Když se řekne poprvé

A abych to uvedla na pravou míru, odehrálo se to asi rok po tom, co bych nazvala prvním polibkem, a pár let předtím, než jsem svolila k prvnímu milovaní. Bylo to na letním táboře, kdy mi bylo asi 14 a to je takový kdy, už se na tábory nejezdí kvůli hrám, ale kvůli lidem, kamarádům a prvním láskám, prvnímů sbírání erotických zkušeností s příchutí nebezpečí, že nás přistihnou vedoucí. A jo, tohle byl vlastně jedinej důvod, proč mě to ještě lákalo na ten tábor jet. Byla jsem domluvená s kamarádkou z minulého roku, že budeme bydlet spolu v chatce a dost jsem se na to těšila. A samozřejmě jsme obě doufaly, že tam pojede pár pěkných kluků. 

Když člověk nepřemýšlí nad tím, jestli se to, co si přeje splní, nebo ne a bere to prostě jako fakt, že se to splní, tak to funguje naprosto bez chyb. Už v autobuse jsme potkaly dva kluky, kamarády, se kterýma se dobře bavilo. Seděli na sedačkách před náma, cesta nám rychle utekla a už od začátku bylo jasné, že to jsou “oni”. Po zabydlení se, jsme je samozřejmě začaly probírat, jaký kluci jsou, který se který líbí, jestli je to dobrej nápad, co se nám na nich líbí… prostě spousta holčičích řečí a milion scénářů co by se mohlo dít a jak tomu můžeme pomoct. Super bylo, že nás ten rok bylo na táboře celkem málo a tak jsme měly chatku jen my dvě pro sebe. Kluci bydleli po čtyřek a takovém luxusu a soukromí si mohli nechat jenom zdát.

Docela ráda bych zabředla i do podrobností, jak se ty naše vztahy vyvíjely a jak jsme se dostali tam, kam jsme se nakonec dostali, ale zub času v tomhle případě zahlodal, a velká část toho mi prostě splývá. O to víc z těch mlhavých vzpomínek vystupuje ta jedna noc, kterou si pamatuju jasně a občas se k té vzpomínce ráda vracím. Na jednu stranu je skoro nevinná, na druhou stranu to byl nápad, který může vzniknout jenom v hlavě puberťáků (jsem si tenkrát myslela). 

S Radimem jsme se po pár dnech oťukávání začali chovat jako typický táborový páreček, stejně tak Aneta s Petrem. Když to šlo, seděli jsme vedle sebe, drželi se za ruce, snažili se mít společnou hlídku, u táboráku jsme se k sobě mačkali tak těsně, že jsme zabírali snad jen jedno místo k sezení, když jsme mohli, vypařili jsme se někam do soukromí a kradli si polibky, na víc jsme ještě neměli odvahu. A samozřejmě jsme doufali, že nás nepřistihnou vedoucí, kteří na takové aktivity měli dost vyhraněný názor. 

Už tenkrát jsem si myslela, že by bylo lepší, kdyby nám rozdali kondomy a poučili nás o bezpečném sexu. A nejen vedoucí, ale i rodiče, učitelé… Protože snaha udržet puberťáky od sebe je snaha marná. A tenhle názor zastávám do dneška, i jako táborová zdravotnice, jako pedagog, jako rodič, ale to jsem odbočila.

S Anetou jsme pak po večerech, jako nejlepší kamarádky, samozřejmě probíraly naše zkušenosti. Jak kluci líbají, co zkusili, co bychom jim možná dovolily, kdyby chtěli, a kdyby bylo dost času a soukromí. A vlastně jsme narazily na jeden zásadní problém. Jak vlastně popsat, jak ten kluk líbá? Jak kámošce popsat jaký to je pocit, když se ti zakusuje do spodního rtu přesně takovou silou, aby to bylo vzrušující, aby bylo jasné, že on má tu kontrolu? Jak kámošce popsat, jak proniká jazykem hluboko do tvojí pusy, hladí ten tvůj, udává rytmus i tempo? Prostě jsme to neuměly a zároveň jsme chtěly vědět, jaký to je, jak líbá i ten druhej kluk a proč jsme z toho tak hotový. 

A tak jsme přemýšlely, jestli je hodně blbý si je vyměnit. Rozuměj, všude okolo se pěstovaly striktně monogamní vztahy, i takhle na táboře a tohle bylo něco úplně mimo. Nešlo nám ani tak o to, vyměnit si ty “vztahy”, ale prostě zjistit, jaký je ten druhý, jak chutná, jak líbá, jaký to je, schovat se do jeho náruče. Napadlo nás, že bychom to možná mohly zkusit, kdyby s tím souhlasili i kluci, třeba jsou taky zvědaví. Jenže tohle se blbě provádí, když vás může někdo načapat. 

Kdo jezdil na tábory ví, že návštěvy po večerce jsou adrenalin. Vedoucí chodí, kontrolují, občas se objeví práskač a dostane tě do problému, ani nevíš jak… Ale stejně jsme se rozhodly, že v rámci našeho “experimentu” bychom je mohly pozvat večer k nám. Postele byly dost velké a u nás nehrozilo, že by nás naštvané spolubydlící práskly. A taky byly holky z nějakého důvodu považované za spolehlivější, takže naše chatky byly dál od trasy hlídky i obchůzek vedoucích. 

I tak jsme si pro jistotu vybraly večer, kdy jsme věděly, že se budou slavit narozeniny hlavního vedoucího a většina vedoucích tak bude pít a bavit se a my fakt nebudeme jejich starost. A tenhle večer jsme kluky pozvaly k nám, na návštěvu po večerce. Seděly jsme na postelích a se šimráním v břiše jsme čekaly, kdy konečně přijdou, jestli vůbec. Znovu jsme se bavily o tom, co bychom chtěly udělat, ale až později, nemůžeme na to na ně přece vybafnout hned po příchodu. Už bylo skoro hodinu po večerce, když se ozvalo tiché klepání na okno. Přišli.

Kluci se po příchodu samozřejmě nasáčkovali k nám do postelí, Radim ke mě a Petr k Anetě, a pro jistotu rovnou i pod peřiny, to aby nám náhodou nebyla zima. Nejdřív jsme si jen tak povídali, jak se jim povedlo vyplížit se z chatky, jestli je někdo neviděl, co asi dělají vedoucí na tom mejdanu, jestli náhodou nepůjde někdo na kontrolu… Běžně na obchůzky chodili, ale do chatek nelezli a nikdo z nás tu noc neměl hlídku, takže by kluky ani nikdo hledat neměl. Radim seděl tak blízko u mě, že by se mezi nás nevešel ani papír, měl ruku kolem mého pasu a konečky prstů mě hladil. Za chvilku ta skupinová konverzace vyzněla do ztracena, protože nebudem si lhát, kluci si nepřišli povídat. Radim mi nejdřív dal jen lehkou pusu na rty, skoro dětskou, jen tak mezi řečí. A pak další a další, za chvíli to bylo co slovo, to pusa, o smysluplné konverzaci už se uvažovat nedalo. Pak se svalil do mojí postele a stáhl mě s sebou. V tu chvíli to ještě bylo takové dětské, hravé, plné hihňání, ale to se během pár sekund změnilo, když Radim převzal kontrolu. Najednou jsem byla pod ním a jeho líbání mi bralo dech. Jeho plné rty přejížděly přes moje, trochu občas mě kousnul a pak "zraněný" ret přejel jazykem. Po chvíli takového dráždění jsem otevřela ústa a pustila ho dovnitř. Jeho jazyk potkal můj a na tem dotyk odpovědělo snad celé moje, přitiskla jsem se k Radimovi a vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, co dělám. Takhle jsme pokračovali nějakou chvíli, dokud jsme z vedlejší postele nezaslechli zašeptání: "Jak dlouho myslíš, že ještě vydrží nedýchat?" 

Úplně jsem zapomněla, že nejsme sami. Myslela jsem, že se věnují sobě a ne, že šmírují nás. Ale co už… "Tak dáme soutěž? Kdo výdrží dýl, mám na mobilu stopky." ozval se Radim. Ok, to jsem nečekala, ale proč ne. "A to se na nás jako budete koukat, jestli nepodvádíme nebo co?" zeptala se Aneta. "Není to blbý?" "A kdo asi teď zíral na nás, vy dva šmíráci, ha?" zasmála jsem se. "Tak začneme, ne? Bude to sranda." rozhodl to Petr, Radim zmáčkl stopky a bylo to. Tohle bylo zvláštní, nikdy předtím jsem takhle zblízka nepozorovala líbající se pár. Nikdy takhle dlouho, navíc s jejich svolením. Nejvíc mě překvapilo, jak se mi to líbí. Neviděla jsem všechny detaily, ale přes tenké závěsy do chatky prosvítalo světlo pouliční lampy (ano, areál tábora byl celonočně osvětlený, asi kvůli bezpečnosti) a to stačilo. Cítila jsem, že Radim vedle mě je napjatý a skoro nedýchá, asi jsem nebyla sama, koho to vzrušovalo. Konečně se od sebe oddělili, podívali se na nás, ale dala bych ruku do ohně za to, že je vůbec nezajímal čas, ale něco úplně jiného. "Tak kolik?" zeptal se Petr trochu chraptivě. "12 minut a 35 vteřin." odpověděl mu Radim a zároveň mu podal svůj telefon, pak se otočil na mě.

"Teď jim ukážeme, jak se to dělá." usmál se a zašeptal. Než jsem se stihla rozmyslet, jestli vůbec chci, nebo spíš jsem stihla začít přemýšlet nad tím, jestli je vhodné chtít se líbat před jiným párem a případně si to zakázat, už jsem cítila jeho rty na mých. Lehkým kousnutím si vynutil vstup do mých úst, jako vždycky jsem se podvolila, nechala jsem ho vést a jen jsem si to užívala. Měla jsem pocit, že to trvá celou věčnost a zároveň jen okamžik. Úplně jsem zapomněla, že nás Petr s Anetou pozorují, dokud jsem nezaslechla tiché "Wow". Trochu jsem se napjala a hlavou mi proběhla myšlenka, že to není v pořádku, takhle se před někým předvádět, že to patří do soukromí a už vůbec by se mi to nemělo líbit. Už jsem chtěla Radima odstrčit a celé to ukončit, když jsem ucítila, jak mě hladí konečky prstů po tváři, jako kdyby mě chtěl uklidnit, že je to v pořádku, jako kdyby věděl, co mi běží hlavou. Pak mi došlo, o co vlastně chceme kluky poprosit, co chceme s Anet zkusit a v tomhle kontextu je rozhodně trocha exibicionismu to míň divné. Myšlenky zase opustily moji hlavu, teď jsem se soustředila jen na něj, na horké tělo, které se tisklo k tomu mému, na rty, které klouzaly po mých, na drobné nádechy, které přestávaly stačit… Když se ode mě odtáhl, zalapala jsem po dechu a otevřela oči. Dýchal těžce, jako kdyby právě uběhl maraton, já nejspíš taky. Jen jsme se na sebe usmívali. "15 minut a 7 vteřin, to je hustý." vytrhl nás Petrův hlas z našeho soukromého vesmíru. "Já jsem to říkal, že vám to ukážeme." trochu posměšně se na ně ušklíbl Radim. "Tak dáme druhý kolo? Přece se nenecháme porazit!" Pavel chtěl soutěžit.

My jsme se po sobě s Anet podívaly, chtěly jsme se ujistit, že do toho jdeme. "Víš… A co kdybychom to zkusili jinak? Jako spíš naopak?" řekla Aneta tiše, trochu nejistě. "Jak naopak? Jako že nejdřív vy dvě a pak byste to stoply nám?" Pavel doslova vyvalil oči. Zajímavá představa, dva kluci se líbají spolu… Ovšem to, co mě přišlo jako zajímavý nápad, kluky spíš vyděsilo, nebo se tak aspoň tvářili. S Anetou jsme se zasmály. "Takhle jsme to nemyslely. Teda ne úplně." uklidnila jsem je, "Spíš jako… že byste se vyměnili vy dva." nechala jsem viset návrh ve vzduchu. Atmosféra zhoustla, kluci koukali na sebe, na nás, zase na sebe. A já jsem si říkala, jestli to není moc, jestli jsme to nepřehnaly s takovým nápadem. "Jako… že bychom se jako vyměnili my dva?" ozve se konečně Radim a ukazuje na sebe a Petra. Já jenom tiše přikývnu. "Vážně? Jakože bychom se prostě…?" pro jistotu zopakuje i Petr a rukama ještě jednou naznačí výměnu sebe a Radima. "Mhmm…" teď už kývneme obě, že to myslíme vážně. Kluci jen doširoka otevřou oči, Petr má i pootevřenou pusu. Jsou zaskočení, překvapení a skoro je vidět, jak jim to v hlavách šrotuje. Pohledy jim sklouzly na mě, pak na Anetu a pak se podvali zase na sebe. Dala bych v tu chvíli cokoliv, abych věděla, co si myslí. Už jsem se bála, že se prostě zvednou a odejdou. Nebo nám řeknou, že jsme blbý a vysmějou se nám. A najednou jako by padlo rozhodnutí, nejdřív se začal usmívat Radim, potom i Petr, akorát to teď nebyly ty sladké klučičí úsměvy, na které nás dostaly v autobuse, v těhle bylo něco zvířecího.

Beze slova si vyměnili místa, v mojí posteli najednou seděl Petr a díval se mi přímo do očí. Vážně to chci? Vážně chci zrealizovat tenhle šílenej nápad? Na jazyku i v břiše jsem cítila šimrání, jo chci to, fakt jo. Ale trochu se bojím. Petr už má zase na tváři ten svůj hravej klučičí úsměv, možná se mi to předtím jenom zdálo. Natáhne ruku, položí mi ji na rameno a začne mě přitahovat k sobě "Nejdřív to zkusíme nanečisto, až pak na čas, ne?" Hej, my jsme to vlastně chtěli i stopovat, mám trochu mlhu na mozku a zmůžu se akorát na kývnutí a malý úsměv. Nakloním se k němu a automaticky zavřu oči. Má měkčí rty, než Radim a je to celé prostě jiné. Ten polibek je celý měkčí, neznější, méně naléhavý. A přitom příjemný, chce se mi usmívat. Petr se odtáhne, jakoby mimochodem si jazykem přejede rty a podívá se na vedlejší postel. Já se otočím taky, Radim akorát nechal Anetu nadechnout. Ona má doširoka otevřené oči a celkově vypadá dost překvapeně, asi víc než já. "Začneme?" zeptá se Petr spíš mě, než někoho jiného. "Klidně." pohodím hlavou a ještě se podívám na Radima, jestli je v pohodě. Vypadá, že jo, v očích mu jiskří zvědavost. "Začneme." potvrdím, přisednu si blíž k němu a nastavím rty.

Během vteřiny se dočkám měkkého doteku Petrových rtů na mých. Ze začátku je takový opatrný a já se ujímám vedení. Trochu nezvyk, s Radimem jsem se nemusela o nic starat. Lehce jazykem hladím jeho rty, čekám, jestli mě pustí dovnitř. Naše jazyky se potkávají a zase vzdalují, jako by tančily. Je to příjemné, ale spíš takovým způsobem, jako když mi někdo drbe záda, než že by to byl vzrušující, dechberoucí polibek. A pak končí. "8 minut 49 vteřin." hlásí nám pohotově Radim a až podezřele spokojeně se u toho usmívá. Předá mobil Petrovi se slovy "A žádný podvádění." Pak už se jenom nakloní k Anetě, kterou jeho váha položí na záda a začne ji líbat. Ten pohled je fascinující. Vidím záblesky jeho bílých zubů, když se opatrně zakusuje do jejího rtu. Vidím jeho jazyk, který si proráží cestu mezi jejími sevřenými rty. A taky vidím, jak se ona postupně uvolňuje, poddává se jeho vedení a jen bere, co on dává. Je to vážně vzrušující pozorovat, ale ještě lepší je to zažít na vlastní kůži. Trochu jí závidím, jak si to užívá, s Petrem to bylo sice příjemné, ale jinak trochu nudné. Vidím, jak Aneta vzpíná hrudník i pánev směrem k Radimovi, jak mu chce být co nejblíž. A jeho tělo odpovídá, tiskne se směrem k ní. Je to zvláštní, pozorovat to takhle zvenčí. Reaguju na něj taky tak? Taky se k němu tak tisknu, když mě líbá? Neměla bych žárlit? Na víc myšlenek mi nezbyde čas, Aneta mu najednou pokládá ruce na ramena a tlačí ho od sebe. Radim ji přestává líbat a ona se prudce nadechuje. "Už nemůžu…" řekne udýchaně. "Tak kolik?" "13 minut a 21 vteřin." hlásí trochu neochotně Petr. Je to jasné, kdo má větší výdrž, jednoznačně vede Radim. Spokojeně se usmívám, prostě si umím vybrat.

"Dáme ještě jedno kolo?" ptá se Petr. Asi nechce prohrát. Radim jen pokrčí rameny "Klidně, když začnete…" a zároveň s tím se přesouvá zpátky do mojí postele a sedá si přímo mezi Petra a mě. Dává mu tak jasně najevo, že se má vrátit ke svojí holce. Petr nevypadá, že by mu to vadilo a vrací se na postel k Anetě. "Teď budeme určitě lepší." řekne jí a začnou se líbat. Chvíli se dívám, ale rozhodně to není tak vzrušující, jako když jsem je pozorovala poprvé, nebo Anetu s Radimem... Mám zvláštní pocit a tak se ohlédnu, Radim se dívá přímo na mě. Pak zvedne telefon a ukáže mi zhasnutý displej. On jim to nestopuje. Usměje se, ale tentokrát je to zvířecí úsměv, hladový a začne mě pokládat na záda do postele. Dobře, tenhle úsměv mi způsobí husí kůži. Nemám důvod se bránit, jenom čekám, co bude, ale trochu se bojím. Nakloní se těsně ke mě, cítím na rtech jeho dech a netrpělivě čekám. Zkusím mu vyjít vstříc, chci aby mě už políbil, ale nejde to. Čelem se opírá o moje čelo a já nemůžu zvednout hlavu. Tělo mám napjaté jako strunu a čekám, dívám se mu do očí… Na spodním rtu cítím jeho zuby. Kousne mě. Jednou, dvakrát, třikrát… Není to nějaké hravé kousnutí, skoro bych řekla, že to bolí, ale nebolí (to, že mám na rtu modřiny jsem zjistila až ráno), nebo spíš je to příjemná bolest. Cokoliv teď bude chtít, udělám. Můj mozek prostě uplně vypnul a funguje jenom tělo. Jazykem pohladí pokousaný ret a zasune ho dovnitř, do mých úst, proplete ho s mým. Mám pocit, že se zblázním. Každé místo na těle, kde se mě dotýká, mi vibruje.

Uvolnil si jednu ruku a cítím, jak ji posouvá přes můj krk, rameno až na hrudník. Na moje dívčí prso. Hladí ho celou dlaní, opatrně, jako kdyby si chtěl do paměti uložit každý detail toho tvaru. Je to poprvé, co se mě někdo takhle dotýká. Teda někdo jiný než já sama. Najednou posune ruku ještě o kousek níž, dostane se pod tričko a prsty klouže po mojí nahé kůži. Ten dotek skoro pálí, tisknu se proti jeho ruce a mimo moji kontrolu nahlas vzdychnu. Naštěstí mám pusu plnou jeho jazyka a tak to skoro není slyšet. On to cítí jako jemnou vibrací a reaguje. Zmáčkne mi prso a jeho zuby se sevřou okolo mého jazyku. Snažím se nepohnout, nevydat žádný zvuk, ale moje boky se vzepnou proti jeho. A pak to ucítím. Je úplně tvrdý, když řeknu jako kámen, tak nebudu daleko od pravdy. Skoro to bolí, jak tlačí na moji stydkou kost. Vytáhne ruku zpod mého trička a převalí nás na bok. Chytí moji ruku a pomalu ji vede ke svému rozkroku. Vůbec nevím, co mám dělat, co ode mě čeká. Zároveň jsem strašně zvědavá a chci si sáhnout. Položí si moji ruku na jeho péro a boky lehce přirazí proti mojí dlani. Tiše zavrčí. Můj jazyk tím zvukem úplně vibruje, chci sby to udělal znovu, ale nemůžu mluvit. Opatrně zkoumám jeho tvar přes látku kalhot, cítím jak hřeje a jak se pod mým dotykem cuká. Sevřu ho v ruce a další zavrčení z jeho úst způsobí, že se k něu přitisknu ještě blíž. Možná bych mohla zajet tou rukou pod kalhoty, přinutit ho vzdychat víc a ...

Jenže v tu chvíli se přímo před naší chatkou ozývají hlasy vedoucích. Mejdan už asi skončil a ty střízlivější napadlo, že by mohli obejít klučičí chatky, jestli se někde neřadi netoulají, protože hlídku nenašli a pravděpodobně chrápe. Mluví dost nahlas a tak rozumíme každé slovo.  Sakra.

Kouzlo okamžiku je pryč. Naše rty se rozpojí, posadíme se a koukáme na sebe. Na vedlejší posteli se odehrává podobná scénka. Kluci se rychle potichu rozloučí a vylezou ven zadním oknem. Nechceme riskovat, že nás takhle najdou, byl by to průser.

S Anet si popřejeme dobrou noc, nějak nemáme náladu už mluvit. Zalezu si pod peřinu a přemýšlím, kam by to zašlo, kdyby nás nevyrušili? Bylo by i "něco víc" než jen líbání? Ale hlavně jsem myslela na to, jak Radim úžasně líbá v porovnání s Petrem. Byla jsem zvědavá, zkusili jsme si to vyměnit, bylo to zajímavé, ale ne tak dobré, jak jsem asi čekala. Teda aspoň ne pro mě. I když ten pohled na něj, s jinou holkou v náruči, jak mu tak jednoduše podlehne... Je to asi zvrácený, ale líbilo se mi to. Stejně jako to, že se na nás dívali. Co všechno vlastně viděli? Nebylo to trochu moc? Hlavou mi běžela spousta myšlenek. Až nakonec stejně zůstala jen jedna. Radim, protože prostě… Hmm… Jako by měl ke mě návod, který já ale neznám. 

Bohužel po zbytek tábora už jsme neměli moc času nebo soukromí naše sexuální obzory rozšířit. A po táboře už jsem Radima nikdy neviděla. Přesto, i teď po 15 letech mě z té vzpomínky mravenčí v podbřišku a mám neodolatelnou touhu kousat si spodní ret.

P.S.: Až když jsem tenhle zážitek napsala, tak mi došlo, kolik indicií o mě, o mých touhách, preferencích a sexualitě celkově se v tomhle jednom zážitku ukrývá. Wow, já jsem tenkrát měla celkem jasno v tom, co se mi líbí, co chci a úplně jsem se toho nebála. To přišlo až v dalších letech, díky takzvané "osvětě" ve škole i doma, kde bylo prezentováno, co je "normální" a tím pádem přijatelné. A cokoliv, co tomu neodpovídá je špatné, divné, úchylné a vůbec bychom o tom neměli mluvit, natož to praktikovat. A pod tímhle tlakem se ze mě na nějakou dobu stala hodná holka, která se snažila vést "normální" vztahy a "normální" sexuální život. To se zlomilo až po pěti letech, když jsem odešla na vysokou a začala znovu objevovat sebe.