3 tipy, jak s dětmi zvládnout náročné situace

Jsou rána, kdy všechno plyne.
Děti se obléknou, smějeme se, svět je laskavý.

A pak jsou rána… kdy je to divočina.
Ponožky škrábou.
Kalhoty jsou „špatně“.
Tričko vadí.
A někdy je špatně úplně všechno.

Ještě se ani nedostaneme z domu a já v sobě cítím zoufalství, selhání, bezmoc.

Ten tichý hlas: „Zase to nezvládáš.“

U našich citlivých dětí je oblékání často mnohem víc než jen oblékání.

Co mi v těch chvílích pomáhá nejvíc?

Nevymlouvat jim to, co cítí.
Neříkat: „Ale vždyť o nic nejde.“
Protože pro ně jde o všechno.

Připomenout si, že mi nechtějí ubližovat.
Nejsou proti mně.
A často to, co mě nejvíc zraňuje, není jejich chování…
ale ta malá holčička ve mně, která taky kdysi nebyla slyšena.

Zastavit se sama u sebe.
Uzemnit se.
Vnímat nohy, tělo.
A hlavně dech.
Ne proto, aby děti byly „v klidu“, ale abych se já mohla vrátit k sobě.

Ne vždy to vyjde.
A i to je v pořádku.

Příští týden nás čeká rozhovor (nejen) o dechu.
O tom, jak nás může podržet právě v těchto chvílích.

A budu ráda, když mi napíšete:
Co pomáhá vám, když jsou rána náročná?

Držme se. Nejste v tom samy.