Komplikace v pomoci Ukrajině
Zatímco situace na ukrajinské frontě není tak dynamická, jako tomu bylo například rok tomu při osvobozování Chersonské a Charkovské oblasti, na politickém poli na Západě je situace jakákoliv, jen ne klidná. Polsko-ukrajinská roztržka pokračuje, ve Spojených státech se řeší status dalšího vojenského financování Ukrajiny, Británie de facto oznámila, že už nemá zbraně, které by moha Ukrajině poslat a Maďarsko se konečně provydíralo k uvolnění finančních prostředků.
Zbytečná polská absence
Symbolicky velmi důležitá schůzka se konala v Kyjevě, kde se na neformálním jednání sešli ministři zahraničí unijní sedmadvacítky. Některým momentum jsme se mohli zasmát. Za zmínku stojí například to, že si švédský ministr zahraničí doma zapomněl pas a byl na hranicích otočen zpátky domu. Absentoval také lotyšský ministr zahraničí Krišjānis Kariņš, kterého kvůli nemoci nahradil státní tajemník Andris Pelšs.
Zatímco v případě švédské absence je situace úsměvná, v případě Lotyšska je situace pochopitelná, nepřekvapivá je v případě Maďarska. Budapešť na zasedání nezastupoval ministr zahraničí, který se místo Ukrajiny raději vydává směr Moskva nebo Minsk, kde u jednoho diktátora žebrá o lepší ceny ropu a plyn a s druhým chce mít ekonomické vztahy. K Maďarsku se nicméně ještě vrátím později.
Co zamrzelo více, je absence ministra zahraničí Polska. Jedním z možných důvodů byla údajná nákaza koronavirem, nicméně ještě v neděli byl ministr Rau na akci v Katovicích. Později pro Polsat řekl, že pro neúčast na summitu měl vícero důvodů (včetně zdraví), mezi kterými je i úpadek vztahů mezi Varšavou a Kyjevem.
Polská absence na ministerské úrovni je nepochopitelná zvlášť v situaci historicky prvního zasedání Rady mimo unijní území. A ač by někdo mohl znovu namítnout ostrou volební kampaň, chování Varšavy je krátkozraké. Nepomůže tím totiž ani sobě, ani Ukrajině, ani nikomu dalšímu. Pomoc Ukrajině při boji s ruským imperialismem je přitom společným strategickým cílem, jak zdůraznil sám ministr zahraničí.
Maďarské vydírání
Polsko si tak vědomě vybralo podobný přístup, jaký zvolilo Maďarsko. Jak jsem psal výše, u Budapešti to není překvapivé. Překvapivé není ani to, že Orbánův režim znovu vydíral Unii a znovu na úkor Ukrajiny. Neformální schůzka unijních ministrů zahraničí byla další příležitostí, jak vyřešit patovou situaci, ve které Maďarsko dokola vetuje uvolnění půl miliardy eur z Evropského mírového nástroje na další vojenskou pomoc Kyjevu.
Jedním ze zástupných důvodů, který Orbánův režim uvádí, je zapsání největší maďarské banky OTP na seznam "mezinárodních sponzorů války", který vytvořila ukrajinská národní protikorupční agentura (NAZK). Stalo se tak kvůli vzkvétajícímu byznysu banky v Rusku a poskytování úvěru ruským vojákům za velmi výhodných podmínek. A ač uvedení na tento seznam nemá žádné právní následky (jen reputační), Maďarsko využívalo této situace k blokování další pomoci Ukrajině. A tím mělo v šachu celou sedmadvacítku.
Ukrajinská vláda se zřejmě rozhodla Orbánovi ustoupit. V den zasedání EU v Kyjevě NAZK vydal zprávu, ve které uvedl, že OTP Bank bude ze seznamu vyškrtnuta. Maďarská banka se prý “souhlasila se řadou závazků, které se týkají jejích budoucích plánů na ruském trhu”.
V teorii tedy nic nemělo bránit tomu, aby došlo ke schválení návrhu na uvolnění osmého balíku pomoci. Jenže ani teď změna nenastala, jak informují Euronews. Vysoký unijní představitel Josep Borrell přitom na včerejším zasedání EU navrhl, aby z Evropského mírové nástroje bylo využito dalších pět miliard eur na vojenskou pomoc Ukrajině. Jak ale tyto peníze k Ukrajině dostat v situaci, kdy Budapešť snahu stále blokuje?
Vypadá to, že EU ustoupí a uvolní třináct miliard eur, které byly zmrazeny kvůli nedostatkům spojeným s vládou práva, jež Orbánův režim v Maďarsku způsobil. Brusel tak zřejmě počítá s tím, že hlavním důvodem pro blokaci pomoci Ukrajině nejsou tolik “potlačovaná práva Maďarů v Zakarpatí” a “OTP na seznamu sponzorů války”, ale finanční prostředky, které Orbán potřebuje pro svoji chátrající ekonomiku. Kromě toho se začíná hrát také o to, kdo v dlouhodobém horizontu bude Ukrajině finančně a jinak pomáhat. Ve Spojených státech se totiž vede další diskuze o financování vojenské pomoci, kdy před pár dny došlo k vyškrtnuti pomoci Ukrajině z obranného rozpočtu (došlo k přesunu formou samostatného zákona).
Britové hlásí konec zásob
Další nepříjemností je zpráva z Británie. The Telegraph s odkazem na své zdroje píše o tom, že Británii prakticky došly zbraně, které by mohla Ukrajině poslat. Prý bude na ostatních státech, aby zvýšili svojí vojenskou pomoc Ukrajině. Londýn prý “bude dodávat vybavení Ukrajině, ale z hlediska věcí, které Ukrajina potřebuje, tedy prostředky protivzdušné obrany a dělostřelecké munice, jsme v podstatě na suchu.”
Tato zpráva přitom přichází pár dní po prohlášení polského premiéra Morawieckeho, který řekl, že Polsko nebude Ukrajině dodávat zbraně, protože samo potřebuje doplnit zásoby a modernizovat. To se jinými slovy da číst tak, že sklady jsou prázdné a už není nic, co by se dalo poslat.
Slova o tom, že by teď jiné státy mohly zvýšit svoji pomoc, by se daly namířit i na několik větších evropských zemí. Například Francie či Itálie mají jeden z největších obranných průmyslů v Evropě, navzdory tomu se například Francie zavázala poskytout Ukrajině vojenskou pomoc v hodnotě 530 milionů eur, což je zhruba 0,020% HDP. U Itálie jsou tato čísla o něco vyšší, jde o 659 milionů eur, resp. zhruba 0,035% HDP.
Porovnat to můžeme například s Německem, které bylo (oprávněně) na začátku války kritizováno. Berlín je nyní v pořadí druhým nejsilnějším hráčem, který Ukrajině pomáhá. Jeho vojenské závazky a pomoc přesáhly 17 miliard eur, což je zhruba 0,444% HDP. V rozsahu vojenské pomoci dodávají víc pouze Spojené státy.
Zpráva z Británie není příliš pozitivní, na druhou stranu se asi dala předpokládat. Západní sklady nebyly a ani nemohly být nekonečné. Navíc při tempu, se kterým ukrajinská armáda využívá zejména dělostřeleckou munici (a jde o zlomek toho, kolik toho vystřelí Rusové), nebyly západní dodávky ze skladu udržitelné, což je ovšem něčím, před čím se varovalo. Západní státy, narozdíl od Ruska, navíc nenajedou na (alespoň na částečně) válečnou ekonomiku. Daňovému poplatníkovi zvyklému na klid se to taková myšlenka neprodá. Koneckonců vidíme, jak veřejné mínění pomalu sklouzává k přerušení dodávek zbraní.
S tímto problémem se v dohledné budoucnosti nebudou potýkat v Rusku. Putin odložil další vlnu mobilizace, aby nevytvářel vlny před novými “volbami”. Kremlu se zároveň, prozatím, daří látat díry v obraně mobilizovanými z minulého roku.
Kromě toho Rusové zřejmě nemají problém obstarat si čipy a další potřebné komponenty z třetích zemí. Nedávno rozebraný Geraň (jiné pojmenování pro íránský Shahed) ukázal, že jedinou ruskou součástkou v dronu je pouze navigace typu Kometa. To zřejmě mj. ukazuje na to, že se Shahedy začaly vyrábět také v Rusku.
Pesimismus
Zbytečné roztržky, dlouhá válka, jeden člen EU a NATO, který se nebojí vydírat své spojence a nejasný status další pomoci americké pomoci Ukrajině (kdy Pentagon bije na poplach kvůli nedostatku financí). To je kombinace, která vyvolává tak trochu smíšené pocity.
Jsem přesvědčený o tom, že konflikt s Polskem je pouze dočasnou záležitostí a nakonec dojde ke kladnému rozuzlení. Problém s nedostatkem zbraní je však reálný a je vcelku logické, že na to Ukrajina reagovala zorganizováním fóra pro přilákání zbrojních firem do země.
Na stranu druhou, problém Maďarska přetrvává a přetrvávat bude. Nikde není napsáno, že poté, co dostanou svých 13 miliard, budou držet basu s ostatními. Na to se Orbánův režim příliš diskreditoval a sezení na dvou židlích je taktika, která se místní mafii vyplatila. Nemají tak důvod, proč od ní upouštět.
Řekl bych, že nyní se v rámci Západu dostáváme do oné zatěžkávací fáze, kdy počáteční euforie opadla. Stejně jako strach, jestli neumrzneme. Část lidí válka přestala zajímat, část lidí se otočila proti Ukrajině. A my, kteří jsme se neotočili a kteří dále pomáháme, musíme tlačit na naše představitele, aby dělali maximum pro pomoc ukrajinské armádě a společnosti. Čekají nás náročné měsíce, ale jak jsem říkal, my platíme penězi, Ukrajinci životy.
Vážení čtenáři, mockrát všem děkuji za to, že zachováváte přízeň tomuto blogu. Pokud byste chtěli přispět na jeho další rozvoj, můžete se stát podporovateli, kteří budou mít exkluzivní přístup k dlouhým analýzám aktuálních (geo)politických a bezpečnostních témat. Jinak blog můžete podpořit "koupí kafe" klikem na ikonku [$] pod tímto textem. Mockrát Vám všem děkuji, bez vás by tento blog nebyl možný!