Snít je nahovno, prostě jeď. 6+1 typů, o čem nepřemýšlet před #Erasmem

Ahoj! Já jsem Petr Kubát. Na spotify a youtube mě také můžeš najít pod přezdívkou Coubey, kde se snažím vyprázdnit svou duši skrze hudbu. Právě jsem na svém druhém erasmu v Itálii. První jsem absolvoval na Kypru. Rozhodování a overthinking je i jehosoučást.

Budu se ti v tom snažit pomoct.

Tak schválně. Netuším, jak jaká je vaše věková skupina. Každopádně, pokud jste dali šanci tomuto článku od někoho, koho neznáte, klikli jste na odkaz a následně jste mi dali šanci někomu mé texty i předat, tipuji si, že by mohlo jít o skupiny dvě. Vlastně tři!

První. Skupina motivujících rodičů, hledajících neustále důvody a způsoby, jak dohnat Tondu s Aničkou na erasmus. V tomto případě vám doporučím si přečíst tento článek a říct, že jste tehdá mluvili s tím Petrem Kubátem na přechodu, který Vám sdělil přesně to, co se tady dozvíte.

Druhá. Skupina dobrodruhů neustále hledající nové příběhy z erasmů, protože se na ten svůj nemohou dočkat. V tomto případě by pro vás bylo nejlepší počkat si na další epizody, kde se budu konkrétně rozmlouvat o svých zážitcích z Kypru a Itálie, kde jsem strávil a strávím dohromady jeden rok studií. Mluvit ve svých článcích budu především o tom, jak zvládat byrokracii na erasmu, o denních příhodách i o mém vlastním vnímání erasmus programů a kultury v cizích zemích. Rozhodně se máte na co těšit. Budu rád za podporu ve formě odebírání zvonečku.

Třetí. Skupina váhavců, snílků a lidí, co je zabíjí jejich nerozhodnost. Nazveme je zkrátka snílci. Pro ně je tento příspěvek/článek. Snílci jsou dle mého názoru skupinou potenciální, avšak potřebují za svým zadkem někoho, kdo je dokope nebo někoho, kdo píše spoustu článků na internetu a mluví o pozitivních i negativních zážitcích z Erasmu. Někdy poslouchají i maminy na emiminu.cz! Nic proti, každý jsme tam zaskočili, když jsme si nebyli jistý potom co nás bolí v krku, jestli nejde o zlomený nehet na noze.

Snílci se většinou obávají, že mají co ztratit a že si výjezdem na Erasmus v ničem nepomohou. Ať už jde například o vztahy, o dobře rozjeté studium, partu kamarádů, vrcholový sport, najdou si vždycky něco „o co by mohli přijít“. Obávají se jazykové bariéry a toho, že tato výměna času by poškodila vlastně jenom je samotné. Ať už psychicky nebo sociálně.

Tak počkat. Pomalu Snejksi.

Podíváme se na ty tvé výmluvy ty uličníku, a já se ti pokusím pomoct v rozhodování.

Chci tě ovšem upozornit, že vše, co zde píšu je jen z mojí hlavy. Svůj názor na to, proč jet nebo ne si musíš vytvořit hlavně TY SÁM. Skrze mě si však můžeš situaci lépe představit a poslechnout si někoho, kdo s tím má už nějaké zkušenosti.

Pojďme se na to tedy vrhnout. Vytvořil jsem krátký manuál a odpovědi na nejčastější strachy a podvědomé výmluvy, proč by někdo na erasmus NEMĚL jet. Doufám, že po přečtení mých poměrně realistických odpovědí se překlopíš na správnou stranu břehu, a to takovou, která míří do zahraničí.

MANUÁL – SNÍLCI:

Zaprvé. Good job that u made it here. Budeš-li zvládat mou šikanu v tomto příspěvku, vyjdeš postupně ze své komfortní zóny. Jde totiž o důležitou součást každého výjezdového programu (takže tě tak trochu připravuju!:p). Ty totiž nevíš, do čeho jedeš. Nevíš, jaké lidi bys eventuálně mohl potkat. Nevíš ani jakou školu budeš studovat a jestli záchod v tvém novém bytě náhodou nebude mít rozbité prkýnko.

Nejistota je to jediný, co je jistý. Takže, co s tou nejistotou?

1. Nejistota, jako příležitost poznat sám sebe

To, co jsem dřív nevěděl a teď už to vím je to, že i když budeš trávit spoustu času s novými lidmi - na párty, ve škole nebo třeba na velbloudovi - pokud pojedeš někam dál - ten, s kým se budeš nejvíce setkávat, jsi ty sám. Proto bych tento fakt spíše než hrozbu, bral jako příležitost. Právě teď máš ten čas, o kterým přede všema mluvíš. Ten čas, kdy říkáš, že bys chtěl/a poznat sama sebe. Věř mi, na erasmu je to všechno o tvé iniciativě a vůli, a pokud bys chtěl hrát závodně kuličky a nikomu o tom neříct, protože se stydíš (což chápu, hraju závodně pingpong), tak právě na erasmu máš tu možnost přihlásit se do naprosto random klubu čehokoliv, co chceš. Máš možnost být v nové sociální bublině, mimo okruh tvých lidí. Máš kolem sebe lidi, kteří na tebe nemají názor, nijak tě nehodnotí ani nesoudí. Zkrátka máš možnost rozvinou sebe samého úplně znovu, alespoň na krátkou chvíli.

Pro spoustu lidí je zlomové například už třeba jen to, že začnou bydlet sami. Věřte nebo ne, i když jsi nikdy nemyl záchod, ty to zvládneš, a postupem času toho zvládneš dokonce mnohem víc. Tím, že můžeš bojovat sám se sebou, postupuješ skrze nekomfortní zónu, a že se dostáváš do situací, do kterých si předtím nikdy nebyl vystaven sám, tě hrozně posílí. Alespoň mě to částečně ucelilo jako člověka.

První týdny jsou tak trochu kolotoč.

Takže, dostal ses na erasmus – hurá nazdar výletu, přijel jsi na místo – díkybohu, a teď začneš panikařit, jestli to vlastně všechno zvládneš. Chtěl bych říct, ať nepropadáte panice, ale ono se to zkrátka zezačátku musí všemu tak nějak podat. Když jsem přijel poprvé na svůj erasmus do kyperského Limassolu, nevěděl jsem co očekávat. Poté co jsem otevřel dveře do svého pokoje, prolívaly se mnou chvilku pocity nadšení a chvilku pocity naprostého děsu, jestli vlastně zvládnu přežít další měsíc. Little spoiler: světe div se, hned v za dva měsíce jsem podával přihlášku na další erasmus.

To, že se ze začátku nebudeš cítit jistý je zkrátka součást změny prostředí. Někdo na ní bude vnímavější, jiný se s tím ztotožní během pár dnů. Důležité je nesoudit sám sebe na základě toho, jak to cítí ostatní.

Pro mě například byla konfrontace s Kyprem poměrně těžká. I jako pražák jsem byl jsem celou dobu zvyklý na alespoň malé parčíky, velké město, hodně lidí okolo sebe a dennodenní problém, jak stihnout všechny věci. Limassol mi však přinesl ve všem vlastně rozdílné situace. O mém zážitku z Kypru se můžu rozpovídat třeba v příštím bloguJ. Nicméně důležitý point je, že začátek pro mě prostě nebyl jednoduchý. I přes to, že jsem s místem nebyl po celou dobu stoprocentně spokojený (dbejte na výběr toho, kam vás srdce opravdu táhne), nemohu říct, že bych si erasmus neužil. Tolik lidí, které můžeš potkat, kulturní rozdílnost a naplnění z toho, co zažíváš s naprosto novými lidmi je něco, co podle mě obohatí skoro každého. Budeš se postupně víc a víc propojovat s erasmáky, se kterými budeš plánovat spoustu věcí, a zanedlouho zjistíš, že už nějaký ten čas na erasmu trávíš a lidé okolo tebe už nejsou nějací neznámí, ale stávají se tvými blízkými – už jen tím, že procházejí naprosto stejnou situací. Ono, co si budem, i se školou vám ti to tak trochu uteče. On totiž Petr z minulosti nevěděl, že se na erasmu budu muset i hodně učit, a proto Petr z budoucnosti měl pak docela hodně srandy s doháněním všeho učivaJ. Na druhou stranu, come on, kdo by tušil, že na Kypru vůbec mají sešity.

Koneckonců, období před Erasmem (papírování, rozhodování), období začátku erasmu, jsou zkrátka období, ve kterým ještě úplně uvolněný nebudeš, ale o to víc jsem si jistý, že si pak užiješ ten zbytek, ve kterým si uvědomíš, že vlastně všechny ty věci, kterých ses bál teď zvládáš uplně s přehledem.

Koneckonců v2, nejistota je právě v tomhle skvělá. Jsi si nejistý tak dlouho, až jsi si jistý, a to je v dlouhodobým měřítku něco, co ti pomůže poznat sebe samotného. Ono, kdyby erasmus pro tebe byla i nebyla dobrá zkušenost, vždycky tím poznáš velkou část sebe, která prošla přes naprosto novou, nekomfortní situaci. Věř mi ale, že jsem zatím neslyšel o člověku, který by z erasmu odjížděl naštvaný nebo zklamaný. Je to super.

2. A co kamarádi? Nezapomenou na mě za ten půlrok?

Trochu reality na začátek. Stoprocentně jsi v situaci, kdy ti spousta kamarádu okolo tebe říká, že za tebou přijedou, že je to skvělý, a že jim máš držet fleka vedle v pokoji na gauči. No, tak zhruba 90 % lidí, co tohle říká nikdy nepřijedou. Možná je to unpopular fact. Na druhou stranu si buď jistý tím, že to není vůbec kvůli tomu, že by tě tví kamarádi neměli rádi, určitě jsi skvělý/á!! Spíš jde o to, že si spousta lidí v té chvilce neuvědomuje to, že i přesto, že by měli například ubytko zadarmo, je ta cesta, jídlo i čas bude něco stát a zorganizovat takový trip, není úplně easy. A ty jsi to zvládnul! Tak se jen nestresuj. Pokud by někdo, koho jsi chtěl vidět za tebou nepřijel, i přes to, že jsi ho chtěl vidět, protože za tím rozhodně nejsou žádné špatné úmysly <3.

Teď něco positive. Erasmus je pobyt v podstatě na půlroku. Musíš si ale uvědomit, že jako většina semestrů i ten tvůj bude bez zkouškového trvat okolo 4 měsíců. Nevím jak ty, ale já jsem ještě na nikoho během 4 měsíců nezapomněl. Netřeba dodávat, že mezi svýma kámošema naopak budeš vypadat cool, že někam jedeš a taky budeš mít spoustu zážitků, o kterých s nimi budeš moc pak mluvit. Za mě je i vlastně docela fajn odpočinout si od nějaké své bubliny a uvědomit si to, kde se vlastně teď nacházím. Po erasmu jsem si vlastně uvědomil, že spoustu lidí, se kterýma se bavím na mě spíš visí, anebo celkově, že nějaká přátelství se udržují jen tak už z povinnosti, což mě přestalo bavit. Poznáš tedy, kdo je tvůj opravdový kamarád, kdo ti chybí a za kým se zas nejvíc těšíš.

Další věc je to, že dneska už žijeme v době, kdy můžeš svého kamaráda položit v mobilu na pláž vedle tebe a vést s ním konverzaci jako každou jinou. Takže whatsapp calls, messenger a a všechno další všechnu tuhle komunikaci dost usnadňují.

Co se tedy týká kamarádů, neměj vůbec strach, že o něco přijdeš. Naopak, pročistíš si hlavu, a mnohem líp si uvědomíš, na kom ti v životě záleží.

Takový jeden interesting fact. Když jsem se zhruba v polovině erasmu vrátil na víkend do Česka, velmi mě překvapilo, jak se vlastně vůbec nic nezměnilo. Sousedi mě pozdravili stejně jako vždycky jindy, kamarádi mě klasicky chtěli vytáhnout na drink (tentokrát jsem se musel držet) a Babiš… byl zkrátka pořád Babiš. Zkrátka, je to víc o tvým vlastním v nímání, v Česku pořád poběží všechno stejně s tebou i bez tebe <3. Ale doporučuji se alespoň jednou v průběhu vrátit, ten pocit je hrozně zajímavý a celkově ti to pomůže se nějak zas vrátit do reality z erasmovýho snění. :D

3. Mám vztah a long-distance mě děsí

O tomhle bych mohl momentálně napsat asi knížku. Sám mám long-distance relationship i v Česku, jelikož mam slečnu italku. Zvládáme to spolu už nějakou dobu, a tak by zřejmě moje motivace pro někoho mohla být mírně nepochopitelná, protože jak víme, každý to má v těch vztazích tak trochu jinak. Někomu to zkrátka na dálku vyhovuje, jinému ne.

Nicméně, nejsem žádný terapeut ani psycholog, ale z laického hlediska si myslím, že pokud vztah mezi dvěma jedinci funguje dobře, neměl by být žádný problém na pár měsíců někam vyjet vyjet. Už jenom kvůli tomu, že pokud je to něco, co chcete, měli byste spíše cítit podporu. Znovu také zopakuji, že s naším kapesním zařízením už pomalu známe každodenní rutinu všech lidí, co sledujeme na instagramu, takže komunikace nemusí být vůbec nic složitého, pokud se trochu vynasnažíte. Zažil jsem si online sushi-date, procházky, spoustu nočních pokeců a dalších vylomenin co jsme zkrátka vymýšleli jen proto, abychom se cítili blíž. Ve výsledku je to fakt zajímavá část vztahu, u které si troufnu tvrdit, že nás jen posílila. Stejně tak si myslím, že tak to může otestovat i tvůj vztah. Navíc za pár měsíců se zas vrátíš domů, uteče to jak voda a celkově všechny ty feelings se ti tak nějak refreshnou. Je to hezký pocit. <3

P.S. O long-distance relationship dates a dalších věcech spojených s tímto tématem bych mohl v případě zájmu mohl také napsat nějaký článek.

4. Tyvole! Co to meleš? Čím to na mě mluvíš?

Tak asi takhle by Ondra Vetchý zareagoval, kdyby jel na erasmus do Vietnamu. Pro spoustu lidí, může být jazyková bariéra jedním z velkých důvodů, proč výjezd na erasmus vidí hrůzostrašně. Myslím si ale, že zda je tvým největším strachem právě cizí jazyk, je to přesně jeden z důvodů, proč bys na erasmus měl vyjet. Skvělé je totiž to, že cizí jazyk pro tebe bude na denní bázi. A ano, zezačátku to může být fakt nepříjemné, ale známe to, kam nás tlak může dohnat, že? (Ahoj maturito)

Každodenní situace ať už ve škole, či v obchodě tě donutí rozumět všemu co potřebuješ.

Rozhodně doporučuji jet do takového státu v takové zemi, která tě opravdu přitahuje. Motivaci k tomu se učit jazyk pak najdeš mnohem větší. Spousta škol také pořádá jazykové kurzy. Například na Kypru jsme měli kurz řečtiny, i když jsme v řečtině vůbec nic neměliJ. Alespoň já. Byli tam ale takoví studenti, kteří v řečtině předměty měli a nerozuměli ani slovo („co to mleli?“). Dopadlo to ale tak, že jim učitelé pověděli, ať si připraví na závěr nějakou esej a nic víc po nich nechtěli. Takže asi tolik k jazykům. Když jsi erasmák, hostující školy jsou k tobě zkrátka více benevolentní a snaží se ti pobyt v zemi spíše usnadnit.

5. Nejsem studijní typ a bojím se, že to nedám s kreditama

Začnu tím, čím jsem skončil v posledním bodě. Když jsi erasmák, všechno jde tak nějak snáz, co se učiva týká. Pokud nejsi typ, co nechodí na žádné hodiny a nesnaží se projevit ani trochu respektu k tomu, že je v cizí zemi vlastně kompletně zadarmo a můžeš tam studovat mezi ostatními studenty, kteří si studim platí, potom ano – asi to budeš mít těžké. Dobrou zprávou ale je, že studium v angličtině většinou prostě neobnáší žádnou velkou vědu. Za svůj výjezd jsem nevěděl o nikom, kdo by předměty nedostal a kredity na domácí univerzitu neobdržel.

 Výjezd ≠ kredity (dokud si to nezařídíš)

Ještě před výjezdem a podáním přihlášky doporučuji si projet program a předměty, které se na hostující univerzitě vyučují, může se to pekelně hodit.

Například teď v Itálii se mi stalo, že jsem měl zapsané předměty, které jsem si narychlo naházel do Learning agreementu (dokument, který vlastně papírově stvrzuje to, co jdete do zahraničí studovat). Po příjezdu jsem však jako většina erasmáků zjistil, že všechny tyto předměty, které jsem si zapsal, se vyučují až v druhém semestru. Panika. Nikdo nevěděl, co má dělat a do toho hostující univerzita v tom měla taky celkem guláš. Naštěstí italská univerzita nám dala možnost zaslat Learning agreement až do konce října, a tak jsme všichni první dva týdny chodili po přednáškách a rozmýšleli si, na co vlastně chceme chodit. Jak italské. Výběr nebyl úplně jednoduchý, protože každá domácí univerzita požaduje po studentovi určitý počet kreditů, který potřebuje k zakončení programu. Například na Karlovce je to pro bakaláře 20 kreditů, což je solid. Stačily mi dva předměty. Docela doporučuji teda si opravdu vypočítat, kolik kreditů musíš mít do dalšího semestru a zároveň počítat s tím, že jestli si nenajdeš ekvivalent ve svých povinných předmětech, budou se ti splněné předměty počítat jako volitelné. Snaž se tedy hledat i takové předměty, které by ti pak mohly usnadnit práci v českém systému.

Je to dost pruda, ale pokud na to máš nervy, zkus si i co nejvíce informací zjistit přímo z hostující univerzity ještě předtím, než na ní vyjedeš. Budeš pak víc jistý v tom, co tam vlastně jdeš studovat <3.

Jinak, jestli se stresuješ z toho, že potřebuješ začít psát bakalářku, i pro to najdu pochopení. Neměl by to podle mě ale být důvod, proč nevyjet. Vem v potaz, že taková možnost se pravděpodobně za život už nevyskytne a toho bakaláře si můžeš případně prodloužit:p. Ale zrovna v tomto bych mě moc neposlouchal, jsem trošku YOLO typ.

6. Co když jsem slávista a chci vyjet?

Chvilku jsem se nad otázkou zamyslel, co tím básník chtěl říct, ale posléze jsem pochopil. Nejspíš byla otázka ohledně změny prostředí. V případě, že jsi z vesnice a jedeš na erasmus například někam do velkoměsta, ani pro tebe by to neměl být problém. Zvykneš si poměrně rychle a nikomu nemusíš říkat, odkud jsi.:)

7. Teď opravdu. Co když dělám vrcholově sport a půl roku bych vynechal?

Dobrá, opravdu tedy. Pokud tedy děláš vrcholově sport a v tom případě jsi nejspíš sparťan, taktéž není, čeho se bát. Zahraniční univerzity většinou nabízejí rozsáhlý výpis všech sportovních organizací/kroužků/aktivit, které pořádají. Ještě spíš, než na školu bych se ale zaměřil na to, zda nenajdeš v daném místě nějaký sportovní tým/trenéra či cokoliv co potřebuješ a oslovit přímo je.

Myslím si, že najít si něco na odreagování od školy a neustálých „party aktivit“  a toho celkového humbuku je něco k dobru. Navíc poznáš lokální lidi a díky nim budeš mít zas naprosto odlišný pohled na místo.

                                                                                     Dočetl jsi to sem. Teď už dáš všechno, podej si přihlášku!

Nakonec vytyčení hlavních myšlenek z článku, které mi přijdou dobré, aby sis zapamatoval/a:

• Nejistota je právě v tomhle skvělá. Jsi si nejistý tak dlouho, až jsi si jistý, a to je v dlouhodobým měřítku něco, co ti pomůže poznat sebe samotného.
• Důležité je nesoudit sám sebe na základě toho, jak to cítí ostatní.
• Semestr trvá 4 měsíce, ne půl roku
• Ještě před výjezdem a podáním přihlášky doporučuji si projet program a předměty, které se na hostující univerzitě vyučují, může se to pekelně hodit.