# 9 O kouzlu běhání aneb Suchý srpen!

Srpen má 31 dní. Každý z nich jsem běžel 5 kilometrů. Jen tak. Abych se něco dozvěděl. O sobě. Jestli se to povedlo, píšu v následujících řádcích: 

🏃‍♂️

Od nuly? 

Zkušenost s běháním už mám. Jako malý jsem běhal orientační běh, pak dlouho nic. “Návrat” jsem zažil někdy kolem roku 2018. Jo, bylo to moderní. Jo, hledal jsem nějaký sport, kde nemusím obvolávat kamarády, jestli mají čas, pronajímat tělocvičnu, shánět drahé vybavení a investovat moc času. 

Začalo mě to bavit. Postupně jsem propadl euforii z progresu, měřil si každý krok, trhal rekordy. 

Po pár půlmaratonech došlo i na maraton v Praze. (Postav dům, zasaď strom, zaběhni maraton - říká se to tak, ne?) Od třicátého kilometru s opravdu velkou bolestí. Ani nevím, jak jsem to dal. Čas 4:25. Nejvíc si pamatuji, jak proti mně před cílem stojí Daniel Stach (asi se mi to zdálo?) a nabízí mi “high five”. 🙌 

Pak se bolest v koleni vracela. Vlastně pokaždé, když jsem běžel víc jak deset kilometrů. Tuhle si kamarád řekl o originální dárek ke svým narozeninám - ať s ním běžím maraton.  Kývl jsem na půlku. Jen my dva, v přírodě, pokec. Na dvanáctém kilometru jsem to musel vzdát - bolest byla zpátky. 

Tak jsem zvolnil. Zkrátil trasy. Snížil frekvenci. Někdy i na čtrnáct dní. Ale to se pak člověku najednou nechce. Ztratil jsem radost. Hrozilo, že o běhání zase přijdu. Tak jsem si vymyslel výzvu. 

Blázen? 

Každý den 5 km. Celý srpen. Celkem 155 km. Moje žena na mě hleděla: 

“Jako každý den?” 

Nakoukal jsem různá videa a zjistil, že když nejsem úplný začátečník, mohl bych to zvládnout. Jisté bylo, že půjde o fyzický, ale i psychický výkon. Tak jsem si k tomu přidal druhou výzvu: nebudu pít alkohol. Zkrátka suchý srpen. Suchý, zpocený srpen - to chceš! 

Moje žena na mě stále hleděla: 

“Jako ani pivo?”

Psal jsem si deník. Protože člověk tak snadno zapomíná. A snadno si pak vymýšlí. Shrnutí mých poznámek, které jsou - tak jako mé oblíbené knihy (Born to Run, O čem mluvím, když mluvím o běhání) - možná o všem jiném, než o běhání. 

🏃‍♂️ Začal jsem v Hronově - na festivalu. Zasvěcení mi to asi potvrdí - není blbější nápad, než začít běhat a přestat pít právě na legendární divadelní žatvě. Ale tohle bylo vědomé - vždycky, když se chci něco naučit, začínám “tím nejhorším”, nebo zkrátka v těch nejhorších podmínkách. Nevím proč, ale funguje mi to. Skočit. Kouřit jsem přestal před třinácti lety během generálek v divadle… 

🏃‍♂️ Kamarádi na Twitteru psali, že krize přijde kolem čtrnáctého dne, “pak už to bude dobrý”. Já měl velkou krizi už po týdnu. 

🏃‍♂️ Největší překážky? Kupodivu to nebylo počasí. Jen dvakrát jsem běžel v dešti, a ta šílená vedra jsem prostě řešil brzkým vstáváním. 

🏃‍♂️ Nejtěžší bylo plánování. Někdy jsem musel pozdě večer, a pak to nešlo jinak, než že jsem vybíhal pár hodin poté, ráno. Displej na hodinkách mi psal, ať si odpočinu. Fakt! Nohy těžké, bolavé. 

🏃‍♂️ Složité je vždycky začít. Rozběhnout se. Pak se člověk rozehřeje, a když ti pípne pátý kilometr, skoro se divíš, proč se ti vlastně nechtělo. Velmi poučné!

🏃‍♂️ Nejlepší to bylo ráno. Vstal jsem, napil se vody s citronem a bez rozcvičení (a hlavně bez myšlenek “jestli to za to stojí” a “jestli neexistuje lepší způsob jak deklarovat krizi středního věku”) jsem byl do pěti minut na trati. Řeknu ti, když pak vylezeš z ledové sprchy a na housku si mažeš domácí marmeládu - máš větší radost, než když Daniel Stach vidí černou díru.

🏃‍♂️ Postřeh - rána jsou ve městě výhodná i kvůli semaforům, respektive provozu obecně. Běžíte na červenou, nikde nikdo. Navíc Brno je v neděli před sedmou tak krásně prázdné. 

🏃‍♂️ Rutina je plus i mínus. Dílem ti opakování a automatismus pomáhá. Prostě jsi nastoupil a od jisté fáze už se vezeš. Ale dílem ti z toho začíná hrabat. Proto je potřeba chytře měnit tratě. Běhal jsem v Hronově, Londýně, Zlíně a Brně (Lužánky a Špilberk rulez!)  

🏃‍♂️ Když už jde do tuhého, pomůže parťák. Ne že bych na tom byl až tak zle, ale když jsem dva dny běžel s kamarádem, dost mi to pomohlo. 

🏃‍♂️ Největší podporovatel byl ale náš australský ovčák Jenny. Dobrou polovinu výběhu absolvovala se mnou. Takže jsem často běhal a venčil v jednom. Ale upřímně - první kilometr to není ideální. Utíkat s hovnem v igeliťáku - to nechceš. 

🏃‍♂️ Parťák rozhodně nebyla sluchátka. V tomhle jsem fakt minorita. Běžím a poslouchám les, ulici, své srdce. Nic víc nechci - ani hudbu do rytmu, ani podcast, natož zpravodajství! Přijde mi to popření smyslu toho, co zrovna dělám - běžím. Bez myšlenky na cokoli. 

🏃‍♂️ Váha před výzvou: 76 Kg. Váha po výzvě: 75 kg. Závěr: o hubnutí mi fakt nešlo. 

🏃‍♂️ Běhal jsem pomalu. Průměrné tempo 6:30. Někdy rychleji, někdy dokonce pomaleji. Co je zvláštní - poslední týden jsem měl dva běhy ve Zlíně a - aniž bych chtěl - běžel jsem strašně rychle. “Duch Bati je tu stále přítomen,” říkal jsem si. Ale tohle tempo a lehkost, jsem si přenesl i do Brna. Závěr - zhruba od 24. dne se to zlomilo a já běžel neuvěřitelně svobodně. 

🏃‍♂️ Každodenních třicet minut běhu ovlivnilo celý můj den. Čas a kvalita spánku, chuť na zdravé jídlo, vnitřní pocit. Aniž bych to nějak plánoval - zcela přirozeně jsem omezil mé oblíbené “sladké tečky” po jídle. Od půlky měsíce jsem měl pocit, že chodím víc rovně. Závěr: každý detail má sílu ovlivnit celek. 

🏃‍♂️ Kolem dvacátého dne jsem byl na masáži. Mimochodem, tuhle kámošku v Brně fakt doporučuji. Další den jsem běžel až pozdě večer. Regeneraci jsem potřeboval, ale víš jak - když povolíš, je pak těžké zase naskočit. 

🏃‍♂️ Grafický treking v aplikaci mých hodinek pomáhá. Den po dni se to zaplňuje. Můžeš se na to kdykoliv podívat a říct si: “Teď už to přece nevzdám.” Ale upřímně, zas takový boj to nebyl. Žádné stříhání metru. Vůbec. Naopak. Poslední týden vkrádá se otázka: Mám skončit, když je to tak krásné?

Zítra mám poslední týden své výzvy. 

🏃‍♂️ Na pivo se těším, to jo. Ale co běhání? Co dál? Vím, že jsou lidi, co takhle běhají každý den. A já už se nedivím, protože se po měsíci cítím opravdu skvěle. Ale upřímně, teď už se můj pracovní režim rozbíhá na plné obrátky a každý den to fakt není reálné. Takže zítra si dám běh pro radost, protože to je to největší vítězství - vrátila se mi radost z běhu. Koleno ani jednou nezabolelo. Ani jednou. Ale hned další den...

Však moje žena mi už něco vymyslí… 🥳

Pěkné léto přeje 

Petr Michálek 

👉 Jestli ti newsletter KAM JDEŠ přijde zajímavý, pomůžeš mi se sdílením? Jestli jo, teď je ten nejlepší okamžik, protože příští vydání bude velké překvápko. 

👉 Dnes mám hned tři citáty z knihy Modrá knížka o běhání:

🏃‍♂️ Jedním z nejlepších způsobů, jak se rozumně vyrovnávat s nároky rychlého a složité světa, je pěstovat pomalý a nekomplikovaný pohyb vpřed.

🏃‍♂️ Až se naučíme pomalu běhat, pozitivně myslet a rozumně jíst, budou lékaři potřebovat nás, a ne my je. 

🏃‍♂️ Chcete-li rychleji chytit druhý dech, zpomalte.