Kde se vzala, tu se vzala...

Vždycky jsem byla ta divná holka, která četla. Hodně četla. Každou volnou chvilku jsem trávila s knížkou v ruce. Čím jsem byla starší, tím rychleji jsem četla. Jedny Vánoce jsem dostala první čtyři díly Harryho Pottera, první díl jsem měla do rána přečtený. Poslední rok jsem pod stromečkem našla celou ságu Zaklínače, vydržela měsíc, ale jenom proto, že jsem mohla číst jen když dítě spalo.

To znamená, že můj mozek se od dětství programoval na příběhy. Byla jsem schopná přečíst cokoliv a když se mi to líbilo, četla jsem to stále dokola. To dělám vlastně i dneska.

Kdybych mohla, tak čtu celé noci. Ale bohužel jsem neměla pokoj sama pro sebe a poměrně brzo jsem musela rozečtený příběh odložit. A když jsem nemohla usnout, začala jsem si tvořit vlastní příběhy v hlavě. Nejdřív úplně nevinné, plné přátelství, dobrodružství a toho, co mě zrovna bavilo. Když se probudila puberta, začaly moje příběhy nabírat trochu jiný směr. V hlavní roli byly milostné vztahy, hlavní hrdinové byly mé platonické lásky, a samozřejmě já. Teda aspoň ze začátku. 

Bohužel jsem se ve své, ještě téměř dětské, zamilovanosti dočkala několika dost nepříjemných odmítnutí. Nebyla jsem populární kráska, byla jsem ta divná holka, která má dlouhé vlasy místo moderního účesu, až moc dobře se učí a věčně leží v knížkách.

Po takových zkušenostech se moje příběhy začaly pomalu a nenápadně měnit. Já už jsem v nich nehrála hlavní roli. Tu obsadil zcela vymyšlený charakter, který měl všechny vlastnosti, o kterých jsem byla přesvědčená, že je nemám. A z nějakého důvodu to byla mužská postava. Upřímně jsem se zatím nedobrala důvodu, proč jsem do svých fantazií (na nějakou dobu) dosadila hlavní mužskou postavu. Samozřejmě byl gay, aby mohl rozvíjet milostné vztahy a sexuální dobrodružství s mými idoly, kteří byly bez výjimky muži.

Kdyby to někomu ještě nedošlo, já jsem prostě hetero jak Brno, tečka. Až je mi to někdy líto. Přidat do mých fantazií navíc třeba jednu holku? Hmm… ne, to není pro mě. Přidat do příběhu dalšího chlapa? Ale jistě, klidně dva! 

Ale zase se vrátím k původní myšlence, prostě jsem najednou ve svých fantaziích vůbec nebyla. Místo mě tam byl mladý kluk, neuvěřitelně chytrý, ovládal několik jazyků, tančil jako bůh, všestranný sportovec a navrch uměl zpívat, že vypadal jako model asi nemusím dodávat, že? Touhle postavou jsem si kompenzovala všechny svoje reálné i domnělé nedostatky. Měla jsem pocit, že si nezasloužil mít tu hlavní roli, stejně jako si nezasloužím mít vztah, být milovaná, právě kvůli tomu, že nejsem dokonalá a jsem jaká jsem.

To byla těžká puberta, co vám budu vykládat. Vytvořila jsem si ve své hlavě celý úžasný svět! I když z dnešního pohledu dost naivní. Kdyby to někoho zajímalo, tak jsem ochotná oživit pár příběhů z té doby, ale primárně se chci věnovat těm novějším.

Tohle období mě naštěstí přešlo a když jsem se před nástupem na vysokou osvobodila z toxického vztahu, moje fantazie zase nabraly nový směr. Najednou jsem to byla zase já, kdo byl v hlavní roli. A všechny moje představy najednou měly nádech reality. Neodehrávaly se ve vymyšleném světě, ale v tom, kde jsem žila. S lidmi, které jsem potkávala. Odrážely moje reálné touhy, ne konstrukty o kterých jsem si myslela, že se chlapům líbí. A někdy ty představy byly tak silné, že se opravdu staly.

Abych pravdu řekla, na vysoké jsem si hodně představovala věci, které by se opravdu mohly odehrát. A kolikrát stačilo jen trochu popostrčit realitu, jít tomu kousek naproti a bylo to.

Taky jsem v tomhle období potkala člověka, který mě uvedl do BDSM komunity. Zájem o tyhle praktiky už jsem v sobě měla dlouho, měla jsem hodně načteno, různé povídky a fóra, ale praxe žádná. Docela dlouho jsem totiž nepotkala nikoho, komu bych tolik věřila, abych se mu přiznala a taky nikoho, kdo by byl té myšlence dost otevřený. Až se objevil můj první Pán a otevřel mi dveře do nového světa, do světa intenzivního a emotivního sexu, do světa D/s vztahu. Nezůstali jsme spolu, ale naučila jsem se (o sobě) hodně. 

A moje fantazie tak dostaly úplně nový rozměr, protože jak jsem jednou naplno odkryla svou submisivní náturu, nešlo ji ignorovat. Ani ve fantaziích, ani v realitě.

Odpovědělo vám to aspoň trochu na otázku, co se vlastně děje v mojí hlavě? Moje příběhy, moje fantazie nejsou jen náhodě vytržené kousky erotických tužeb. Jsou to propracované příběhy, které odráží mě, moje touhy, moje potřeby, moje úchylky… Cokoliv ode mě budeš číst, jsem na 100 % já.