Když začínáte v nové zemi, je snadné sejít z cesty... ale!
Když začínáte v nové zemi, je snadné sejít ze své cesty, hlavně té pracovní. U mě se to teď stalo několikanásobně. Dlouho mi trvalo odpoutat se od myšlenky, že musím pokračovat ve svém původním oboru.
Paradoxně jsem se v Polsku ve své první etapě vrátila k marketingu a konzultantské práci. Tu práci jsem sice nemilovala (spíš nesnášela), ale měla pár výhod: fajn plat (na místní poměry), díky kterému jsem měla pohodlný život, a hlavně skvělé lidi, kteří mi zůstali v životě dodnes. Zdravím do Holandska a Finska!
O tom, jak jsem se vlastně do Polska dostala, se rozpovídám jindy. Plánuji se k tomu vrátit i v podcastu, až zase nakopnu Spotify.
Teď jsem ale ve své druhé polské etapě. Rok jsem byla pryč a vlastně měla volno. Občas jsem pracovala na zakázku, chvíli dělala social media… a opět mi došlo, že marketing není oblast, které se chci věnovat naplno. Nabízela se cesta ilustrací, ale během roku jsem také zjistila jednu věc - tvorba na zakázku není pro mě. Ačkoliv mám za sebou práce, které mě hodně naučily a překvapilo mě, že jsem takové možnosti měla, dospěla jsem k závěru, že když netvořím podle sebe - nejsem spokojená a dělám činnost, která mě vysává namísto opaku (a tím myslím na samotném konci, kdy máte mít z odvedené práce radost).
SKOK do přítomného okamžiku
Teď sedím u počítače. Musím dodělat práci a zároveň poslední ilustraci na zakázku, opravdu poslední, alespoň prozatím. Pak plánuju pauzu. Ne od tvorby, ale cesty, kterou chci malinko přenastavit. Musím jí věnovat speciální čas a výsledky nebudou hned (a nebo taky třeba jo?).
A mezitím si možná švihnu i práci v Polsku, abych trochu zakořenila. Uvidíme, jak to dopadne, protože Gdaňsk je sice krásné a skvělé město, ale pokud hledáte práci v mezinárodních vodách (a tím nemyslím těch námořních, hihi), tak zamiřte spíš do Varšavy nebo Krakova. Tedy pokud jste jako já a stále nemluvíte polsky. :)
Ale je tu ta věc s Polskem...
Z druhé stránky mi ale Polsko už v minulosti ukázalo jednu věc - dějou se tu zázraky, byla jsem pozvaná do spoluprací, které mě i samotnou překvapily. Právě zde jsem se rozhodla obout do ilustrací, protože místní turistická organizace mě přizvala ke spolupráci. Zde jsem jednoho dne našla za dveřmi snídani přesně poté, kdy jsem se vzbudila a snila o snídani a čerstvém džusu v Řecku (to je story sama o sobě). Zde jsem, ve chvíli kdy jsem byla na rozcestí a plánovala odjezd z Polska, potkala partnera, se kterým jsme nakonec objevovali kus Evropy a "žili" na jihu tak trochu na punk.
Co tím chci říct - v Polsku se musím prostě snažit jinak. A musím tu hledat jiné cesty. Stále nedokážu říct, zda mě tu čekají podobné zázraky jako předtím...
Ale jedno je jisté.
Teď je to můj (druhý) domov.
Je to také (druhý) domov mého přítele.
Je to místo, které mě před skoro 3 lety přivítalo s otevřenou náručí.
A je to místo, kde teď jsem.
(A měla bych se zase podívat na lekci polštiny).