Evropa tuto válku ukončí

Úvod

Pojďme na chvilku zapomenout na telenovelu, která se odehrává na ose Washington-Moskva, protože jsme si znovu udělali předpokládané kolečko. Amerika, zmítaná vnitřními démony a nekompetentním vedením, se pomalu ale vytrácí z role globálního lídra. Proto se něco peče v Evropě. Něco, co určí osud nejen Ukrajiny, ale i celé Evropy na desítky let dopředu. Na starém kontinentu, který Putin tak okázale odepisoval jako slabý, dekadentní a závislý, se probouzí nová síla. Unavená, opatrná, ale odhodlaná. Evropa v poslední době přebírá otěže.

Putin vsadil všechno na jednu kartu, že se Západ unaví. Že americká podpora vyschne, ať už vyhraje kdokoliv. Že se evropská veřejnost, unavená ekonomickými problémy a nekonečným proudem špatných zpráv, nakonec zlomí a donutí své vlády k „míru“ za každou cenu. Že opotřebovací válka, vedená s bezohlednou brutalitou a sázkou na nekonečné lidské zdroje, nakonec Ukrajinu a její spojence vyčerpá.

Putin se přepočítal. Hodně. Protože právě v momentě, kdy by se mohlo zdát, že jeho strategie vychází, se stalo něco, s čím ve svých kremelských propočtech nepočítal. Evropa nejenže nevyměkla, ale naopak už řadu měsíců tiše a systematicky přebírat iniciativu. A dělá to způsobem, který je pro Moskvu tou nejhorší noční můrou, chladně, pragmaticky a s odhodláním jít až na hranu.

Hedvábná rukavice na ocelové pěsti

Vzpomeňte si na tu aroganci z jara 2022. Na ty řeči o „speciální vojenské operaci“, která bude trvat pár dní. Na tu víru, že Evropa je jen banda byrokratů, kteří se bez amerického vedení nezmůžou na nic. Ta doba je pryč. Evropa si prošla bolestivou, ale nezbytnou lekcí. Pochopila, že její bezpečnost není něco, co může outsourcovat Washingtonu. Že pokud sama nebude schopna bránit své hodnoty a své hranice, nikdo to za ni neudělá.

A tak zatímco se titulky novin plnily spekulacemi o Trumpových telefonátech s Putinem, v evropských továrnách se nějakou dobu rozjížděly nové výrobní linky. Evropské země, které desítky let škrtaly obranné rozpočty, je teď navyšují tempem nevídaným od konce studené války. Francie a Německo, tradičně opatrné v otázce vojenské eskalace, teď otevřeně mluví o nutnosti být připraven dlouhý konflikt, který může přerůst ve válku i u nás.

Tohle není jen reakce. Tohle je strategický posun. Evropa konečně pochopila, že nejde jen o Ukrajinu. Jde o ni samotnou. Jde o to, jestli bude v 21. století suverénním hráčem, nebo jen pasivním pozorovatelem v souboji velmocí. A odpověď, kterou dává, je čím dál tím jasnější.

Podívejte se na fakta. Evropské zbrojovky jedou na plné obrátky. Výroba dělostřelecké munice, dronů, systémů protivzdušné obrany, to vše roste. Společné nákupy zbraní, kdysi nemyslitelné, se pomalu ale jistě stávají realitou. Iniciativy jako ta česká na nákup munice pro Ukrajinu po celém světě ukazují, že Evropa je schopna inovativního a flexibilního myšlení, když jde do tuhého.

Putin si myslel, že Evropa je stará, unavená a rozdělená. Místo toho probudil spícího obra. A tenhle obr si uvědomil, že má v rukou nejen ekonomickou, ale i vojenskou sílu, se kterou se musí počítat.

Prachy na prvním místě

Největším důkazem tohoto nového evropského odhodlání je ale to, co se děje na finanční frontě. Právě zde se odehrává ta nejtišší, ale možná nejdůležitější bitva. Bitva o zmrazená ruská aktiva.

Když Západ po invazi zmrazil zhruba 300 miliard dolarů ruské centrální banky, většina světa to považovala za dočasný krok. Za páku pro budoucí vyjednávání. Jenže válka pokračovala, ruská brutalita neustávala a náklady na obranu a obnovu Ukrajiny rostly do astronomických výšin. A v Evropě, kde je uložena drtivá většina těchto peněz, začala pomalu zrát myšlenka, která byla ještě před pár lety naprosto kacířská.

Co když tyhle peníze nebudeme jen držet? Co když je použijeme?

Zpočátku se to zdálo nemožné. Evropská centrální banka varovala před panikou na finančních trzích a ohrožením statusu eura. Právníci se hádali o mezinárodní právo a suverénní imunitu. Zejména Německo a Francie, strážci evropské stability, byly ostře proti. Jenže pak se staly dvě věci. Americká pomoc začala váznout a realita ukrajinských potřeb se stala neúprosnou. A tak se začalo hledat řešení.

Výsledkem je plán, který je geniální ve své pragmatičnosti. Evropská unie se rozhodla, že nebude sahat na samotná zmrazená aktiva. Místo toho zdaní a použije jejich výnosy, úroky, které tyto obrovské sumy generují. Jde o miliardy eur ročně. A aby toho nebylo málo, skupina G7 se dohodla na poskytnutí masivní půjčky Ukrajině ve výši 50 miliard dolarů, která bude splácena právě z těchto budoucích výnosů. Pochopte tu genialitu. Rusko de facto samo financuje obranu Ukrajiny proti sobě samému.

Tím to ale zdaleka nekončí. Na stole totiž leží ještě mnohem radikálnější a pro Kreml bolestivější návrh Evropské komise, takzvaná „reparační půjčka“ ve výši až 140 miliard eur. Tato půjčka by nebyla splácena jen z úroků, ale byla by přímo garantována zmrazenými ruskými aktivy jako takovými.

Je to právní a finanční operace na hraně, která se nebezpečně blíží přímé konfiskaci, a právě proto naráží na tvrdý odpor. A tady se v plné nahotě ukazuje, jak složitá je evropská hra. Hlavní brzdou je Belgie, na jejímž území ve finanční instituci Euroclear leží lví podíl ruských peněz. Brusel hraje o čas a o nervy. Podle nejnovějších zpráv z diplomatických kruhů Belgie stále odmítá dát finální souhlas a požaduje od ostatních členů EU „jasné záruky a závazky“ o sdílení rizik, přičemž argumenty Komise zatím považuje za „nedostatečné“.

Celou situaci navíc komplikuje postoj samotné Ukrajiny, která trvá na tom, aby mohla peníze z půjčky použít i na nákup neevropských, například amerických, zbraní, což se nelíbí některým evropským zemím, které by rády podpořily vlastní zbrojní průmysl.

Ale už samotný fakt, že se o takovém plánu vážně jedná na nejvyšších úrovních a diskuze budou pokračovat na summitu Evropské rady, je pro Kreml mrazivým signálem. Je to finanční smyčka, která se kolem Putinova režimu pomalu utahuje. A co je nejdůležitější, je to vzkaz: Jsme připraveni jít na hranu. Jsme připraveni používat nástroje, které jsme nikdy předtím nepoužili. A nebudeme se ptát Moskvy ani Washingtonu na svolení. Evropa ukazuje, že je připravena eskalovat. Ne vojensky, ale ekonomicky. A to je pro Putina možná ještě bolestivější.

Když se iluze rozpadají

Tento posun má zásadní psychologický dopad. Celá Putinova strategie byla postavena na iluzi. Iluzi, že Rusko je energetická supervelmoc, která drží Evropu v šachu. Iluzi, že ruská armáda je neporazitelná. A hlavně iluzi, že Západ je slabý a rozdělený. Všechny tyto iluze se ale rozpadají.

A právě proto, že se mu hroutí jeho velký strategický plán, uchyluje se k tomu jedinému, co mu zbývá, k tupému, nevybíravému teroru. Nedávný masivní útok na Charkov, na jeho infrastrukturu a dokonce na školku, není projevem síly. Je to teroristická křeč.

Útoky ukrajinských dronů na ruské rafinerie ukázaly zranitelnost ruské infrastruktury a způsobily reálné problémy se zásobováním palivem. Odvetné údery na ruskou energetiku, které Západ schvaluje a ke kterým napomáhá, ukazují, že doba beztrestnosti skončila. A odhodlání Evropy financovat Ukrajinu z ruských peněz je pro Kreml ten nejhorší signál ze všech. Ukazuje to, že Evropa se už nebojí. Že pochopila, že ústupky a snaha o „dialog“ s agresorem nikam nevedou. Že jediný jazyk, kterému Putin rozumí, je jazyk síly. A Evropa se tento jazyk znovu učí používat.

Co bude dál?

Tohle není konec války. Ale je to začátek její nové fáze. Fáze, kde iniciativu nepřebírá ani Washington, ani Moskva, ale Brusel, Paříž a Berlín. Evropa pochopila, že tohle je její válka. A že ji musí vyhrát za svých podmínek.

Co to znamená v praxi? Znamená to, že podpora Ukrajiny bude pokračovat, ať už se v Bílém domě stane cokoliv. Znamená to, že ekonomický tlak na Rusko bude sílit. A znamená to, že Evropa bude stále asertivněji definovat své vlastní bezpečnostní zájmy.

Možná to nebude tak rychlé a okázalé, jak by si někteří přáli. Evropa je složitý mechanismus, plný různých zájmů a názorů. Ale směr je jasný. Putin chtěl rozdělenou a slabou Evropu. Místo toho dostal Evropu, která je sjednocenější a odhodlanější, i když to občas s Orbánem a Ficem nevypadá. Chtěl revizi výsledků studené války. Místo toho možná uspíšil vznik skutečné evropské strategické autonomie.

Nenechte se mýlit. Čekají nás těžké časy. Rusko bude dál eskalovat, bude dál útočit, bude dál lhát. Ale něco se zásadně změnilo. Evropa se přestala bát stínu Ruska. Přestala se spoléhat na to, že její problémy vyřeší někdo jiný. Vzala osud do vlastních rukou.

Tahle válka neskončí v Bílém domě. Skončí tehdy, až si v Kremlu uvědomí, že jejich sázka na slabost Evropy nevyšla. Že proti nim nestojí jen hrdinná ukrajinská armáda, ale i ekonomická a průmyslová síla celého kontinentu, který se rozhodl, že už dál nebude ustupovat. Tohle je teď evropská hra. A Evropa ji hodlá vyhrát.

Vážení čtenáři,

Pokud se vám moje články líbí a chcete mi dát vědět, že pro vás mají hodnotu, a zároveň chcete podpořit nezávislé zpravodajství, máte několik možností. Můžete mi koupit virtuální kafe kliknutím na ikonku [$]. Každá podpora mě upřímně potěší a pomůže mi v další práci.

Kdo by chtěl, může zvolit i pravidelnou podporu přes můj profil na Forendors. Je to čistě dobrovolné, ale každá koruna pomůže v boji proti lžím a manipulaci, které se snaží prostoupit každou sféru veřejného prostoru.