Tuto bouři nepřečkáme

Úvod

Ve svých bingo kartičkách jsem měl hodně věcí. Další ruské drony v Evropě, provokace na území některého z baltských států, možná další cenová válka. Co jsem v kartičkách ale neměl, byl vážně diskutovaný útok Spojených států na svého spojence. Ale here we are, vážně se bavíme o tom, jestli Washington Grónsko odkoupí nebo jestli se Američané pokusí sebrat největší ostrov, dánské území, silou.

Nehledě na to, jestli k tomu nakonec skutečně dojde, nebo jestli Trump hodí zpátečku, je potřeba si uvědomit a přijmout jednu věc. Změny našeho bezpečnostního uspořádání se mění stále větší rychlostí a není zdaleka jisté, že všechno dobře dopadne.

Americké pseudorgumenty

Nejbizárnější na celé té situaci je, že Severoatlantická aliance možná neskončí proto, že by Rusko úspěšně (ze svého pohledu) otestovalo funkčnost a nefunkčnost článku pět. Nestihne to. Donald Trump si z nějakého důvodu usmyslel, že svět musí přistupovat na jeho lži o ukončení osmi válek a o tom, že Spojené státy potřebují Grónsko protože národní bezpečnost a geopolitická ochrana amerických národních zájmů.

Jakkoli dokážu pochopit jistou logiku v tom, že pro Spojené státy může a bude Arktida hrát důležitou roli, nedokážu pochopit pocit, že Washington musí ostrov vlastnit. Krátká odpověď na tento argument je naprosto očividná, nemusí. Spojené státy posledních 80 let budovaly systém pevných spojenectví, na základě kterých měly bezproblémovou možnost umisťovat své vojáky a základny na území svých přátel a partnerů.

A tím Dánsko bezesporu je. Jde o jednoho ze zakládajících členských států Severoatlantické aliance. Věrného amerického spojence, který položil životy svých nejlepších chlapů, když Amerika volala o pomoc (tak, jako jsme to udělali i my, mimochodem).

Namísto vděku se mu po letech dostává slov o tom, že je špatným spojencem, jak prohlásil JD Vance a Trump rovnou mluví o tom, že Dánsko musí postoupit Grónsko (nebo ho prodat). Že prý to, že se tam někde před 500 lety vylodili, neznamená, že jim to patří. Zajímalo by mě, jestli Trumpa alespoň napadlo, že těmito výroky zpochybňuje samotnou existenčně své vlastně země.

Jsme na hraně války

Jsme na hraně velké obchodní války. Války, kterou nemůže ani jedna strana vyhrát, ale kterou si Evropa rozhodně nemůže dovolit prohrát. Evropské státy se ocitly v pasti, ze které není jednoduchého úniku. Nemohou ustoupit. Pokud by to udělaly, pokud by mlčky akceptovaly právo silnějšího v podání svého klíčového spojence, celá konstrukce mezinárodního práva a spojených závazků, na které stojí naše bezpečnost, se zhroutí jako domeček z karet. Nesmíme za žádných okolností předstírat, že tato situace je udržitelná. Není normální, a už vůbec ne v pořádku, když se Amerika chová k jednomu ze svých nejbližších spojenců jako k dobyté provincii.

Musíme si přiznat tvrdou pravdu, pokud Američané své hrozby naplní, nebo pokud v tomto nátlaku budou pokračovat, znamená to naprostou destrukci transatlantické vazby. Ta je narušena už nyní, ale útok na územní celistvost Dánska by ji definitivně zpřetrhal. I kdyby Donald Trump zítra skončil, důvěra je pryč. Nelze v dobré víře budovat kolektivní obranu se státem, u kterého si musíte každé ráno klást otázku, zda je ještě spojencem, nebo už predátorem, který si jde pro vaše zdroje.

Pokud de facto skončí garance NATO, a útok na člena Aliance ze strany jejího lídra nic jiného neznamená, ocitneme se v nebezpečném bezpečnostním vakuu. Toto vakuum budeme muset urychleně vyplnit sami. Pokud to neuděláme, dostaneme se do situace, kdy si každý diktátor bude dělat, co bude chtít, protože uvidí, že Západ je naprosto rozložený a neschopný akce.

Evropská obranná integrace

Obranná integrace Evropy proto přestala být teoretickou možností pro budoucnost, stala se okamžitou nutností. Debata o evropské armádě nebo hluboké obranné unii se mění z otázky jestli na jak rychle. I kdyby se ukázalo, že šlo o bluf, džin už byl vypuštěn z lahve. Evropa nemůže stavět svou existenci na volebních cyklech na jiném kontinentu. Nemůžeme si dovolit živit 27 těžko kompatibilních armád, které bez americké logistiky nejsou schopné reálné projekce síly.

S tím souvisí i nejcitlivější otázka, nukleární autonomie. Pokud USA použijí svou sílu proti spojenci, americký jaderný deštník nad Evropou se mění z ochrany na potenciální hrozbu. Evropa musí okamžitě řešit vlastní jaderné odstrašení. Diskuze o tom, zda jsou Francie a Británie ochotny roztáhnout svůj deštník nad zbytkem EU, už není cvičením pár akademiků, ale otázkou přežití.

Stejně tak je to s ekonomikou. Agrese vůči Grónsku by mohla být posledním hřebíčkem do rakve dolaru v Evropě. Evropské státy by se musely začít zbavovat dolarových rezerv, aby nebyly vydíratelné přes finanční systém, což by jen urychlilo spirálu pádu.

Evropské elity

Evropské elity, které jsou momentálně u moci, vážnost situace zřejmě chápou, s výjimkou vlád v Maďarsku či na Slovensku (a zřejmě i u nás), které v tom vidí příležitost pro vlastní hry. Problémem je však čas a setrvačnost. Je otázkou, zda dokážou evropští lídři dostatečně rychle přesvědčit své vlastní obyvatelstvo, které mentálně stále žije v mírové době, že se svět změnil. Stačí se podívat, jak hystericky reaguje společnost na jakoukoliv zmínku o tom, že by se válka mohla rozšířit. Na tuto edukaci možná nebudeme mít čas, pokud narazíme nepřipravení.

Situace na kontinentu je více než vážná, dost možná stojíme na prahu největší bezpečnostní změny od konce druhé světové války. Je to zlom, který může mít hlubší důsledky než rozpad východního bloku (jak jsem psal opakovaně). V této chvíli nemůžeme stát stranou. Nemůžeme zůstat v roli pasivních aktérů, kteří čekají, jak se situace nějak vyvine. Pokud se vyvine bez nás, vyvine se proti nám.

Naše role

Nejsme hobiti uzavření v našem malém světě, kterých se netýká to, co se děje za hranice Kraje. Pár set kilometrů od našich hranic probíhá nejhorší konflikt za posledních 80 let a my reálně čelíme možnosti rozpadu NATO, které nám mělo garantovat absolutní bezpečnost. Musíme sami vyvíjet aktivitu, abychom si zajistili co nejtěsnější pozici při spolupráci s našimi spojenci. Musíme sami přicházet s iniciativou, abychom byli připravení na všechno, včetně války.

Je nezbytné, aby se o těchto hrozbách začalo se společností mluvit na rovinu. Nepřipravená společnost totiž znamená panickou společnost, a během paniky se dělají zkratkovitá a chybná rozhodnutí. Abychom tomu předešli, musí dojít k elementární nadstranické shodě. Toto není doba, ve které bychom měli na mezinárodní scéně řešit naše vlastní domácí spory. Politická reprezentace musí najít bezpečnostní minimum, na kterém se shodne koalice i opozice.

S tím souvisí nutnost přehodnotit naše spojenectví. Musíme opustit sentimentální myšlenku V4 (respektive V3). Tento spolek nám nemůže zajistit bezpečnost, protože ve vedení Maďarska a Slovenska jsou dnes lidé, kteří jednají jako kolaboranti nebo korupčníci ohrožující bezpečnost našeho regionu. Nesmí nás brzdit žádný sentiment po společné minulosti. Jestliže Andrej Babiš a hnutí ANO myslí ochranu českých zájmů vážně, musí se připravit na to, že tyto zájmy budou skutečně prosazovat činy, nikoli o nich pouze mluvit, nebo naopak jednat v rozporu s nimi.

Neexistuje žádná alternativní cesta k bezpečnosti než hledání společné řeči s největšími evropskými zeměmi, především s Polskem a Německem. Musíme být připravení úzce spolupracovat s baltskými a severskými státy a Velkou Británií. Právě na ně se musíme orientovat a snažit se o co nejintenzivnější diplomacii, abychom zesílili náš hlas na evropské úrovni a podíleli se na tvorbě nové evropské politiky a bezpečnostní architektury.

Je čas se připravit na to, že v EU budou diskuze o založení vlastní obrany. Podklady v primárním právu už na to jsou. Pokud nyní nebudeme proaktivní, nakonec budeme buď úplně vyloučeni a budeme hledat vlastní bezpečnostní záruky, které nám nikdo nedá, nebo budeme muset přijmout podobu, která nám nebude vyhovovat, abychom ve velkém světě nebyli úplně osamocení.

Pro tyto účely musíme co nejvíce pomáhat Ukrajině. Je nutné rozvolnit pravidla pro cestování našich vojáků na Ukrajinu, aby ti mohli sbírat zpravodajské informací a vojenské zkušenosti, které se budou přenášet do naší armády.

V reakci na zkušenosti z Ukrajiny musí stát začít s masivní podporou startupů a domácích obranných společností. Tyto firmy reagují na vývoj války rychleji než stát a budou vyvíjet nová řešení, ať už drony, bojová vozidla, pozemní autonomní systémy, evakuační prostředky nebo taktickou medicínu.

Nemáme se kam schovat. Jsme v samotném centru Evropy a musíme naše postavení chápat bez iluzí. Tuto bouři v závětří nepřečkáme.

Vážení čtenáři,

Pokud se vám moje články líbí a chcete mi dát vědět, že pro vás mají hodnotu, a zároveň chcete podpořit nezávislé zpravodajství, máte několik možností. Můžete mi koupit virtuální kafe kliknutím na ikonku [$]. Každá podpora mě upřímně potěší a pomůže mi v další práci.

Kdo by chtěl, může zvolit i pravidelnou podporu přes můj profil na Forendors. Je to čistě dobrovolné, ale každá koruna pomůže v boji proti lžím a manipulaci, které se snaží prostoupit každou sféru veřejného prostoru.

Děkuji za pozornost a za vaši podporu. Bez vás by to nemělo smysl.