Když se maska sesune

Úvod

Někdy stačí jeden okamžik. Jedna věta pronesená ve málo osvětleném televizním studiu. Jedna chvíle, kdy arogance přemůže opatrnost a z úst vyleze pravda, která měla zůstat pohřbená pod nánosy marketingových keců o „obraně českých zájmů“. Ten okamžik přišel v debatě na České televizi. A hlavním aktérem nebyl nikdo jiný než Jindřich Rajchl, samozvaný tribun lidu a kritik všeho, co nezapadá do jeho jednoduchého, černobílého světa.

V zápalu debaty, ve snaze vypadat jako ten nejinformovanější chlapák v místnosti, udělal něco, co by se dalo označit za fatální, amatérskou chybu. Nebo, a to je mnohem děsivější, za naprosto chladnokrevné přiznání barvy, protože si myslel, že mu to projde. S naprostou samozřejmostí prohlásil: „Já jsem v kontaktu například s ukrajinskou novinářkou Dianou Pančenko…“

Pro většinu diváků to bylo jen cizí jméno. Možná si představili nějakou statečnou reportérku, která z donbaských zákopů posílá zprávy o ruských zvěrstvech. Jenže realita je přesně opačná. V tu chvíli Rajchl necitoval zdroj. V tu chvíli se nepřiznal ke kontaktu. V tu chvíli hrdě oznámil, že je v přímém spojení s jednou z nejjedovatějších a nejznámějších kolaborantek a zrádkyň moderní ukrajinské historie. Byla to chvíle, kdy se maska „národního vlastence“ sesunula a pod ní se ukázala tvář člověka, který si bez skrupulí podává ruku s pátou kolonou Kremlu.

Anatomie jedné zrady

Kdo je tedy Diana Pančenko? Abychom pochopili hloubku Rajchlova přiznání, musíme si rozebrat, s kým se to vlastně kamarádíčkuje. Tohle není žádná „alternativní novinářka“. Tohle je učebnicový příklad zrádce.

Pančenko začínala jako televizní hvězda. V roce 2020 byla dokonce vyhlášena „novinářkou roku“ a patřila mezi nejvlivnější ženy Ukrajiny. Jenže celá její kariéra byla postavená na službě jednomu pánovi, Viktoru Medvědčukovi. Ano, tomu Medvědčukovi. Osobnímu příteli Vladimira Putina, kmotrovi jeho dcery, hlavnímu pro-kremelskému oligarchovi a politickému dealerovi na Ukrajině. Pančenko byla zářivou tváří jeho mediálního impéria (NewsOne, 112, ZIK), které roky systematicky pumpovalo do ukrajinského informačního prostoru ruskou propagandu, relativizovalo ruskou agresi po roce 2014 a připravovalo půdu pro to, co mělo přijít.

Když v únoru 2022 začala plnohodnotná invaze, Pančenko na chvíli nasadila masku ukrajinské patriotky. Odsoudila útok, nazvala Putina Hitlerem. Byl to jen krátký, cynický tanec. Divadlo pro naivní. Jakmile se naskytla příležitost, ukázala svou pravou tvář. V srpnu 2022 uprchla z Ukrajiny a objevila se… kde jinde než na Ruskem okupovaných územích.

A tam začala její skutečná práce. Ne jako novinářky, ale jako propagandistky ve službách agresora. Začala točit „dokumenty“ z rozstříleného a Ruskem zmasakrovaného Mariupolu, ve kterých ospravedlňovala válečné zločiny a obviňovala z nich Ukrajinu. Natáčela rozhovory s ukrajinskými válečnými zajatci, což je samo o sobě válečný zločin. Stala se jedním z hlavních hlasů, který pro ruskojazyčné publikum překládal kremelské lži do zdánlivě „ukrajinského“ kontextu. Její hodnota pro Kreml spočívala právě v tom, že to nebyla Ruska, ale Ukrajinka, která zradila. Její zrada měla legitimizovat okupaci.

Není divu, že Služba bezpečnosti Ukrajiny (SBU) ji obvinila z vlastizrady spáchané za válečného stavu. Protože přesně to ona je. Zrádkyně. Kolaborantka. Člověk, který aktivně pomáhá nepříteli vraždit její vlastní spoluobčany. A přesně s tímhle člověkem je Jindřich Rajchl „v kontaktu“.

Fatální chyba, nebo arogance?

Teď se musíme zeptat. Co to sakra mělo znamenat? Proč by politik, který se snaží oslovit masy a prezentovat se jako obránce národa, přiznal spojení s tak toxickou postavou? Jsou jen dvě možnosti a jedna je horší než druhá.

První možnost je, že je to prostě idiot. Že v touze zapůsobit a vytáhnout nějaký „exkluzivní“ zdroj plácnul jméno, o kterém si myslel, že mu dodá na vážnosti, a absolutně netušil, jak hluboko do žumpy tím šlápnul. Že si prostě nepředstavil, že by ho v přímém přenosu mohl někdo konfrontovat s fakty a říct mu, že jeho „novinářka“ je obyčejná kolaborantka. To by svědčilo o naprosté nekompetentnosti a diletantismu, který je u člověka s politickými ambicemi na pováženou.

Jenže je tu i druhá, neméně pravděpodobná možnost. Že to nebyla chyba. Byla to čistá, krystalická arogance. Rajchl si prostě myslel, že mu to projde. Vsadil na to, že průměrný český divák jméno Diany Pančenko nikdy neslyšel a nebude si ho googlit. Vsadil na to, že pro jeho skalní fanoušky bude status „nepřítele ukrajinského režimu“ naopak puncem kvality. Vsadil na to, že jeho oponenti sice budou křičet, ale jejich hlas bude v jeho informační bublině jen bezvýznamným šumem.

Pokud je tohle pravda, je to mnohem horší než obyčejná hloupost. Je to důkaz, že Rajchl se už ani nesnaží skrývat, na čí straně v tomto konfliktu stojí. Že se cítí tak pevný v kramflecích a tak jistý podporou své cílové skupiny, že si může dovolit otevřeně přiznat napojení na figury z nejtemnějších koutů kremelské propagandistické mašinérie. Není to uklouznutí. Je to manifest. Je to vzkaz: „Ano, jsem ve spojení s těmito lidmi. A co jako?“

Síť se stahuje

Tenhle „incident“ se nesmí přejít mlčením. Nesmí se utopit v záplavě dalších zpráv. Protože to není izolovaná událost. Je to další dílek do skládačky, která ukazuje naprosto zřetelný a nebezpečný vzorec.

Vzpomeňme si na kauzu Voice of Europe. Propagandistická platforma přímo financovaná a řízená z Ruska, která sloužila k ovlivňování evropských politiků a šíření kremelských narativů. A kdo byl jednou z českých tváří, která tomuto médiu poskytovala rozhovory a legitimizovala ho? Jindřich Rajchl. Tvrdil, že je to „nezávislé zahraniční médium“. Stejně jako je Diana Pančenko „ukrajinská novinářka“. Vzorec je stejný. Vždy jde o snahu propašovat ruskou propagandu do českého prostředí přes zdánlivě „nezávislý“ nebo „opoziční“ kanál.

Rajchlovo přiznání ke kontaktu s Pančenko by mělo být startovním výstřelem pro každého novináře v této zemi, kterému ještě záleží na faktech. Je to otevřená pozvánka k investigaci. Ta nejlogičtější a nejzákladnější otázka, která musí okamžitě následovat, zní:

„Pane Rajchle, pokud jste v kontaktu s Dianou Pančenko, s kým dalším z Ruské federace nebo z řad proruských kolaborantů jste ještě v kontaktu?“

Mluvíte s někým z administrativy prezidenta Putina? Jste v kontaktu s jinými ruskými „novináři“ jako je Solovjov nebo Simonjanová? Radíte se s někým z ruské dumy? Vyměňujete si informace s představiteli okupačních správ na Donbase či na jiných okupovaných územích? To už nejsou konspirační teorie. To jsou legitimní otázky, které přímo vyplývají z jeho vlastních slov. On sám otevřel dveře do své třinácté komnaty. Je povinností médií do ní teď pořádně posvítit.

Závěr

Jindřich Rajchl se rád stylizuje do role rebela, který bojuje proti systému. Ale jeho neopatrné přiznání v televizi ukázalo, že nebojuje proti systému. On aktivně spolupracuje se systémem jiným, s autoritářským, imperiálním a vražedným systémem Putinova Ruska. Kontakt s usvědčenou zrádkyní a propagandistkou není „jiný názor“. Je to překročení všech červených čar.

Není to o svobodě slova. Je to o národní bezpečnosti. Politik, který udržuje kontakty s lidmi obviněnými z vlastizrady ve prospěch nepřátelské mocnosti, je buď nebezpečný naiva, nebo přímo bezpečnostní riziko. A v obou případech nemá ve veřejném prostoru co dělat.

Ta maska se na chvíli sesunula. Byla to možná jen vteřina, ale viděli jsme dost. A je naší povinností se postarat o to, aby si ji už nikdy nemohl nasadit zpátky. Děkujeme za upřímnost, Jindřichu. Teď už aspoň víme, s kým přesně máme tu čest.

Vážení čtenáři,

Pokud se vám moje články líbí a chcete mi dát vědět, že pro vás mají hodnotu, a zároveň chcete podpořit nezávislé zpravodajství, máte několik možností. Můžete mi koupit virtuální kafe kliknutím na ikonku [$]. Každá podpora mě upřímně potěší a pomůže mi v další práci.

Kdo by chtěl, může zvolit i pravidelnou podporu přes můj profil na Forendors. Je to čistě dobrovolné, ale každá koruna pomůže v boji proti lžím a manipulaci, které se snaží prostoupit každou sféru veřejného prostoru.