🚶♂️# 30 O kouzlu nekonečna aneb Přehrávání a přetváření
Počítačový vědec Paul Graham napsal v jednom ze svých sloupků, že vzhledem k rozvoji umělé inteligence bude během několika desítek let málokdo umět psát. A protože psaní = myšlení, dovozuje, že během několika desítek let bude také málokdo umět myslet. Opírá se přitom o slavný výrok matematika Leslie Lamporta:
“If you're thinking without writing, you only think you're thinking.”
Novinář Patrik Zandl zase nedávno nabídl přepis přednášky Victora Riparbelliho. Ten tvrdí: “Vaši vnuci budou poslední generací, která bude číst a psát.” Důvod? Umělá inteligence. Riparbelli predikuje, že v budoucnu bude jakékoli učení nejen personalizované, ale především výhradně prostřednictvím videa. Dokonce stírá hranu mezi tvůrcem a příjemcem - hollywoodské filmy si podle něj budeme tvořit my sami ve svém obýváku.
Malý test: Kdybych tento newsletter namluvil na video, prostříhal fotkami citovaných autorů, doplnil grafiky, podkreslil podmanivou hudbou, slyšel(a) bys mé intonace, viděl(a) bys, jak u jednoho slova zvedám své husté obočí - a to bych to pořád byl já, ne můj avatar - nebylo by to pro přenos informace lepší? Nezapamatoval(a) by sis toho víc?
A pak - u čeho se lépe myslí - u koukání, nebo u čtení?
V poslední době si všímám (a dávám to do souvislosti s výše popsaným) rostoucího počtu článků o touze “vystoupit ze systému”. Ten od Joan Westenbergové se jmenuje I Deleted My Second Brain. Šest let si zapisovala všechno, co četla, viděla, prožila, vzájemně to propojovala, pečovala o to jako o svou zahradu, aby kdykoli mohla přijít (respektive její “budoucí já”) a najít nečekané souvislosti, nové poznatky. A teď to všechno vymazala. Během pár vteřin.
Přišla úleva. Pocit, že plave bez oblečení.
“Čím víc jsem psala do svého systému, tím méně jsem cítila. Citát vyvolal myšlenku – zkopírovat, otagovat, propojit – a pryč. Myšlenka nebyla prožitá. Byla uložená. Jako vakuově balené jídlo, které nikdy nesníš.”
Westenbergová dále píše: “Můj nový systém? Žádný systém. Píšu, co si myslím. Mažu, co nepotřebuju. Nezachycuju všechno. Ani se o to nesnažím. Čtu, na co mám chuť. Přemýšlím v rozhovorech, v pohybu, v kontextu. Nestavím druhý mozek. Oživuji ten první.”
Na závěr klade provokativní otázku:
“Co když to nejdůležitější je právě mazání?”
Takže si to shrňme: Měli bychom více číst a psát, aby tu za pár let byl vůbec někdo, kdo bude myslet, ale zároveň jde o to “projít zdí” a nejlépe všechno vymazat?
Merlin Donald prý tvrdí (to jsem nečetl, tady vycházím z textu Westenbergové), že inteligence vzniká ne ukládáním dat, ale díky jazyku, gestu, psaní. Kulturní paměť není archiv – je to neustálé přehrávání a přetváření.
Za mě zásadní slova: přeHRÁVAT - přeTVÁŘET
Jak na to?
Dlouhodobě doporučuju psát si deník.
Tady je krásný návod George Macka jak na to:
1️⃣ Žádný deník si nepiš.
2️⃣ Když už, piš ho nepravidelně.
3️⃣ Piš jenom o věcech, které tě vůbec nezajímají.
Krásné léto přeje
Petr Michálek
👇
Co čtu: Viktorka Hlaváčková - Hory a nekonečno - Tohle není “jen” cestopis. Vynikající příspěvek k tématu “jak vystoupit ze systému”.
Co poslouchám: Stephen Hawking - Stručné odpovědi na velké otázky - Poslouchám při jízdě na kole, na trase Velký třesk - Nekonečno.
Jinak tady je lehce obměněný web Divadla KAM JDEŠ? - je tam i link na odběr aktualit! A najdeš tam i termíny, kde hrajeme o prázdninách.