Proč se ruská ekonomika mění v toxickou pustinu

Úvod

Zapomeňme na velkohubá prohlášení z kremelských pódií. Na ty báchorky o „nezničitelné ruský ekonomice“, která se sankcím jenom směje. A hlavně, proboha, zapomeňme na ty naleštěný grafy z ruský státní televize, co ukazovaly, jak HDP roste do nebes, zatímco prohnilý Západ se hroutí pod tíhou vlastních problémů a woke agendy. Kreml se víc jak tři roky snažil prodat světu i vlastním lidem pohádku o ekonomickým zázraku na válečným poli. O nedobytné pevnosti, která si všechno vyrobí sama, nikoho nepotřebuje a ještě u toho zázračně bohatne.

No, tak teď přišel čas zaplatit účet. A ten účet je, jak se zdá, astronomickej a napsanej krví a zničenou budoucností.

Doba, kdy se dalo mávat statistikama o výrobě tanků a tvářit se, že je to známka zdraví, je definitivně u konce. Realita neklepe na dveře, ona je vykopává i s pantama. To, co teď vidíme v přímým přenosu, není jenom pár škrábanců na laku impéria. To jsou hluboký, systémový, strukturální trhliny v základech celý ruský ekonomiky. Ekonomiky, která je na steroidech jménem válka. A jako každej feťák, kterej to přepískl se sypáním, i ona teď zažívá brutální kolaps orgánů. Pojďme se na to podívat hezky zblízka.

Schizofrenie dvourychlostní ekonomiky

Abychom pochopili tu zvrácenou logiku toho, co se v Rusku děje, musíme se dívat skrze to, co tvrdí ruská propaganda a tamní vláda. Ruská ekonomika neroste. Ona jenom rakovinově bují. A to bujení se děje v jednom jediným místě, ve vojensko-průmyslovým komplexu (VPK). Kreml do něj leje biliony rublů, který by jinak šly na silnice, nemocnice, školy nebo vědu. Výdaje na obranu teď žerou historicky největší část rozpočtu. Je to jako kdybyste barák přestali opravovat, přestali kupovat jídlo dětem, a všechny prachy narvali do nákupu dynamitu, kterej pak házíte sousedovi přes plot. V účetnictví to vypadá jako „aktivita“, ale ve skutečnosti je to cesta do pekel.

V Rusku tak vznikla „dvourychlostní ekonomika“.

První rychlost, ta VIP, je pro zbrojovky a armádu. Ty mají všechno. Garantovaný státní zakázky na roky dopředu, dotovaný úvěry, daňový úlevy, přednostní přístup k surovinám i lidem. Pro ně neplatí žádný tržní pravidla. Pro ně neexistuje drtivá úroková sazba centrální banky, protože jim úroky dotuje stát. Ty jedou na plnej plyn, bez ohledu na náklady, efektivitu nebo zmetkovitost. Hlavně že se točí kola a na frontu jedou plechovky.

A pak je tu ta druhá rychlost. Pro všechny ostatní. Pro tu skutečnou, produktivní část ekonomiky. Pro pekaře, farmáře, logistiku, stavebnictví, služby, pro civilní průmysl. A ti se plazí v bahně a lapají po dechu. Pro ně platí úroky okolo 20 %, což z jakékoliv investice dělá ekonomickou sebevraždu. Pro ně platí akutní nedostatek kvalifikovaných lidí. Pro ně platí sankce na technologie, který nemají čím nahradit. Tohle není zdravá ekonomika. To je parazitickej systém, kde jeden otesánek požírá všechny ostatní. Tanky místo másla. Doslova a do písmene.

Demografická katastrofa a vylidněné fabriky

Největší brzdou, na kterou teď ruská mašinérie naráží, nejsou ani tak peníze (ty si ještě můžou natisknout), ale lidi. Tady se ukazuje, že Putinova válka je demografickou sebevraždou v přímým přenosu.

Situace na trhu práce je katastrofální. Nezaměstnanost je na historickým minimu, což zní skvěle, dokud vám nedojde, že to není proto, že by vzniklo tolik skvělých pracovních míst, ale proto, že prostě nejsou lidi. Válka, mobilizace a verbování do armády vysály z ekonomiky statisíce mužů v nejproduktivnějším věku. Další statisíce, často ti nejvzdělanější, nejschopnější, IT specialisté, inženýři, vědci, sbalili kufry a utekli do zahraničí, aby nemuseli umírat za imperiální bludy starce v Kremlu. Mluvíme o exodu milionu lidí, z nichž velká většina měla vysokoškolské vzdělání. To je rána, ze který se země nevzpamatuje dlouhé roky.

Výsledek? Civilní sektor krvácí. Zbrojovky, který musí plnit šílený plány, přeplácejí kohokoliv, kdo má dvě ruce a nohy. Platy tam vyletěly o 30-60 %. Normální firma tomu nemůže konkurovat. Ministryně zemědělství Oksana Lutová téměř brečí, že sektoru chybí 150 000 lidí ročně. Není kdo by řídil traktory, není kdo by sklízel. Průmyslové podniky hlásí, že jim chybí desítky procent personálu. A řešení? Žádný není. Demografie je neúprosná. Rusko vymírá a válka to jen brutálně urychlila. OSN predikuje, že do roku 2100 může mít Rusko bez pozitivní migrace jen 67 milionů obyvatel. To je méně než polovina. Putin nebuduje impérium, buduje hřbitov.

Černá díra jménem uhelný průmysl

Pojďme se podívat na konkrétní sektory. Uhelný průmysl, kdysi pýcha a jeden z hlavních zdrojů valut, je v absolutním rozkladu. Zažívá nejhorší krizi od divokých 90. let. Jen za prvních sedm měsíců roku 2025 nasekal ztrátu 2,8 miliardy dolarů. To je dvojnásobek ztráty za celej rok 2024.

Co se stalo? Perfektní bouře. Zaprvé, sankce. Evropa zavřela dveře. Zadruhé, slavný a selhávající Putinův „obrat na Východ“. Proč? Protože to fyzicky nejde převézt. Ruské železnice (RŽD) jsou ucpané. Přednost mají vojenské transporty a ropa, která se teď taky musí vozit na východ v cisternách, protože na západ to nejde. Pro uhlí, což je levná komodita s malou marží, už na kolejích není místo. Náklady na dopravu vyletěly tak, že tvoří až 90 % ceny uhlí. To je ekonomickej nesmysl.

A do toho spadly světové ceny uhlí a Čína, ten slavný spojenec, začala omezovat dovoz a zavedla cla, aby chránila vlastní doly. Výsledek? Ruské doly nemají komu prodávat, nemají jak to odvézt a nemají technologie na těžbu, protože ty západní už nedostanou. Začíná se dít to, čemu se říká „kanibalizace“, rozebírají stroje na jednom dole, aby udrželi v chodu druhej. Doly se zavírají, horníci nedostávají výplaty, začínají stávky a hladovky (například důl Inskaja v Kuzbasu). Celý regiony, závislý na uhlí, jdou ke dnu.

Mýtus o potravinové velmoci

Zemědělství. Další oblast, kde se propaganda sráží s realitou. Roky nám tvrdili, jak je Rusko potravinově soběstačný a jak nakrmí celej svět.

Ten sektor teď čelí systémovýmu kolapsu. Kromě toho, že nemají lidi (viz výše), nemají ani stroje a osiva. Moderní ruský zemědělství bylo totálně závislý na Západu. Kombajny John Deere, traktory Claas, vysoce výnosná osiva od Bayeru nebo Syngenty. A teď? Šlus. Prodeje zemědělské techniky se propadly o třetinu. Domácí výroba nestíhá a technologicky na to prostě sama nemá. Výroba secích strojů se v červnu propadla o skoro 70 %.

Bez kvalitních osiv a chemie jdou výnosy dolů. Letošní úroda je nedostatečná (mírně řečeno). U klíčových plodin jako pšenice nebo kukuřice se čekají propady o desítky procent. K tomu se přidalo extrémní počasí, mrazy a sucha zničily úrodu na jihu Ruska.

A i to málo, co sklidí, mají problém vyvézt. Logistika je v háji, FSB buzeruje obchodníky v přístavech, exportní cla jsou vysoká. Výsledek? Vývoz obilí na 17letém minimu. Farmáři krachují, protože při současných úrocích si nemůžou vzít úvěr na novou sezónu. Sen o potravinové supervelmoci se mění v noční můru prázdných sýpek.

Technologický středověk

Pamatujete na slavnou „importozaměščenije“? Nahrazování dovozu? Další Potěmkinova vesnice. Po deseti letech a miliardách vyhozených oknem Rusko není schopný vyrábět technologicky náročné produkty.

Letecký průmysl? Fiasko. Plánovali vyrobit 15 civilních letadel do poloviny roku 2025. Vyrobili jedno. Jedno! Boeingy a Airbusy, který jim Západ přestal servisovat, se stávají létajícími rakvemi, kanibalizují se na náhradní díly. Počet incidentů a nouzových přistání roste.

Automobilový průmysl? To, co zbylo, jsou montovny čínských stavebnic. Z automobilek se staly šroubárny, kde se lepí loga na čínský auta. Vlastní vývoj neexistuje, nikdo ruská auta nechce. Prodeje se po krátkém oživení zase propadají, protože lidi nemají prachy na čínský krámy a úvěry jsou drahý. Sklady dealerů praskají ve švech.

Mikroelektronika? Ztraceno. Rusko je závislé na pašování čipů přes třetí země, což je drahé, pomalé a nespolehlivé. Vlastní výroba je na úrovni zhruba 90. let. Technologická propast se neustále zvětšuje.

Energetická supervelmoc bez benzínu

A teď třešnička na dortu. Země, která sedí na jedněch z největších zásob ropy na světě, nemá benzín pro vlastní lidi. To nevymyslíš.

Ukrajinská strategie útoků dálkovými drony na ruské rafinerie funguje. A funguje sakra dobře. Zasaženo bylo 21 z 38 velkých rafinérií. Kapacity na zpracování ropy klesly o desítky procent. Kreml zavádí zákazy vývozu benzínu a nafty, aby udržel aspoň něco doma.

Výsledek? Ceny na pumpách letí nahoru (přes 10 % od začátku roku, a to jsou oficiální čísla, realita je horší). V regionech je nedostatek. Na okupovaném Krymu je polovina benzínek zavřená nebo prodává na příděl. Lidi stojí fronty jak za Sovětského svazu. K tomu se přidávají strukturální problémy s distribucí v tak obrovské zemi, kde železnice nestíhá. Je to dokonalá ukázka křehkosti systému. Stačí pár přesných zásahů a kolos na hliněných nohou se začne kymácet.

Nabiullinové past a okrádání obyvatel

Vraťme se k centrální bance. Elvira Nabiullina zvedla sazby na 21 %, pak je trochu snížila, ale pořád jsou na úrovni, která zabíjí ekonomiku. Proč to dělá? Protože se zoufale snaží zastavit inflaci, kterou způsobuje vláda tím, že pumpuje prachy do války.

Je to boj s větrnými mlýny. Vysoké úroky dusí civilní sektor, ale nemají žádný vliv na zbrojovky, které jedou na státní rozpočet. Vzniká stagflace, vysoká inflace a nulový (nebo záporný) reálný růst.

A protože peníze v rozpočtu docházejí (deficit letí do bilionů), Kreml jde tam, kde peníze ještě jsou. K lidem a firmám. Zvyšování DPH z 20 na 22 % není nic jiného než daň z války, kterou zaplatí každej, kdo si koupí chleba. Zrušení daňových úlev pro malé podniky, zavedení "výstupních daní" pro cizí firmy, tlak na oligarchy, stát se snaží vyždímat z ekonomiky poslední kapku, aby mohl dál financovat válečný běsnění.

Reálné příjmy lidí (mimo VPK) klesají. Ceny letí nahoru. Podle průzkumů už Rusové utratí skoro 35 % příjmů jen za jídlo. Víc než 60 % lidí nemá žádné finanční rezervy. Chudoba se vrací, maskovaná propagandistickými žvásty o "suverenitě".

Hypotéka na budoucnost

Když se na to podíváte střízlivýma očima, uvidíte obraz chaosu. Tohle nejsou cyklické problémy. Tohle je strukturální destrukce.

Putin a jeho klika se rozhodli obětovat budoucnost Ruska na oltář svý imperiální války. Systematicky likvidují všechno, co by mohlo tvořit moderní, konkurenceschopnou ekonomiku, lidský kapitál, vzdělání, technologie, civilní průmysl, mezinárodní vazby. Všechno se hází do pece války, aby se vyrobilo víc tanků, který za pár dní shoří na Donbase.

Vytvořili ekonomiku, která je závislá na válce. Pokud válka skončí, bublina VPK splaskne a miliony lidí budou bez práce, v zemi se zničeným civilním sektorem. Pokud válka neskončí, Rusko vykrvácí ekonomicky i demograficky.

Ruská propaganda se pořád snaží namluvit, že všechno jde podle plánu, že sankce je posilují. Ale realita je neúprosná. Vidíme ji v zavřených dolech, v prázdných polích, v hořících rafineriích, v letadlech neschopný bezpečně létat kvůli chybějícím dílům, v odlivu mozků a kapitálu. Ta nablýskaná fasáda Potěmkinovy vesnice praská pod tíhou vlastních lží a neschopnosti. Rusko si vzalo hypotéku na vlastní budoucnost s úrokem, kterej nebude schopný splatit.

Vážení čtenáři,

Pokud se vám moje články líbí a chcete mi dát vědět, že pro vás mají hodnotu, a zároveň chcete podpořit nezávislé zpravodajství, máte několik možností. Můžete mi koupit virtuální kafe kliknutím na ikonku [$]. Každá podpora mě upřímně potěší a pomůže mi v další práci.

Kdo by chtěl, může zvolit i pravidelnou podporu přes můj profil na Forendors. Je to čistě dobrovolné, ale každá koruna pomůže v boji proti lžím a manipulaci, které se snaží prostoupit každou sféru veřejného prostoru.

Děkuji za pozornost a za vaši podporu. Bez vás by to nemělo smysl.