Na řadě je ukrajinská kapitulace

Úvod

Je listopad 2025 a mediální prostor je opět zaplaven toxickou mlhou optimismu. Z Washingtonu, Ankary i některých evropských metropolí slyšíme, že „mír je na dosah“, že dohoda je „téměř hotová“ a že stačí jen „trochu pragmatismu“, aby se zastavilo krveprolití. Donald Trump a jeho okolí tlačí na pilu a snaží se svět přesvědčit, že právě oni našli onen magický klíč k ukončení největšího konfliktu v Evropě od roku 1945.

Jenže buďme k sobě upřímní a nalijme si čistého vína. To, co nám je předkládáno jako „mírový plán“, nemá s mírem v pravém slova smyslu nic společného. Uniklé dokumenty, zprávy o tajných jednáních mezi americkými a ruskými emisary a střípky informací, které prosakují z diplomatických kuloárů, skládají dohromady obraz, který by měl každého příčetného člověka vyděsit. Nejde o dohodu dvou rovnocenných partnerů. Jde o diktát. Jde o soubor podmínek, které fakticky znamenají kapitulaci Ukrajiny, zabalenou do diplomacie a prodávanou unavené západní veřejnosti jako „vítězství rozumu“.

V tomto textu se podíváme na zoubek tomu, co vlastně leží na stole. Rozebereme si onen slavný „28bodový plán“, podíváme se na to, co Rusko údajně obětuje (spoiler: téměř nic) a co ztratí Ukrajina (spoiler: téměř vše). A především se zaměříme na to, proč tento plán nezaručuje mír, ale jen přestávku před další, mnohem horší válkou.

O Ukrajině bez Ukrajiny

První varovný signál by nám měl blikat červeně už jen při pohledu na to, jak tento „plán“ vznikal. Zatímco ukrajinští vojáci umírali v zákopech u Pokrovsku a civilisté byli vytahováni z trosek paneláků v Ternopilu, ve stinných saloncích probíhala jednání, ke kterým Kyjev nebyl přizván.

Administrativa Donalda Trumpa, v čele se speciálním vyslancem Stevem Witkoffem, vedla tajné konzultace přímo s ruskou stranou, konkrétně s Kirillem Dmitrijevem. Ano, s tím samým Ruskem, které denně porušuje všechny myslitelné mezinárodní konvence. Sám Witkoff se dokonce „prořekl“ na sociálních sítích, když potvrdil zdroj informací od „K.“.

Výsledek? Dokument, na jehož tvorbě se Ukrajina nepodílela, ale o kterém byla pouze „informována“. Je to klasická ukázka velmocenské arogance, návrat k logice sfér vlivu, kde si velcí kluci rozdělují svět a ti menší mají prostě sklapnout podpatky a poděkovat, že ještě existují. Evropa byla z tohoto procesu rovněž vynechána, což jen potvrzuje, jak marginální roli v očích nové americké administrativy hraje.

Krádež za bílého dne?

Pojďme k jádru věci. Co nám tedy tento plán servíruje v otázce území? Pokud jste čekali návrat k hranicím z roku 1991, nebo alespoň k těm z roku 2022, probuďte se. Návrh de facto legalizuje ruskou okupaci.

Podle uniklých informací by měly Spojené státy (a potažmo svět) oficiálně uznat Krym a Donbas jako součást Ruské federace. To není kompromis. To je odměna za agresi. Ještě bizarněji působí myšlenka, kterou přinesl The Telegraph, že by Ukrajina sice formálně zůstala vlastníkem Donbasu, ale faktickou kontrolu by přenechala Rusku výměnou za jakési „nájemné“. Představte si to, agresor vám zboří dům, zabije rodinu, nastěhuje se do obýváku a vy mu za to budete účtovat nájem, abyste se nemuseli ptát sousedů, jestli s tím souhlasí. Absurdita tohoto návrhu je do nebe volající.

Na jihu, v Záporožské a Chersonské oblasti, má dojít k „zmrazení“ na současné linii dotyku. Rusko by se sice „velkoryse“ vzdalo nároků na území, která sice anektovalo na papíře, ale vojensky je nikdy neovládlo, ale to, co drží, by mu zůstalo.

Vzniknout mají také jakési demilitarizované zóny a „nárazníková pásma“, ze kterých se stáhnou ukrajinské síly. Rusko by zde sice nemělo mít vojska, ale všichni moc dobře víme, jak takové ruské sliby končí. Stačí se podívat na historii Podněstří nebo Jižní Osetie. Nebo ostatně Donbasu.

Iluze ruských ústupků

Nyní se dostáváme k bodu, který je pro pochopení celé situace klíčový. Obhájci tohoto plánu, ať už z řad naivních západních politiků nebo našich domácích „chcimírů“, budou tvrdit, že jde o bolestivý kompromis pro obě strany. Že i Rusko musí ustoupit.

Ptám se tedy: Kde? Kde je ten ústupek?

Prošel jsem si dostupné body dohody několikrát a nenašel jsem jediný moment, kdy by Kreml musel udělat krok zpět ze svých strategických cílů.

1. Vzdání se další expanze? To, že Rusko slíbí, že už „nikoho dalšího nenapadne“ nebo že nebude expandovat za dohodnuté linie, není ústupek. To je návrat k normálnímu stavu, který Rusko porušilo. Slibovat, že přestanu krást, když mi necháte to, co jsem už ukradl, není oběť.

2. Ekonomika a sankce. Zde naopak Rusko masivně získává. Plán počítá se zrušením sankcí a návratem Ruska do světové ekonomiky. Moskva by tak získala zpět přístup k technologiím, kapitálu a trhům, což by jí umožnilo obnovit svůj vojenský potenciál mnohem rychleji.

3. Amnestie. Požadavek na ukončení vyšetřování válečných zločinů je plivnutím do tváře všem obětem z Buče, Irpině, Mariupolu a desítek dalších míst. Rusko nezaplatí za své činy. Naopak, dostane čistý štít.

Realita je taková, že Rusko v tomto scénáři dosahuje svých původních cílů, jen jinou cestou. Získává území, neutralizuje Ukrajinu (viz dále), zbavuje se sankcí a legitimizuje své zisky. Jediný, kdo ustupuje, krvácí a ztrácí budoucnost, je Ukrajina.

Istanbul 2.0? Kdepak, tohle je Istanbul na steroidech

Často slýcháme, že se musíme vrátit k jednacímu stolu, protože „v Istanbulu na jaře 2022 byla dohoda blízko“. Tento narativ, tolik oblíbený mezi užitečnými idioty Kremlu, ignoruje základní fakt, ruské požadavky se od té doby nezměnily směrem ke kompromisu. Naopak, zmutovaly do ještě obludnější podoby.

V roce 2022 Rusko požadovalo neutralitu a uznání Krymu s tím, že status Donbasu se bude řešit (a okupovaná území na jihu byla tehdy ještě předmětem bojů bez jasné anexe) nebo zkrácení ukrajinské armády, dnešní návrh jde mnohem dál. Uniklé informace z Financial Times a The Telegraph hovoří jasně, nejde jen o neutralitu. Jde o trvalé zmrzačení ukrajinské státnosti.

Tehdy se jednalo o stažení na linie před 24. únorem. Dnes? Dnes nám plánovači z Washingtonu a Moskvy, kteří si zřejmě spletli geopolitiku s hraním Riskuj, navrhují scénář, kde Rusko dostane vše, co vojensky urvalo, a ještě něco navíc. Bizarní konstrukce, že by si Rusko „pronajímalo“ Donbas, je jen třešničkou na dortu cynismu. V reálu to znamená jediné, legalizaci okupace území, která Rusko z velké části srovnalo se zemí.

A co víc, Rusko si klade podmínky, které zasahují hluboko do vnitřních záležitostí suverénního státu. Požadavek na to, aby ruština získala status státního jazyka (tak jako v Istanbulu) a aby byla rehabilitována Ruská pravoslavná církev (tato pátá kolona FSB), není ničím jiným než přípravou půdy pro další hybridní rozvrat. Tohle není mírová smlouva. To je návod na kulturní a politickou sebevraždu.

Demilitarizace aneb pozvánka na popravu

Pokud existuje v celém tom „mírovém“ balíčku bod, ze kterého by nám měl běhat mráz po zádech, je to otázka ukrajinské armády. Různé zdroje, včetně The Economist, hovoří o tom, že plán předpokládá drastickou redukci Ozbrojených sil Ukrajiny. Mluví se o snížení stavů až o 40–50 %, někam k číslu 300 000 vojáků. V uniklém dokumentu se mluví o 600 000 vojácích.

Pojďme si to převést do řeči reality. Ukrajina sdílí s Ruskem a jeho běloruským satelitem hranici dlouhou tisíce kilometrů. Čelí protivníkovi, který má třikrát větší populaci, přechází na válečnou ekonomiku a militarizuje svou společnost od mateřských školek. V této situaci chtít po Ukrajině, aby dobrovolně omezila svou armádu na úroveň, která sotva stačí na mírovou ostrahu hranic, je šílenství.

Omezit armádu v momentě, kdy soused brousí nože, není cesta k míru. Je to garance budoucí války. Pokud by Kyjev na toto přistoupil, zbavil by se jediné skutečné garance své existence, schopnosti fyzicky odradit agresora. Rusko by získalo přesně to, co chce, slabého souseda, kterého může "dorazit" kdykoliv, jakmile se mu ekonomicky a vojensky zregenerují síly. Historie nás učí, že diktátoři respektují pouze sílu. Tento plán po Ukrajině žádá, aby se síly vzdala výměnou za papír.

A to nás přivádí k dalšímu bodu.

Fata morgána bezpečnostních záruk

Celý tento domeček z karet stojí na předpokladu, že Ukrajina dostane „bezpečnostní záruky“. Plán slibuje, že výměnou za nevstupování do NATO a územní ústupky dostane Kyjev garance, které zajistí trvalý mír.

Dovolte mi se hořce zasmát. Jaké záruky? Od koho?

Budapešťské memorandum bylo také „zárukou“. A jak dopadlo, všichni víme. Rusko ho použilo jako toaletní papír. Pokud plán explicitně vylučuje vstup Ukrajiny do NATO a zakazuje přítomnost cizích vojsk na jejím území, kdo ty záruky bude vymáhat?

Bude to snad Donald Trump, který se netají tím, že ho osud Evropy v podstatě nezajímá a chce se dohodnout s Putinem?. Budou to evropské státy, které se samy potýkají s nedostatkem munice a politické vůle?

Pokud bezpečnostní záruka neznamená „článek 5“ a přítomnost spojeneckých divizí na Dněpru, pak to není záruka. Je to jen prázdný slib, který má Ukrajincům osladit hořkou pilulku kapitulace. Rusko moc dobře ví, že jakákoli „záruka“, která není podpořena okamžitou a automatickou vojenskou reakcí Západu, je bezcenná. A proto na tomto bodu tak trvá. Chce mít jistotu, že až se rozhodne znovu zaútočit, bude Ukrajina sama, bez spojenců a s poloviční armádou.

Ukrajina v pasti

Jak se k tomu staví Kyjev? Zprávy z posledních dnů jsou zmatené a znepokojivé. Zelenský sice plán zpočátku odmítal a jeho okolí mluvilo o „maximalistických požadavcích Kremlu“. Ale tlak je obrovský. Návštěvy amerických generálů, tajné schůzky, „agresivní termíny“ pro podpis.

Ukrajinský garant se ocitl v kleštích. Na jedné straně vyčerpaná armáda a společnost, zdevastovaná energetika a docházející zdroje. Na druhé straně „spojenec“, který hrozí zastavením pomoci, pokud Ukrajina nepřijme diktát. Souhlas s jednáním je tak spíše aktem zoufalství a pragmatismu tváří v tvář hrozbě úplného opuštění ze strany USA, než vírou v to, že tento plán přinese skutečný mír.

Ukrajina nebude jednat o míru, protože věří v dobrou vůli Putina. Pokud jednat bude, bude to proto, že jí byla přiložena pistole k hlavě, a tu pistoli nedrží jen nepřítel z východu, ale bohužel i „přátelé“ ze západu.

Zde je třetí a závěrečná část článku, která se zaměřuje na bezpečnostní důsledky a budoucnost.

Kyjev s oprátkou na krku

Pojďme se podrobněji podívat na tu nejvíce toxickou část celého návrhu, kterou je údajná bezpečnostní architektura. V bodě uniklého dokumentu se píše o „záruce USA“. Zní to hezky, že? Ale když si přečtete drobné písmo, zjistíte, že to není štít, ale svěrací kazajka.

Dokument explicitně uvádí, že americká záruka pozbývá platnosti, pokud „Ukrajina bezdůvodně vypustí raketu na Moskvu nebo Petrohrad“. Přeloženo do srozumitelné řeči, pokud Rusko znovu zaútočí, shromáždí vojska u hranic nebo bude bombardovat Charkov z vlastního území, Ukrajina nesmí vystřelit na centra rozhodování nepřítele, jinak ztratí americkou podporu.

Tohle není bezpečnostní záruka. To je kastrace ukrajinské schopnosti odstrašení. Efektivní obrana v moderní válce vyžaduje schopnost zasáhnout týl nepřítele, jeho letiště a velitelská stanoviště. Tento plán po Kyjevu žádá, aby bojoval s jednou rukou svázanou za zády, zatímco Rusko bude mít volné ruce.

A co víc, dokument v bodě 8 a 7 natvrdo zakazuje přítomnost vojsk NATO na Ukrajině a vstup země do Aliance. Tím se Ukrajina dostává do šedé zóny, do geopolitického vzduchoprázdna, které Rusko historicky vždy vnímalo jako pozvánku k invazi. NATO se zavazuje, že Ukrajinu nepřijme. To je splněný sen Vladimira Putina, cíl, který si vytyčil už v roce 2021 ve svém ultimátu Západu. Nyní mu ho servírujeme na stříbrném podnose.

Ekonomická sebevražda a financování příští války

Neméně děsivá je ekonomická část dohody. Bod 13 mluví jasně: „Rusko bude reintegrováno do světové ekonomiky“. Zrušení sankcí, návrat do G8, obnovení obchodu.

Co to znamená v praxi? Znamená to, že Západ znovu otevře své trhy a technologické toky pro režim, který se nezměnil, který se neomluvil a který se nevzdal svých imperiálních ambicí. Rusko získá miliardy dolarů z prodeje ropy a plynu, získá přístup k čipům a strojům, které nutně potřebuje pro obnovu své rovněž vyčerpané armády.

Tímto krokem bychom Rusku doslova zaplatili přípravu na další kolo války. Zatímco Ukrajina bude lízat rány s poloviční armádou a zničeným průmyslem, Rusko, posílené o zdroje z Donbasu a zbavené sankcí, pojede na plné obrátky. Je to krátkozrakost, která hraničí s kriminální nedbalostí.

V dokumentu se sice píše o tom, že část zmrazených ruských aktiv (100 miliard dolarů) půjde na obnovu Ukrajiny, ale všimněte si cynického detailu: 50 % zisku z těchto investic mají inkasovat Spojené státy. Zbytek aktiv se má Rusku vrátit nebo investovat do „společných fondů“. Zloděj nejenže nebude potrestán, ale ještě dostane zpátky většinu svého lupu, zatímco oběť bude zadlužena.

Rada míru? Spíše Rada mnichovská

Třešničkou na dortu je bod 27, který svěřuje dohled nad dodržováním dohody „Radě míru, vedené prezidentem Donaldem J. Trumpem“. Toto personalizované pojetí mezinárodního práva, kde záruky nestojí na institucích, ale na egu jednoho politika, je receptem na katastrofu. Co se stane, až Trump odejde? Co se stane, když se rozhodne, že ho Ukrajina už nebaví?

Celý tento plán není cestou k míru. Je to snaha „uzavřít deal“, odškrtnout si problém, vyhlásit vítězství na Twitteru a nechat Ukrajinu napospas osudu. Je to Mnichov roku 1938 v digitálním věku. I tehdy si Chamberlain myslel, že přivezl „mír pro naši dobu“. Přivezl jen hanbu a válku. My dnes děláme totéž.

Předzvěst další bouře

Pokud se tento plán stane realitou, a zprávy o tom, že Zelenský byl donucen k přehodnocení postoje jednání, pak to nebude konec, nebude to konec války. Bude to jen přestávka.

Rusko tento čas využije. Opraví tanky, vycvičí novou generaci vojáků (tentokrát ne narychlo posbíraných trestanců, ale indoktrinované mládeže), doplní sklady municí od svých spojenců z Osy zla a počká na vhodný moment. A až ten moment přijde, zaútočí na oslabenou, demilitarizovanou a morálně zlomenou Ukrajinu, kterou Západ opustil.

A tentokrát se nezastaví na Dněpru.

Tento „mírový plán“ je prohrou pro Ukrajinu, ostudou pro Západ a triumfem pro Putina. Ukazuje, že v 21. století se stále vyplácí být agresorem, pokud jste dostatečně brutální a máte jaderné zbraně. Hranice se dají měnit silou, suverenita je jen pro vyvolené a spravedlnost je prázdný pojem.

Neměli bychom si lhát do kapsy a říkat tomu mír. Říkejme tomu pravým jménem, zrada a odklad nevyhnutelného střetu, který si nás, pokud se neprobereme, nakonec najde i tady.

Vážení čtenáři,

Pokud se vám moje články líbí a chcete mi dát vědět, že pro vás mají hodnotu, a zároveň chcete podpořit nezávislé zpravodajství, máte několik možností. Můžete mi koupit virtuální kafe kliknutím na ikonku [$]. Každá podpora mě upřímně potěší a pomůže mi v další práci.

Kdo by chtěl, může zvolit i pravidelnou podporu přes můj profil na Forendors. Je to čistě dobrovolné, ale každá koruna pomůže v boji proti lžím a manipulaci, které se snaží prostoupit každou sféru veřejného prostoru.

Děkuji za pozornost a za vaši podporu. Bez vás by to nemělo smysl.