Jaká bude úhrnná plodnost českých žen v roce 2025? EMko opět přináší čerstvý odhad na základě dat zdravotní pojišťovny OZP
V roce 2024 byla úhrnná plodnost českých žen 1,38 dítěte na ženu. V roce 2025 bude výsledné číslo o necelou jednu desetinu nižší - tedy 1,3. A to znamená, že i v letošním roce klesající trend pokračuje, i když oproti posledním rokům prudký propad zpomalil.
Na data o plodnosti žen čekají každý rok demografové s napětím. Zejména v posledních letech, kdy počty narozených dětí prudce klesají. Ještě v roce 2018 se v Česku narodilo 114 tisíc dětí, loni už to bylo jen 84 tisíc dětí. Letos to pravděpodobně bude méně než 80 tisíc. Demografové se obávají, že pokud to takto půjde dál, mohly by počty narozených v následujících letech klesnout až k 70 tisícům ročně.
Faktory, které určují, kolik dětí se narodí jsou dva. Výsledek jednak odvisí od toho, kolik je v dané chvíli v populaci žen v plodném věku, a dále od toho, kolik potomků tyto ženy chtějí (či mohou) mít - tedy na jejich plodnosti. I populačně slabý ročník matek by teoreticky mohl znamenat, že se dětí narodí dost, pokud by byly “v kurzu” velké rodiny s velkým počtem dětí.
Bohužel jsme svědky pravého opaku. Prudký pokles porodnosti, který sledujeme, je způsoben tím, že oba výše zmíněné faktory v posledních letech působí na porodnost negativně a vzájemně se zesilují. Jednak jsou ve fertilním věku slabší ročníky z devadesátek. Zjednodušeně řečeno - je málo potenciálních matek. Ale to ještě není to nejhorší, protože s tím se počítalo. Pokles porodnosti, který z toho vyplývá byl očekávatelný a nepřekvapivý. Ale jako vysvětlení propadu počtu narozených dětí to samo o sobě nestačí. Protože zásadní roli sehrává fakt, že ženy dnes rodí významně méně dětí než předpokládalo.. Buď proto, že náhle a nečekaně změnily své chování a děti mít nechtějí, anebo se něco stalo a děti mít nemohou. Výsledkem je doslova demografická katastrofa.
Rychleji než ČSÚ
Matematička Lucia Houfková každý rok pro podcast eMko s předstihem odhaduje z dat pojišťoven, jak se vyvíjí úhrnná plodnost žen. Proč právě tento ukazatel? Protože na rozdíl od porodnosti, při výpočtu úhrnné plodnosti nehraje roli, kolik je v populaci plodných žen. Jinými slovy - výše uvedený faktor číslo jedna je zcela odfiltrován. A můžeme se soustředit pouze na to kolik dětí má v průměru v danou chvíli česká žena v plodném věku.
Český statistický úřad publikuje tato důležitá data každé čtvrtletí zpětně, protože se k číslům dostává se zpožděním. Data o úhrnné plodnosti za rok 2025 se tedy z ČSÚ dozvíme až v lednu 2026. Zdravotní pojišťovny ale vědí, kolik žen čeká dítě prakticky v reálném čase. S pojišťovnou OZP spolupracujeme dlouhodobě a potřebná rámcová data nám tato zdravotní pojišťovna ochotně poskytuje Odhad Lucie Houfkové se zatím vždy potvrdil a čísla seděla s daty ČSÚ.
Díky tomu eMko již loni na podzim přineslo jako první informaci, že prudký pokles úhrnné plodnosti z let 2022 a 2023 začal brzdit. Zatímco mezi lety 2021-2023 padala doslova raketově - meziroční pokles byl dvakrát po sobě o 0,2 dítěte na ženu. V roce 2023 rychlost poklesu přibrzdila a činila už “jen” 0,07 dítěte na ženu.
Úhrnnou plodnost za rok 2024 odhadla Lucie Houfková už na podzim 2024 téměř přesně - její odhad činil 1,4 dítěte na ženu. ČSÚ o několik měsíců později zveřejnil číslo na základě svých údajů a jejich výsledek zněl 1,38 dítěte na ženu.
“Zdá se, že křivka konečně stagnuje a narazili jsme na dno,” prohlásila tehdy matematička Houfková. Letošní odhady potvrzují její slova o zpomalení trendu, ale dno to pořád ještě není. Pokles úhrnné plodnosti na hodnotu 1,3 dítěte na ženu znamená, že prudký sešup z posledních let zbrzdil, ale křivka se zatím pořád nahoru neotáčí. A to je špatná zpráva.
Úhrnná plodnost říká, kolik dětí by ženy měly, kdyby do konce reprodukčního období své chování nezměnily. A demografové stále doufají, že své chování nakonec přece jen změní. Pokud by platilo, že ženy zatím těhotenství jen odkládají a nakonec - než přijde konec fertilního věku - stihnou ještě další potomky, nemuselo by být tak zle. To se už ostatně jednou stalo - konkrétně po sametové revoluci v roce 1990. Úhrnná plodnost tehdy klesla až na 1,19 dítěte na ženu v roce 1999 ale později vyskočila o to víc a ženy “výpadek” zpětně dohnaly.
Jenomže proti této teorii mluví fakt, že věk prvního těhotenství už je posunutý zhruba ke třicítce, takže na velké odklady už není čas. Spíše se zdá, že české ženy tentokrát už nic dohánět nebudou a smířily se s tím, že zůstanou bezdětné, nebo minimálně rezignovaly na více potomků.
Pokles úhrnné plodnosti ale trápí celou Evropu, čísla klesají ve všech zemích - poslední data Eurostatu jsou z roku 2023, kdy meziroční růst vykázalo pouze Bulharsko a Kypr.
Důvod, proč tomu tak je, je předmětem sporů. Zatímco zdejší oficiální vědecký establishment spojuje propad počtu narozených dětí se socioekonomickými faktory, disentní vědci - sdružení okolo skupiny SMIS v čele s matematikem Tomášem Fürstem - uvažují o možnosti, že na klesající schopnost žen rodit děti mohla mít vliv i vakcinace proti covidu. Problém je ale v tom, že data, která mají k dispozici, nejsou dost robustní na to, aby mohli tuto hypotézu dokázat.
Práce Tomáše Fürsta publikovaná v The International Journal of Risk & Safety in Medicine, v níž ukazuje, že očkované ženy rodí asi o třetinu méně dětí než neočkované, takovým důkazem není (což ostatně ani autor netvrdí). Rozdíl ukazuje, že ženy, které rodit chtěly, si pravděpodobně pro vakcínu nešly. Zda ty ostatní rodit nemohou či nechtějí, z Fürstových grafů vyčíst nejde.
ÚZIS data odmítá vydat
Není to ale jeho vina. Fürst s daty, která měl k dispozici udělal maximum možného a ukázal, že korelace, která stojí za další zkoumání, tady je. Data, která by (snad) mohla poodhalit, zda se očkování na plodnosti projevilo Fürst a jeho kolegové nemají a Ústav zdravotnických informací a statistiky jim je dosud odmítal poskytnout To je samo o sobě nepřijatelné. Kdo jiný by měl mít zájem na tom, aby se možná kauzalita pečlivě prozkoumala (a případě vyloučila) než stát? Ještě víc nepochopitelné je, že se tuto záhadu se nesnaží řešit ani jiné vědecké týmy. Na to, zda jsou očkované, se žen nikdo neptá dokonce ani na klinikách, kam si ženy chodí pro umělé oplodnění a z toho že by děti nechtěly, je nelze podezírat.
Před několika týdny na toto téma vyšel rozhovor v týdeníku Echo, v němž novinář Daniel Kaiser zpovídal Tomáše Sobotku, který je zástupcem ředitele Vídeňského institutu pro demografii. Sobotka je zastáncem oficiální verze snížení plodnosti - tedy, že za nechutí žen mít děti jsou chmurné ekonomické vyhlídky. Skepsi ohledně vlivu vakcín na plodnost nesdílí. V rozhovoru zmínil práci, kterou Vídeňský ústav dal dohromady s kolegy z Institutu Maxe Plancka pro demografický výzkum v Rostocku:
“V článku jsme analyzovali souvislost s mírou vakcinace, s inflací, s několika dalšími ekonomickými ukazateli (….) A vyšlo nám, že v době, kdy se očkovalo nejintenzivněji, plodnost klesala. Rodilo se míň dětí, než byste předpokládal v situaci, kdy ostatní parametry zůstávají stejné. Nicméně tento faktor odezněl zhruba po šesti měsících – a najednou byl mnohem silnější negativní vliv inflace, která je pro mě také hlavním vysvětlením nižší plodnosti. Dalším faktorem bylo ukončování lockdownů a různých omezení, které korelovalo s prvním kolem vakcinace. Lidé opustili svoje čtyři stěny, začali žít bohatším sociálním životem, a tak poněkud přestali s počínáním dětí.”
Inflace nebo zdraví?
K zastáncům “ekonomické teorie” patří i Lucia Houfková, která se v této věci s kolegy ze SMIS dlouhodobě neshoduje: “Data ukazují, že nejvíce klesla plodnost žen mladších než 25 let a žen 35+, což je v souladu s pozorováním, že ženy častěji první dítě odkládají na později a další už nemají. Plodnost ostatních žen neklesla tak výrazně. Proočkovanost jednotlivých ročníků byla podobná a pokud by očkování bylo příčinou poklesu, byl by propad plodnosti dle věku úměrný míře proočkování dle věku, což očividně není.”
Sobotka nicméně Fürstovu teorii neshodil pod stůl. I jeho by zajímalo podrobnější rozčlenění žen podle věku.: “Rád bych ta data viděl analyzovaná ještě jinými kolegy, nebo bych je rád viděl rozložená ještě na jiné skupiny žen než jen tu jednu skupinu ve věku 18 až 39 let s rozdělením na vakcinované a nevakcinované. Určitě by mě zajímal socioekonomický status, protože v České republice mají vzdělanější ženy pořád v průměru trochu nižší míru porodnosti. A já myslím, že i větší míru proočkování. Možná by se tím Fürstův rozdíl zčásti vysvětlil. A jestli jim Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) taková data nechce poskytnout, mohou snad aspoň sami rozdělit tu širokou věkovou skupinu na užší věkové skupiny. Ono ve věku 35 až 39 bývají normálně míry plodnosti o dost nižší než kolem třicítky. Takže kdyby mezi 35. a 39. rokem bylo víc proočkovaných a kolem 30. roku věku míň, tak by agregátní rozdíl, který vidíme pro celou populaci žen v plodném věku, mohl být částečně vysvětlený tím, že ty starší, kterých je početně víc, agregátní rozdíl mezi očkovanými a neočkovanými zvětšují. Ale jsou to takové spekulace v mé hlavě, potřeboval bych mnohem podrobnější data.”
“To je moc hezký nápad,” souhlasí Tomáš Fürst, “a moc rád bych to udělal, ale žádnou takovou datovou sadu nemáme, dokonce ani nemáme ženy rozdělené do užších věkových skupin. Máme jen jednu “haldu” dat, kterou z ÚZISu doslova “vylámala” senátorka Chalánková a s tou jsme udělali maximum možného. Pokud kolegu Sobotku zajímá jemnější rozlišení, třeba by nám mohl pomoci z ÚZISu taková data získat.”
Komu patří data?
Zároveň si Fürst neodpouští rýpnutí do práce kolegů z Vídeňského institutu: “Je úsměvné, že nám je vyčítán nedostatek důkazů pro naši teorii. My jsme ale přišli alespoň s něčím. Víme, že prudký pokles porodnosti nastal právě devět měsíců poté, co se začaly očkovat mladé ženy. To je pro nás zásadní. Naši oponenti ale přicházejí s hypotézami, pro které nemají důkazy vůbec žádné. Například inflace, kterou zmiňuje kolega Sobotka, vystřelila nikoliv v roce 2021 ale až v létě 2022. Jeho hlavní argument je tedy triviálně nepravdivý,” namítá Fürst.
Stejně tak se dá přemýšlet i nad tím, zda ukončení lockdownů má efekt spíše propoulační nebo protipopulační. Protože je sice fakt, že s otevřením společnosti náhle mají mladí lidé víc možností, jak trávit čas, ale současně mají i víc možností se seznamovat, což během lockdownů bylo prakticky nemožné. I tento Sobotkův argument je tedy diskutabilní. Jsme tedy v situaci, kdy i mainstreamoví vědci z oficiálních institucí připouštějí, že více dat by záhadu mohlo osvětlit, sami ale pro to nic nedělají. Data existují, stát je sbírá, ale analýzy sám nedělá a s vědeckým disentem odmítá komunikovat.
"Data ale nepatří ani panu Duškovi ani ÚZIS a jejich vydání nesmí být bez vážného důvodu žadateli o informace odpíráno,” upozorňuje advokátka Vladana Vališová a dodává: „V lednu 2023 Ústavní soud v rámci svého nálezu víceméně vzkázal ÚZIS a ministerstvu zdravotnictví, že je jejich povinností data poskytovat, a to i laikům. K odmítnutí žádosti o informace může dojít jen tehdy, existuje-li významnější ústavně garantované právo, což musí ÚZIS v rozhodnutí řádně, tedy srozumitelně a přesvědčivě odůvodnit.“
“Je třeba vyjasnit, na základě čeho se pan Dušek rozhoduje, která data uvolní a jak si vybírá, komu je uvolní. ÚZIS není soukromá firma, musí plnit své zákonné povinnosti a jakákoliv libovůle v nakládání se zdravotnickými daty, včetně jejich účelového zatajování, je nesporně v rozporu s právními předpisy,” zamýšlí se advokát Tomáš Nielsen.
Od letošního ledna ÚZIS rozjel projekt syntetických dat. Jde o databáze, které mají strukturu reálných dat, ale neobsahují žádné osobní údaje a skutečná data jen “napodobují”. Na nich si uživatelé mohou odladit svoje požadavky - mohou v syntetické databázi provádět analýzy, testovat databázové skripty a zkoumat strukturu dat. Pokud však chtějí své skripty aplikovat na skutečná data, musí je předložit ke schválení ÚZIS. „Skript, který má uživatel připravený a odladěný a ví, že funguje a tedy produkuje nějaká data, pošle k nám, my ho spustíme, a pokud splní dané požadavky, tak mu výsledek vracíme zpátky,“ popsal pro Zdravotnický deník celý proces vedoucí odboru informačních technologií na Ústavu zdravotnických informací a statistiky Daniel Klimeš. Jaké požadavky musí žadatel splnit není ale zcela jasné.
Právníci ve startovních blocích
EMko se proto pokusí zmapovat situaci a získat odpovědi, co se v přístupu ÚZISu k žádostem změnilo. V minulosti jsem získala některá data na základě Zákona o svobodném přístupu k informacím. Jenomže s tím je utrum. Právníci ÚZIS totiž přišli před časem s výkladem, že požadavky na datové sady “stošestce” nepodléhají a žadatele začali odkazovat na analytické oddělení.
“Při posouzení žádosti dle zákona 106, bychom museli vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti, protože povinnost poskytovat informace podle zák. 106 se netýká vytváření nových informací (ust. § 2 odst. 4 zákona 106),” těmito slovy zamítala žádosti podle stošestky právnička ÚZISu Darina Valeková. A to bylo vesměs to poslední, co se žadatel od úřadu dozvěděl. Ve chvíli, kdy totiž svůj požadavek stáhnul a dle pokynů zaslal na analytické oddělení, zbavil se ÚZIS všech zákonných lhůt na odpověď a v tu chvíli přestal komunikovat.
“Tato interpretace nemá oporu v právních předpisech a představuje dle mého názoru nepřípustný zásah do zaručeného práva na informace,” domnívá se advokát Nielsen.
ÚZIS daty disponuje a fakt, že musí provést určité operace, aby je dodal v požadované formě podle Nielsena rozhodně neznamená, že jde o “vytváření nových informací”: “Fakt, že data jsou na více místech a je třeba je separovat či naopak agregovat, neznamená, že se vytvářejí informace nové. Už vůbec nejde o analýzu dat, protože tu teprve na základě uvolněné datové sady hodlá zpracovat žadatel - nemluvě o tom, že ustanovení § 73 odst. 8 zákona o zdravotních službách žádné operace označené jako “analýza” neupravuje. Uvedenou interpretaci považuji za snahu vyhnout se zákonné povinnosti.”
Ve spolupráci se dvěma výše zmíněnými právníky zasílám ÚZIS sérii otázek, v nichž žádám na základě Zákona o svobodném přístupu k informacím o vysvětlení, jak ÚZIS s daty nakládal dříve, komu přesně data poskytoval v době, kdy jsme o ně marně žádali my, jak s nimi nakládá dnes a podle čeho rozhodují, komu je poskytnou. Současně se znovu s pomocí Vladany Vališové a Tomáše Nielsena pokusíme získat sady dat, které matematik Fürst potřebuje k výpočtům, a o které dosud jeho kolegové neúspěšně žádali. Celý proces budu průběžně mapovat a popisovat až do chvíle, než se ke kýženým datům dostaneme.