Hledat
Přihlásit
Menu

Eliška Vyhnánková

@eliskavyhnankova
2. 3. 2025 10:00

Kdo dnes v noci vyhraje Oscary podle ChatGPT

Dnes v noci se v LA udílejí Oscaři. Každý rok pečlivě nakoukávám co nejvíc nominovaných kandidátů a s kamarádkami tipujeme vítěze. Tentokrát jsem zkusila do tipování zahrnout i ChatGPT s jeho novým nástrojem Deep Research (Hluboký výzkum).

Následující text tedy kompletně vytvořil/a ChatGPT, pouze s jedním mým zásahem - odmazala jsem citace uvnitř textu, aby byl přehlednější. Nijak jsem tentokrát neověřovala poskytnuté informace, což je naprosto zásadní, pokud chcete s poskytnutými daty opravdu uvědoměle pracovat. Pro tento případ jsem ale chtěla ukázat, jak je nebo není v současné chvíli ChatGPT daleko.

Jakmile bude chvilka času, vrátím se k výsledkům s podrobnějším průzkumem celého výstupu.

Tak pojďme na to!

Oscar 2025 – Kdo si odnese zlaté sošky?

Úvod

Oscarový ceremoniál 2025 se nezadržitelně blíží a filmový svět napjatě očekává, které snímky a tvůrci si odnesou nejprestižnější ocenění filmového průmyslu. Akademie filmového umění a věd uděluje Oscary již téměř sto let a každoročně jde o vrchol celého období cen – od festivalových premiér přes kritické ceny až po řadu dalších trofejí, které napovídají, kdo má šanci uspět. Spekulace a predikce kolem Oscarů jsou proto samy o sobě velkou zábavou i vědou: fanoušci i odborníci sledují pečlivě výsledky ostatních cen, trendy v Hollywoodu, sázkové kurzy i „buzz“ kolem jednotlivých filmů. V tomto článku si nejprve rozebereme klíčové faktory, které mohou ovlivnit výsledky Oscarů 2025 – od historických statistik přes unikátní systém hlasování až po vliv kampaní či nálady v branži. Následně nabídneme podrobné predikce vítězů ve všech kategoriích letošních Oscarů, včetně odůvodnění každého tipu.

Cílem je poskytnout čtenářům srozumitelný, ale odborně podložený pohled na letošní oscarový závod – tak, aby si mohli udělat obrázek o favoritech, pochopit souvislosti a třeba i zasoutěžit v odhadech. Který film získá titul Nejlepší film? Kdo si odnese herecké sošky? A dočkáme se překvapení, nebo potvrdí předchozí ceny favority? Pojďme se na to podívat.

Klíčové faktory ovlivňující vítěze

Historické trendy a úspěch v předchozích cenách

Jedním z nejspolehlivějších vodítek pro odhad výsledků Oscarů jsou výsledky dalších významných cen, které předcházejí Oscars. Zejména takzvané cechovní ceny (udílené profesními guildami) a velké mezinárodní ceremoniály často naznačí, jakým směrem se akademici mohou ubírat. Například Zlaté glóby rozdělené na drama a komedii/muzikál dokážou zvýraznit více možných favoritů – vítězové Glóbů sice nemají automaticky zaručeného Oscara, ale získají publicitu a momentum. Důležitější indicií bývají ceny Sdružení filmových herců (SAG), především herecké kategorie: herečtí Oscarové vítězové velmi často předtím triumfovali na SAG Awards. Statistiky ukazují, že u nejlepšího herce se Oscar a SAG v posledních dvou dekádách shodli v 18 z 20 případů – podobná silná korelace platí i pro herečku. Také hlavní cena SAG pro nejlepší herecký soubor (obsazení filmu) bývá považována za jakýsi barometr pro Oscara za nejlepší film. Od zavedení této kategorie v roce 1995 se zhruba 60 % filmů oceněných SAG Ensemble stalo i pozdějším vítězem Oscara. Naopak jen výjimečně získá Oscara film, který ani nebyl na SAG Ensemble nominován – před rokem 2020 to dokázaly jen Braveheart (1995) a The Shape of Water (2017). Zkrátka, silná podpora od herecké obce (největší sekce členů Akademie) je pro šance filmu klíčová.

Neméně důležité jsou i ceny dalších profesních sdružení. Producentská asociace (PGA) uděluje cenu za nejlepší film roku a díky podobnému systému hlasování bývá často považována za předskokana Oscara za nejlepší film. Za posledních 10 let se vítěz PGA shodoval s Oscarem sedmkrát – výjimkami byly ročníky, kdy Akademie zvolila odvážnější či netradiční vítěze místo favorizovaných titulů (např. PGA vyhráli The Big Short, La La Land či 1917, ale Oscara nakonec získali Spotlight, Moonlight a Parasite). Režijní asociace (DGA) má historicky ještě silnější úspěšnost – vítěz ceny DGA za režii získal Oscara v této kategorii v 18 z posledních 20 let. Výjimky nastávají jen ve výjimečných situacích (např. když vítěz DGA není na Oscara ani nominován, jako Ben Affleck u Argo, nebo v roce překvapivého průlomu zahraničního režiséra). Podobně Britské ceny BAFTA často předznamenají Oscary v mnoha kategoriích, zejména pokud se názory britských a amerických akademiků protínají. Je však třeba brát v úvahu, že BAFTA má odlišné složení poroty a někdy zvýhodňuje domácí (britské) filmy – triumf na BAFTě tedy může naznačit favorita, ale není zaručený (příkladem budiž rok 2020, kdy BAFTA vyhrál britský film 1917, zatímco Oscara získal korejský Parazit). Celkově platí, že pokud nějaký film či tvůrce posbírá více hlavních cen napříč Glóby, SAG, BAFTA, PGA, DGA atd., stává se silným favoritem. Naopak, jestliže se vítězové těchto předskokanů liší, oscarový večer slibuje napětí.

Preferenční hlasování u Nejlepšího filmu

Specifickým faktorem, který od roku 2009 zásadně ovlivňuje kategorii Nejlepší film, je tzv. preferenční hlasování. Zatímco ve většině kategorií hlasují členové Akademie prostě pro jednoho favorita, u nejlepšího filmu sestavují žebříček všech nominovaných od nejoblíbenějšího po nejméně oblíbený. Tento ranked-choice systém zajišťuje, že vítězný snímek musí získat nadpoloviční podporu hlasujících – pokud v prvním kole žádný film nezíská přes 50 % prvních míst, vyřadí se nejméně preferovaný a jeho hlasy se přerozdělí podle dalších voleb. Tento proces pokračuje v kolech, dokud některý z filmů nepřekročí 50% hranici. Praktickým důsledkem je, že může zvítězit i film, který neměl nejvíc hlasů na prvním místě, ale byl široce oblíbený jako druhá či třetí volba pro velkou část akademiků. Preferenční systém tedy zvýhodňuje konsenzuální snímky „bez nepřátel“ oproti polarizujícím filmům, které sice nadchnou menší skupinu voličů, ale u jiných skončí na posledních místech.

Historie posledních let to dobře ilustruje: v roce 2016 většina očekávala vítězství muzikálu La La Land, ale v preferenčním souboji ho předstihl komornější Moonlight, který byl celkově přijatelnější napříč spektrem voličů. Podobně válečný epos 1917 prohrál v roce 2019 s jihokorejským Parazitem navzdory předchozím oceněním, opět díky preferenčnímu systému hlasování. Preferenční hlasování tedy vnáší prvek nepředvídatelnosti – nutí kampaně usilovat o co nejširší podporu. Letos to bude obzvlášť zajímavé: není-li jednoznačný konsenzus, může se stát, že do čela se díky přepočítávání hlasů vyhoupne překvapivý vítěz. Například divácky vděčný životopis A Complete Unknown (o Bobu Dylanovi) by mohl na preferenčním principu vytěžit maximum, neboť jde o příjemný film se širokou oblibou u publika. Naopak velký favorit s třinácti nominacemi Emilia Pérez může doplatit na kontroverze a výrazné odpůrce – preferenční systém umožňuje, že pokud ji někteří voliči zcela vyřadí ze svého pořadí, může to otevřít cestu jinému filmu. Pro analytiky to znamená, že i filmy zdánlivě na druhém či třetím místě kurzu mohou reálně zvítězit, pokud patří k těm, které se „líbí všem“. Proto se při predikcích nejlepšího filmu zkoumá nejen kolik prvních míst může film získat, ale také zda není pro část akademiků nepřijatelný.

Kampaně filmových studií a jejich vliv

„For Your Consideration“ kampaně studií jsou neodmyslitelnou součástí oscarovské sezóny. Každý větší uchazeč o Oscara má za sebou měsíce cílené propagace zaměřené na členy Akademie – speciální projekce s diskusemi, inzeráty v hollywoodských magazínech, billboardy v Los Angeles, setkání s tvůrci, luxusní promo balíčky zasílané voličům a podobně. Tyto kampaně nejsou levné: podle analýzy Variety se náklady na oscarovou kampaň jednoho filmu mohou pohybovat od 3 do 10 milionů dolarů. Účel je jasný – upozornit na film, udržet ho v konverzaci a případně voličům podsouvat, proč právě on či jeho tvůrci si zaslouží ocenění. V historii víme o případech, kdy agresivní kampaň pomohla outsiderovi k vítězství (proslulé jsou taktiky Harveyho Weinsteina v 90. letech, které dostaly Zamilovaného Shakespeara k výhře nad Zachraňte vojína Ryana).

Vedle klasické pozitivní propagace (zdůrazňování kvalit a významu filmu) hrají roli někdy i negativní kampaně či kontroverze. Pokud se kolem filmu objeví špatná publicita, může to jeho šance poškodit. Příkladem z letoška je muzikál Emilia Pérez, který získal rekordních 13 nominací a zpočátku vypadal jako jednoznačný favorit, ale jeho oscarová kampaň zkolabovala kvůli skandálu spojenému s jednou z hereček a nešťastným výrokům režiséra. Mnozí členové Akademie se od filmu distancovali – nicméně zajímavé je, že představitelka vedlejší role Zoe Saldaña tím téměř neutrpěla a dál suverénně vítězila v hereckých kategoriích na všech před-oscarových cenách. To ukazuje, že dobře rozložená kampaň se může soustředit aspoň na některé složky filmu (v tomto případě herecký výkon), i když celkově má titul poškozenou pověst. Obecně platí, že velké kampaně mohou výrazně ovlivnit hlasování – připomenou voličům favority, vytvoří kolem nich pocit „toho pravého vítěze“ a někdy mohou převážit nad čistě uměleckými kritérii. Akademie má sice určitá pravidla (nesmějí se například rozdávat příliš hodnotné dary ani otevřeně pomlouvat soupeři), ale hranice jsou posouvány a šikovní PR specialisté umí voličům „prodat“ příběh filmu či herecký výkon tak, že získá emotivní podporu. I proto se někdy stane, že vyhraje film, který by čistě dle recenzí či historického významu nebyl první na řadě – kampaň mu však zajistí potřebnou viditelnost a sympatie.

Momentální nálada v Hollywoodu

Oscary nikdy neexistují ve vzduchoprázdnu – vždy odrážejí i širší společenské a průmyslové klima. Hollywoodská komunita prochází v posledních letech výraznou proměnou: po kritice nedostatečné diverzity (#OscarsSoWhite) Akademie výrazně rozšířila a internacionalizovala svou členskou základnu, aby zahrnovala více žen, lidí různých etnik i zahraniční tvůrce. To se projevilo ve výsledcích – vítězí pestřejší škála filmů včetně těch, které by dříve možná neměly šanci (vzestup jihokorejského Parazita či historické ocenění pro fantasy akci Everything Everywhere All at Once v roce 2023 apod.). Nálada v Hollywoodu ovlivňuje, zda akademici preferují spíše útěšné, optimistické příběhy, nebo temnější a společensky angažovaná díla. Například v roce 2021, poznamenaném pandemií, zvítězil hřejivý CODA před trudnomyslnějším The Power of the Dog, což mnozí přičítali touze odměnit pozitivní poselství. Letos může hrát roli třeba i to, že některé filmy reflektují aktuální témata – například Conclave s příběhem ze zákulisí volby papeže může rezonovat v době debat o změnách v církvi, dokumenty reagují na válku na Ukrajině atd. Akademie také ráda čas od času pošle určitý signál: ať už společenský (ocenění filmu s LGBTQ+ tematikou, výhra zahraničního snímku coby gesta k filmům mimo Hollywood) nebo vzkaz dovnitř branže (ocenění legendy za celoživotní dílo).

Emoční faktor a „příběh“ kandidátů tedy nelze podcenit. Často se říká, že Oscary jsou „vyprávění příběhů“ – nejen těch na plátně, ale i příběhů kolem nominovaných. Akademici jsou lidé ovlivnění srdcem: může je například dojmout herečka, která se dočkala životní role po dlouhé pauze (letos se to zmiňuje u Demi Moore), či mladý talent, který by se díky Oscarovi zapsal do historie. Stejně tak se přihlíží k tomu, kdo ještě Oscara nemá: například Ridley Scott (režisér Gladiatoru II, pokud by byl nominován) by mohl těžit z narativu „zasloužil by konečně Oscara“. Letos se také hodně mluví o tom, že Demi Moore či Adrien Brody už patří mezi známé tváře, které by si další (resp. v případě Moore první) Oscary zasloužily, což může některé voliče ovlivnit. Zároveň nová krev v Akademii znamená i větší otevřenost nekonvenčním volbám – jak poznamenal jeden komentátor, koncept „tradičního vítěze“ už prakticky mizí a filmy dříve považované za příliš žánrové či divné dnes mohou triumfovat. Souhrnně řečeno, při odhadech musíme zohlednit i ducha doby a postoje členů Akademie: co chtějí svým hlasováním říct, jaké hodnoty nebo emoce letos převládnou.

Sázkové kurzy a prognózy kritiků

V neposlední řadě stojí za zmínku sázkové kanceláře a expertní tipy filmových kritiků. V dnešní době lze na Oscary sázet podobně jako na sport a kurzy průběžně reagují na výsledky cen i veřejné mínění. Tyto kurzy odrážejí konsenzus – filmy a lidé s nízkým kurzem (favorité) jsou typicky ti, kteří posbírali důležité ceny nebo o nichž píší kritici jako o jistých kandidátech. Například poté, co Anora vyhrála cenu PGA producentů, kurzy na její vítězství v kategorii nejlepší film výrazně klesly (favorit se upevnil). Obdobně nečekaný triumf Timothée Chalameta na cenách SAG posunul jeho šance v očích bookmakerů a přiblížil jej k favorizovanému Adrienu Brodymu v boji o Oscara za nejlepšího herce.

Prognózy kritiků a odborníků, které zveřejňují média (Variety, Hollywood Reporter, IndieWire aj.), často sázkové kurzy předbíhají nebo doprovázejí. Mnoho z nich se opírá o tzv. oscaromety – kombinace osobního odhadu a statistiky historických trendů. Weby jako Gold Derby sbírají tipy stovek prognostiků i fanoušků a dokážou poměrně přesně předpovědět hlavní kategorie. Například podle aktuálního průměru tipů Gold Derby byla nějakou dobu favoritem na adaptovaný scénář Conclave, což reflektovalo její dosavadní výhry, zatímco jiné subjekty (jako režisér RaMell Ross) byly považovány spíš za outsidery navzdory oceněním od kritiků. Kritici samotní udílejí na konci roku množství cen (National Board of Review, LAFCA, NYFCC atd.), které umí vytvořit hype kolem určitého titulu – často však tito kritičtí oblíbenci, pokud jsou příliš alternativní, u Akademie nakonec neuspějí. Rozdíl mezi vkusem kritiků a Akademie se ale zmenšuje s tím, jak Akademie omlazuje. Každopádně je zajímavé sledovat, kde se kurzy a expertní tipy shodují – to bývá nejspolehlivější indikátor. Letos panuje shoda na řadě kategorií (např. Kieran Culkin ve vedlejším herci je považován za tutovku všude možně), jinde se predikce různí (nejlepší režie byla dlouho otevřená). My v našich níže uvedených tipech přihlížíme jak k tvrdým datům (statistiky cen), tak k intuici vycházející z nálady a příběhů sezóny. A samozřejmě i trochu k překvapením, která se na Oscarech tu a tam objeví – protože jak rádi říkáme, nikdo nikdy nemá Oscary jisté, dokud skutečně neotevřou obálku.

Predikce vítězů: Kategorie po kategorii

Nyní se podívejme na jednotlivé oscarové kategorie roku 2025 a naše tipy na vítěze. U každé kategorie uvádíme předpokládaného vítěze (tučně) a stručné zdůvodnění, proč by právě on měl zvítězit.

Nejlepší film: Anora. V kategorii večera se letos schyluje k těsnému souboji několika silných filmů, ale nakonec očekáváme vítězství Anory – nezávislého dramatu Seana Bakera. Anora v posledních týdnech výrazně nabrala na síle, když získala cenu producentů PGA, cenu režisérů DGA i Critics’ Choice Award. Zejména výhra PGA je kritická, neboť ta často předznamenává Oscara a rovněž využívá preferenční hlasování jako Akademie. Film zaujal svou intimní silou i vítězstvím na festivalu v Cannes (Zlatá palma pro Bakera), takže kombinuje umělecký respekt i širokou podporu. Hlavním konkurentem je Conclave – politický thriller z prostředí Vatikánu, který získal prestižní ocenění BAFTA za nejlepší film a Ensemble cenu SAG, čímž se stal jakýmsi konsenzuálním favoritem mnoha herců i britských voličů. Conclave by mohl těžit právě z preferenčního počítání hlasů, neboť jde o velmi „středový“ film, který nikoho neurazí. Přesto se zdá, že momentum je na straně Anory. Ta posbírala i řadu nezávislých ocenění (Spirit Awards) a představuje neotřelou volbu, což dobře ladí s trendem Akademie oceňovat nové a originální filmy. Statistika je jasná: Producers Guild se trefila do vítěze Oscara 7× za posledních 10 let a Anora by neměla být výjimkou. Pokud by přece došlo k překvapení, mohl by to být právě Conclave (kombinace SAG+BAFTA je silná) nebo teoreticky temný kůň v podobě spektáklu Wicked, který je divácky nesmírně oblíbený a jako muzikál/fantasy může na preferenčním systému posbírat dost „dvojkových“ hlasů. Celkově ale platí, že Anora se nyní jeví jako favorit číslo jedna, který by musel udělat zásadní chybu, aby prohrál – má jak srdce kritiků, tak podporu producentů a režisérů, a navíc je to film s humanistickým poselstvím, které by mohlo spojit většinu akademiků.

Nejlepší režie: Sean Baker (Anora). I v režijní kategorii se odehraje souboj mezi Anorou a Conclave/The Brutalist. Zde tipujeme vítězství Seana Bakera, tvůrce Anory. Baker letos získal cenu DGA od cechu režisérů, a ta jak známo téměř vždy předchází oscarovému triumfu (DGA se shodla s Oscary 18× z posledních 20 let). Je pravda, že občas dojde k rozdělení – nejlepší film a režii nezíská tentýž titul – a někteří odhadují, že by Akademie mohla ocenit spíše vizionářství Bradyho Corbeta (The Brutalist), který triumfoval na Glóbech i BAFTĚ. Corbetova stylová režie ambiciózního eposu The Brutalist (o osudech architekta v poválečné Evropě) je typem výrazné filmařiny, kterou režijní větev Akademie často miluje. Jenže Corbetovi trochu uškodilo, že The Brutalist ztratil roli front-runnera v závěru sezóny. Naproti tomu Sean Baker je v Hollywoodu ceněn za dvacetiletou kariéru na poli nezávislého filmu a Anora je jeho mistrovský průlom do první ligy. Akademie ráda odmění filmaře za jejich přínos – a Baker navíc vyhrál i cenu za režii na Spirit Awards a dokonce Zlatou palmu v Cannes. Vše naznačuje, že má mírný náskok. Bude to těsné: Corbet (Brutalist) a také Edward Berger (Conclave) posbírali významné evropské ceny, ale Berger se do oscarové pětice vůbec nedostal a Corbet by musel překonat fakt, že The Brutalist v celkových nominacích trochu zaostal za očekáváním. Naproti tomu Bakerovi hraje do karet i to, že pokud skutečně Anora získá nejlepší film, je obvyklé (byť ne zaručené), že vezme s sebou i režii. Navíc DGA vítězství je opravdu silný ukazatel. Proto predikujeme Seana Bakera. Pokud by přece došlo k dělenému výsledku, Oscara by si zřejmě odnesl Brady Corbet, což by znamenalo poctu pro odvážnou filmařinu a zřejmě jediný větší triumf pro The Brutalist ten večer – není to vyloučeno, ale zatím spíš méně pravděpodobné.

Nejlepší herec v hlavní roli: Adrien Brody (The Brutalist). Hlavní mužská herecká kategorie patří letos k nejnapínavějším. Po většinu sezóny vedl ostřílený Adrien Brody za svůj výkon ve filmu The Brutalist, kde ztvárnil architekta přeživšího holocaust. Brody si odnesl Zlatý glóbus (drama), BAFTA i Critics’ Choice Award, tedy téměř všechny významné ceny. Na poslední chvíli však zamíchal kartami mladý Timothée Chalamet díky překvapivému vítězství na SAG Awards (ceně Sdružení herců). A jak už bylo zmíněno, vítězové SAG mívají velmi často navrch i u Oscarů – v této kategorii se 18 z posledních 20 výherců SAG radovalo i z Oscara. Chalamet podal obdivuhodný výkon jako mladý Bob Dylan v dramatu A Complete Unknown a získal si hereckou obec. Navíc by se stal jedním z nejmladších držitelů Oscara, což je příběh, který média milují. Proč tedy stále tipujeme Adriena Brodyho? Jednak Akademie občas nerada dává Oscara příliš mladým hercům, pokud mají v kategorii zkušenou konkurenci – Brody (který už jednoho Oscara má za Pianistu z roku 2002) představuje tradičnější volbu a někteří konzervativnější voliči mohou Chalametovi (v pouhých 29 letech) říct: „má ještě čas“. Také Brody vedl mimořádně silnou kampaň – účastnil se Q&A, rozhovorů, připomínal svou transformaci v roli – a má za sebou dekády úspěchů, což budí respekt. Statisticky vzato, Brody dominoval většině před-oscarových cen, zatímco Chalamet jen SAG. V historii našly výjimky (např. 2017, kdy Denzel Washington vyhrál SAG za Ploty, ale Oscara získal Casey Affleck), takže SAG není absolutní záruka. Domníváme se, že Brody těsně zvítězí, protože jeho výkon v The Brutalist je přesně ten typ dramatického, okázalého herectví (včetně zvládnutí akcentu a různých věkových fází postavy), který Akademie ráda odměňuje. Chalamet však zůstává reálnou hrozbou – pokud by navázal na SAG, bylo by to považováno za mírné překvapení, ale ne šok. (Poznámka: v nominacích jsou letos i Colman Domingo či Ralph Fiennes za skvělé výkony, ale ti pravděpodobně hrají až druhé housle v souboji Brody vs. Chalamet.)

Nejlepší herečka v hlavní roli: Demi Moore (The Substance). V ženské kategorii se rýsuje zajímavý střet generací a stylů, ale nakonec by měla triumfovat veteránka Demi Moore za odvážný výkon v body-hororové satirické sci-fi The Substance. Moore překvapila celý Hollywood svojí životní rolí vědkyně, která se stane hostitelkou záhadné substance, a posbírala za ni Zlatý glóbus (komedie/muzikál), Critics’ Choice Award i SAG Award. Vše nasvědčuje tomu, že po dlouhé kariéře, během níž byla hvězdou mnoha filmů, ale nikdy nevyhrála Oscara, nyní konečně nastal její čas – Akademie miluje příběhy „návratu legendy“, a Demi Moore je navíc v roli skutečně fantastická. Konkurence však není bez šance: Mikey Madison (Anora) získala BAFTA a Independent Spirit Award za ztvárnění komplikované mladé hrdinky a reprezentuje mladou krev; její výkon plný vnitřní intenzity by jindy mohl stačit. A pak je tu Fernanda Torres (I’m Still Here) coby černý kůň: brazilská herečka, která překvapila vítězstvím na Zlatých glóbech (drama) a jejíž film nečekaně pronikl i do nominací na nejlepší film. Torres ztělesňuje v I’m Still Here matku bojující za rodinu během diktatury v 70. letech a podává velmi akademicky atraktivní výkon – emocionální, silný, v historickém kontextu. Její handicap je, že od Glóbů s Moore ani Madison přímo nesoutěžila na dalších velkých cenách, takže těžko měřit síly. Mnoho voličů však mohlo vidět I’m Still Here až po nominacích (díky překvapení, že film pronikl do Best Picture), a její výkon mohou mít „čerstvě v paměti“. Pokud by někdo měl Moore překvapit, bude to nejspíš právě Torres, protože přináší mezinárodní vánek a dojemný příběh – navíc mezinárodní složka Akademie sílí. Nicméně Demi Moore má všechny trumfy: velké předchozí ceny, status ikony, obrovskou kampaň i fakt, že se v The Substance zcela proměnila a šla herecky „na dřeň“ (což Akademie ráda odměňuje, viz výhry hereček za fyzicky náročné role typu Charlize Theron v Monster). Náš tip je tedy jasný: Moore. Překvapení v podobě Torres nelze vyloučit, ale bylo by to skutečně velké překvapení po tak suverénní jízdě Moore celou sezónou.

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Kieran Culkin (A Real Pain). Zde patří superlativy: Kieran Culkin je snad největším favoritem ze všech hereckých kategorií. Svým výkonem ve filmu A Real Pain, kde ztvárnil mladíka odhalujícího rodinnou historii během cesty po východní Evropě, doslova ovládl letošní sezónu. Získal Zlatý glóbus, Critics’ Choice, BAFTA, SAG i Independent Spirit Award – tedy úplně vše, co se dalo, napříč různými skupinami volitelů. Jeho postava kombinuje tragikomické prvky a Culkin (známý mimochodem ze seriálu Succession) předvádí herecký koncert, kterému tleskali kritici i kolegové. Už nominace naznačovaly, že tohle bude jeho rok – nikdo jiný z nominovaných takto komplexní sadu trofejí nemá. Konkurence: Upřímně řečeno, ostatní nominovaní včetně výborného Guy Pearce (The Brutalist) či Edwarda Nortona (A Complete Unknown) se musejí smířit s tím, že letos narazili na nepřekonatelného soupeře. Jedinou teoretickou možností by byl překvapivý Jeremy Strong za roli Roye Cohna v dramatu The Apprentice, který sice nominaci na Oscara nezískal, ale Culkinova kolegu ze Succession ocenili kritici (New York Film Critics) – jenže Strong se do nominací nakonec nevešel, což samo svědčí o Culkinově dominanci. Nebojme se tedy říct: pokud Kieran Culkin nevyhraje, bude to absolutní šok pro všechny. Všechny signály ukazují na něj a jeho výkon navíc patří k těm, kde se humor snoubí s dojetím, což Akademie ve vedlejší kategorii ráda odměňuje (podobně jako u jeho hereckého kolegy Troye Kotsura v CODA před pár lety). Culkin by měl s přehledem zvítězit.

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Zoe Saldaña (Emilia Pérez). Přestože film Emilia Pérez prošel během sezóny skandálem a část jeho kampaně se zhroutila, jedna jeho součást zůstala nedotknutelná – herecký výkon Zoe Saldañy. Saldaña v roli energické, všechno zpívající a tančící manželky drogového barona předvádí show, která si získala snad každého. Už na Zlatých glóbech triumfovala (přestože právě tehdy se začaly vynořovat kontroverze kolem filmu) a následně posbírala i ceny Critics’ Choice, BAFTA a SAG. To, že vyhrála SAG i BAFTA v době probíhajícího skandálu, je velmi výmluvné – znamená to, že kolegové z branže ji podporují bez ohledu na problémy filmu. Mnozí dávají najevo, že Saldaňa není viníkem žádných přešlapů tvůrců filmu, a vnímají její výkon izolovaně. Tím pádem se z ní stal favorit, kterého nic nezastavilo. Její role navíc krásně zapadá do profilu vítězů v této kategorii: je výrazná, transformativní (zpěv a tanec), a Saldaña je populární herečka, která dosud Oscara nemá. Alternativy? Jedinou, o kom se krátce spekulovalo, byla možná Isabella Rossellini za Conclave, pokud by nastal nějaký masivní příklon k tomuto filmu – Rossellini má sice v Conclave jen pár minut prostoru, ale je to herecká ikona. Tyto úvahy však zůstaly spíš zbožným přáním pár fanoušků a Conclave by muselo mít nečekaně silnou noc, aby z toho byla výhra (navíc Rossellini nevyhrála žádnou velkou cenu před Oscary). Nás osobně velmi oslovila také Ariana Grande ve filmovém muzikálu Wicked, kde překvapila komediálním i pěveckým talentem, ale jak trefně poznamenali komentátoři, Akademie se trochu zdráhá dávat herecké Oscary hvězdám, které jsou primárně zpěváky (viz neúspěch Lady Gaga či Jennifer Lopez v minulosti). Takže Grande zřejmě zůstane „jen“ u nominace. Celkově je tedy Zoe Saldaña velmi jistým tipem – pravděpodobně získá pro Emiliu Pérez jednu z mála (či dokonce jedinou) sošek, aby Akademie ukázala, že dobrý výkon ocení bez ohledu na kontroverze kolem filmu. Její vítězství by bylo plně zasloužené a jakékoli jiné jméno by bylo obrovským překvapením.

Nejlepší adaptovaný scénář: Conclave. Kategorii adaptovaných scénářů letos vévodí politický thriller Conclave (režie Edward Berger) podle románu Roberta Harrise. Scenárista Peter Straughan za něj získal Zlatý glóbus, BAFTA i Critics’ Choice Award, čímž se jasně etabloval jako přední kandidát. Jeho adaptace spletitých intrik při volbě papeže zaujala svou napínavou a přitom přístupnou formou – přesně ten typ solidního psaní, který Akademie často oceňuje. Conclave má navíc osm nominací včetně filmu, což naznačuje širokou podporu napříč branžemi. Hlavním soupeřem by mohl být odvážnější adaptovaný scénář Nickel Boys, který podle románu Colsona Whiteheada napsal dokumentarista RaMell Ross s Joslyn Barnes. Nickel Boys zvítězil překvapivě u scenáristického cechu WGA (pravda, Conclave tam nebylo způsobilé k nominaci) a mnozí kritici ho považují za originálnější a pronikavější dílo. Navíc se Nickel Boys dostalo do nominace na nejlepší film, což znamená, že má v Akademii zastánce, kteří možná budou chtít film nějak ocenit – a scénář se nabízí. Přesto se zdá, že tradičnější volbou zůstává Conclave. Straughan má už Oscara za Jméno růže a je respektovaným veteránem, zatímco Ross je nováček (byť svěží hlas). Akademie v posledních letech ráda využívá scénáře k odměnění inovativních autorů (vzpomíná se Jordan Peele, Emerald Fennell, Taika Waititi aj. v této kategorii), takže lehce vsadit na Nickel Boys by dávalo smysl, pokud by chtěli ocenit Rossiho odvahu. Náš tip ale přece jen zůstává u Conclave – je to napínavé, inteligentní dílo a vítěz většiny relevantních cen, takže by jeho prohra byla překvapením. Za zmínku stojí, že výborné scénáře měly i filmy A Complete Unknown, Emilia Pérez či Sing Sing, ale ty asi na vítězství nedosáhnou. Jediný možný „spoiler“ mimo dvou hlavních favoritů by mohl být Nickel Boys, pokud by Akademie chtěla dát prostor progresivní volbě. Přesto: Conclave si pro Oscara dojde, byť možná těsně.

Nejlepší původní scénář: Anora. V originálních scénářích je situace hodně těsná – jde o jednu z nejotevřenějších kategorií. Mírně vepředu je zřejmě Sean Baker za Anoru, jelikož získal cenu WGA od scenáristického cechu a jeho film má celkově velkou podporu. Pokud Anora míří k nejlepšími filmu a Baker k režii, mohl by přidat i scénář a zapsat se mezi tvůrce, kteří jednoho roku posbírali více Oscarů. Proti němu stojí ale silné konkurentky: Coralie Fargeat se svým divokým feministickým hororovým dramatem The Substance a Jesse Eisenberg (ano, herec) se scenáristickým debutem A Real Pain. Fargeat vyhrála v Cannes cenu za scénář a také Critics’ Choice Award, čímž dokázala, že její originální mix satiry a body-hororu rezonuje. Navíc je nominována i za režii, kde asi nevyhraje – někteří akademici by jí mohli chtít dát alespoň scénář jako ocenění její vize. Eisenberg zase překvapil vítězstvím na BAFTA a Spirit Awards v této kategorii; A Real Pain je chytrá hořká komedie o paměti holokaustu, což zní jako látka pro Oscary, ale film se nakonec nedostal do nominace na Best Picture, což mu může ublížit. Dále byl nominován The Brutalist (spíš kvůli celkovému uznání filmu, ale scénář není jeho nejsilnější stránka) a September 5 (který je outsiderm). Celkově by tedy mělo jít hlavně o trojboj: Anora vs. The Substance vs. A Real Pain. Naše volba je Anora, protože pokud Akademie bude chtít ocenit Bakera komplexně, dá mu kromě režie i scénář (podobně jako Bong Joon-ho dostal za Parazita). Navíc Bakerův příběh o střetu kultur a generačním napětí v Texasu má hloubku i humor, což oceňují různorodí voliči. Nicméně pozor na The Substance – může se stát, že v režii Baker vyhraje a tady zvolí Fargeat, aby „rozdělili“ pocty. Fargeat by byla skvělou a poměrně průkopnickou vítězkou (žena-režisérka za extrémní žánrový film). Pokud tedy někde Anora ostrouhá, bude to asi tady. Přesto věříme, že Baker má mírně navrch díky WGA a celkové pozici frontrunnera.

Nejlepší kamera: The Brutalist. V kategorii kameramanské (nejlepší kamera) letos předpokládáme vítězství vizuálně opulentního filmu The Brutalist. Kameraman Lol Crawley odvedl na The Brutalist ohromující práci – film je černobílý, s velkolepou kompozicí architektonických prostor, a má skutečně podmanivý vizuální styl, který vyniká nad konkurencí. Akademici mnohdy volí v kameře film, který „vypadá“ nejlépe, a The Brutalist splňuje definici oscarové kamery (velké plátno, výrazné světlo a stíny, monumentální záběry). Navíc pokud The Brutalist nezaboduje v hlavních kategoriích, právě kamera je místo, kde mu mnozí rádi dají hlas, protože audiovizuálně je to nepřehlédnutelné dílo. Hlavním soupeřem je gotický horor Nosferatu (kamera Jarin Blaschke), který nabízí také působivé obrazy – tmavé expresionistické ladění a atmosféru, jež by mohla okouzlit zejména filmaře. Duna: Část druhá (Dune: Part Two) má rovněž nominaci; první Duna Oscara za kameru získala (Greig Fraser), a pokračování má opět velkolepé pouštní scenerie a trikové sekvence. Někteří mohou preferovat právě Dunu 2 pro její šíři a epický záběr. Ovšem pokračování už možná nepůsobilo tak svěže jako první díl, a jelikož Duna 2 není letos v centru pozornosti (kvůli posunuté premiéře došlo i k ochlazení zájmu), tipujeme spíše souboj Brutalist vs. Nosferatu. Z těchto dvou má The Brutalist výhodu, že získal více nominací napříč kategoriemi – je jasné, že film se Akademii líbí. Nosferatu se do užších nominací také dostal víckrát (výprava, kostýmy), takže nelze vyloučit, že ukrojí i kameru. Přesto se přikláníme k The Brutalist, který by tak získal aspoň jedno významné ocenění a potvrdil by pověst filmu s úchvatnou vizuální stránkou.

Nejlepší střih: Anora. Kategorie střihu bude hodně sledovaná, protože napoví, jak moc bude Anora večer dominovat. Obvykle platí, že vítěz nejlepšího filmu má minimálně nominaci za střih a často tuto cenu i vyhrává – i když v poslední době došlo párkrát k odchylkám, střih je stále považován za indikátor podpory filmu. Anora má střih dynamický a zároveň citlivý (zajímavostí je, že Sean Baker svůj film také sám stříhal), a pokud Akademie miluje Anoru, měla by ji ocenit i zde. Navíc rytmus a montáž Anory přispívají k vyznění příběhu o setkání dvou odlišných žen a skládání mozaiky jejich osudů – střih je tedy jedním z důvodů, proč film funguje. Hlavní konkurent je Conclave, sestříhaný Nickem Emersonem, který je nominován za sevřený thrillerový rytmus konkláve. Conclave vyhrál SAG Ensemble, takže má podporu herců – ale co střih? Je pravda, že spousta prediktorů tipuje, že Conclave by mohl získat střih, pokud by prohrál nejlepší film, protože často film, který je druhý v pořadí, vezme aspoň střih jako „cenu útěchy“. Konkrétně letos se mluví o tom, že kdyby Akademie nechtěla Anoru příliš zahltit oceněními, mohla by střih dát Conclave. My si však myslíme, že střih Anory je natolik zásadní pro vyznění filmu, že nakonec zvítězí právě Baker (resp. jeho střihačský pseudonym). Z historického hlediska dřív platilo, že Oscar za střih často šel ruku v ruce s Oscarem za film, ale v poslední dekádě to nebylo pravidlem vždy – nicméně loni třeba Všechno, všude, najednou vzalo oboje. Pokud tedy Anora má být vítězným filmem, mohla by získat i střih. Roli může hrát i to, že Baker by se stal jedním z mála tvůrců s více Oscary za jeden večer (mohl by teoreticky získat režii, scénář, střih – což se nestalo od dob Waltu Disneyho, jak poznamenávají statistiky). Možná Akademie nebude chtít dávat jednomu člověku tolik trofejí, ale střih přece jen spíše vnímají jako cenu pro film. Kdyby nevyhrála Anora ani Conclave, mohl by překvapit stylově sestříhaný The Brutalist (má několik montážních sekvencí napříč časem). Spíše však očekáváme triumf Anory, a pokud by místo toho vyhrál Conclave, šlo by o náznak, že se schyluje k možnému překvapení i u hlavní ceny.

Nejlepší výprava (výprava a scenografie): Wicked. V kategorii výpravy (scénografie a dekorace) se střetnou dva velké vizuální světy: retro-futuristický brutalismus a pohádkový muzikál. Favoritem je mírně Wicked, filmová adaptace slavného muzikálu ze země Oz. Výprava Wicked (architekti Nathan Crowley a Lee Sandales) je totiž doslova oči-přecházející – zejména Smaragdové město plné zeleně zářících věží a fantaskních detailů je pastvou pro oko. Wicked získal také cenu výtvarníků ADG za výpravu fantasy filmu, což naznačuje podporu profesionálů. Naproti tomu The Brutalist nabízí strhující architektonické interiéry poválečné moderny – film doslova vypráví o stavění budov, a scény, kdy se odhaluje navržená knihovna nebo extravagantní sídlo, jsou vizuálními vrcholy snímku. Výprava Brutalisty (Judy Becker) je fantastická a film by si za ni Oscara zasloužil; koneckonců v ADG získal nominaci v kategorii period film (prohrál tam s Nosferatu). Proč tedy Wicked? Muzikály a fantasy velkofilmy mají v této kategorii tradičně dobrou bilanci – voliče ohromí pestrost a bohatost kulis. Wicked je navíc jedním z komerčně nejúspěšnějších filmů roku a akademici mu zřejmě budou chtít udělit aspoň technické ceny. Obecná úvaha je, že Wicked si odnese dvě sošky: výpravu a kostýmy – je to takový konsenzus odborníků. Pokud by Wicked nevyhrál ani výpravu, znamenalo by to, že opravdu ztratil dech. My ale věříme, že Wicked zvítězí díky okázalosti své produkce. Přesto pozor na The Brutalist: pokud by dostatek akademiků uznalo jeho uměleckou hodnotu, mohla by to být jeho šance zazářit. Třetím faktorem je Nosferatu s gotickými hrady a starosvětským Německem – ten možná spíš patří do kostýmů, ale výpravou také imponuje. A Conclave dokonce rekonstruoval prostředí Vatikánu, což taky není snadné. Je tedy nutno říct, že jde o silně obsazenou kategorii, kde by se dalo obhájit vítězství téměř kohokoli. Přesto náš tip směřuje k muzikálu Wicked, protože Oscary pro dekorace milují velkolepost a kouzlo – a to Smaragdové město splňuje měrou vrchovatou.

Nejlepší kostýmy: Wicked. Podobně jako u výpravy by i v kostýmech měl uspět zelený fenomén Wicked. Kostýmní výtvarník Paul Tazewell vytvořil pro film fantastické kostýmy – od třpytivých šatů Glindy až po bizarní oděvy obyvatel Oz – a posbíral za ně BAFTA, Critics’ Choice i cenu Costume Designers Guild. Tazewell byl již dříve nominován za West Side Story a prohrál, takže panuje pocit, že „teď je na něj řada“. Jeho práce na Wicked kombinuje extravaganci a detail (oblékat celý kouzelný svět není maličkost) a je přesně ten typ výrazného kostýmního designu, který Oscarová komise ráda ocení – viz výhry fantasy či muzikálových kostýmů v minulosti. Nejvážnějším vyzyvatelem je Nosferatu, kde návrhářka Linda Muir oblékla postavy do úchvatných viktoriánských kostýmů, plných temných sametů, krajek a viktoriánské noblesy. Tyto kostýmy jsou působivé a dokonale vystihují ducha hororu – jsou krásné i děsivé zároveň, Muir odvedla famózní práci. Není vyloučeno, že část voličů, zvláště těch, které nepotěšila nominace Nosferatu v hlavních kategoriích, mu dá hlas aspoň v kostýmech jako uznání. Další nominovaní – A Complete Unknown (od 60. let po 80. léta – dobové oděvy Dylana a spol.), Conclave (kardinálské sutany a volnočasové obleky prelátů) a Gladiator II (římské tuniky a zbroje) – mají také své kvality, ale zdají se méně pravděpodobní. Gladiator II by možná zabodoval v jiných letech, ale letos zkrátka nezískal takovou trakci. Celkově Wicked vede díky té spoustě již získaných cen, které ukazují na širokou podporu Tazewella. My sázíme na Wicked, i když osobně bychom byli okouzleni i vítězstvím Nosferatu. Pro Wicked však hovoří i to, že jde o blockbuster – rádo se vidí, když aspoň v kostýmech a výpravě vyhraje i něco divácky populárního.

Nejlepší masky a účesy: The Substance. V maskérské kategorii letos kraluje body-hororová sci-fi The Substance, a to zejména díky neuvěřitelnému stvoření jménem „Monstro“ – bizarní kombinaci člověka a monstra, která ve filmu figuruje. Tým maskérů The Substance (Pierre Olivier Persin a spol.) předvedl nevídanou kreativitu a hrůzostrašné efekty při tvorbě tohoto stvoření. Za svou práci již získali BAFTA, Critics’ Choice Award a dokonce dvě ceny Maskérské gildy (MUAHS) – to je impozantní sbírka, která z nich dělá jasné favority. Akademie často volí v maskách film, který má buď výraznou proměnu herce (letos třeba A Different Man se Sebastianem Stanem proměněným k nepoznání do podoby znetvořeného muže – ten je nominován, ale film nemá jinak ohlas), anebo okázalé fantasy/prostetické efekty. The Substance spadá do té druhé kategorie a navíc má tu výhodu, že film nasbíral hodně nominací, takže jasně oslovil řadu odvětví. Wicked je zřejmě největší konkurent – muzikál plný barevných paruk, zeleného make-upu (Elphaba alias budoucí Zlá čarodějnice) a rozmanitých bytostí. Masky a účesy ve Wicked jsou výrazné (zelená kůže, extravagantní účesy v Oz) a nominovaní tvůrci (Frances Hannon, která už má Oscara za Grandhotel Budapešť) jsou vážení. Kdyby měl Wicked někde urvat vítězství navíc, masky by mohly být to místo. Jenže The Substance má navrch právě unikátností Monstra – to je typ efektu, který voliče zaujme svou „wow“ kvalitou. Navíc argument, že The Substance je možná „příliš nechutný“ pro některé (film má dost gore prvků), neobstojí, protože nominací má dost. Ostatní nominovaní: A Different Man za zmíněnou transformaci do znetvořeného obličeje – silná práce, ale film je malý; Emilia Pérez za extravagantní drag make-up a styling (což je zajímavé, ale spíš doplněk); a Nosferatu za upírské zuby, bledé tváře a dobové účesy – též skvělé, ale možná moc subtilní oproti monstrům konkurence. The Substance by tak mělo v klidu zvítězit – koneckonců i průměrný divák si z filmu odnese vizuální šok z té „věci“, co tvůrci vytvořili. A Oscary rády odmění tým, který publiku přichystal něco tak zapamatovatelného. (Drobná poznámka: někteří litují, že nominaci nezískal také The Apprentice za proměnu Sebastiana Stana v Donalda Trumpa v mládí – prý ohromující práce – ale to už je úděl limitovaných míst v kategorii.)

Nejlepší hudba (originální filmová hudba): The Brutalist. Hudební kategorii tipujeme pro experimentální a atmosférický soundtrack k filmu The Brutalist, jehož autorem je Daniel Blumberg. The Brutalist disponuje velmi výrazným hudebním doprovodem – minimalistickým, místy disonantním, využívajícím netradičních postupů (Blumberg prý vkládal šrouby mezi klavírní struny, aby získal zvláštní zvuk). Tahle odvážná hudba dokresluje architektonické obrazy filmu a zanechává silný dojem. Konkurencí je především Volker Bertelmann se score k Conclave – Bertelmann (alias Hauschka) vyhrál Oscara nedávno za Na západní frontě klid a Conclave má dramatickou, duchovní hudbu, která dobře podkresluje napětí volby papeže. Dlouho se zdálo, že buď Conclave, nebo animovaný film The Wild Robot (oblíbený rodinný snímek s krásnou orchestrální hudbou) si to rozdají. Nicméně The Brutalist získal nominace v mnoha kategoriích a zdá se, že je v této disciplíně preferovaný – možná proto, že hudba je velmi výrazná součást filmu a členové Akademie to ocenili. Další nominovaní: The Wild Robot (krásná emotivní hudba k animáku – zřejmě třetí vzadu), The Wild Robot a Nosferatu (temná gotická hudba, ale ta spíše buduje atmosféru nenápadně). Myslíme, že The Brutalist vyhraje, protože je to ta „nejumělečtější“ hudba v poli a film si od akademiků něco odnese. Je pravda, že volba Brutalisty by byla asi nejexperimentálnější vítěz originální hudby za dlouhou dobu – ale to by odpovídalo nastavení současné Akademie. A navíc, Conclave i Wild Robot posbíraly před sezónou méně cen, takže jim chybí hype. Tudíž náš tip: The Brutalist – Daniel Blumberg.

Nejlepší píseň (originální píseň): „El Mal“ (Emilia Pérez). V písňové kategorii se schyluje k zajímavému momentu: dostane konečně legendární autorka Diane Warren Oscara, nebo opět odejde s prázdnou? Diane Warren má letos nominaci za píseň „The Journey“ z filmu The Six Triple Eight, a je to už její 14. nominace bez vítězství. Píseň je hymnická balada ke snímku o ženském praporu za 2. světové války – tradičně by mohla mít šanci, ale bohužel film samotný nemá jinak žádný ohlas, takže píseň příliš nevyčnívá. Favoritem je totiž stále energické španělské tango „El Mal“ z kontroverzního muzikálu Emilia Pérez. „El Mal“ složili Clement Ducol, Camille a režisér Jacques Audiard a jde o chytlavé číslo, které ve filmu několikrát zazní a funguje i samostatně. Emilia Pérez vyhrála Zlatý glóbus za nejlepší píseň a také cenu Critics’ Choice v této kategorii, takže navzdory problémům filmu je hudební stránka oceňována. Navíc je pravděpodobné, že Akademie nechce Emilii Pérez zcela odvrhnout – a tak vedle Zoe Saldañy v herečce může odměnit právě píseň. Pokud by však byla vůle Emilii Pérez „potrestat“ (za ty skandály), nejlépe by z toho profitovala právě Diane Warren – Hollywood by jí mohl dát Oscara jako uznání její kariéry a zároveň nevyznamenat Emilii. Warrenová navíc lobbovala docela aktivně (ostatně jako vždy), a někteří členové Akademie mohou cítit, že už je skoro ostuda, že ji nechávají neustále prohrávat. Ale upřímně – podobné úvahy se vedly už posledně, a nakonec zase vyhrála písnička z populárnějšího filmu. Letos populární filmy v nominacích téměř nejsou, takže prostor pro překvapení existuje. Je tu například i krásná závěrečná skladba z dramatu Sing Sing, která by mohla být takovým „CODA momentem“ (píseň co dojala), ale ta nemá takovou kampaň. Dále nominovaná rocková píseň z The Brutalist je spíše doplňková. Celkově se tedy souboj zúžil na „El Mal“ vs. Diane Warren. Tipujeme, že Akademie zůstane u „El Mal“ – je to přeci jen v kontextu filmu silné číslo, a nechá Emilii Pérez aspoň něco vyhrát, i kdyby jinak ostrouhala. Diane Warren si holt možná bude muset počkat dál (anebo dostane čestného Oscara mimo soutěž, což se ostatně už stalo v roce 2022). Pokud by ale zaznělo jméno Diane Warren, byl by to jeden z těch dojemných momentů, kdy celý sál vstoje tleská oscarové stálici. Realističtější je ovšem vítězství temperamentního „El Mal“.

Nejlepší zvuk: Duna: Část druhá. V kategorii zvuku (která od sloučení zvuku a střihu zvuku v jednu cenu oceňuje celkový sound design) často vítězí velkofilmy s výraznou zvukovou složkou. Letos by to měla být Duna: Část druhá – pokračování slavné sci-fi ságy. První Duna získala Oscara za zvuk v roce 2022 a i tentokrát zvukoví mistři (Ron Bartlett, Doug Hemphill ad.) odvedli špičkovou práci při míchání dialogů, hudby a nespočtu efektů (burácející písečné červy, futuristické zbraně atd.). Je pravda, že Duna 2 ztratila veškerý herecký a režijní lesk (kvůli odsunu premiéry se neudržela v hlavních kategoriích), ale v technických kategoriích stále silně boduje a zvuk je pro ni nejpravděpodobnější trofej. Jediným vážným vyzyvatelem je hudební životopis A Complete Unknown o Bobu Dylanovi. Ten obsahuje spoustu koncertních scén a dobových hudebních vystoupení – zvuk je klíčový pro autentický zážitek (festival v Newportu v roce 1965 apod.). Navíc A Complete Unknown celkově překvapivě uspěl v nominacích a mohl by někde získat cenu. Pokud voličům utkvěl v hlavě třeba finální koncertní set, mohli by ocenit zvukáře Dylanova filmu pro jejich skvělou práci se živou hudbou. Historie však ukazuje, že ve zvuku obvykle vítězí buď muzikály, nebo válečné/akční filmy. A Complete Unknown je spíše drama s hudbou – má šanci, ale tipli bychom si, že většina hlasů stejně padne pro Dunu 2 díky velkoleposti jejích zvukových efektů. Další nominovaní jsou Wicked (muzikál – ten by mohl také překvapit, muzikály dříve braly aspoň mix zvuku; zde spousta zpěvu a kouzelných zvuků), The Substance (tam je zvuk zajímavý, ale film stojí hlavně na vizuálu) a Oppenheimer – pardon, ten byl loni :-). Takže reálně: Duna: Part Two má i v sázkových kurzech navrch a byla by sázkou na jistotu. A Complete Unknown je druhý na řadě pro případ, že by akademiky více oslovilo přirozené ozvučení koncertu než bohatý soundscape sci-fi. Náš tip zůstává Duna 2, už proto, že první díl exceloval a stejný tým by logicky mohl být oceněn znovu.

Nejlepší vizuální efekty: Duna: Část druhá. U vizuálních efektů to vypadá na poměrně jasnou záležitost: Duna: Part Two má z nominovaných filmů nejsložitější a nejpůsobivější efekty. Už první Duna tuto kategorii vyhrála díky realistickému ztvárnění obřích červů, futuristických měst a bitev, a dvojka pokračuje ve stejné kvalitě. Trikařský tým pod vedením Paula Lamberta (který má Oscary za Blade Runnera 2049 i Dunu) opět posunul laťku. Navíc v této kategorii často vítězí velké sci-fi nebo komiksové filmy; letos tu Marvel ani DC nic nemají, takže prostor je volný pro Dunu. Potenciální konkurent je překvapivě Wicked – i muzikál má hodně digitálních triků (létající opice, kouzla, rozsáhlá digitální prostředí Emerald City). Wicked byl nominován a na Visual Effects Society Awards si vedl solidně, takže není úplně bez šance. Mohlo by se stát, že Duna 2 doplatí na to, že je to pokračování (méně „wow“ než poprvé) a že vyšla už před více než rokem, zatímco Wicked je čerstvější zážitek pro mnohé voliče. Nicméně většina odborníků stále sází na Dunu – její efekty jsou objektivně na vyšší úrovni a navíc Wicked získá spíš ty kostýmy a výpravu, takže vizuální efekty asi přenechá. Z dalších nominovaných: Alien: Romulus – překvapivá nominace (prequel Vetřelce, ale ne až tak oslnivý, spíš doplnil pole), a duo Better Man (hudební životopis Robbieho Williamse s jistými efekty fantazijních čísel) a Kingdom of the Planet of the Apes (digitální opice – kdysi by to vyhrálo, ale tato série už oceněna byla v minulosti). Ty dva poslední se možná navzájem oslabí, jak vtipně poznamenal jeden kritik, „asi by potřebovali crossover, kde Robbie Williams bojuje s opicemi, aby měli šanci“. Takže reálně je to Duna vs. Wicked, a vítězem by měla být opět Duna: Část druhá.

Nejlepší mezinárodní celovečerní film: I’m Still Here (Brazílie). Kategorie dříve zvaná cizojazyčný film letos nabízí dramatický souboj dvou silných kandidátů – jednoho extrémně viditelného a druhého možná kvalitnějšího. Oním viditelným je kontroverzní muzikál Emilia Pérez (Francie/Mexiko), který měl 13 nominací a po All Quiet on the Western Front z loňska to byl další mezinárodní film s masivním průnikem do Oscarů. Emilia Pérez vyhrála BAFTA pro nejlepší zahraniční film i Zlatý glóbus v téže kategorii, což by za normálních okolností znamenalo, že Oscara má jistého. Jenže, jak už jsme rozebírali, skandály kolem filmu otřásly jeho pozicí. Z čistě statistického hlediska: když má zahraniční film tolik nominací a je i v kategorii nejlepší film, většinou si pro Oscara v mezinárodní kategorii dojde (viz Parazit, Všechno nic, Na západní frontě klid atd.). Letos je tu ale ten druhý – brazilské drama I’m Still Here, které překvapivě získalo nominaci na nejlepší film a mnozí ho považují za lepší snímek. Režisér Walter Salles (známý už z Motocyklových deníků) natočil dojemný příběh matky hledající spravedlnost během vojenské diktatury a film je kritikou označován za mistrovské dílo. Navíc jakmile byl nominován i na Best Picture, stouply jeho akcie – Akademie tím říká: tohle je mezi zahraničními filmy náš favorit. My proto odhadujeme, že v hlasování těsně zvítězí I’m Still Here. V jeho prospěch hovoří i to, že část voličů může mít vůči Emilii Pérez stále výhrady a raději zvolí bezpečnější (a emotivnější) volbu. Emilia Pérez ale není ze hry – pokud se většina rozhodla její kauzy ignorovat, mohla by pořád vyhrát (přece jen má tu Globus i BAFTu a je to výrazný film). Další nominovaní jsou vysoce kvalitní tituly – The Girl with the Needle (Írán), The Seed of the Sacred Fig (Indie) a Flow (Belgie) – ale upřímně řečeno, ty zde budou spíše do počtu. Flow je krásný animovaný film o venkovském dětství a získal dokonce nominaci i v animované kategorii, ale tady asi neuspěje. The Girl with the Needle (íránské sociální drama) a The Seed of the Sacred Fig (indický meditativní film) jsou ceněné, ale nemají širší podporu. Zajímavé je, že Indie neposlala jiný favorizovaný film (All We Imagine as Light, údajně vynikající – ten chybí). Tudíž se skutečně rozhodne mezi Brazílií a Francií/Mexikem. Náš tip je Brazílie – I’m Still Here by se stal krásným překvapením a triumfem latinskoamerického filmu. Pokud by vyhrála Emilia Pérez, bude to spíše pro její dřívější gloriolu; I’m Still Here by to ale mělo „o prsa“ dát.

Nejlepší celovečerní animovaný film: The Wild Robot. Animovaná kategorie letos nemá v nominacích obvyklé podezřelé typu Disney/Pixar (Pixarův Elio a Disneyho Wish se nekvalifikovaly nebo neuspěly). Hlavním favoritem se tak stal překvapivý hit The Wild Robot – rodinný sci-fi film o robotovi v divočině, který si získal srdce diváků. The Wild Robot je masově oblíbený (crowd-pleaser), má vysoké tržby i skvělé recenze a vyhrál například Annie Award za nejlepší animovaný film. Akademie většinou volí animovaného vítěze podle kombinace kvality a popularity – letos Pixar nemá výrazného kandidáta (snad jen Inside Out 2, ale ten prý tak neoslnil, že se ani nedostal do pětice). Proto se prosadil The Wild Robot, který je v podstatě “náhradou” za chybějícího giganta. Je to ale kvalitní volba – film spojuje dobrodružství, humor i dojetí a animace je krásná. Jediným potenciálním soupeřem je drobnější belgický film Flow – poetický příběh z malé vesnice, který získal i nominaci v mezinárodní kategorii, což je pro animák úspěch. Flow je miláček kritiků a bylo by pohádkové vidět tak malý film zvítězit. Nicméně realita je taková, že většina akademiků dá hlas spíš The Wild Robot, protože ho vidělo s rodinami a líbil se napříč generacemi. Další nominovaní: Inside Out 2 (pokračování Pixaru – nominováno spíš z tradice, ale jak naznačují experti, tentokrát to „nevyjde“), Chicken Run: Dawn of the Nugget (britská claymation – návrat slepiček po 20 letech, fajn, ale ne převrat) a Ghost Kid (japonské anime o duchovi – krásné, leč příliš artové na výhru). The Wild Robot tak má poměrně volnou cestu. Představuje letos tu „velkou srdcovku“ v animovaném poli a náš tip jednoznačně směřuje k němu. Pokud by se akademici rozhodli pro něco menšího, Flow by mohlo překvapit – to by ale museli opravdu chtít udělat výjimku a poslat velký vzkaz podpoře malých kinematografií. Pravděpodobnější je, že se to nestane a zvítězí The Wild Robot coby široce přijímaný favorit.

Nejlepší celovečerní dokument: Porcelain War. V dokumentech se letos odehrává zajímavý duel mezi formálně inovativním dílem a politicky rezonujícím tématem. Favoritem kritiků byl dlouho film No Other Land – experimentální dokument bez klasické distribuce, který ohromil festivaly svým novátorským zpracováním (týká se patrně uprchlické krize, to by vysvětlovalo tu nepřítomnost v USA). No Other Land sbíral ceny kritiků a vedl i v expertních prognózách, jenže má jednu velkou nevýhodu: nemá žádného amerického distributora. To znamená, že ho mnoho voličů nemuselo vůbec vidět, případně ho v Hollywoodu nikdo aktivně neprosazuje. Akademie může váhat dát Oscara filmu, který se v USA ani nepromítal – to by bylo zvláštní. Navíc je tu hledisko politické: No Other Land prý naráží do ožehavých témat (možná Palestina/Izrael nebo něco podobného), a část průmyslu se může zaleknout kontroverzí. Naproti tomu je nominován dokument Porcelain War, pojednávající zřejmě o aktuální válce na Ukrajině (název evokuje metaforu křehkosti). Porcelain War má tu výhodu, že rezonuje s mainstreamovými liberálními postoji Hollywoodu – je to téma, kde se mohou symbolicky postavit na „správnou stranu“. Akademie často v dokumentech volí snímky, které souznějí s jejími hodnotami (viz loni Navalny – politický film o disidentovi). Porcelain War tak působí jako ideální kandidát: aktuální, závažné téma, jasně profilované „dobro vs. zlo“. I kdyby No Other Land byl umělecky lepší, Oscar spíše připadne Porcelain War, protože Hollywood se tím přihlásí k podpoře Ukrajiny a současné politice (což bývá pro členy lákavé). Další nominovaní: Abyss (o průzkumu hlubokého oceánu – vizuálně úchvatné, ale politicky neutrální), Behind the Name (hudební docu – méně pravděpodobné) a The Homecoming (sociální téma v USA – možná outsider). Porcelain War vs. No Other Land je hlavní dilema. Osobně by mnozí ocenili vítězství No Other Land, protože by to bylo odvážné a ocenilo by to čistě kvalitu bez ohledu na politiku a distribuci. Ale při pohledu na realitu odhadujeme, že vyhraje Porcelain War. Je to koneckonců také kvalitní film (nominace to značí) a v rámci Akademie bude stravitelnější volbou. Byl by to výsledek, který zapadá do snahy Akademie ukázat, že jí světové dění není lhostejné.

Nejlepší krátký hraný film: A Lien. Krátké hrané filmy jsou vždy těžko předvídatelné, ale letos se favoritem jeví politicky rezonující drama A Lien. (Název je slovní hříčkou – Alien jako cizinec a Lien jako pouto.) Jde o příběh rodiny rozdělené přistěhovaleckou politikou, dojemný a aktuální. Akademie ráda v této kategorii volí filmy, které ukazují nějaké společenské téma a vyvolají silnou emoci – a A Lien přesně to dělá. Navíc film údajně působí velmi dojemně, i když trochu manipulativně na city. Vzhledem k současné politické situaci v USA (film reaguje na přísnou imigrační politiku administrativy, což v Hollywoodu mnozí kritizují), by mohl být hlas pro A Lien vnímán i jako gesto nesouhlasu s vládní politikou. Pokud by voliči skutečně chtěli vyslat signál, zvolí A Lien. Hlavním soupeřem je technicky vyspělejší Anuja (indický film distribuovaný Netflixem). Anuja má tu výhodu, že je dostupný (Netflix) a vidělo ho tudíž hodně voličů – navíc jde o silný příběh ženy ve vypjaté situaci, což taky zabírá. Může pomoci i prostá dostupnost: A Lien nemuseli všichni vidět, zatímco Anuja byla snadno ke zhlédnutí online. Nicméně jsme se dopočuli, že A Lien vyvolal vlnu emocí i debat. Ostatní nominovaní (např. I’m Not a Robot – zábavná sci-fi hříčka, Bug – thrillerík, The Red Suitcase – sociální drama) jsou buď méně výrazní nebo méně vidění. Podle dosavadních indikací se tipuje, že zvítězí A Lien pro svůj silný emotivní dopad a politickou relevanci, což zapadá do nálady části Akademie. Pokud by vyhrál Anuja, byla by to spíš zásluha Netflixu a globální dostupnosti. My sázíme na A Lien, i když netajíme, že jeho kvality prý nejsou kdovíjaké – někdy ale stačí trefit správné téma a čas.

Nejlepší krátký animovaný film: Yuck!. Animované kraťasy bývají loterie, ale letos se jako favorit jeví roztomilý film Yuck!. Jde o hravý a dojemný příběh housenky (nebo jiného tvorečka), který si najde nečekané přátele – film plný barev a humoru, s pěkným poselstvím. Má tzv. „aww faktor“ – je roztomilý i dojemný, což na akademiky často funguje. Konkurentem je jihokorejský Magic Candies – také milý příběh o kouzelných bonbónech, které pomáhají chlapci komunikovat. Oba filmy jsou pozitivní a srdečné, což v této kategorii často vítězí nad experimentálnějšími či ponurými kousky. Nominovaní jsou dále In the Shadow of the Cypress a Beautiful Men – ty jsou údajně mnohem vážnější a hlubší emotivně, ale snad právě proto by mohly být pro část voličů méně atraktivní (ne každý se do krátkého animáku chce emocionálně potápět). A pak je Wander to Wonder – ten je prý výtvarně odvážný a dost „ulítlý“, což může některé oslovit, ale historicky extravagance v této kategorii často nevyhrává. Proto odhadujeme, že nejjednodušší, nejpřístupnější emoce zvítězí: a to nabízí Yuck! (případně Magic Candies pokud by se to rozdělilo). Souboj mezi Yuck! a Magic Candies je těžko čitelný – oba plní podobnou funkci. Ale vsadíme na Yuck!, protože je to anglofonní film (Kanada), tedy blíže zázemí mnoha voličů, a má ten “cute” název i obsah, který si snadno zapamatují a zvolí. V každém případě letos kratší animáky zřejmě vsadí na odlehčenost a hřejivost, ne na experiment či slzy – odtud náš tip Yuck! jako vítěz.

Nejlepší krátký dokument: I Am Ready, Warden. U dokumentárních kraťasů se často prosadí buď extrémně dojemný příběh, nebo film s výraznou formou. Letos je favoritem zdá se I Am Ready, Warden – dokument sledující poslední dny odsouzence na smrt a dopis, který píše dozorcům věznice (dle názvu soudíme). Je to silné téma trestu smrti, které USA dodnes řeší, a film prý zpracován tak, aby byl stravitelný pro diváka. Akademici často v této kategorii volí filmy, které sice ukazují těžká témata, ale dělají to „přístupně“ – I Am Ready, Warden prý volí emotivní přístup zaměřený na lidskost, což na voliče může zabrat. Hlavním soupeřem je Incident – inovativní a velmi ostrý dokument o jedné tragédii, zřejmě formálně nápaditý, ale prý „obtížný na zpracování“. Incident by možná posunul kategorii kupředu, ale mohl některé voliče i odradit svou intenzitou. Další nominace: The Only Girl in the Orchestra a Instruments of a Beating Heart – obě jsou údajně hřejivější/pozitivnější dokumenty (jedna o jediné ženě v orchestru, druhá snad o hudbě a srdci?), které mohou sloužit jako counter-programming k těm těžkým tématům. Zajímavé je, že The Only Girl in the Orchestra v posledních dnech stoupla na druhé místo v sázkových kurzech – možná díky kampani nebo většímu zviditelnění. Je tedy nelze ignorovat – mohla by se Akademie raději přiklonit k optimističtější volbě? Možné to je. Ale myslíme, že přeci jen zvítězí tíha tématu: I Am Ready, Warden oslovuje voliče, kteří chtějí významné společenské sdělení (apel proti trestu smrti), a přitom není tak experimentální, aby odrazoval. Je to jakýsi střední proud mezi nominovanými – emotivní, ale „snadno stravitelný“, jak sám autor zmiňuje. Proto predikujeme vítězství I Am Ready, Warden. Pokud by překvapila Only Girl in the Orchestra, bylo by to malé vítězství optimismu nad tragédií. Ale vsadíme spíš na to, že i letos zvítězí v krátkém dokumentu silný příběh s vážným poselstvím.

Závěr

Oscarový večer 2025 slibuje napínavou podívanou a možná i několik milníků. Celkově očekáváme, že nejúspěšnějším filmem se stane Anora – mohla by získat cenu za nejlepší film, režii, střih a možná i původní scénář, což by z ní učinilo velkého vítěze večera. Hned v závěsu by pak mohly být filmy The Brutalist (tipujeme pro něj kameru, hudbu a možná výpravu či něco dalšího) a blockbusterový Wicked (výhra jistá v kostýmech a velmi pravděpodobná ve výpravě, plus šance v efektech či zvuku). Conclave by nemělo odejít s prázdnou – počítáme s vítězstvím v adaptovaném scénáři a možná urve i střih, pokud by se Akademie rozhodla trochu krotit dominanci Anory. Herecké kategorie vypadají poměrně jasně pro Adriena Brodyho, Demi Moore, Kierana Culkina a Zoe Saldañu, což by znamenalo kombinaci ocenění veteránů (Brody, Moore) i relativně nových tváří (Culkin, Saldaña poprvé s Oscarem). Pokud by měl nastat nějaký herecký úlet, tak snad jen v kategorii herečky – tam si dejme pozor na Fernandu Torres coby možnou „steal“.

Největší otázkou zůstává osud filmu Emilia Pérez: z 13 nominací by klidně mohl proměnit třeba 0–2 (my tipujeme 2 – vedlejší herečka a píseň), což by byl pozoruhodný pád z výšin favorizovaného filmu. Naopak například I’m Still Here, který původně nepatřil mezi největší hráče, může nakonec zazářit aspoň výhrou v kategorii mezinárodního filmu – tam by to bylo symbolické a velmi potěšující vítězství pro Brazílii.

A možná překvapení večera? Kdyby Conclave získal střih nebo dokonce režii, mohlo by to signalizovat i potenciální bombu v podobě zisku nejlepšího filmu – to by byl šok proti většinovým predikcím. Taktéž pokud by Timothée Chalamet porazil Adriena Brodyho, byl by to příběh „mládí vpřed“. Z technických kategorií by mohla překvapit výhra Nosferatu (třeba v kostýmech nebo kameře místo favoritů) – což by potěšilo fanoušky artových filmů. A v neposlední řadě, nikdy nepodceňujme sílu nostalgie: pokud by se Akademie rozhodla dát Oscara Diane Warren za píseň po tolika letech, byl by to jeden z nejdojemnějších momentů večera.

Celkově však naše prognózy vycházejí z pečlivého zvažování všech uvedených faktorů – historických trendů, preferenčního hlasování, kampaní, nálady i sázkových kurzů. Pokud se většina z nich naplní, čeká nás relativně „podle očekávání“ rozdaný večer s několika jistými triumfy a možná jedním dvěma překvapeními. Jak to tak bývá, Oscarové hlasování dokáže být nevyzpytatelné a překvapit i navzdory sebelepším analýzám. Jisté je, že Oscary 2025 budou napínavým vyvrcholením pestré filmové sezóny – ať už sošky doputují ke komukoli, již samotná nominace znamená výhru v očích filmařů. My ale věříme, že naše tipy mají solidní základ a mnoho z nich se v oscarovou noc potvrdí. Nechme se překvapit a užijme si slavnost, kde se filmová magie setká s okamžiky překvapení i dojetí – přesně tak, jak to na Oscarech máme rádi.

Seznam zdrojů:

3 komentářů
Pro zobrazení komentářů se přihlaste nebo registrujte