Ateliér příběhů a řemesel

24. 6. 2025 8:29

Papírový newsletter č. 13: Poetika krajiny a krajina slovem na papíře, léto v modré a bílé

Měsíčník o křehkosti i síle papíru, o kráse slova mluveného i psaného,

pozvánky na zajímavé akce a novinky z Ateliéru.

Jsem Anežka Emmerlingová a tvořím v rámci projektu Papír a slovo –  Ateliér příběhů a řemesel prostor, ve kterém zkoumám svět papíru a slov z různých úhlů pohledu. Páteř projektu tvoří kyanotypie, stará tvůrčí technika z období rané fotografie, díky které si může splnit své výtvarné sny úplně každý.  

O čem bude řeč:

  • Poetika krajiny a její perspektivy

  • Krajina slovem na papíře

  • Léto v modré a bílé

  • Tipy na knihy s tematikou přírody

  • Tipy na zajímavé rozhlasové pořady aneb kultura slova v praxi

Poetika krajiny 

V neděli jsem se vrátila z víkendového čundru kolem Střely. Poetické říční meandry, spánek pod hvězdným nebem, útulné mechové lesy s obřími balvany a viklany, lán přesličky, praskání ohně a vše další, co k tomu patří. Dobrá společnost dodala všemu další rozměr, inu, bylo to krásné, užívala jsem si každou vteřinu. Uvědomila jsem si, že nejvyšší míru důvěry v život zažívám v přírodě. Její poetika mě dokáže hluboce oslovit a dodat každodennosti vnitřní radost a lásku k životu.  


Pod hvězdným nebem často mnohem hůře obhájíme důležitost každodenních vnitřních i vnějších konfliktů, těžkostí a bolestí. Ty jsou nejvíce viditelné tehdy, když se jimi obklopujeme. Pohled na jasné hvězdné nebe bychom si mohli ordinovat častěji, řada bolest utlumujících prostředků by patrně nebyla potřeba. K tomu ale musíme ven z města, které perspektivu hvězdné noci mění a zkresluje. 
 
Přes větší a větší snahu zvýšit vrstvu nánosu civilizace, je v nás stále něco divokého a neuchopitelného, ono zvláštní znamení touha, jak zpívají trampové. Příroda inspiruje, podněcuje ono chvění, které dokáže vnímavého člověka oslovit někde hluboko uvnitř. Inu, co je bez chvění, to není pevné, psal ve svých verších Vladimír Holan, básník velkých obrazů v malých slovech. Život je pohyb, byť by jím měl být nepatrný záchvěv listu na stromě.  Část Holanovy básně nazpíval Hradišťan. 

Autorkou fotky je vášnivá cestovatelka Tereza Blažková. Použito s jejím svolením, děkuji.

Krajina slovy na papíře

K tématu krajiny a její poetiky mám ve své fyzické i pomyslné knihovně rozhodně nejvíc knih, na konci přikládám některé z nich jako inspiraci na letní nebo jakoukoli jinou četbu. Příroda inspiruje, podněcuje, volá nás na cesty krajinou i dobrodružné výlety do vlastního nitra. Je mnoho autorů, kteří ji umí slovem přiblížit, zachytit její nálady, proměny a obrazy. Dnes bych ráda připomněla tři z nich, a sice Josefa Kroutvora, Miloslava Nevrlého a Henryho Davida Thoreaua. 
 
Josef Kroutvor je historik umění s velmi poetickou duší. Mám ráda jeho krátké úvahy, črty, obrázky z cest. Poetiku obyčejnosti, pozastavení se nad kamínkem, studánkou, starou třešní. Nepouští se do zdolávání velehor, nachází krásu i v nepatrném, které snadno přehlédneme, byť i ono umí vyprávět velké příběhy krajiny a její duše. Nechám zaznít pár jeho slov... 

Stezka
Jako čára, provaz, uzlové písmo běží stezka kamsi vzhůru. Kamení a kamení, skaliska, balvany porostlé mechem. Větve sražené silou větru. Místa skoro nepřístupná, ale cesta si poradí s každou překážkou. Kámen překročí, obejde balvan, přiloží kámen ke kameni. Dnes už nikdo neví, kdo cestu stavěl a proč. Ještě několik kroků a pak už se stezka ztratí mezi borůvčím. I slova se vytratí, vsáknou se do země, ztratí se mezi kořeny a srnčími bobky.  

Josef Kroutvor, Bukvova hůl

 
Pocta Kraví hoře 
Je už v povaze člověka vyhlížet vrcholy a zdolávat je i za cenu námahy. Nemusí to být hned Mount Everest, himalájský obr, postačí i menší kopce, hůrky a hory na horizontu. Kopce a hory vévodí krajině, jsou uctívané i posvátné, stojí na stráži a jsou nám prostředníky mezi nebem a zem. Hory mlčí jako sfingy, v tom je jejich krása a síla. Výstup na horu může být meditací a rozhled do daleka odměnou za námahu a vyjasněním mysli.  
(...) 
Každý by měl mít svou horu, přicházet k ní s pokorou, vyhlížet ji a pozorovat i zblízka, stoupat na vrchol krok za krokem. A nezapomenout, že po cestě vzhůru následuje cesta dolů, a že obě cesty patří k sobě. Pro mě je takovou vzácnou horou mezi horami Kraví hora v Novohradských horách. Zdraví mě už z dálky a já pozdrav opětuji a těším se na setkání.  

Josef Kroutvor, Stará škola
 

Chvála mála
(...) 
Poutníkovi stačí manšestrové kalhoty, dobré boty, bavlněná košile... Život je v podstatě výzva k putování, cesta, na kterou není třeba brát si tolik věcí. (...) Chvála mála nenabízí sice řešení, co udělat se světem, nabízí jen zamyšlení, nabízí morálku. K málu a ke střídmosti patří i méně slov a více mlčení.  

Josef Kroutvor, Stará škola
 
Druhým je americký filozof 19. stol., esejista a básník Henry David Thoreau, který na čas odešel stranou od civilizace, aby na ni mohl nově nahlédnout. Hledal v přírodě a její divokosti nápovědy, jak být svobodným člověkem. Byl velkým znalcem přírody, ale i jiných oblastí lidského vědění, a ve svých textech často oslovuje duši, vnitřní svět člověka, ve kterém můžeme svobodně putovat.  
 

1840, 2. března 
Láska je refrénem všech ód Přírody. Ptačí zpěv představuje svatební píseň. Květiny, spojené pevným poutem, tu a tam svými perlami a diamanty zdobí louku a lemují křoviny. Takové je konání a stav všech věci v hlubokých vodách, vzdušných výšinách, v lesích a pastvinách i v nitru země.  

Henry David Thoreau, Deník


Niterné jitro 
(...) 
Nejvnitřnější teď duší mou 
Radostné zvěsti putují, 
Nad obzorem mé mysli se 
Východní záře zjevují.  
 
Jak za mlžného úsvitu, 
Kdy velmi časně vstávají, 
Krok jejich ztichlým lesem zní, 
Jak malé větve praskají.  
 
Je na východním nebi smíš 
Spatřit, než slunce vychází, 
Poslíčky horkých letí dní, 
Co z dálky sem k nám přichází.  

Henry David Thoreau, Esence života 

Walden
Odešel jsem do lesů, protože jsem chtěl žít uvědoměle, postavit se čelem k základním skutečnostem života, a vyzkoumat, zda bych se mohl naučit to, čemu mě život má učit, a ne abych teprve až budu umírat, seznal, že jsem vůbec nežil. Nechtěl jsem prožívat něco, co není život – vždyť žít je tak nádherné! A také jsem nechtěl trpně se odevzdávat osudu, ledaže by to bylo naprosto nezbytné. Chtěl jsem se co nejhlouběji ponořit života, vysát jej až k samé jeho dřeni, žít chlapsky a spartánsky, abych dokázal odmrštit všechno, co není životem, pokosit až docela při zemi široký řad, zahnat život do úzkých a omezit jej na nejnutnější míru, kdyby se ukázal ubohý, nu, pak jeho skutečnou ubohost beze zbytku pochopit a vyjevit ji světu; anebo, bude-li vznešený, sám na sobě jej zakusit a být schopen podat o něm pravdivé svědectví na své nejbližší výpravě mezi lidi. Neboť, jak zjišťuji, lidé jsou většinou v divných rozpacích, pokud jde o život, nejsou si jisti, zda je dílem ďáblovým nebo božím, a poněkud ukvapeně usoudili, že stěžejním cílem člověka na zemi je "věčně Boha velebiti a z něho se těšiti".  

Henry David Thoreau, Walden 

 

I třetí autor, Miloslav Nevrlý zvaný Náčelník, umí bravurně zachytit ono chvění, touhu a lásku k životu. Nejen ve svých nejznámějších Karpatských hrách zve čtenáře a poutníky na cestu po horských hřbetech i k cestě za vnitřní odolností a svobodou. Je to člověk velmi skromný, ale velkorysý v touze předat svou zkušenost z putováním všem, kdo mají chuť naslouchat. 
 
Iezer-Păpușa
Nejkrásnější je časné jitro. Dva úzké, bělostným flétnám podobné mraky táhnou čirou oblohou: čas, kdy můžeš dlouho a s tichou rozkoší hledět do rudého vycházejícího slunce. Hebce vane, na jihovýchodním obzoru se zvedají hory Leaota. Málo bylo tak krásných a pustých jiter jako na horách zer-Păpușa!
 
Neznámo před tebou, neznámo za tebou, vstříc ti běží jen tchoří tlapky noci. Sladká, nebeská vteřino svobody!" 

Miloslav Nevrlý, Karpatské hry

 

Měj úctu ke zvířatům, která zatím nejsou vzácná, protože hojnost není důvodem k ubližování. Ke zvířatům, která nejsou krásná, pestře zbarvená, s lahodným hlasem a chutným masem, protože milovat a bránit krásné, nebo užitečné, není těžké ani záslužné.

Miloslav Nevrlý, Karpatské hry

Autorství fotky opět patří vášnivé cestovatelce Tereze Blažkové, použito s jejím svolením. Děkuji.

Zvlášť hory svojí drsnou poetikou drží člověka při zemi, a to i ve vyšších nadmořských výškách. Vše, co člověk potřebuje, je nutné si nést na zádech nebo získat z toho, co je kolem. V horách jsme více sami za sebe, snad více sami sebou. Pohled na horizont, na kterém spatříme jen hory a nebe se těžko dá zprostředkovat, lze jej jen zažít. Hory, nebe, člověk. Malá postava pod nekonečným nebem na vysokých horách, a přeci ne nedůležitá. Důležitá pro perspektivu, aby ten obraz někdo zahlédl, aby měl úhel pozorovatele i měřítko velikosti viděného.  
 
Není toho málo, co důležitého pro každodenní život může pobyt venku člověka naučit. Poznat žízeň v horách, když není nablízku pramen, zažít, jak se mění hlad a fungování těla a jak málo toho člověk potřebuje. Jak je někdy třeba jen jít, krok po kroku, až na vrchol, za nímž čeká další. Že někdy cesta vede po hřebeni, jindy stinným údolím. Že v horách může přijít smrt, když ztratíme obezřetnost a rovnováhu, když přeceníme svoje síly a podceníme okolnosti. Ale častěji než smrt se v horách i nížinách můžeme potkat s životem, s tím, který prožíváme naplno, teď, teď a teď. Kdy jindy než teď a kde jinde než tam, kde jsme se jako lidé narodili?
 
Umíme se ještě toulat?  

Kam se na svých cestách rádi vydáváte vy? 

Léto v modré a bílé

Slunné letní dny jsou ideálním časem na rande s kyanotypií. Máte-li chuť se zamilovat, ráda vás technikou provedu, ať už na dálku nebo osobně při procházce. Můžete si uchovat vzpomínky na léto, tvořit přímo v přírodě, užít si svobodu jednoduché, ale poetické a zajímavé techniky. 

Ráda vám s tvorbou pomůžu, provedu vás procesem, případně si u mě můžete zakoupit pomůcky a materiály. Případně vám ráda vyrobím přání, obrazy či jiné na míru. 

Rozhlasové pořady (nejen) s příchutí literatury

Knihy s tamatikou přírody a její poetiky

Bonus na dobrou noc

To je pro dnešek vše, co se mi poskládalo pod prsty na klávesnici. Ozvu se opět za měsíc s novou várkou písmenek. 

Budu moc ráda, když mi napíšete pár slov o čemkoli, co vás v newsletteru zaujalo, posdílíte, o čem byste si rádi přečetli příště, nebo jen stručně pozdravíte :)

Pokud víte o někom, komu by se newsletter mohl líbit, budu ráda, když jej přizvete na palubu. 

A máte-li chuť, podívejte se na můj on-line kurz Kyanotypie, mám na něj dobré ohlasy :)

 

S nadějí, že kultura slova a křehkost i síla papíru ustojí i rychlost a bouře dnešního světa

Anežka Emmerlingová

www.papiraslovo.cz

0 komentářů
Pro zobrazení komentářů se přihlaste nebo registrujte