3. díl Narušitelé střevního mikrobiomu

Co je dysbióza a proč je to problém?

Dysbióza, tedy nerovnováha střevního mikrobiomu, je stále častěji spojována s rozvojem autoimunitních onemocnění. Jak už jsme si popsali v předchozích dílech, střevní mikrobiom hraje klíčovou roli ve správné funkci imunitního systému a jeho narušení může vést k nepříjemným zdravotním důsledkům.

Naše střevo jako domov bilionů mikroorganismů (bakterie, viry, houby, kvasinky…), tvoří ekosystém, který je pro naše tělo velice důležitý. V této kapitole se dotkneme nejčastějších vnějších i vnitřních narušitelů. Připravte se! Tento díl nebude krátký. Původně jsem chtěla ke každé příčině popsat i způsoby, jak se s nimi vypořádat, ale to už by nebyla kapitola, ale kniha a tak, “Co dělat když…” najdete v dalších samostatných článcích.

Příčiny dysbiozy

Genetická predispozice

Existuje řada genetických predispozic, které mohou mít významný vliv na složení a funkci střevního mikrobiomu, a tím i na náchylnost k různým zdravotním problémům. Není to ale tak, že by jeden gen "způsobil" špatné složení a funkci mikrobiomu. Jde vždy o komplexní souhru mnoha genů společně s vlivy prostředí.

Geny jsou zodpovědné například za kvalitu spojení mezi enterocyty, za správnou funkci enterocytů, za složení střevních sekretů či nastavení imunitního systému. Genetika je obecně velice složitá záležitost a proto zde nebudu zabíhat do podrobností. Co považuji za důležité zmínit je, že geny nejsou osud. Genetická predispozice neznamená, že se problém musí nutně projevit. Je to spíše "vyšší pravděpodobnost". Životní styl, strava, prostředí a další faktory hrají obrovskou roli v tom, zda se genetický potenciál projeví nebo zůstane spící. Tomuto tématu se věnuje nová vědecká disciplína zvaná epigenetika. Něco málo o tomto tématu najdete v článku zde. Pochopení genetických predispozic může v budoucnu vést k personalizované medicíně tj. terapii cílené přímo pro vás.

Způsob porodu a výživa v raném věku

Osídlení našich střev a rozvoj harmonicky fungující střevní mikroflory začíná okamžikem porodu kontaktem dítěte s mikrobiálním osídlením matky. Proto děti narozené císařským řezem, které se během porodu s mikrobiální florou matky nesetkají (Shao et al., 2019) mají kůži, sliznice i střevo osídlené jiným typem bakterií. Ve střevě se například častěji objevují bakterie typické pro kůži nebo nemocniční prostředí (Staphylococcus, Clostridium difficile) na rozdíl od bakterií rodu Bacteroides, Lactobacillus a podobné (Dominguez-Bello et al., 2010). Tato “fauna” kojence se časem mění tím, jak se setkává s bakteriálními přáteli své matky při kojení a těsným kontaktem s ní i dalšími členy rodiny. Má se za prokázané, že členové rodin žijících společně, mají všichni podobné složení střevního mikrobiomu. Přesto rychlost osídlení kojence narozeného císařským řezem bývá o něco pomalejší a složení mikroogranismů je méně pestré. Důsledkem může být omezený vývoj imunitní tolerance v raném věku – klíčovém období pro nastavení imunitního systému.

Velice důležitým faktorem v rozvoji zdravé střevní mikrobioty je kojení, protože mateřské mléko obsahuje nejen živiny, ale také probiotika (např. Bifidobacterium) a prebiotika (oligosacharidy mateřského mléka – HMO), která podporují růst „správných“ bakterií a vývoj slizniční imunity.

Ale co s tím? (v této kapitole udělám vyjímku :-)

Pokud jste se narodili císařským řezem a vaše matka vás nekojila, netruchlete. Rizika vyplývající z odlišné skladby střevního mikrobiomu sice jsou statisticky významná, ale nejsou stoprocentně daná. A pokud jste se právě stala matkou dítěte, které se narodilo císařským řezem, a nemůžete z nějakého důvodu kojit, ani vy nepropadejte zoufalství. Ostatně deprese a stres mění střevní mikrobiom také (viz níže). Mějte vaše miminko co nejvíce u sebe v kotaktu s vaší kůži, klidně olizujte jeho lžičku a nechte ho strkat si do pusy, co uzná za vhodné.

Pokud víte, že se ve vaší rodině objevují alergická či autoimunitní onemocnění, pak doporučuji věnovat zvýšenou pozornost výběru umělého mléka. Zaměřte se na ty, které jsou obohaceny o látky podporující střevní mikrobiom tj. obsahují prebiotika a probiotika. V České republice jsou běžně dostupné formule s:

HMO (2'-FL a LNnT): Hledejte na obalech zmínku o Human Milk Oligosaccharides nebo konkrétních typech jako 2'-Fukosyllaktóza (2'-FL) nebo Lakto-N-neotetraóza (LNnT). Tyto formule jsou navrženy tak, aby co nejvíce napodobily prebiotický účinek mateřského mléka. Příklady takových formulí v ČR zahrnují některé varianty Nutrilon Profutura, HIPP Combiotik nebo Kendamil Bio Nature a další prémiové značky.
FOS a GOS: Mnoho kojeneckých formulí obsahuje směs galaktooligosacharidů (GOS) a fruktooligosacharidů (FOS), často v poměru 9:1. Tato kombinace je hojně používána, protože podporuje růst bifidobakterií a laktobacilů. Najdete je například v Nutrilon, Beba COMFORT, Sunar Complex a dalších.

Probiotika: Některé formule jsou obohaceny o konkrétní kmeny probiotik, nejčastěji Bifidobacterium lactis (B. lactis) nebo Lactobacillus reuteri (L. reuteri). Hledejte tyto kmeny na obalu. Příkladem je Beba COMFORT (často s B. lactis HN019 nebo DSM 17938), nebo některé speciální formule.

Kromě výběru vhodného mléka je další možností, zejména u dětí narozených císařským řezem, podávání specifických probiotik určených pro ranný věk:

Bifidobacterium infantis EVC001 (např. EVIVO, ale ten není v ČR registrován): Klinické studie ukázaly, že časné podávání tohoto konkrétního kmene pomůže se správnou kolonizací střev u dětí narozených císařským řezem. Tím se zvyšuje produkce krátkých mastných kyselin (SCFA), jako je butyrát, a snižuje se pH stolice, což vytváří nepříznivé prostředí pro patogeny. To vše může vést ke snížení rizika alergií a zánětlivých stavů v pozdějším věku (Henrick at al., 2019). V ČR jsou běžně dostupné jiné probiotické přípravky s různými typy B. infantis, např. BioGaia, Biopron, Compliflora – ale neobsahují EVC001, který je charakterizovaný svébytně silnou kolonizací a specifickým účinkem při kojení.

Důležité je načasování. S podávání probiotik by se mělo začít co nejdříve, ideálně během prvních 10–14 dnů života, protože střevní niky (místa pro osídlení bakteriemi) se v tomto období rychle obsazují. Tento přístup je stále více uznáván a implementován například v neonatologii v USA a Skandinávii.

Bohužel nemám s títmo přístupem žádnou osobní zkušenost a nejsem pediatr, tedy bych vždy vše nejdříve konzultovala právě s ním. Ale obě mé děti se narodily císařským řezem a obě vyrůstaly na venkově obklopené zvířaty, na zahradě a v lese, kde se odmalička batolily. A oba jsou dnes naprosto zdravými dospělými jedinci a to nedostávaly žádná speciální mléka ani probiotika. Takže to asi půjde i bez toho :-).

Nevhodná strava

Asi nepřekvapí, že vyvážená strava je faktorem se zásadním vlivem na zdraví našich střev. Není to jenom o tom, co dáváme sobě, ale také čím krmíme naší malou střevní “zoologickou zahradu”. Aby naši malí střevní přátelé dobře prosperovali, je nezbytné je dobře krmit. Co opravdu vaše bakterie nemají rády, je strava s vysokým obsahem průmyslově zpracovaných potravin, cukru, nasycených tuků s nízkým obsahem vlákniny, plná různých chemických látek, konzervantů, mikroplastů…. Taková strava podporuje růst prozánětlivých bakterií a potlačuje ty prospěšné. Nedostatek vlákniny (prebiotik) znamená nedostatek potravy pro užitečné bakterie, které produkují mastné kyseliny s krátkým řetězcem (např. butyrát), klíčové pro zdraví střevní bariéry a regulaci imunity.

Kapitola strava a autoimunitní poruchy je velmi rozsáhlé a diskutabilní téma, o kterém bylo napsáno mnoho knih, a zdaleka přesahuje rozsah tohoto článku i mých znalostí. Pokud vás toto téma zajímá, doporučuji následující knihy:

Hashimotova tyreoiditida: Komplexní průvodce k pochopení a léčbě autoimunitní tyroiditidy (Hashimoto's Thyroiditis: Lifestyle Interventions for Finding and Treating the Root Cause)
Hashimotův protokol: Průlomový plán k eliminaci symptomů, vyléčení autoimunitního poškození a získání života zpět (Hashimoto's Protocol: A 90-Day Plan for Reversing Thyroid Symptoms and Getting Your Life Back)
Autoimunitní řešení: Prevence a zvrácení celého spektra zánětlivých symptomů a nemocí (The Autoimmune Solution: Prevent And Reverse The Full Spectrum Of Inflammatory Symptoms And Diseases)
Kuchařka pro autoimunitní řešení (The Autoimmune Solution Cookbook)

Neodpustím si ale k tomutu tématu jedno varování. Buďte opatrní a obezřetní a nevěřte všemu, co vám kdo napovídá (včetně mě :-). Internet je plný diet, které zaručeně vedou k vyléčení a já jsem toho za svůj profesní život slyšela jíž opravdu hodně. Nejdůležitější je,, dle mého názoru naučit se poslouchat své tělo. To vám samo nejlépe poví, co vám dělá dobře a co ne. Za zdravé nepovažuji nic, co zásadním způsobem omezuje některé základní živiny (typicky sacharidy), po dlouhou dobu. Diety jako paleo, keto (Rew et al., 2022), nebo např. carnivor prokazatelně zhoršují složení střevního mikrobiomu (David et al., 2014) a jejich přínos by měl být velice individuálně posuzován.

Infekce

Infekce, ať už bakteriální, virová nebo parazitární, narušují střevní mikrobiom několika mechanismy. Při bakteriální infekci se patogenní mikroby rychle množí, vytlačují prospěšné druhy, produkují toxiny a mění podmínky ve střevě tak, že citlivé mikroby mizí. Zánět, který infekce vyvolává, poškozuje střevní sliznici a zvyšuje její propustnost, což umožňuje průnik nežádoucích látek do krve. Současně se mění dostupnost živin i kyslíkové poměry ve střevě, a to podporuje další růst nežádoucích bakterií na úkor těch, které chrání naše zdraví. Výsledkem je snížená tvorba protizánětlivých látek, horší regenerace střevní bariéry a dlouhodobá nerovnováha, která může přetrvávat i po odeznění samotné infekce.

Mezi největší „rozvraceče“ střevního ekosystému patří infekce, které vyvolávají silný zánět - například Clostridioides difficile, Campylobacter, některé kmeny Escherichia coli, Salmonella, Shigella nebo Yersinia. Tyto infekce mohou zanechat mikrobiom v nerovnováze i měsíce po vyléčení a zvýšit riziko dlouhodobých potíží jako je syndrom dráždivého tračníku nebo postinfekční autoimunitní reakce.

Viry nejsou tak agresivní „rozvraceči mikrobiomu“ jako bakterie, ale některé dokážou střevní ekosystém narušit překvapivě výrazně — a to buď přímým poškozením střevního epitelu, změnou pH, ztrátou tekutin nebo silnou imunitní reakcí, Nejčastěji se to děje u virů, které přímo napadají střevní sliznici – například noroviry, rotaviry či enterotropní adenoviry.

A co parazité? Někteří střevní parazité dokážou zasáhnout mikrobiom podobně jako těžké bakteriální infekce. Například Giardia lamblia, Entamoeba histolytica nebo Cryptosporidium poškozují střevní sliznici, mění pH a složení mikrobioty a snižují produkci prospěšných látek. Ale teď něco trochu nechutného pro zajímavost :-). Už jste slyšeli o helmintové terapii? (Shields et al.,, 2022). Je to experimentální forma imunoterapie, která je založena na takzvané „hygienické hypotéze“. Tato hypotéza naznačuje, že absence vystavení parazitům, jako jsou helminti, v moderním, sterilnějším prostředí, může vést k tomu, že imunitní systém bude přehnaně reagovat na neškodné látky, což přispívá ke vzniku autoimunitních a alergických onemocnění. V klinických studiích se používají různé druhy helmintů, často se jedná o nepatogenní nebo slabě patogenní druhy, které se v lidském těle nemnoží nebo zůstávají bezpříznakové. Terapie není nikde na světě schválena pro běžné klinické použití, její účinnost je sporná, ale je předmětem dalšího výzkumu, který se zaměřuje na bezpečnost, účinnost a etické aspekty. Vědci také zkoumají možnosti využití molekulárních složek produkovaných helminty, které by mohly mít podobné terapeutické účinky bez nutnosti infikování pacienta živým parazitem.Tak uvidíme, co nám výzkum přinese.

Antibiotika

O těch asi netřeba říkat mnoho. Antibiotika jsou skvělými pomocníky při léčbě bakteriálních infekcí, ale nerozlišují mezi "zlými" a "hodnými" bakteriemi. Zejména širokospektrá antibiotika ničí velkou část střevního mikrobiomu. To vede k výrazné nerovnováze a umožňuje přemnožení těch kmenů, které nám příliš nesvědčí, jsou rezistentní nebo jiným způsobem pro náš organismus škodlivé. Horší účinek mají také antibiotika s tzv. baktericidním efektem, což jsou ta, která bakterie zabíjejí. Antibiotika, která “jen” zastavují růst, tzv. bakteriostatická, nejsou pro naše střevní obyvatele takovou hrozbou. Za zvláště rizikové se považuje opakované užívání a to zejména v dětském věku (Sultan et al., 2019).

Při a zejména po léčbě antibiotiky bychom měli myslet na své malé přátele a udělat maximum pro jejich ochranu a obnovu užíváním probiotik případně prebiotik nebo jejich kombinací.

Léky (ne antibiotika)

Možná překvapivě, ale nejen antibiotika, ale i celá řada běžně užívaných léků vstupuje do interakcí s naším střevním mikrobiomem. Tyto interakce jsou obousměrné. Některé léky mají vliv na stav našeho mikrobiomu, ale na druhou stranu, správná funkce střevní mikroflory je zásadní pro vstřebávání a účinek léčiv. Tomuto tématu se věnuje zcela nový vědní obor farmakomikrobiomika. Ta zkoumá, jak mikrobiom metabolizuje léky (ovlivňuje jejich účinnost a toxicitu), a jak léky ovlivňují složení a funkci mikrobiomu. Je to velmi fascinující oblast, která jen znovu podtrhuje, jak úzce provázané jsou všechny systémy organismu, a jak nesmírně důležité je vnímat organismus jako jeden celek.

Interakce léků a střevního mikrobiomu může být v řadě případů vysvětlením toho, proč někteří lidé zažívají silné vedlejší účinky, zatímco jiní ne. Proč stejný lék funguje u dvou jedinců odlišně. U někoho skvěle a u někoho vůbec. Pochopení těchto interakcí otevírá dveře k personalizované medicíně, kde by se složení mikrobiomu mohlo stát diagnostickým nástrojem pro volbu správného léku a minimalizaci nežádoucích účinků.

U pacientů s autoimunitními chorobami a zejména u těch, kteří mají chronické zažívací obtíže, alergie či genetické predispozice k nim, bychom měli vždy velmi dobře zvažovat, které léky a jejich kombinace zvolíme právě s ohledem na na střevní mikrobiom. Ale to je teprve začátek nové éry, která nepochybně přinese mnoho nového.

A jakými mechanismy působí léky na mikrobiom?

Někdy stačí jenom popřemýšlet nad tím, jakým mechanismem daný lék (nebo jejich kombinace) funguje a máte vše, co potřebujete vědět.

Léky, které přímo útočí na bakterie - antibiotika, dezinficientia

O tom již byla řeč výše.

Léky, které mění "jídlo" pro bakterie

Některé léky ovlivňují, jaké živiny se dostanou do střeva, nebo to, jak je bakterie dokáží využít. Pokud se změní nabídka potravy, mohou mít některé bakterie méně potřebných živin a jejich počet se sníží, zatímco jiné, kterým nová "dieta" vyhovuje, se mohou přemnožit. To může mít jak pozitivní, tak negativní dopad. Příkladem jsou léky na cukrovku jako metformin, které mění způsob, jak bakterie zpracovávají sacharidy a mohou tak podporovat tvorbu zdraví prospěšných látek.

Léky, které mění prostředí ve střevech

Střeva mají určité pH (kyselost/zásaditost) a obsah kyslíku, které vyhovují různým bakteriím. Léky mohou toto prostředí změnit. Například přípravky na pálení žáhy či žaludeční vředy (jako omeprazol) snižují kyselost v žaludku. To usnadní bakteriím vstup do střeva, kam by se jinak nedostaly, a změní celkové prostředí. Podobně léky proti bolesti (NSAID jako ibuprofen) mohou změnit pH.

Léky, které ovlivňují střevní stěnu

Střevní stěna je naše hlavní bariéra, síto, které brání průniku nežádoucích látek do těla. Některé léky ji mohou narušit, jiné naopak posílit. Například léky proti bolesti (NSAID) mohou střevní stěnu poškodit a "proděravět" (tzv. "děravé střevo" nebo "leaky gut"). To pak umožňuje průnik toxinů a nežádoucích látek do krve a nastartování imunitní reakce.

Léky, které mění pohyb střev

Rychlost, s jakou se potrava pohybuje trávicím traktem, je pro bakterie důležitá. Léky na zácpu (projímadla) urychlují trávení, což může "vyplavit" některé bakterie. Naopak léky, které trávení zpomalují (například některé nové léky na hubnutí jako Ozempic), dávají bakteriím více času na interakci s potravou.

Léky, které bakterie přímo zpracovávají (nebo naopak)

Naše střevní bakterie mají enzymy, které umí měnit a rozkládat léky. Příkladem je hormonální antikoncepce, kde bakterie ovlivňují, jak se hormony recyklují a v těle využívají. Naopak některé léky – typicky antidepresiva a antipsychotika – mohou přímo měnit složení střevního mikrobiomu. Část z nich má slabý antibiotický účinek, jiná mění prostředí ve střevě (pH, množství hlenu, žlučových kyselin) nebo ovlivňují nervový a imunitní systém.

A protože mikrobiom dokáže ovlivnit zpracování léků, jeho složení může rozhodnout i o tom, jak dobře konkrétní lék u člověka zabere a zda bude či nebude mít nežádoucí účinky.

Interakce léčiv a střevního mikrobiomu je velmi obsáhlé téma. Dále tedy uvedu jen seznam nejčastěji užívaných léků, na které je třeba si dávat pozor (Vich Vila et al., 2018)

NSAID (nesteroidní antiflogistika – ibuprofen, diklofenak, naproxen, aj.)
Hormonální antikoncepce (zejména kombinovaná estrogen-gestagenní)
IPP (inhibitory protonové pumpy – omeprazol, pantoprazol, rabeprazol)
Metformin, analoga GLP-1 (liraglutid, semaglutid), tirzepatid
Antipsychotika (zejména atypická – olanzapin, risperidon)
Laxativa
Statiny (She et ale, 2025)
Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI antidepresiva) (Borgiani at al.,, 2025)
Beta-blokátory a ACE inhibitory (léky na vysoký krevní tlak)
Chemoterapeutika
Imunosupresiva a kortikoidy, biologická léčba

Stres

Ani chronický stres naši malí střevní přátelé neuvítají s radostí. V dnešní době se o stresu mluví neustále, ale málokdo si uvědomuje, jak hluboce stres ovlivňuje naše zdraví, střevní mikrobiom nevyjímaje. Nemluvíme jen o nepříjemném pocitu v žaludku před zkouškou. Dlouhodobý, chronický stres spouští v našem těle kaskádu reakcí, které mohou narušit imunologickou rovnováhu a připravit živnou půdu pro zánět a autoimunitní onemocnění.

Při stresu se aktivuje osa hypotalamus–hypofýza–nadledviny (HPA), které produkují kortizol - stresový hormon. Krátkodobě je kortizol užitečný, ale jeho chronicky zvýšená hladina má škodlivé účinky na mnoha úrovních. Ve střevě kortizol oslabuje "těsné spoje" mezi buňkami střevní sliznice. To vede ke zvýšené propustnosti střeva a průniku velkých molekul bílkovin, toxinů a bakterií, které by tam normálně neměly být. To spouští v těle imunitní reakci. Kortizol také mění prostředí ve střevech - oslabuje tvorbu ochranné hlenové vrsty, snižuje tvorbu IgA - slizniční protilátky, mění pH, má vliv na peristalku. To vede ke změně složení/úbytku prospěšných bakterií, jako jsou Lactobacillus a Bifidobacterium, které jsou klíčové pro zdraví střev a produkci mastných kyselin s krátkým řetězcem (SCFA), jako je butyrát (nebojte, také si o něm povíme, už ho zmiňuji potřetí, takže asi bude důležitý :-). Naopak se přemnožují potenciálně prozánětlivé bakterie, například z čeledi Enterobacteriaceae.

Kortizol také narušuje imunitní rovnováhu - snižuje aktivitu regulačních T-lymfocytů (T reg), policistů imunitního systému, které tlumí přehnané imunitní reakce. A zvyšuje prozánětlivou aktivitu Th17 buněk, které naopak mobilizují imunitu proti patogenům Pokud je aktivita Th17 nadměrná a nekontrolovaná (například kvůli tomu, že jim chybí oponenti T reg), vede to k rozvoji chronického zánětu nebo autoimunitního onemocnění.

Chronický stres je tedy něco, čemu bychom se měli obloukem vyhýbat. Naše tělo zvládne větší míru stresu trvající dny či týdny vcelku beze ztrát, ale pokud stres trvá měsíce či roky, pak si můžeme být prakticky jistí, že se to na našem zdraví podepíše.

I ty nejpropracovanější poznatky o mikrobiomu a imunitě jsou k ničemu, když stres denně válcuje celou osu HPA. Jednoduchý návod, jak se stresem pracovat, najdete zde.

Spánek

Proč je spánek pro střevní mikrobiom tak důležitý? Spánek a zdraví střev jsou propojeny prostřednictvím osy střevo-mozek. Dlouhodobý nedostatek spánku narušuje cirkadiánní rytmy (naše biologické hodiny), zvyšuje hladinu stresového hormonu kortizolu a spouští zánětlivé procesy v těle. Na druhou stranu, narušený mikrobiom může zhoršovat kvalitu spánku, čímž se vytváří začarovaný kruh.

Nedostatek pohybu

Pravidelný pohyb je pro náš mikrobiom doslova balzámem. Studie opakovaně ukazují, že fyzicky aktivní lidé mají rozmanitější a zdravější střevní mikrobiom ve srovnání s těmi, kdo vedou sedavý život. Cvičení zvyšuje množství bakterií, které produkují mastné kyseliny s krátkým řetězcem (SCFA)..ano, opět butyrát. (Varghese et al., 2024). Pravidelný pohyb také podporuje zdravou střevní motilitu (pohyb střev), což pomáhá udržovat optimální tranzit potravy a zabraňuje stagnaci, která může nahrávat škodlivým bakteriím.

Hygienická hypotéza a "přátelé" z přírody

Takzvaná hygienická hypotéza říká, že přílišná čistota a nízká expozice různorodým mikroorganismům v raném dětství může bránit správnému "tréninku" imunitního systému a formování bohatého mikrobiomu. Rozdíly ve výskytu alergií a autoimunitních chorob mezi dětmi z města a venkova jsou velmi dobře zdokumentované. Hlavní příčinou není ani tak přehnaná hygiena mětských dětí, ale spíše odlišná mikrobiální expozice, která ovlivňuje vývoj imunitního systému v raném věku (Yang et al., 2022). Venkovské prostředí nabízí podstatně větší rozmanitosti bakterií, parazitů a endotoxinů (složky buněčné stěny bakterií), které se nacházejí v půdě, stájích a v celém venkovském prostředí. A větší biodiverzita nabízí lepší podmínky pro správné "nastavení" imunitní reakce.

Znečištění ovzduší, chemikálie a pesticidy

Mnoho látek v našem okolí, které vdechujeme, jíme nebo na ně saháme, může mít přímý dopad na naše střevní bakterie. Seznam těchto potenciálně škodlivých látek by mohl být značně dlouhý a tak jsem vybrala jen ty nejčastější. Řada z nich se objevuje i v kapitole o endokrinních disrutorech (látkách narušujících hormonální systém). Z těch nejvíce škodlivých lze vyjmenovat pesticidy a herbicidy, těžké kovy (rtuť, arsen, olovo, kadmium), per a polyfluorované látky (PFAS) používané na úpravu tkanin, mikro a nanoplasty, polychlorované bifenyly (PCB) a dioxiny, ftaláty a bisfenol A (BPA), zbytky antibiotik z životního prostředí, jemné prachové částice v ovzduší (PM2.5). Jednotlivým látkám a jejich vlivu na hormonální systém se budeme určitě věnovat v některé z dalších kapitol.

Mikroplasty

Mikroplasty (drobné plastové částice menší než 5 mm) jsou všudypřítomné v našem životním prostředí – ve vodě, v potravinách, ve vzduchu. Jejich konzumaci a vdechování se prakticky nelze vyhnout. Zatím nemáme žádné “lidské” studie, které by jednoznačně prokazovaly mikroplasty jako jednu z příčin rozvoje autoimunitním poruch. Ale myslím, že je to jen otázka času, protože se jedná o poměrně novou problematiku. Co lze již nyní říct je, že mikroplasty mají:

Mechanický vliv - mohou se dostat do střeva a zde působit jako fyzické dráždidlo, které potenciálně ovlivňuje střevní bariéru.
Chemický vliv - mohou být přenašeči dalších chemických látek, které se váží na jejich povrch (ftaláty, BPA a pod. )

Předběžné studie (zatím převážně na zvířatech) naznačují, že mikroplasty mohou měnit složení střevního mikrobiomu narušením celistvosti střevní stěny, změnou metabolických drah bakterií, zvýšením tvorby prozánětlivých parametrů a pravděpodobně ještě mnoha dašími, dosud neprozkoumanými způsoby. Je to hodně nová oblast výzkumu a přinese asi ještě mnohá překvapení. Jak se co nejefektivněji vyhnout mikroplastům čtěte zde.

Elektromagnetické vlny (EMF)

Téma vlivu neionizujícího záření tedy elektromagnetických vln (z mobilních telefonů, Wi-Fi, 5G sítí apod.) na zdraví, včetně mikrobiomu, je stále předmětem intenzivního vědeckého zkoumání a je značně kontroverzní, pléá různých "fake news". Oficiální zdravotnické organizace (včetně WHO a Státního zdravotního ústavu v ČR) uvádějí, že v rámci platných limitů a norem neexistují přesvědčivé vědecké důkazy o škodlivém vlivu neionizujícího záření z běžných zdrojů (telefony, Wi-Fi, 5G) na lidské zdraví. Zároveň ale zdůrazňují potřebu dalšího výzkumu, zejména v souvislosti s novými technologiemi jako je 5G.

Některé výzkumy naznačují, že EMF mohou v buňkách vyvolávat oxidační stres, který je prekurzorem zánětu. Jednoznačné důkazy ale zatím chybí. Studie na bakteriích (ne střevních) ukazují, že určité typy EMF mohou ovlivňovat jejich růst, metabolismus a produkci látek (Schuermann et al., 2021). Jednoznačně tedy vliv neionizujícího záření na buňky našeho organismus nelze vyloučit a proto doporučuji alespoň během spánku co nejvíce zařízení odnést co nejdále, nejlépe do jiné místnosti.

Elektronická zařízení a modré světlo

Možná víc, než záření, má vliv na naše zdraví modré světlo a svit obrazovek, do kterých upíráme svůj zrak značnou část dne. Zírání do obrazovek narušuje především náš cirkadiánní rytmus, tj, rytmus spánku a bdění. Modré světlo z obrazovek, zejména večer, potlačuje produkci melatoninu, hormonu spánku. Co vás možná překvapí, i naše střevní bakterie mají své biologické hodiny, svůj vlastní cirkadiánní rytmus. Jsou aktivnější v určitou denní dobu. Narušení našeho vlastního rytmu může rozladit i rytmus mikrobiomu. To může ovlivnit metabolické procesy, které s mikrobiomem souvisejí (např. metabolismus glukózy).

Nedostatek spánku a narušený rytmus spánku a bdění je pro naše tělo značně stresující, i když si to možná neuvědomujeme. A stres, jak bylo zmíněno výše, pnegativně ovlivňuje střevní mikrobiom (aktivace HPA osy, kortizol).

Co říci na závěr ?

Tato kapitola je značně obsáhlá, i mě při jejím psaní překvapilo, kolik faktorů má vliv na zdraví naší střevní mikroflory. Takže na závěr bych ráda vyslala malé poselství. HLAVNĚ SE Z TOHO NEPO…!!!. Změnte, co změnit můžete. Tím, co už změnit nelze, protože se to už jednou stalo, se nemá smysl zatěžovat. Přijměte to a jděte dál. Zbytečně na sebe netlačte. Tlak vždy vyvolává jen protitlak. Často se smějte. I malý úsměv stačí. On totiž i ten malý úsměv umí uvolnit napětí z horní části těla a pomůže vám lépe zvládnout těžké situace. To je prokázané. Vyjadřujte svým přátelům ve střevech (a nejen těm) vděčnost za to, že tu s vámi jsou a jsou pro vás tak užiteční. Projevování vděčnosti má prokazatelný a měřitelný vliv na naše fyzické a duševní zdraví – a to je velmi důležité pro proces léčení. Pravidelné praktikování vděčnosti zvyšuje v mozku hladinu neurotransmiterů jako dopamin a serotonin, které jsou klíčové pro pocit štěstí a pohody. Může také snižovat hladinu stresového hormonu kortizolu. Lidé, kteří pravidelně projevují vděčnost, mají nižší míru úzkosti a deprese, jsou optimističtější a lépe se vyrovnávají se stresem. Na to jsou studie!

Citace:

Shao Y, Forster SC, Tsaliki E, Vervier K, Strang A, Simpson N, Kumar N, Stares MD, Rodger A,Brocklehurst P, Field N, Lawley TD. Stunted microbiota and opportunistic pathogen colonization in caesarean-section birth. Nature. 2019 Oct;574(7776):117-121. doi: 10.1038/s41586-019-1560-1.Epub 2019 Sep 18. PMID: 31534227; PMCID: PMC6894937.

Dominguez-Bello MG, Costello EK, Contreras M, Magris M, Hidalgo G, Fierer N, Knight R. Delivery mode shapes the acquisition and structure of the initial microbiota across multiple body habitats in newborns. Proc Natl Acad Sci U S A. 2010 Jun 29;107(26):11971-5. doi: 10.1073/pnas.1002601107. Epub 2010 Jun 21. PMID: 20566857; PMCID: PMC2900693.

Henrick, B.M., Chew, S., Casaburi, G. et al. Colonization by B. infantis EVC001 modulates enteric inflammation in exclusively breastfed infants. Pediatr Res 86, 749–757 (2019). https://doi.org/10.1038/s41390-019-0533-2

Rew L, Harris MD, Goldie J. The ketogenic diet: its impact on human gut microbiota and potential consequent health outcomes: a systematic literature review. Gastroenterol Hepatol Bed Bench. 2022;15(4):326-342.

David LA, Maurice CF, Carmody RN, Gootenberg DB, Button JE, Wolfe BE, Ling AV, Devlin AS, Varma Y, Fischbach MA, Biddinger SB, Dutton RJ, Turnbaugh PJ. Diet rapidly and reproducibly alters the human gut microbiome. Nature. 2014 Jan 23;505(7484):559-63. doi: 10.1038/nature12820. Epub 2013 Dec 11. PMID: 24336217; PMCID: PMC3957428.

Shields VE, Cooper J. Use of helminth therapy for management of ulcerative colitis and Crohn's disease: a systematic review. Parasitology. 2022 Feb;149(2):145-154. doi: 10.1017/S0031182021001670. Epub 2021 Sep 28.

Sultan, A.A., Mallen, C., Muller, S. et al. Antibiotic use and the risk of rheumatoid arthritis: a population-based case-control study. BMC Med 17, 154 (2019).

She, J., Sun, L., Yu, Y., Fan, H., Li, X., Zhang, X., … Wu, Y. (2024). A gut feeling of statin. Gut Microbes, 16(1).

Borgiani, Gianlucaa,*; Possidente, Chiaraa,b,c,d,*; Fabbri, Chiaraa,e; Oliva, Vincenzoa,b,c,d; Bloemendaal, Mirjamf,g; Arias Vasquez, Alejandrof,h; Dinan, Ted G.i,j; Vieta, Eduardb,c,d,k; Menchetti, Marcoa; De Ronchi, Dianaa; Serretti, Alessandroa,l; Fanelli, Giuseppea,h. The bidirectional interaction between antidepressants and the gut microbiota: are there implications for treatment response?. International Clinical Psychopharmacology 40(1):p 3-26, January 2025.

Vich Vila A, Collij V, Sanna S, Sinha T, Imhann F, Bourgonje AR, Mujagic Z, Jonkers DMAE, Masclee AAM, Fu J, Kurilshikov A, Wijmenga C, Zhernakova A, Weersma RK. Impact of commonly used drugs on the composition and metabolic function of the gut microbiota. Nat Commun. 2020 Jan 17;11(1):362.

Varghese, S.; Rao, S.; Khattak, A.; Zamir, F.; Chaari, A. Physical Exercise and the Gut Microbiome: A Bidirectional Relationship Influencing Health and Performance. Nutrients 2024, 16, 3663

Yang Z, Chen Z, Lin X, Yao S, Xian M, Ning X, Fu W, Jiang M, Li N, Xiao X, Feng M, Lian Z, Yang W, Ren X, Zheng Z, Zhao J, Wei N, Lu W, Roponen M, Schaub B, Wong GWK, Su Z, Wang C, Li J. Rural environment reduces allergic inflammation by modulating the gut microbiota. Gut Microbes. 2022 Jan-Dec;14(1):2125733.

Schuermann D, Mevissen M. Manmade Electromagnetic Fields and Oxidative Stress-Biological Effects and Consequences for Health. Int J Mol Sci. 2021 Apr 6;22(7):3772.

Hovory o hormonech