Od íránského importu po ukrajinský dronopád

Úvod

Nasazení íránských kamikaze dronů Shahed-136 na podzim 2022 nepředstavovalo pouze taktickou novinku, ale zásadní doktrinální zlom v ruském vedení války. Do té doby se Ruská federace spoléhala na koncept masivních raketových úderů vedených střelami s plochou dráhou letu (Ch-101, Kalibr) a balistickými raketami. Vyčerpání strategických zásob přesné munice v prvním půlroce války však vytvořilo tzv. capability gap, tedy neschopnost zasahovat cíle ve strategické hloubce s udržitelnými náklady.

Integrace platformy Shahed (ruské označení Geraň-2) tento deficit vyřešila přechodem na strategii vyčerpání a saturace. Zavedením prostředku s jednotkovou cenou odhadovanou na 20 000 – 50 000 USD proti systémům PVO, jejichž interceptory se pohybují v řádech milionů dolarů (NASAMS, S-300), vnutilo Rusko Ukrajině nevýhodnou ekonomickou rovnici. Současná situace, charakterizovaná nástupem proudových variant (Shahed-238) a masovým nasazením návnad, je přímým důsledkem industrializace tohoto asymetrického přístupu.

Od urgentního importu k suverenitě

Nákup íránských technologií byl nouzovým řešením, které se následně transformovalo v dlouhodobý strategický program.

Fáze akvizice

Dohoda o nákupech Shahedů mezi Ruskem a Íránem byla finalizována během návštěvy Vladimira Putina v Teheránu v červenci 2022. Transakce měla barterový charakter. Rusko poskytlo 140 milionů eur v hotovosti a ukořistěné západní zbraně (NLAW, Javelin, Stinger) výměnou za prvních 160 kusů Shahedů.

První operační nasazení (potvrzený sestřel 12. září 2022 u Kupjansku) odhalilo počáteční ruské nepochopení potenciálu nově nabyté zbraně. Drony byly zpočátku používány takticky proti frontovým cílům. Teprve následná korekce cílů na energetickou infrastrukturu (Oděsa, Kyjev) plně využila dolet (~1000 km) a saturační schopnosti systému.

Fáze lokalizace

Klíčovým momentem pro udržitelnost ruských úderů byl přesun výroby do Zvláštní ekonomické zóny "Alabuga" v Tatarstánu pod kódovým označením Projekt Loďka. Forenzní analýza v letech 2022 a 2023 trosek prokazuje zásadní změnu ve výrobní filozofii mezi původními íránskými kusy a ruskou licenční výrobou.

Íránský standard, tedy Shahed-136, se vyznačoval se komplexní vnitřní strukturou typu honeycomb, tedy tzv. včelí pláství. Tento postup zajišťoval vysokou pevnost trupu, ale byl technologicky náročný a pomalý, odpovídající manufakturní výrobě.

Na straně u ruský standard (Geraň-2) došlo k radikálnímu zjednodušení konstrukce. Vnitřní voštinová struktura byla nahrazena vnější sklolaminátovou skořepinou vyplněnou polyuretanovou pěnou a polystyrenem.

Tato modifikace sice mírně snížila strukturální integritu draku, ale dramaticky zrychlila výrobní cyklus a snížila nároky na kvalifikovanou pracovní sílu, což umožnilo zapojení studentů polytechniky v Alabuze. Výsledkem je schopnost Ruska produkovat tisíce kusů ročně nezávisle na přímých dodávkách draků z Íránu, čímž byla zajištěna de facto suverenita v této kategorii zbraní.

Závod v elektromagnetickém spektru

Po úspěšné lokalizaci výroby se ruské úsilí v letech 2024 a 2025 přesunulo k řešení největší slabiny systému, zranitelnosti vůči ukrajinskému radioelektronickému boji (REB). Analýza komponentů v sestřelených strojích ukazuje dynamickou adaptaci v oblasti navigace a komunikace.

Původní íránské verze Shahed-136 spoléhaly na komerční GNSS přijímače s jednoduchými externími anténami (často pole čtyř prvků). Tyto systémy byly náchylné k rušení a podvrhování signálu. Reakcí ruského vojenského průmyslu byla integrace modulu "Kometa-M".

Jde o adaptivní anténní pole (CRPA, tzv. Controlled Reception Pattern Antenna), které je schopno algoritmicky filtrovat přicházející rušení a směrovat nuly v příjmovém diagramu směrem ke zdroji rušení. Tato technologie zvyšuje odolnost vůči REB až 100 000násobně oproti základnímu GNSS. Paradoxem zůstává, že tento ruský systém je kriticky závislý na západních součástech, konkrétně na FPGA čipech amerických výrobců (Altera/Intel) a anténních prvcích (Taoglas), které Rusko získává prostřednictvím šedých dovozních schémat.

Využití ukrajinské infrastruktury

Zásadní inovací z přelomu let 2023/2024 byla integrace 4G/LTE modemů s ukrajinskými SIM kartami (Kyivstar, Vodafone). Tato adaptace transformovala původně "fire-and-forget" zbraň na platformu schopnou odesílat telemetrii v reálném čase.

Taktický dopad byl dvojí. Zaprvé šlo dynamické trasování, kdy operátoři mohli sledovat, kde přesně byl dron sestřelen nebo rušen, což jim umožňovalo v reálném čase mapovat hustotu ukrajinské PVO. Zadruhé šlo o změnu trasy. Ačkoliv bylo primární navádění stále inerciální/satelitní, existovaly důkazy o pokusech využít tuto konektivitu pro aktualizaci letových misí za letu.

Letalita a pohon

Zatímco původní bojová hlavice (cca. 50 kg) zůstává standardem, byly identifikovány varianty s termobarickou náloží, určené pro maximální poškození v zastavěných oblastech, a těžké verze s 90kg hlavicí (BST-90).

Paralelně s tím byl do výzbroje zařazen proudový Shahed-238. Výměna pístového motoru za proudovou turbínu zvýšila maximální rychlost z cca 180 km/h na 500–800 km/h. Tato modifikace sice snížila dolet (vyšší spotřeba paliva), ale drasticky zkrátila reakční dobu mobilních palebných skupin, pro které je kinetické zasažení takto rychlého cíle na hranici lidských možností.

Doktrína návnad

Nejvýznamnějším posunem v ruské taktice není ani tak zavedení nové wunderwaffen, tedy zázračné zbraně, ale aplikace masové výroby na koncept klamných cílů (návnad). Rusko přešlo na systém "high-low mix", kde jsou letální prostředky (Shahed-136/238) kryty masivními vlnami levných návnad.

Technická specifikace návnad

Rusko klade extrémní důraz na redukci nákladů. Drony typu Gerbera jsou konstruovány z pěnového plastu, překližky a levné elektroniky. Jejich výrobní cena se odhaduje na 1 500 – 2 000 USD, což je přibližně desetina ceny Shahedu-136.

Klíčovým prvkem těchto návnad je Lunebergova čočka, jednoduché pasivní zařízení (často 3D tištěná koule obalená fólií), které uměle zvyšuje radarový odraz (RCS) malého dronu tak, aby na radarech PVO vypadal jako velký útočný Shahed nebo dokonce letadlo.

Taktika saturace

Účinnost této doktríny demonstrují nálety v listopadu roku 2024, kdy bylo zaznamenáno více než 100 dronů v jedné vlně, kdy více než 50 % těchto cílů byly návnady.

Cíl této taktiky je jednoduchý. V první řadě jde vyčerpání interceptorů, tedy donucení Ukrajinců vystřílet drahé rakety (NASAMS, IRIS-T, Stinger) na polystyren, čímž se vyprázdní odpalovací zařízení před příletem skutečných hrozeb (Shahedů nebo střel Ch-101). Zadruhé jde o saturaci kanálů. Cílem je zahltit sledovací radary stovkami cílů, což znemožňuje efektivní prioritizaci hrozeb.

Tato válka nákladů je pro Ukrajinu při použití konvenčních prostředků PVO finančně velmi nákladná. Poměr ceny interceptoru k ceně cíle se mohl pohybyvat v řádech 100:1 až 1000:1.

Změna paradigmatu protivzdušné obrany

Tváří v tvář ekonomické asymetrii, kdy polystyrenové návnady vyčerpávají strategické zásoby raket, iniciovala Ukrajina program známý jako dronopád (dronefall). Tento posun lze definovat jako přechod od doktríny raketa vs. dron k doktríně dron vs. dron. Cílem bylo srazit náklady na sestřel na úroveň srovnatelnou s cenou útočícího prostředku.

Specializace platforem

Na přelomu let 2024/2025 dochází k diverzifikaci ukrajinských interceptorů do několika specializovaných kategorií:

• Techno Taras, tedy plošný lovec. Tento bezpilotní letoun s pevným křídlem se stal páteří boje proti ruskému průzkumu. S doletem 35 km a dostupem 6 000 metrů operuje nad dosahem běžných ručních zbraní. Jeho klíčovou výhodou je cena (cca. 1 600 USD) a vysoká úspěšnost (83 %) proti ruským dronům Orlan-10 a Zala. Ačkoliv jeho rychlost (160 km/h) stačí na průzkumné drony, pro stíhání rychlejších cílů je limitní.

• General Čerešnja - bullet, což je kinetický interceptor. Reakcí na potřebu rychlosti byl a je projekt Bullet. Tento proudový interceptor dosahuje rychlosti 309 km/h, což mu dává schopnost nejen dostihnout pístový Shahed-136, který dosahuje rychlosti cca. 180 km/h), ale v čelním střetu ohrozit i rychlejší cíle.

• "Sting" od skupiny Wild Hornets (Divocí sršni) vyvinula modifikované FPV drony schopné operovat ve výškách nad 3 kilometry, což byla dříve doména pouze velkých systémů PVO.

Adaptace v Černém moři

Trochu okrajovým, ale unikátním příkladem adaptace je integrace leteckých střel na námořní drony. Ukrajinské síly modifikovaly drony Magura V5 pro nesení střel R-73 (sovětská raketa vzduch-vzduch s infračerveným naváděním). Tento hybridní systém úspěšně sestřelil ruské vrtulníky Mi-8, čímž de facto vytvořil novou kategorii námořní PVO bez posádky. Tento úspěch potvrzuje trend, že hranice mezi doménami (vzduch, moře) se v robotické válce stírají.

Taktika lovu

Samotná existence interceptorů by byla bezcenná bez systému detekce a navedení. FPV pilot s brýlemi na očích je v noční obloze ve své podstatě slepý. Úspěšný zásah vyžaduje komplexní řetězec.

Radarová slepota a systém Delta

Klíčovým prvkem je integrace do systému situačního povědomí Delta. Ten agreguje data z tisíců akustických senzorů a malých taktických radarů (např. systém "Plooton" od společnosti Infozachyst). Vytváří 3D vektor příletu cíle a navádí pilota interceptoru do tzv. záchytného boxu. Pilot přebírá vizuální kontrolu až v posledních stovkách metrů.

Strojové vidění

Lidský faktor je v této fázi nejslabším článkem. Manuální navedení dronu na cíl letící rychlostí 180 km/h v noci je extrémně náročné. Navíc, jakmile se interceptor přiblíží k cíli, často ztrácí spojení s operátorem vlivem video lagu nebo ruského rušení.

Řešením je strojové vidění, tedy AI algoritmus na palubě dronu. Jakmile pilot nebo senzor vizuálně "zamkne" cíl, AI převezme řízení a autonomně navede dron na kolizní kurz. Tím se eliminuje vliv prostředků elektronického boje i reakční doba pilota. Zničení cíle probíhá buď přímým nárazem, nebo častěji dálkovou detonací tříštivé hlavice, která vytvoří mrak šrapnelů ničící křehká křídla Shahedů.

Závěr

Vzorec je jasný. Jde o závod mezi ruským objemem a ukrajinskou efektivitou.

Rusko vsadilo na industrializaci. Vybudováním továren v Alabuze a zavedením levných návnad proměnilo Shahedy z taktické zbraně na strategický nástroj ekonomického vyčerpání. Jeho cílem není jen ničit transformátory, ale nutit Ukrajinu utrácet zdroje, které nemá.

Ukrajinská odpověď v podobě programu Dronopád je pokusem tuto rovnici zvrátit. Přechod na levné, síťově propojené interceptory s prvky AI není volbou, ale nutností. Pokud se podaří tento systém škálovat (a vypadá to, že se to daří), může neutralizovat ruskou výhodu v objemu. Válka se tak posouvá do fáze, kde o vítězi nerozhoduje jen kdo má více raket, ale kdo má chytřejší algoritmy a efektivnější výrobní linky na levnou elektroniku. Budoucnost PVO už nepatří jen "Patriotům", ale také hejnům autonomních lovců.

Vážení čtenáři,

Pokud se vám moje články líbí a chcete mi dát vědět, že pro vás mají hodnotu, a zároveň chcete podpořit nezávislé zpravodajství, máte několik možností. Můžete mi koupit virtuální kafe kliknutím na ikonku [$]. Každá podpora mě upřímně potěší a pomůže mi v další práci.

Kdo by chtěl, může zvolit i pravidelnou podporu přes můj profil na Forendors. Je to čistě dobrovolné, ale každá koruna pomůže v boji proti lžím a manipulaci, které se snaží prostoupit každou sféru veřejného prostoru.

Děkuji za pozornost a za vaši podporu. Bez vás by to nemělo smysl.