Vysněnka po výprasku

Pod bránicí tlak, pnutí,

proběhlý výprask mě k psaní nutí,

hrabu se ze suti,

všedních dnů,

utápím se v tichém snu,

v dimenzi stinné,

“mlč stíne!”.

Touhy jsou viny,

rozbouřené stíny.

Čas plyne,

když rákoskou mi kyne,

vychovatelka nekompromisně,

dostává mě do tísně,

a tělo se svine,

do přehnutí, ohnutí,

v mysli se děje pohnutí.

Úder břitký chutná,

a na další chuť mám.