Život

Probleskující pozdně odpolední paprsky slunce mezi olšemi. Jezero. Léto.

Když moje čtrnáctiletá babička v roce 1948 píše v milostném dopise dědovi: 'Vykazuji všechny znaky zamilovaného člověka'.

Řídit ve Švédsku. Prázdné silnice, nekonečné lesy a nakonec se obzor promění v moře.

Otevřít malou dřevěnou chatku uprostřed lesa a nechat se obalit vůní borovicového dřeva.

Kafe. Ve velkých hrncích, silné, černé, co voní trochu jako čokoláda, trochu jako minulost.

Běžet. Kolem červených domečků ukrytých za štíhlé břízy, kolem pastvin s krávami, spolu s telátky, hlubokým lesem s prastarými balvany pokrytými mechem, běžet až ke koním. Běžet.

Za oknem kuchyně, ocitnout se v pralese.

Když můj devatenáctiletý dědeček píše v milostném dopise babičce: 'Šťasten ten, kdož mohl poznat podstatu věcí.'

Ponořit se do soumraku.

Život.