STŘÍPKY ze spankingového štěstí od Jánočky – II. návštěva sourozenců Michelina a Jánočky

Dopis pro Paní Vychovatelku od otčíma sourozenců Michelina a Jánočky:
Vážená Paní Vychovatelko,
opět se na Vás obracíme s prosbou o Váš moudrý výchovný dohled. Musíme konstatovat, že vaše první intervence vůči našim potomkům byla velmi účinná. Avšak účinná pouze do doby, dokud se nezahojili pruhy a jelita u obou. Tentokrát budeme struční, protože není o čem moc přemýšlet a o čem diskutovat. Nicméně, chceme ještě jednou tímto vyjádřit poděkování za Vaše schopnosti si poradit s tupými a nezdárnými pubertálními výrostky … Dalo by se říci, že tentokrát poprosíme tvrdší naložení s mladším synkem Michelinem, neboť jeho chování přesahuje všechny meze nejen slušného chování, ale už nám donesl ještě před Vánočními svátky důtku od ředitele školy, začal nám nějak chodit za školu a pak se vrací pozdě, protože je za školou – a dneska ti učitelé nemohou být tak vlivní, jako tomu bylo za našich mladých let. Doma už dostal pár facek, ale to nemá takové účinky. Ale preventivně se prosím postarejte o starší dceru, aby nám zase nezvlčila, jako tomu bylo před první návštěvou u Vás.
Prohřešky Michelina:
• sprostě nadává své sestře, a to takto: krávo, pi …, blbá slepice apod.
• Honí si péro u nevhodných videí na nějakém Forendors
• sleduje nahaté holky na dívčích záchodkách ve škole
• sleduje porno stránky v hasičském kroužku
• kouření za keřem na zastávce
Prohřešky Jánočky Vánočky:
• sprostě nadává svému bráškovi, a to takto: č…ku, buzno, blbečku, debile….
• V noci sleduje stránky taky na tom Forendors a …. ani nebudeme psát, jaké to má dopady
• půjčila si vodní pistolku od starší kamarádky a po všech tím doma stříká
• nechává se navádět od jedné kamarádky, aby vyplazovala jazyk na vychovatele ve škole, aby
provokovala starší a nechce nám říct o koho se jedná, abychom jednali s rodiči dané dívky…prý se u Vás taky někdy objeví
• s bráškou experimentují s cigaretami

Mockrát děkujeme,
Je nám ctí, otčím Michelina a Jánočky

Večer před návštěvou VIPD – plán:
Bráško, půjdeme těžce na punk, omluvné verše neverše … PV nesmí čekat nic…
Kontrola: prak, krabička cigaret, zapalovač, roztrhané džíny Michelina, slušná sukýnka Jánočky, nevytahané tričko, gumičky s mašličkou, jízdenky, peněženka v batůžku, odhodlání, humor, drzé provokace na hraně na Forendors, jazýčky, pistolka s vodou, dívčí podkolenky s kraječkou, meduňkový čajík na zklidnění na noc … rodinné podmínky připraveny …
Po neklidné noci odjíždí Jánočka a Michelin expresem do matičky Prahy do VIPD. Sníh, tma a zledovatělé cesty oba dva donutilo být v bdělosti velmi rychle … zahřívali se básničkami na účet Paní Vychovatelky, která má ambici jim vydláždit nadějnější zítřky svými výchovnými metodami. A tak začínáme třeba takto:
Ségra se tváří zas jak andílek,
Přitom je to spratek a debílek,
Seřežte ji prosím důkladně,
Ať prdel má jako posledně,
Stále se proti mě bouří,
Chlastá a taky kouří,
Je doma stále sprostá,
I na mamku stále je hustá,
Na obloze ještě měsíc,
jede vláček – se těšíc,
na matičku Prahu,
na spanilou krasojízdu,
na tu českou dráhu,
na tón rákoskoveho hvizdu.
Ojojoj,
tak si to bráško …….

Cesta vlakem ubíhala tryskem a veršovalo se o106.
Před vchodem do VIPD:
… musím se ještě převlíct, tak co bráško, přijdeš o minutu později a já tě omluvím, že jsi po škole…tak dostaneš víc než minule 🙂 Škoda, že jsem si nestihla opatřit tu pistolku, po těch schodech dolů by se mi snázeji šlo…ta cesta je hrozná. A nebo víš co, tak budeme zpívat koledu My tři králové … Jooo, to bude takhle dobrý. Nové pravítko v tašce je, všechno máme

…Michelin zvoní – proč vždycky musí zvonit brácha, nechápu. „Tak pojďte dál…“ něco takového zaznívá ze zvonku. Budeme zpívat až za dveřmi … néééé, začneme hezky od podlahy už teď, ať nás jde slyšet a začínáme zpívat už na chodbě – „My tří králové jdeme k vám …“a daří se to držet až snad dolů pod schody….

Uvnitř VIPD:
Po uzavření dveří s námi Paní Vychovatelka nehodlá moc diskutovat. Setkání nabírá přímý spád a Jánočka se diví … Stojíme před katedrou, Michelin musí vytáhnout prak z kapsy, ouha vypadává cigaretová krabička … „Ty šmejde, tys vykouřil ty cigarety sám, ses ani nepodělil“ … Paní Vychovatelka si mě prohlíží a „ty nevíš, jak se tady mluví?“ … dělám, že neslyším. Michelin nestíhá vysvětlovat. Má pokyn svléknout kalhoty, tričko a ani netuším, jak to že už si svléká trenky? Zato já jsem hezky teple stále oblečená a sleduji … Paní Vychovatelka si musí nejprve vyřídit účty s bráškou to se chápe – a tak jej přehýbá přes kolena a už ho mydlí … 🙂 mě se naskýtá veselý obrázek, kdy stojím u zdi u rákosek a sleduji zápas brášky s Paní Vychovatelkou. Zároveň si tedy chvilkama sama ručně trošku ohřívám zadek, když vidím to nadělení… Tak hezký červený, kulatý, chlapecký zadeček jsem na živo dlouho neviděla a kochám se nádherou umění Paní Vychovatelky. Ta mu líská jednu za druhou, střídavě vařečku, ďáblík, ruku a kárá jej za to, že „tys mi lhal posledně? Tohle se dělá? Paní Vychovatelce se nelže, zatajils jazýčky …ty, ty, ty ….“. Vskutku veselá scéna, která má docela dlouhé trvání, neboť Michelin sebou šije, Vychovatelka vychovává, přidržuje za krk a ne a ne ho pustit, aby se přeci zahřál…

Mezitím mi pár rákosek padá na zem, honem je sbírám, aby si toho Paní Vychovatelka nevšimla… jééé, to byla podívaná. Michelin se zahřál a odebírá se na kolena bokem k zdrcadlu s příkazem držet rákosku „Na holky“ na rukou …
No a co s tebou, vyzývá mě Paní Vychovatelka k nějakému pohybu a já dělám, že vlastně neslyším a vybavuji si slova, která jsem si o sobě nedávno přečetla a doplňuji si pro sebe (co s tebou, ty hubatá nádhero) ….ha ha ha … Paní Vychovatelku se snažím ignorovat pohledem na zeď, na okno a všude jinam, jen neodpovědět …protože jsem se vůbec necítila, že bych si já, Jánočka I., měla přijít  pro výprask – sledovat Michelina v akci bylo tak povznášející :-). Ani nevím, jak se to stalo, a musím se taky svléknout …aááách jo … náhle se ocitám v OTK pozici a zahřívačka by měla být hračka – která s vařečkou, úplně vždycky ale hrozně bolí :-(. Paměť mi u těchto bolestivých nástrojů selhává, tak nevzpomenu, jaké poučení mi to mohlo přinést?
POUČENÍ s ŘEMBIČEM
… po OTK i já musím klečet s rákoskou, avšak s rákoskou pro kluky po boku Michelina. Nálada zůstává veselá… Paní Vychovatelka už nás tolik needukuje o nesmyslnosti kouření, jako při minulé návštěvě a přecházíme do různých pozic. Michelin se „ukládá“ na stůl a já na gauč, oba v kleče. No jo. Paní Vychovatelka bere do rukou oblíbený řembič, se kterým se po učebně prochází jako s vějířem …možná taky jako s plácačkou na mouchy … jak poetické. Michelin trží první rány, u kterých Paní Vychovatelka mu vštěpuje, že kouření škodí zdraví a prostě se to dělat nebude a nemá…Michelin je hodný chlapec, poslouchá a snaží se porozumět řeči řembiče. Je tak jednoduché čekat a sledovat, jak dostává ten druhý, spoluviník! První rána se otírá o můj zadek a říkám si, že teda pěkný, dobrý …ale pak přicházejí další a chce se po mě totéž, co po Michelinovi. Jako starší sestra nejsem méně bystrá, jen více vzdorovitá a odpovídám, že „Kouření prospívá zdraví“…a to je špatně, přichází nekompromisní tři rány po sobě.. a další upozorňující rána, že to takto není a …Paní Vychovatelka se ptá, zda budeme ještě kouřit … „říkám, že alespoň jednu denně …na tom nic není..“, to je značka vzdoru, která se potýká s dalšími ránami na můj zadek … víla s vějířem přechází k Michelinovi a teď přesvědčivě a přesvědčeně odpovídá, že „kouřit už nebude. …že teda fakt kouření už ne … „, i tak mu Vychovatelka zasadí několik ran pro prevenci … opět se obrací pozornost ke mně a říkám, že „Kouření prospívá zdraví a aspoň jednu denně chci kouřit …“, takže zasloužím další smršť řembičem, kdy už se bráním rukou a v duchu jsem ráda, že i ta ruka to schytala 🙂 …vypadá to jako nekonečná bitva a Paní Vychovatelka vytahuje velkou vařečku a mydlí mě tím, ale naštěstí jen krátce …vymyslela lepší způsob.
Máme si prohodit pozice. Řembič je stále v rukou Paní Vychovatelky … to jak se promenáduje po učebně s Řembičem a švihá si, jak chce, mě vlastně provokuje a říkám si, že se nedám.
Nicméně síla ran tentokrát je už nevybíravá a Vychovatelka přitvrzuje … sténám bolestí, protože už to vážně bolí …“tak jak to tedy je s tím kouřením“ hudruje a já odpovídám, že „kouření má 6 písmenek …“ … to je špatně a pak znova, a Paní Vychovatelka i bráška mi radí takto „no, kouření škodí ….“…a říkám, že „Kouření škodí Paní Vychovatelce“ …zase špatně a přistane mi dalších pár ran na zadku…Nevím, jak se to Michelinovi podařilo, ale zase dostal další rány Řembičem preventivně skrz kouření … Řembič si po učebně lítal jako stéblo v silné metelici …Nakonec, Paní Vychovatelka získala od obou sourozenců ty správné odpovědi a přecházíme do další pozice ….
Při výměně pozic zjišťuji, že se hrozně potím, hlavně ve spodní části těla …a jeden moment se trápím, proč jsem ve vnitřní části stehen tak mokrá …a pohled na bráškův penis mi k řešení vnitřní zatím mírného zmatku moc nepomohl …

KE ZDI! 🙂
Pak stojíme u zdi s rukama přilepenýma a mé myšlenky se rozplynuly tentam. Já dostávám za střílení vody vodní pistolkou na kamarády a přátele a Michelin snad za to, že si honí brko na videích na Forendors ? … už netuším. Probíhá nám tam i situace, kdy si Vychovatelka přerovnává sešity a začínám se trochu nudit, tak si říkám, že zazpívám Vysoký jalovec, aby řeč a myšlenky nestály … a náhle mi přistává rákoska na zadku s otázkou „ty si myslíš, že ti zpívání pomůže vydržet výprask?“ … no přeci „ano, myslím“ 🙂 A co tedy byl gól, že můj mladší bráška se učí rychle a Paní Vychovatelce zavzdoroval „ Vy jste se zbláznila …“…“cože? co že si to řekl?“ a bratřík za to dostává adekvátní odměnu ve formě několika dalších švihů rákoskou …a já si v duchu říkám – joooo, jen do něj … Zastavili jsme se ještě u toho, že budeme napravení po celý rok, protože jak na Nový rok, tak po celý rok…U zdi jsme klidně mohli být déle, napadá mě, ale … no ale .. Paní Vychovatelka odchází do koupelny pro ručník a pokládá ho na svou učitelskou židli … přistupuje k nám a říká, že to udělá jinak … jinak, než to známe – a v tom hlase byla nejen zvědavost, ale něco jako, tak teď se ukažte, hrdinové … „uděláme to jinak.….“ a začínám se děsit nápadu a chtěla bych hodit zpátečku, a nejistě říkám, že to není potřeba jinak ..a přemýšlím, o co tady sakra teď půjde? Paní Vychovatelka ve stálém poklusu dělá místo, dává polštář na stůl a proč je ten ručník stále na té židli??? … a …

Thajská rákoska – TOP sourozenecké výchovy při druhé návštěvě
… A …zaznívá pokyn nejprve k Jánočce, tedy ke mně, a tedy „polož se tady na stůl,  židličku dáme pryč …Micheline ty se posaď tady na židli a budeš držet Jánočce ruce …“ … ok, ok, pokládám se, ukládám, ležím, Vychovatelka ještě dolaďuje, abych opravdu ležela přes ten stůl a aby mě Michelin opravdu držel a zaznívá věta ve smyslu, že když nic nepomáhá, tak Thajská rákoska určitě pomůže. Jánočka bez zkušenosti s tímto nástrojem se děsí první rány … no týýýjo, to je teda mazec. Michelin mě drží za ruce … a Vychovatelka ode mě žádá odpovědi, správné odpovědi … které se mi vůbec, ale vůbec nechtějí říkat, čím víc se to vyžaduje ..a napoprvé odpovídám podle sebe, ale vím, že tohle opravdu neustojím dlouho. Jedna, druhá rána, třetí …..týýýjooooo, to je síla … levituji … rána … zjišťuji, že se směju, hodně se směju, ale jsem stále v té poloze, Michelin mě stále drží za ruce …co se děje?…vracím se k sobě… a začínám zapojovat racio/rozum, a tedy musím jednat, protože jsem pořád v té poloze!!! A asi přiletí další neskutečná rána. Co mám říct …ptám se, co mám říct .. a zase se to týkalo kouření a už nevím, co všechno jsem v té pozici pod vedením Thajské rákosky naslibovala … uuuufffff … dýchám, jsem při sobě a Paní Vychovatelka je spokojená s efektem své důraznosti. Prohazujeme si pozice a tentokrát já usedám do učitelského křesla, chytám Michelina za ruce, který netuší, co ho čeká … nechci se mu dívat do očí, protože mi dá dost práce držet ho za ruce, které sebou šijí dosti živě, když dopadají první rány …vidím, že Michelin je statečný a drží, seč mu síly stačí, nadechuje se a Vychovatelka mu uštědřuje další snad až tři svižné rány po sobě jdoucí touto rákoskou a chlapec se nadzvedává bolestí a už křičí bolestí … křičí hezky, opravdu to jde zevnitř 🙂

ZÁVĚR: Dopis od otčíma
Vážená Paní Vychovatelko,
večer jsme vyzvedli naše výrostky na nádraží a nastačili jsme zírat. Cestou domů jsem nemusel ukázňovat ani jednoho z nich, v tichosti se navečeřeli, sami od sebe si vyčistili zuby, cigarety jste jim prý zabavila – takže tleskám a snad to svinstvo už u nich neuvidíme, Jánočce jste prý zatrhla stříkání pistolkou, takže ta zůstává jen v koupelně a u čištění zubů se na ni ani nepodívala, co se týče Forendorsu, na to neměli ti spratci ani pomyšlení …zkrátka jste odvedla skvělou práci, mockrát moooockrát děkujeme.
Nezlobte se, že Vás tímto obtěžujeme ještě v nočních hodinách, ale věříme v zázračné účinky Vašich výchovných metod a moc děkujeme. A tou Thajskou masáží, jak jste Michelinovi rozsekala ten zadek – tak to má být!, to je dobrá práce. Klepač na koberce obstaráme hned, jak to bude možné. ..Vy jste se tedy rozšoupli. Trenky, i když je má od krve – kluk si to opere ve studené vodě, já už na to dohlédnu!
Se srdečným pozdravem otčím sourozeneckého dua 🙂