Belgorod opustil chat

Úvod

Ukrajinská energetická infrastruktura má problém. Jako každou zimu poslední čtyři roky. To není novinka. Co ale novinkou je, je vypínání ruských příhraničních měst. A nejen příhraničních. Začátek roku totiž přinesl novinku. Něco, co v manuálech Kremlu chybělo, reciprocitu.

Zatímco ruské Iskandery, Shahedy a Gearně dál metodicky drtí transformátory v Dnipru, Záporoží a Kyjevě, a vytvářejí tam peklo, o kterém se v západních médiích píše už jen ze setrvačnosti, karta se obrátila. Tahle zima je jiná. Ukrajinci se rozhodli, že role pasivní oběti, která jen látá díry v síti a prosí o generátory, už bylo dost. A tak v noci z 8. na 9. ledna zhasli Belgorod.

Není to náhoda, je to systematický postup. Prezident Zelenský už v říjnu 2025 varoval: „Pokud Rusko způsobí blackouty na Ukrajině, uděláme to samé.“

Málokdo v Moskvě to zřejmě bral vážně (i když útoky na rafinérie mohly posloužit jako budíček). Považovali to nejspíš za rétorické cvičení pro domácí publikum. O dva měsíce později, když teploměr v Belgorodu ukázal -18 °C, dost možná pochopili, že to nebyl blaf.

Chirurgický řez do břicha energetiky

Nejde samozřejmě o žádné „teroristického ostřelování“, jak to ráda maluje propaganda. Tohle nebyl zoufalý pokus trefit obytný dům. Byl to chirurgicky přesný, koordinovaný úder hejna několik desítek dronů, který cílil na achillovy paty regionální sítě.

Ukrajinská rozvědka si nevybrala cíle náhodně. Zaměřili se na Tepelnou elektrárnu „Luč“ a klíčovou rozvodnu „Storoževa“. Zásah nebyl jen o tom „rozbít něco drahého“. Byl o vyvolání kaskádového efektu. Moderní energetická síť je jako domeček z karet, vytáhnete dvě spodní karty a zbytek se sesype sám. A přesně to se stalo.

V momentě, kdy drony dopadly, nastala řetězová reakce. Nešlo jen o to, že zhasla světla. Během několika hodin se tři sta padesáti tisícové město propadlo do středověku. Bez elektřiny se zastavila čerpadla. Bez čerpadel přestala téct voda. Bez vody a elektřiny selhaly kotelny. A bez tepla, v mrazech blížících se dvacítce pod nulou, se z panelákových bytů staly betonové mrazáky.

Oficiální čísla? Gubernátor Vjačeslav Gladkov, který se v posledních dnech mění z byrokrata v krizového manažera Titaniku, přiznal 556 000 lidí bez proudu. To není jen nějaký „výpadek“. To je systémový kolaps regionu, který měl být týlovou základnou pro invazi, ne jejím bojištěm. Zatímco ruská propaganda ještě oslavovala nasazení rakety „Orešnik“ jako důkaz technologické nadřazenosti, statisíce jejích vlastních občanů najednou zjistily, že geopolitická velikost jim radiátor neohřeje.

Co se tedy zastavilo?

Představte si moderní město. Máte semafory, platební terminály, výtahy, online bankovnictví. A pak, během jediné noci, nic z toho nefunguje. Belgorod se nevrátil jen do tmy, vrátil se do chaosu. Lokální zprávy, které prosakovaly ven přes vypadávající mobilní síť, nemalovaly růžový obraz.

Klíčovým problémem nebyla tma, ale voda. Bez elektřiny stojí čerpadla. Dvě stě tisíc lidí se ocitlo zcela na suchu. A v zimě, kdy venku mrzne tak, že vám dech krystalizuje před obličejem, to není jen nepohodlí. Je to existenční hrozba pro infrastrukturu samotnou.

Voda, která zůstala v trubkách, začala měnit skupenství. Z tekutiny se stával led, který trhá kov i plast. Obyvatelé bytových domů hlásili zamrzání stoupaček. I kdyby se podařilo proud obnovit zítra, škody na potrubí mohou učinit celé čtvrti neobyvatelnými na zbytek zimy. Je to tichá, pomalá destrukce, která neplní titulky novin tak efektně jako výbuch, ale její následky jsou násobně dražší.

Pak je tu ekonomika. Představte si, že chcete koupit chleba nebo balenou vodu, protože z kohoutku nic neteče. Přijdete do obchodu, ale terminál je mrtvý. Nemáte hotovost? Máte smůlu. Velká nákupní centra jako RIO, City Mall nebo MegaGreen prostě zavřela. Ne proto, že by tam nebylo zboží, ale protože bez „šťávy“ nefunguje nic, od pokladen po klimatizaci. Maloobchod zkolaboval. Fronty se netvořily na banány, ale na benzín, protože auto se stalo jediným místem, kde si člověk mohl nabít telefon a trochu se ohřát.

A zdravotnictví? To je kapitola sama pro sebe. Nemocnice sice mají záložní generátory, ale ty jsou dimenzovány na operační sály a JIP, ne na vytápění celých pavilonů. Byly zrušeny plánované operace. Ale nejmrazivější (doslova i přeneseně) jsou zprávy od organizace „Svaté Bělogrodí proti dětské rakovině“. Ti zoufale sháněli generátory ne proto, aby si mohli uvařit čaj, ale pro rodiny s dětmi na domácí plicní ventilaci a kyslíkových koncentrátorech. Pro tyto děti přestal být blackout politickou otázkou a stal se odpočítáváním času do konce.

Úředník s baterkou v ruce

Reakce úřadů byla učebnicovou ukázkou směsi paniky a byrokratické setrvačnosti. Gubernátor Gladkov, který se snaží balancovat na tenké hraně mezi loajalitou Kremlu a odpovědností za mrzoucí voliče, nařídil průmyslovým podnikům drastické omezení. Továrny, včetně těch, které pravděpodobně vyrábějí vybavení pro armádu, smějí fungovat jen v noci, od půlnoci do osmi ráno. Den patří lidem, noc strojům. I tak to nestačí.

Ještě bizarnější byl pokus přesunout odpovědnost na občany. Úředníci začali obcházet domy a „přesvědčovat“ lidi, aby si koupili vlastní generátory. V momentě, kdy cena takového generátoru na černém trhu vyletěla do astronomických výšin, to znělo jako výsměch. „Nemáte teplo? Kupte si elektrárnu!“ Je to moderní variace na Marii Antoinettu, jen místo koláčů se nabízí benzínové agregáty.

Gladkov nakonec musel přiznat porážku. Ve svých prohlášeních začal opatrně, ale jasně mluvit o evakuaci. Nazývá to sice „dočasným přemístěním k příbuzným“, ale všichni vědí, co to znamená. Město, které mělo být štítem Ruska, se stalo neudržitelnou pastí. Úřady si uvědomily, že žádné množství záložních dieselagregátů nedokáže nahradit zničenou tepelnou elektrárnu pro půl milionu lidí.

Hlasy od z-bloggerů

Zatímco obyčejní lidé v Belgorodu počítali zbývající procenta baterie v mobilech a balili děti do třetí vrstvy svetrů, na digitální frontě vypukla docela jiná bouře. Telegram, hlavní nervová soustava ruské válečné propagandy, znovu explodoval (podobně jako s Madurem a únosem tankerů). Reakce takzvaných z-bloggerů a „vojenkorů“ nabízí fascinující sondu do psychiky lidí, kteří válku milují, pokud jim samozřejmě neklepe na okno.

První fází byl šok smíšený s zuřivostí. Kanály jako Rybar nebo Boris Rožin, které obvykle chladně analyzují pohyby vojsk na mapách, najednou přešly do módu biblické pomsty. Jejich vzkaz byl prostý a brutální: „Zničte Charkov.“ Logika je zde primitivní, ale v jejich očích spravedlivá, pokud my nemáme světlo, soused nesmí mít ani naději (nevadí, že jste odpálili Dnipro a Kyjev, že?).

„Nastal čas ponořit Charkov do tmy definitivně, odpojit ho od světla, tepla i kanalizace,“ hřímal kanál MedvedevVesti. Je to volání po totální válce, kde utrpení civilistů není vedlejší škodou, ale hlavním cílem.

Ale pod povrchem této agresivity bublá (už trochu klasicky) něco mnohem nebezpečnějšího pro Kreml: frustrace a sarkasmus mířený do vlastních řad.

Kanál AP Wagner, známý svou neomalenou kritikou armádního vedení, se nebál rýpnout přímo do nejvyššího velitele. S kousavou ironií komentoval nedávné předvádění nové superzbraně: „Orešnik, který jsme si zasloužili. V Belgorodu zásah do teplárny... Pypa, tohle jsou výsledky.“ Vzkaz je jasný. K čemu jsou nám hypersonické rakety, kterými strašíme NATO, když nedokážeme ochránit vlastní babičky v Belgorodu před hejnem ukrajinských dronů?

Ještě dál zašel populární kanál Dva Majora. Ten si všiml donebevolajícího rozporu v oficiální komunikaci. Zatímco Ministerstvo obrany v Moskvě ráno vítězoslavně hlásilo desítky sestřelených dronů a „vše pod kontrolou“, gubernátor Gladkov o pár hodin později psal o půl milionu lidí bez proudu. „Generálové v Moskvě sestřelují drony v hlášeních, zatímco v Belgorodu tmu rozhání jen záře požárů,“ dalo by se shrnout jejich rozhořčení. Uvědomují si, že regionální domobrana s kalašnikovy nemá šanci zastavit koordinovaný úder na infrastrukturu.

Hledání vnitřního nepřítele

Když nemůžete opravit elektrárnu, musíte opravit náladu, i kdyby to mělo být silou. Gubernátor Gladkov, tlačený ze všech stran, sáhl po osvědčeném nástroji autoritářů, paranoie. Místo omluvy za nepřipravenost začal mluvit o „informačních útocích“.

Podle nové doktríny není problémem to, že lidé nemají vodu. Problémem je, že o tom píší na sociální sítě. Gladkov veřejně prohlásil, že stížnosti občanů jsou často dílem „vnitřních nepřátel“ a provokatérů, kteří chtějí destabilizovat situaci. Byla nařízena monitorovací kampaň, která má za úkol tyto „kverulanty“ odhalovat a předávat silovým složkám.

Je to absurdní divadlo a cirkus. Matka, která se na VKontakte ptá, kdy jí konečně poteče voda, aby mohla umýt dítě, se stává potenciálním agentem Kyjeva. Z-bloggeři se tak ocitají v schizofrenní situaci, na jedné straně sami kritizují neschopnost armády bránit nebe, na straně druhé tleskají honu na „zrádce“, kteří si dovolují stěžovat na následky.

Tyto paradoxy, kdy slyšíme a čteme zoufalé volání po pomstě, přes cynický výsměch vlastnímu vedení, až po hon na čarodějnice, ukazuje, že „speciální vojenská operace“ se vrátila domů způsobem, který si Kreml asi nechtěl připustit. Pro nejednoho podporovatele války se tak rozplynul další mýtus o vedení války kdesi daleko v televizi. Belgorod prostě opustil chat.

Vážení čtenáři,

Pokud se vám moje články líbí a chcete mi dát vědět, že pro vás mají hodnotu, a zároveň chcete podpořit nezávislé zpravodajství, máte několik možností. Můžete mi koupit virtuální kafe kliknutím na ikonku [$]. Každá podpora mě upřímně potěší a pomůže mi v další práci.

Kdo by chtěl, může zvolit i pravidelnou podporu přes můj profil na Forendors. Je to čistě dobrovolné, ale každá koruna pomůže v boji proti lžím a manipulaci, které se snaží prostoupit každou sféru veřejného prostoru.