Newsletter #44 - Zázraky

983 840.

14 860.

3368.

12296.

2375.

Kroků.

Přeskoků přes švihadlo.

Kliků.

Cviků na břicho.

Dřepů. 

Jsem udělal za první tři měsíce letošního roku. I když vím, kolik jich udělám každý den, tak mě dost šokovalo, kolik to na konci března dalo dohromady za čísla.

Nepíšu vám to tady kvůli plácání po zádech, co jsem za borce (to vím i sám 🤣), ale pro to, že ač se to zdá jako masakr, tak jediné, co je potřeba je konzistentně dělat pár cviků denně. A to může dělat (v podstatě) každý. A nejen ve cvičení, ale v čemkoliv chcete.

Ty čísla by třeba jen loni byla v průměru mnohem menší. I já postupně navyšoval a pomalu se blížím ke stropu, co mi dává smysl a zároveň jsem ochoten každý den dělat.

Můžete začít pomalu (dokonce je to lepší, jen čtěte dál). Fakt jen pár opakování něčeho, pár minut nebo desítek vteřin u něčeho. U klavíru, knížky, dechového cvičení.

Znáte tu vousatou historku, alias příběh o sledování kameníka. Ten tluče do obřího kamene, jednou, pětkrát, desetkrát, stokrát. Nikde ani škrábanec. A pak najednou úder číslo 101 a kámen se rozpadne vejpůl.

Já do kamene nikdy kladívkem netloukl, tak moc nevím, jestli to tak nějak funguje, ale přirovnání je to trefný. Přesně tak totiž fungují často obří změny a takové ty rádoby úspěchy či dokonce zázraky přes noc.

Děláte na tom po chvilkách každý den, dlouho to vypadá, že se nic neděje a najednou ejhle - pekáč buchet (ten na břiše - klasiku zvládnete za odpoledne upéct i sníst 🤣), naspořeno na dovču snů, napsaná kniha (nebo aspoň přečtená? 🤔).

Stále mám pocit, když s lidma řeším návyky, že to chtějí všechno, velký, hned. Jenže to jde málokdy a u málo-čeho (to asi není slovo, co?). Častěji je to právě ve stylu kameníka a jde jen o to s tou konzistencí vydržet až do chvíle, kdy se ten pomyslný kámen rozpůlí.

V čem mi to přirovnání pak jen mírně pokulhává je, že ideálně potom nekončíme. Pokud nám stále dává smysl, tak tlučeme do kamene dál, respektive vydržíme u toho pro nás žádoucího a prospěšného chování/návyku.

Skvělým tipem ke čtení k tomuto tématu je kniha BJ Fogga Tiny Habits.

Jak název napovídá a co autor vehementně doporučuje, je opravdu začít maličkými návyky. Jako obvykle pro vás mám top lekcičky, které si z knihy odnáším. 

1. B=MAP – tři ingredience každého chování

(Behavior = Motivation + Ability + Prompt)

Chování nastane, když se ve stejný moment sejdou motivace, schopnost a spouštěč (prompt). Pokud návyk nefunguje, nehledej vůli – hledej, která ze tří složek chybí.

2. Začni absurdně malými návyky

Návyk musí být tak malý, že ho zvládnete i v ten nejhorší den. „Dva kliky“ nebo „jedna věta do deníku“ nejsou vtip – jsou to záměrně miniaturní vstupy, které eliminují odpor ke startu a budují vaši novou identitu.

3. Emoce pomáhají zakotvit návyk, ne opakování

Fogg razí pojem "shine" – okamžité pozitivní pocity hned po provedení návyku (může to být gesto, slovo, malá mentální oslava). Mozek ukládá chování, po kterém se cítíme dobře. Sebe-oslava není naivní – je to neurobiologický nástroj.

4. Design poráží vůli

Místo spoléhání se na nestálou motivaci si zkuste navrhnout prostředí tak, aby žádoucí chování bylo tou nejsnadnější možností. Fogg hovoří o „motivation waves“ – vlnách motivace, které přicházejí a odcházejí. Systém musí fungovat i při odlivu.

Umíte nakreslit tenhle obrázek Brada Pitta?

A co šedý čtverec jako je tenhle?

Pokud je odpověď na druhou otázku ano, tak by měla být odpověď ano i na tu první.

Ale víc se dozvíte v tomhle skvělém TED talku Stephena Duneiera. Ukáže vám, čeho všeho je člověk schopen, když si rozdělí nedosažitelné úkoly na malé každodenní akcičky/návyky.  

How to Achieve Your Most Ambitious Goals | Stephen Duneier | TEDxTucson

Do kterého šutru potřebuju teď nejakutněji tlouct? (V jaké oblasti by můj život potřeboval víc pozornosti?)

A co bude každý jeden můj úder? (Tedy ten můj každodenní malinkatý návyk tím správným směrem?)

Dnes bude blesková, udělejte první úder už dnes, další zítra, další pozítří … a dejte mi vědět, až se vám šutr rozpůlí a co na to říkáte.

Prima jarní dny,

Pavel