ALFA SAVCI II – část třicátá třetí: Čeká tě vampyricida, těš se!

Třicátá třetí část Alfa Savců dvojky je poslední. Opět to byla jízda, opět to byla zábava, opět děkuju za zájem a podporu!

Teď začnu práce na knižním vydání tohohle skvostu a ještě letos to mrsknem na papír. No a za rok trojka :)

Bav se a pamatuj, že pokud tě pohoršuje násilí, vulgární jazyk nebo sexuální obsah, radši odejdi a příběh doporuč prvnímu zvrhlíkoj, na kterýho natrefíš.

Sleduj instagram.com/black666grail/
© TOMÁŠ KRAFKA

Část třicátá třetí

Čeká tě vampyricida, těš se!

Na usedlosti Černých jsem našel útěchu, když tam za mnou přijely matky krve.

Dlouhý hodiny jsem trávil v jejich přítomnosti. Všechny tři vzácný objetí od Anastázie hojily můj smutek, každodenní procházky za ruku s Alicí pomáhaly mírnit trápení. Jedna láskou šetřila pro výjimečný chvíle, druhá by se pro mě rozdala.

Díky matres sanguinis jsem se z nejhoršího dostal relativně brzo, ale něco to stálo.

Přijal jsem to. Jsem upír. Nejsem člověk. Věci se maj jinak. Věci se řešej jinak. Chovám se jinak, myslím jinak, cejtím jinak: žiju jinak.

Byl jsem, a pořád jsem, cynik jako hrom.

Na pohřeb nepojedu. Vždyť už byl.

To video bylo starý několik tejdnů, Krvčenko jen čekal, kdy bude mít příležitost mě zlomit.

Ani ty hlavy neusekali a dítě nevyřezali předevčírem.

Zmrd neskutečnej. Svině rudá. Svině, svině, svině! Zrůda, zkurvenec, vypíč a mrdka. Zlý a ošklivý člověk, ohavnost hodná zahubení, adept na mučidla, neskutečně zkažená kreatura, karcinom lidstva, vřed a nemoc a hnis a virus. Prostě zkurvená svině Krvčenko.

Co asi udělá Tommymu a Tommymu?

Čekal bych, že nějaký pokusy s nekromancií, to se úplně nabízelo…

Musel jsem ty dva dostat zpátky.

A musel jsem pokračovat v boji.

Někdo by to snad vzdal?

Já rozhodně ne.

Uplynuly dny, tejdny. Ve zprávách to hučelo. Mohl jsem za to já a taky hodně Mordred.

Já za to mohl akcí Kuks – tam se sesbíraly důkazy o tolika svinstvech, že to hlava nebere. Mordred to potom šikovně používal a spolupracoval přitom s profíkama z řad upírů, co se zabývají vysokou politikou a informační službou. Něco prodali novinářům, něco poslali oni sami na ty správný místa. Nějaký informace dokonce zveřejnili přímo veřejnosti.

Další skandál pro církev! Papež se omluvil, konec přátelství Kremlu a Vatikánu? Kam až vede stopa z východočeského Kuksu? Terorista Syrovčák údajně účastníkem událostí v obci Kuks! To byly je některý nápisy z titulních stran tuzemskejch i světovejch médií.

Alice s Anastázií za mnou jednoho večera přišly nahý, s lahví sto třicet let starýho koňaku. Chtěly oslavovat úspěch mojí akce, dostat mě z deprese. Chtěly mi vyprávět o tom, co se děje ve světě a na upířím fóru, jak moje jméno roste na slávě. Chtěly oslavovat a šukat, ale já byl v prdeli a nemohl jsem. Já! Já najednou nemohl! Nešlo to. Ne po tom videu, ne po těch hlavách ve formaldehydu…

Anastázie mi řekla, že jsem překvapil úplně všechny. Alice mě prosila, ať ji šukám z análu do pusy, že jsem vítěz a ona mi dá cokoliv. Mě se motala hlava a nahej jsem utekl oknem pryč.

Studenej vzduch se mi opíral o tělo a já běžel proti měsíci. Hnal jsem se temnotu lesa a ve spáncích mi tepalo. Běžel jsem až k studený vodě rybníka, co ho kryly starý borovice. Plaval jsem doprostřed a tam jsem křičel bolestí k měsíci.

Potřeboval jsem trochu času pro sebe.

O pár dnů později mi volal major Havran.

Ptal se, jestli oslavuju.

Řekl jsem že ne.

Řekl mi, že mám důvod.

Řekl jsem, že jo i ne.

Řekl, že je jistý, že LKNZ a SCUTEX ukončily spolupráci, že Vatikán si víc průserů nepřeje.

Řekl jsem hm.

Zeptal se, jestli jsem se zbláznil a jestli aspoň sleduju zprávy.

Řekl jsem, že jo.

Znovu se zeptal, proč neslavím.

“Protože zařiď policejní ochranu aspoň tvojí rodině, ty blbá policejní píčo.”

Pak jsem to položil.

On už si zjistí, proč jsem to řekl. Nebyl jsem fér – tu ochranu jsem měl zařídit v první řadě já nebo upíři –, ale aspoň se mi ulevilo.

Takhle to chodí. Upíři přicházej o svoje blízký víc než kdo jinej. Navíc jsme často ultra sobecký bytosti. Zároveň mezi náma není nikdo, kdo by neztratil. Většina radši ani nikoho nemá. Já jsem v tomhle ale ještě pořád trochu člověk.

K smíchu, co?

Už to ze mě opadlo.

Budu zase o něco tvrdší. Po nepříteli půjdu zase o něco víc drsně. Oko za oko, zub za zub? Za oko očí pět a za zub rovnou spodní čelist.

Odmítám se s čímkoliv srát – Krvčenka jednoho dne rozčtvrtím, ale ještě předtím mu sežere koule můj novej pes. Nebo to možná udělám já sám, ještě se rozhodnu.

A ukončím vůbec každýho nepřítele upírů a všechny ohavný zrůdy (jako byl například Kostoulas), co se mi dostanou pod ruce. Přijde doba, kdy budou lidi utíkat jen před mým jménem.

Mimochodem – můj pes z Černýho plemene, co mi ho dal sám Štěpán Černý, dostal jméno Huan. Víš proč? Jestli jo, máš bod.

Pár dní a přijelo auto s poslem od Amar-Suena a starších upírů.

Dostal jsem od nich balíček.

Neměl jsem strach ho otevřít.

Byl dlouhej.

Uvnitř byla nádherná zbraň. Meč. Ale jakej… železo do obou rukou, zbraň ukovaná pro boj s démonstvem.

Na čepeli bylo jméno meče. Měl jsem ho pojmenovat sám, ale tak se nestalo.

Celý předání meče bylo netradiční. Každej upír nad tím vrtěl hlavou, když jsem mu o tom vyprávěl. Nejdřív mě měl někdo pasovat na šampiona upíří rasy a válečníka pro boj s nepřáteli a démonstvem – pasovat na upířího rytíře smrti. Ale to se nestalo. Titul jsem oficiálně nedostal, jen meč. Jenže mít meč od starších a nemít titul nešlo. Dostalo se mi tak ohromný osobní pocty – sám Amar-Suen ve mě viděl potenciál a prokoukl brzo povahu mojí duše. Věděl, že titul odmítnu. Zároveň nechtěl přijít o šampiona. Byl jsem rytíř a nepatřil mezi šlechtu.

Proto jsem dostal meč, kterej má nad záštitou, na čepeli, nápis ANARCHIE.

Upír nemá píčoviny jako živobytí,

má jenom krvebytí.

Svoboda všech je podstatná pro svobodu moji.

Jsem to zase já, motherfucking Krvavej Škleb.

Už víc nemůžu sedět na prdeli, musím zpátky na bojiště jménem svět. Musím mezi lidi a upíry, mezi démony a nadpřirozeno. Musím šukat, užívat alkohol a jiný drogy, zejména krev. Musím vraždit, musím zabíjet, musím se mstít a taky se u toho trochu mastit.

Musím splatit dluhy, nejdřív ten, co mám u matek krve!

Coury! Do postele!

Leju si krev na hrudník a ony ji pijou. Držím je za jejich prdele a pérem trhám svoje džíny.

Piju krev a lížu kundy!

Na rameni mám nohy a tonu v lásce.

Je to drsná, dospělá, tvrdá láska.

Chci profackovat a potom další krev.

Voláme jméno Lucifera chválíme ho. Anastázii se tohle vždy líbí, ani Alice není proti.

Rukou udělám Alici tak, že budou muset přijet malíři, protože strop fakt nevymaluju.

Můj orgasmus trvá neskutečně dlouho, stříká ze mě snad půl třetí deci semene.

Pro bohy.

Šukáme zase a znova, nejde to spočítat. Ležím teď pod Anastázií, asi mě zabije.

Pije mi přímo z krku jako tenkrát při znekřtění, Alice to natáčí.

Rozkazuju, ať tu štětku škrtí, ale dostanu roubík a facku.

Tak tohle ne. Odhazuju to stranou a obě jdou na kolena.

Šukám jako bůh, šukám jako Snoop Dogg, zezadu jsem pes, orgasmy nejdou kontrolovat, už to nejde vydržet.

Lucifer se chechtá, andělé odvrácí zrak.

Asi omdlím, možná dostanu infarkt.

Stříkám jak vězeň na svobodě, stříkám za všechny Alfa Savce světa!

Padám na záda a musím pokračovat. Nalejvaj mě krví, protože už to znaj a věděj, že práci odvedu.

A taky věděj, že se chtě nechtě zase rozloučíme.

Ale ještě si to užijeme.

A pak se uvidíme v trojce.

Tahle trojka se bude jmenovat Alfa Savci III: VAMPYRICIDA a budu v ní dál vyprávět o tom, kam se řítil svět a jaká v tom byla moje role. Pojedeme podobným stylu i tempu, akorát okolnosti se stanou ještě horší a moje zážitky taky.

Na závěr si neodpustím tohle prohlášení, protože o to mi koneckonců šlo hodně a taky mě to hodně proslavilo. Je to: Těm zmrdům z LKNZ a SCUTEXu jsem to spojenectví zničil přesně tak (ba dokonce ještě líp), jak jsem chtěl – dopadlo to nad očekávání dobře, teda v tý globální rovině. V tý osobní mě dostihla tragédie, ale takovej je už život upíra.

Život upíra je do značný míry tragédie, nemyslíš?

Tak pokračování příště, díky a těším se, až budu dál vyprávět o mým neobyčejným životě!

KONEC

_______________________

Poslední kapitola z knihy Alfa Savci II: LOGICKÁ NENÁVIST

Sleduj instagram @ black 666 grail

© TOMÁŠ KRAFKA

Jakákoliv manipulace s textem není dovolena bez předchozí domluvy s autorem a jeho (takže mým) souhlasem