vysokých škol, než se tady hádat mezi sebou. My už se tady hádáme léta. Máme opakovaně zablokované rozpočty. Fakulty se nejsou schopny na ničem dohodnout. My se tady v rámci naší autonomie pereme pořád. To vy zvenku ani nevidíte. Ale pořád je to o tom, že toho chleba je méně než by mělo být a my se můžeme o něj prát, ale toho chleba víc nebude. My můžeme tyhle excesy řešit. Ale mzdová situace se musí řešit racionálně celá.  Když vyřešíme, že jeden člověk má 250 tisíc, fajn. Ale nám tady chybí třeba 20 milionů.  

A proč jste nepodpořili děkana, který ty nejvyšší mzdy zastropoval? 

Do sporů na Přírodovědecké fakultě se jako odboráři nechceme plést. Oni si to “vyvedli”, nás se na to neptali. Na tomhle si akorát spálíte prsty a uděláte si nepřátele. A stejně to nevyřešíte. Část z nich to vždycky bude brát jako útok a my se tady zase dostaneme do vnitřní polarizace a budeme se hádat mezi sebou.My se snažíme být neutrální. Staráme se o lidi dole. Ten problém je složitý. Pokud se  zaměstnancem byla uzavřena pracovní smlouva za nějakých podmínek, musí mít nadřízený důvod k tomu, aby ji měnil. My, jako odboráři  to se zaměstnanci také někdy řešíme. Nemůžete jen tak vzít zaměstnanci osobní ohodnocení,  pokud tam není přesně specifikováno, za co ho ten zaměstnanec měl. České pracovní právo  má svá pravidla, i když se někdy může zdát, že to není v souladu se selským rozumem. Ale v tomto je zákoník práce tvrdý. Právo je často na straně zaměstnance.  A tento spor musí rozhodnout soud. 

Musím se ale zeptat znovu Když vám ministerstvo pošle peníze navíc, jak zajistíte, aby většina nešla zase na přírodovědu a medicínu a obrovský balík třeba na rektorát, a na vás zase nezbyde nic. 

Záruku nemáme. Ale potřebujeme, aby to nejdříve ministerstvo poslalo a až to pošle, my už si to pohlídáme

Jak, když jste si to nebyli schopni pohlídat dosud? 

My, odbory se už chystáme na soud. Existují judikáty Ústavního soudu ve věci České pošty. Šlo tam o to, že zaměstnanci pošty v různých místech republiky měli za stejnou práci různé mzdy. Zaměstnavatel argumentoval tím, že v Praze jsou vyšší životní náklady. Ústavní soud rozhodl, že to není možné a že u jednoho zaměstnavatele musejí mít zaměstnanci stejnou mzdu. V našem případě je to obdobná situace. Máme všichni stejného zaměstnavatele a děláme stejnou práci - učíme. Ale bereme diametrálně odlišné mzdy. My si myslíme, že toto je nezákonné.  A jako odbory se chystáme na to, že se se zaměstnavatelem budeme soudit. Chystáme paralelní žaloby na několika univerzitách a budeme požadovat nápravu. To sice bude trvat několik let, ale pokud by to dopadlo, tak nám  zaměstnavatelé budou muset doplatit mzdy zpětně. V případě České pošty to tenkrát byly tři roky a týkalo se to všech zaměstnanců, kteří uměli prokázat, že  byli ve stejné situaci. To, co vám popisuji, je ten kanón, který čeká na konci. O kterém se zatím jenom mluví. Ale pokud na tohle dojde, tak to ty univerzity položí. Věřím, že to je hrozba, která nakonec udělá ten pořádek i uvnitř. 

A co s těmi, kteří berou astronomické platy nad  rámec té běžné mzdy? Přece to nejde dorovnat platy na jejich úroveň, aby měli všichni půl milionu?

Já mám doktorát z Holandska, a když to, co se u nás děje, vyprávím svojí školitelce, nechce mi věřit. Tam se výjimečným vědcům prokazuje zejména úcta a respekt.  Existuje totiž odměňování materiální a nemateriální, v podobě prestiže. A ta je pro člověka někdy mnohem důležitější než peníze.  Dají jim metály a pojmenují po nich auly. Když mají slušné příjmy a současně společenskou prestiž, jsou rádi. Oni svoji práci  přece dělají hlavně proto, že v tom vidí svoje poslání. Protože je to baví a jde jim to, ne primárně pro peníze. Kdyby to dělali pro peníze,  jsou dávno z univerzity pryč a mají soukromé firmy.  Našim úkolem, jako odborářů, je starat se o lidi dole. Ale já jsem přesvědčen, že když se to podaří, odrazí se to i nahoře.