JánočkaVánočka

pro kluky I.

Na bobíku, na měsíci, 

koleduje se, 

hříšník zatíná svoje zuby, 

zamiluje se? 

2)

Nejprv paní Vychovatelka, 

nejprv výtka velká. 

Nejdřív popros o potrestání, 

vyslechni si mé kárání. 

3)

Probíhá obřad na kolenou, 

za holou bílou stěnou, 

na kolenou provinilec, 

v zázraky důvěřivec? 

4)

Krabatí se na čele vrásky, 

spanker zadek dal do sázky, že nestihne-li Štědrý večer nachystat, 

uvařit, vyžehlit, vprat a nakoupit, 

bude jistě u Vychovatelky bit. 

5)

Přišel dopis od manželky, 

že vynecháváš pondělky, 

pro intimní chvíle, 

tak se Vychovatelka vžila do role čile.

6)

Co na obhajobu svou řekneš?

Ještě než se celý svlékneš, 

svědkem je jen pavučina v rohu, 

a pavouk, který nespatří modrou oblohu. 

7)

Ještě než první úder zazní, 

hříšník se koupe v ponižující lázni. 

Na obhajobu nemá slov, 

objímá jej sklepní příkrov. 

8)

Mlčí, 

před Vychovatelkou klečí, 

takto je proň nejhezčí, 

spodní prádlo zvlhčí.

9) Sto ran rákoskou pod stromečkem,

stokrát uviděn smrčkem, 

do hlubin fantazie padáš, 

už o sto ran si žádáš. 

Na bobíku, na měsíci, 

koleduje se, 

hříšník zatíná svoje zuby, 

zamiluje se? 

10) První rány protínají a tepou,

červené pruhy a jelita kvetou, 

vášeň pro utrpení, 

v zahradě touhy vrnění :-)

11) Nádech – výdech,

děkuje hříšník, 

když si povzdech. 

Tichý svědek chtíče se zvedá, 

dosahuje ke hvězdám, 

když Vychovatelka mu nářez dá. 

12) Padesátá třetí, padesátá čtvrtá,

jehličí nohama člověk rozmetá, 

taburet se pod ním klíží, 

pak sedmedesátá se pomalu blíží. 

13) Hříšník zatíná své zuby,

budou brzy zásnuby? 

Ze zřídla mu do hrudi, 

přitéká elixír štěstí a mládí, 

když ho rákoskou Vychovatelka „hladí“. 

14) Koleduje se, koleduje,

koledník a rákoska se raduje. 

Výstřik do Nového roku,

jak ohňostroj s vínem loku. 

Ležíš přes bobík dokud, 

předsevzetí nepřijme ta, 

jež se tě nakonec zeptá, 

„už ti to dnes stačilo?“, 

neboť víno se už vypilo. 

15) Ohňostroj utichl v temné noci,

ty si nemůžeš pomoci:

co to zase dělám, proč tu ležím na břiše,

„už můžeš vstát“,

zní jakoby zdálky a tiše.

Pro zobrazení komentářů se přihlaste nebo registrujte