Naučili jsme se za pár vteřin ukrást měsíce cizí práce. A nemluvím tu o magii ani o kouzlech
Nelegální sdílení e-knih nevypadá dramaticky. Jednou to přece neublíží. Zvykli jsme si přehlížet, co to opravdu bere. Autorům, nakladatelům i celé knižní scéně.
Představ si…
Jsi autor. Vydali ti knihu. Gratuluji!
Má úspěch, recenze přibývají a lidi o ní mluví. Je to skvělý pocit, jenže zatímco oslavuješ přijde ti nový email.
Nakladatel ti oznamuje, že se podle čísel v systému neprodalo dostatek kopií a on si není jistý, jestli s tebou bude dále spolupracovat na další knize.
Lidi ale recenzují. Tak kde ty výtisky berou?
A tak otevřeš google a hledáš. Procházíš internet a snaží se najít odpověď. Dostaneš se na diskuzní fórum kde je připnutý odkaz na veřejné úložiště pro všechny piráty, kteří hodně čtou a chtějí šetřit.
Je tam.
Je tam tvoje kniha.
Tvoje měsíce opečovávané dílo. Tvoje miminko je tam pro všechny čtenáře přístupné a koluje mezi stovkami lidí, co ti ani nepoděkují.
Polije tě studený pot a hlavou ti projede něco mezi vztekem, zklamáním a bezmocí.
Proč to vlastně dělám?
Už nikdy nic nenapíšu. Nemá to smysl.
Čísla co se ztrácejí ve vesmíru
Když autor najde svoje dílo na sdíleném úložišti, není to nic příjemného.
Nebo by měl být rád, a vděčný, že se jeho kniha šíří?
To mu ale účty nezaplatí.
Knihy se šíří legálně přes distributory, knihovny, doporučení, nákupy, dárky - tohle není totéž, i když to spousta pirátů má ve zvyku tvrdit.
Naučili se za pár vteřin ukrást měsíce cizí práce. Plácají se za to po rameni a snadno si krádež ospravedlní, jako šetření peněz.
Nelegální sdílení je bohužel mezi čtenáři běžná praxe.
Působí nevinně. Jednou to přeci nikomu neublíží.
Je to jen soubor.
Jen jeden.
Takové osvojené přemýšlení může být velmi nebezpečné, když se sejdou stovky a stovky lidí. Přesdílený soubor všechny může obletět za pár vteřin, ale ne tím způsobem, který by pomohl autorovi, nakladatelství, nebo jakémukoli dalšímu článku v knižním trhu.
Český autor za sebou nemá marketingový tým.
Oproti častému přístupu ameriky nemá agenty a manažery nebo tým lidí za zády, kteří by vše řešili za něj.
Mluvím tu ve většině případů o člověku, který si chce splnit sen a ukázat svůj vnitřní svět na odiv úplně cizím lidem.
Zapomínáme na to, jak důležití jsou čtenáři pro autory.
U zahraničních autorů nemáš kontakt, nevidíš do jejich života a máš informace jen od těch pozvaných na rozhovory a besedy. Neřešíš co právě prožívají, z čeho platí nájem a co je stálo dopsat knihu. Jsou daleko. Schovaní za obřím trhem, který je mnohonásobně větší než ten náš.
Jsou rádi za masu podpory, která se jim dostává, ale individuální odpověď od nich nečekej.
Český autor má svým čtenářům mnohem blíž
Kdo by nechtěl, aby se o jeho knize mluvilo. Je rád za každou recenzi, soukromou zprávu, a zpětnou vazbu. Je skutečný. Může to být i tvůj soused a často můžeš mít pocit, že jsi mu na blízku a sdílíš s ním jeho cestu psaním, kterou sdílí na sociální sítě.
Píšu si se spoustou z nich už více než rok.
Naslouchám jejich příběhům a slavím s nimi dopsané kapitoly, překonáváme bloky, a hledáme okliky k překážkám.
Často jen chtějí předat svoje zkušenosti, traumata, radosti ucelené do zajímavých příběhů. Přejí si jen, aby jejich práce doputovala k lidem, kteří to potřebují číst, pomůže jim to a užijí si tu jízdu. Přejí si, aby se jejich energie vložená do celého procesu tímto aspoň částečně vrátila. Zpětná vazba, jim návratnost nenahradí, ale aspoň za tu jsou vděční.
Nedělají to pro peníze. Dříve se to neřešilo a otevřeně se o tom nemluvilo, ale autor se v českém trhu neuživí, jako ti zahraniční.
Finance za knihu nejsou převratné částky, ale jsou pořád součást normálního fungování. Je milé mít částečně vynahrazený ten vložený čas.
Piráti ale přistupují k takovému dílu,
jako by nemělo žádnou hodnotu.
„Pokud nechcete utrácet miliony za knížky, prostě si je stáhněte. Ukážu vám kde, jen říkám předem, že to není moc legální.“
Mezi recepty na meal-prep a 3D tiskem romantické růžičky k Valentýnu na mě vyskočilo video, kde hned v úvodu zazněla podobně znějící věta. A právě to byl moment, po kterém jsem začala dávat dohromady námět pro celý tenhle článek. Vře ve mně krev dodnes.
Nabádání k trestné činnosti podané jako lifehack na míchaná vajíčka. Je to tip jak ušetřit, a je to přece v pořádku.
Dělají to tak všichni, tak se přidej taky.
Nebylo to na žádném anonymním fóru, ale video na tiktoku dostupné všem.
A tohle je prostě špatně.
Ve chvíli, kdy začneme normalizovat nelegální praktiky, přestává být pirátství v očích lidí redflag, stane se z něj obyčejná činnost. Sice se to nesmí, ale “víš jak.”
Nejde jen o tohle video. Veřejně se tím chlubí desítky dospělých lidí, paradoxně přímo ve skupině jednoho z největších nakladatelů.
Najednou se vina přehazuje na poškozeného. To ON si měl lépe zabezpečit dílo. A může být rád, že to vůbec někdo čte.
Jenže… takhle to nemá přece fungovat.
Děsí mě, že takových videí na mě během jednoho týdne vyskočilo víc. Jedno se mi podařilo stáhnout, ale kolik lidí už ho stihlo zhlédnout a postahovat a dále šířit? A ta ostatní?
Upřímně — děsí mě představa kolik knih se denodenně nelegálně stahuje a jak velký dopad to skutečně má na naše odvětví.
Když jsem začala sbírat podklady, a četla názory čtenářů, autorů a lidí kolem knih, znovu mě polil studený pot.
Otupělost, pocit, že jde o normální součást internetu a že je tohle něco, co nejde zastavit — tak proč to řešit.
Když něco chceme, máme spousty omluv proč je to správné.
„Autor to ani nepozná. Ať je rád, že to někdo čte.“
A další věty, kterými si piráti omlouvají své chování.
Je pěkné mít věci zdarma, a ignorovat práci za tím. Jednoduše klikneš na ikonku souboru a on se stáhne a máš ho. Celé to je postavené na hlavu.
Jen ve skupině Knižní závisláci jsem narazila na desítky komentářů k vláknu Adama Pýchy, na podobné téma — kolik lidí se dobrovolně přiznává a chlubí, prostě nechápu.
Lidé jsou v omlouvání svých činů neuvěřitelně vynalézaví. Děláme to všichni v různých oblastech života, když se nechceme cítit špatně za naše činy. Řeknu na to jen, že někteří by si měli trochu upravit kontrolku morálního kompasu.
“Půjčování papírové knihy je přece normální, tak proč by mělo být špatné přeposílání e-knihy?”
Jenže on je rozdíl mezi jednou fyzickou kopií, a digitálním kusem, který během chvíle můžeš rozmnožit rozesíláním desítkám lidí, které ani neznáš.
Papírovou knihu opravdu půjčíš. E-knihu kopíruješ. To je sakra velký rozdíl.
"Taky pirátím a zas tak se nestydím, když si e-knihy taky kupuji a utratím za ně měsíčně tolik, co průměrný Čech za rok."
Množství utracených peněz nesmaže to, že jiné bereš nelegálně. Když si někdo odnese knihu z obchodu bez placení, většina lidí se shodne, že jde o krádež. Nemůžeš si další odnést bez placení, protože už si obchodu zaplatil dostatečnou sumu.
"Nerada kupuji zajíce v pytli. Když pirátskou knihu stáhnu a líbí se mi natolik, že se k ní ráda vrátím, tak si ji koupím."
Tohle není omluva. Existuje spousta jiných variant. Anotace, recenze, ukázky zdarma, nebo domluva s autorem a možnost betovat knihy. Doporučení od čtenářů. Není nutné hledat volně šířící se soubor a tvářit se, že jiná možnost nebyla.
Vždy je jiná možnost. Záleží jestli ji chceme vidět.
"Nemám peníze na desítky knih měsíčně."
Dobře. Buďme fér. Knihy nejsou levé, ale zároveň existuje spousta možností, jak se ke knihám dostat levněji a hlavně legálně, bez toho, aby člověk někoho jiného připravil o finance.
Využívej slevy, akce. Nemusíš kupovat tři knihy do měsíce, když si můžeš udělat radost jednou.
Máme platformy, kde se dají sehnat za zlomek ceny: Reknihy, Knihobot, nebo i Vinted. Tam sice nekoupíš e-knihu, ale také je to způsob jak se ke knihám dostat levněji. Zde taky můžeš prodat ty, které ti doma leží měsíce a pořídit si za to novou e-knihu.
V knihovně už také nabízejí e-knihy. Pořád to nestačí?
A další výmluvné komentáře bych mohla sepisovat týdny:
"Je to jen digitál. Za to platit nemusím."
"Autor už dostal zaplaceno."
"Nakladatelství na tom vydělalo už dost."
"Když se mi to bude líbit, koupím si papírovou formu, nechci kupovat zajíce v pytli."
"Je to jen jedna kniha."
"E-knihy stahuji jedině zdarma. Čtu v telefonu, ne na čtečce. Stahuju to, co mám doma v papírové podobě, tedy jednou už jsem to zaplatila, a co nejde sehnat fyzicky."
"Je třeba se na to povznést. A nebo e-knihy prostě nevydávat."
Žijeme minimálně dekádu v digitálním světě
Pracujeme na notebooku, platíme online, či telefonem. Hudbu nemáme na vinylech. Filmy nekupujeme na Blu-ray.
Říkám si tedy, proč, když přijde na knihu, najednou se piráti tváří, že soubor nemá žádnou hodnotu.
Digitální forma není znehodnocení, jen jiný způsob nosiče.
A jestli si budeme dál namlouvat, jak je takové chování v pořádku, a že se nic neděje, můžeme se dostat do bodu, kdy budeme řešit, proč vzniká méně e-knih.
Bude to stejné jako s pirátěním filmů a hudby?
Nakladatele tím tak či tak donutíme zakročit. A budeme se divit, proč se bojí vydávat nová díla, a investovat do rozvíjení e-formy.
A mimochodem, není to jen nefér vůči autorovi, ale také velký risk pro tebe, pokud se v této zóně pohybuješ.
Ve chvíli, kdy taháš cizí soubory z pochybných úložišť, nikdy úplně nevíš, co si do zařízení pouštíš.
I takové PDF může být upravené tak, že si spolu s knihou stáhneš i pěkného trojského koně.
S pár ušetřenými korunami tak získáš bezmála pár hodin práce při čištění, nebo mnohem větší problém.
Věř mi, nevyplácí se to. Je nejlepší si knihu jednoduše vypůjčit z knihovny. Jde o ověřenou bezpečnou možnost a navíc podpoříš autorovu práci.
Pokud e-kniha není volně dostupná, chápu tu frustraci.
Hodněkrát jsem chtěla e-knihu legálně koupit, ale prostě není kde. Všude na eshopech svítí nedostupnost. Jenže ani takhle se z toho nestává omluva pro hledání jiných nelegálních směrů. Čtenář je netrpělivý a zahnaný do prostoru, kde se z absence legální možnosti až moc snadno stává omluva pro jiné řešení.
Spíše jde o další ukázku, že u nás špatně funguje dostupnost starších titulů, komunikace se čtenáři a práce s digitálními verzemi.
To mě vrací k zamyšlení, proč by nakladatelé měli pečovat o starší díla, když se v tomhle zacykleném kruhu dostáváme zase k tomu, že neví, kolik by prodělali a jak by se jim to vyplatilo.
A spousta čtenářů volá po platformě jako je Spotify, ale pro knihy. V zahraničí nějaké moduly fungují, jenže to je mnohokrát větší trh.
Jak by taková knižní platforma mohla férově fungovat pro všechny strany? Třeba jednou odpověď dostaneme. Každý z nás může přijít s inovativním nápadem a možná zrovna TEN pomůže.
Otevřela jsem na popud dotazník pro všechny autory, čtenáře, zkrátka naši komunitu
Zajímalo mě, kolik lidí sdílí mou frustraci a kolik vnímá tuto problematiku stejně vážně, nebo jestli přeháním.
Sešlo se mi 19 odpovědí: 14 autorů, 3 lidé, kteří jsou zároveň čtenáři i autory, a 2 čtenáři. Později se přidala i dvě nakladatelství, za což jsem opravdu vděčná, protože mi pomohla podívat se na celé téma i z druhé strany.
Polovina z nich si nepřála být jmenována.
Nevypovídá to trochu o tom, jak špatně to máme nastavené, když se stydíme bránit tak důležité téma, a vnímáme to spíš jako citlivé a kontroverzní?
Chci moc poděkovat za zapojení, a jsem ráda, že můžu být prostředník sdílící vaše názory ven. Děkuji, že jste si udělali čas, a děkuji za upřímné silné odpovědi.
Kdyby autor chtěl dát knihu zdarma, udělá to sám
A myslím že víc, netřeba zmiňovat. Po krádeži piráty přijde šok, zklamání. Je to podpásovka. Samozřejmě že chtějí, aby se jejich knihy četli. Jsou vděční za recenze, jenže nelegální šíření jim bere pocit, že jejich práce má váhu a smysl.
Některým bere šance na další knihu. Zahraniční autor má úplně jinou pozici.
Knihu vydává ve světovém měřítku. Oslovují ho nakladatelství sama vděčná za možnost přijmout jeho dílo do tamních jazyků. Konkrétně u nás spousta knih vyjde nejdřív v originále a až následně v překladu. Ta samá kniha.
Když mu tedy uteče pár stažení z malého trhu, je to nepříjemné, ale ne fatální. (To neznamená, že je to správně, NENÍ.)
I bez problematiky sdílení knih, je těžké vydávat knihy na našem malém trhu.
Malý tuzemský titul se snadno ztratí, jako zrnko písku na Sahaře. Je smutné, že nějaký poškozený autor, je vlastně vděčný, že se jeho kniha dostala mezi lidi, protože propagace knih je slabá.
Máme jich tu zkrátka mnoho a pod tou záplavou je těžké se neutopit.
Český autor nemůže poslat knihu do světa. Česky v zahraničí neumí. Mimo to, nezná zahraniční trh a potřeboval by kontakty a kupu štěstí. Překlady českých knih se nedělají. Minimálně. A na něco takového nebude mít nárok, když se prodeje tváří, že o knihu není zájem.
Piráti svým jednáním někomu berou šanci a budoucnost v oboru, který si vysnil.
Bylo v tom ale také něco povzbudivého.
Ještě nevěš hlavu! Naštěstí tu máme pořád mnoho uvědomělých čtenářů, kteří svoje autory chtějí podpořit. Chápou, že za vydáním knihy nestojí stroj, ale lidé, kteří také živí domácnost, mají práci, povinnosti a často píší po večerech, a po nocích.
Po studené sprše reality ti dojde, jak vážná ztráta kontroly nad tvým dílem to je.
Jak můžeš měřit jak je kniha oblíbená, jak se prodává, když ani nevíš kde všude putuje.
Jako by se někdo hrabal v tvých soukromých dokumentech a pak je postnul veřejně. Něco do čeho si dal/a kus vlastní duše, slz, trpělivosti a někdy i traumat.
Tvoje první myšlenka může být prostá: „Kolik peněz to prodělá?”
Někdo si to přeloží po svém, aby to tolik nebolelo: „Aspoň se dostane k lidem…”
Je pravda, že jsem si před lety jako pubertální výrůstek neuvědomovala jaké následky má hledání knih zdarma. Nikde se o takových věcech moc nemluvilo. Vše se stahovalo, bylo to zdarma a financí moc nebylo. Ani jsem tolik nečetla, takže je přece v pořádku si stáhnout 50 odstínů šedi. Autorka je přece milionářka.
Postupem času jsem se sama stala autorkou, a vplula do moře plného rybek i žraloků. A začala to celé vnímat jinak.
Piráti by měli myslet na fakt, že kniha nevzniká stisknutím tlačítka
Napsat běžnou novelu o 300 normostranách může trvat měsíce… roky… Záleží na čase a možnostech jednotlivce, i na psychické podpoře a na faktorech kolem a kolem.
Cesta samotného psaní JE náročná. Velmi. A knihu nakonec dopíše a vydá jen procento těch, kteří ji chtějí napsat.
Nepříjemná pravda je, že tenhle čas autorům nikdy nepůjde finančně vynahradit tak, jako kdyby ho odpracovali někde jinde na brigádě.
Knihy nejsou zdarma. Ani ty digitální.
Kolem e-knih pořád koluje spousta fám. Piráti takovou skutečnost nevnímají.
Takže si pojďme ujasnit jednu základní věc.
To, že se prodává nově vydaná kniha třeba za 350Kč, neznamená, že vznikla za 0 korun a vše ostatní je čistý zisk. Máme různé cesty vydání. Samonáklad, pouze online formu, ale nejčastější varianta je stále, kdy autor publikuje ve spolupráci s nakadatelstvím.
Než se kniha vůbec dostane do prodeje, musí projít dlooooooooooooooooouhou cestou.
Úvodní přečtení.
Podmínky.
Smlouva s autorem.
Redakční práce.
Revize.
Dolaďování.
Obálka.
Grafika.
Detaily.
Sazba.
Korektor.
Pak samotný tisk.
Někdy i ořízka, nebo další individuální doplňky.
Každý krok stojí peníze. Platí se čas, lidé, stroje. Provoz. DPH. Vše co si takový čtenář, držící v rukou knihu, nemusí uvědomovat.
Proto smýšlení stylem “je to jen nehmotný soubor” je bludná lež.
U běžné české knihy s prodejní cenou 349-399Kč se náklady na vznik rychle vyšplhají na desítky až stovky tisíc korun, ještě dřív, než se prodá jediný kus.
Jen redakční práce může stát zhruba 20-40 tisíc.
Korektury 10-20 tisíc.
Sazba 10-15 tisíc.
A co obálka, ilustrace, grafika? Dalších 5-30 tisíc. Záleží…
Tisk menšího nákladu 500-1000 kusů, což je většinou prvonáklad začínajícího autora, může tedy nakladatele stát 80-150 tisíc mrknutím oka.
Dá ti smlouvu, tuto částku musí někde vzít a vše zaplatit.
A to jsme se nedostali k marketingu, distribuci, skladu ani DPH.
Právě jsme vydali fyzickou knihu.
Jenže e-book není automaticky hotový “jen soubor”.
Musí se převést do různých formátů, jako je EPUB, MOBI, nebo PDF. Musí se kontrolovat na různých zařízeních. Často se musí upravit sazba, obrázky, odkazy. Někdy to znamená i další korektury.
Další a další jednotky či desítky tisíc korun a práce navíc.
Digitální verze není méně hodnotná jen proto, že není na papíře. Vše, čím si kniha prošla zůstává stejné. Jen nemusí řešit sklad.
Přidává se ale obří riziko a tím je: šíření online zdarma, a tedy ztráta návratnosti “investice”
"Máš tuhle knihu?" "No jasný, tady je link."
I dnes si spousta pirátů myslí, že jde JEN o soubor. Ve skutečnosti berou někomu finance, práci, energii. Čas prosezený u desítek emailů, faktur, smluv a dalších řešení.
Pirát nevidí ten proces, vidí jen nějaký soubor co si stáhne do zařízení.
Opravy a revize scén… Nepředstaví si přitom tu zvláštní směsici nadšení a zoufalství a nekonečného čekání, které vznik knihy doprovází.
Vidí až výsledek.
Jedním kliknutím někomu zničí sen. Měsíce a měsíce života. A odvahu vůbec něco vydat.
I když většina autorů píše jen jako koníček, pořád ho ten koníček stojí čas a obrovské množství mentální kapacity a trpělivosti.
Koníček ale není jen pro něj. Jeho text nás může rozebrat, namotivovat nebo nás naučit a inspirovat. Dát nám svobodu a možnost se odpojit z reality do jeho světa. Připomenout nám vlastní bolest, dodat odvahu.
Jednoduše přesně to, co dobré umění dělá odjakživa.
Navíc, to, že něco děláš z lásky, neznamená, že na to ostatní mají nárok zdarma. Stejně jako u tvorby autorských výrobků, šperků, a dalších odvětví.
📌 Zahraniční studie (EUIPO apod.)
Online copyright infringement in the EU” (EUIPO, 2019 a navazující reporty)
Plyne z nich:
pirátství má negativní dopad na prodeje
dopad se liší podle typu obsahu (film, hudba, knihy…)
u knih není dopad vždy extrémně vysoký, ALE existuje
u menších trhů a menších titulů je dopad citlivější
V některých rozšířených analýzách zaměřené na knižní systém:
silnější efekt u:
méně známých autorů
menších jazykových trhů
📌 UK IPO (Intellectual Property Office)
řeší chování uživatelů
část lidí by si obsah koupila, kdyby nebyl zdarma dostupný
dostupnost zdarma mění rozhodování
📌 Academic research (různé univerzity)
pirátství může mít:
malý efekt u velkých hitů
větší efekt u méně známých děl
Nemohli bychom se třeba zkusit více podporovat vzájemně v našich vášních?
„Stejně to nemá smysl řešit.”
Dostalo se ke mě několik podobných informací z různých zdrojů, které byli zarážející.
Nelegální šíření se často neřeší, proto že je zdlouhavé, vyčerpávající a pro malé české tituly se zkrátka nevyplatí. Byrokracie, nervy, čas. A výsledek nejistý.
Jenže právě u menších knih má tohle šíření tvrdý dopad.
Nemluvím jen o finanční stránce. Vliv to má i na viditelnost, důvěru a motivaci autora pokračovat.
Hlavně na ochotě nakladatelství jeho knihy vydávat dál.
Když se systém tváří, že se vydaný titul moc neprodává, tak proč mu dávat další šanci? Proč vyhodit dalších 150 tisíc z okna?
Lidi se k pirátství přiznávají úplně otevřeně, jako by to bylo správné
„Je s tím potřeba počítat.“
„Čtu rychle a nemám peníze na tolik knih měsíčně.“
„Však je to reklama pro autora.“
Zkrátka český autor by měl být vlastně rád, že se kniha dostane mezi lidi, i když z toho nebude mít nic. S tím musí počítat každý kdo knihu vydá, nebo to vůbec nedělat.
Digitální soubor není volně šiřitelný jen proto, že je digitální.
Kniha JE autorské dílo.
Máš nárok ji stáhnout a číst, ale nemáš jakékoliv právo dílo šířit dále. Správně bys i dalším členům rodiny měl koupit vlastní kopii, ale jako společnost máme pochopitelné výjimky.
Pořád ale nejde o volně dostupný materiál. Zákony existují.
Jak chceme, aby vypadalo normální zdravé prostředí pro tvorbu (čehokoli) ?
Mezi „Existuje” a „Řeší se” je obrovská mezera.
Existují různéé formy zabezpečení knih. Skryté i viditelné vložení údajů kupujícího do souboru, vodoznaky, omezení počtu stažení, různé formy DRM.
S některou z těchto variant si se určitě jako čtenář setkal/a.
Jenže ani jedno není 100%.
Zkušený uživatel si cestu najde
Pokud chce autor nebo nakladatel něco opravdu řešit, čeká ho kolečko, které je spíš trest pro poškozeného.
Musí dohledávat informace, komunikovat s distributorem a žádat o součinnost, vyplňovat formuláře, a čekat.
A za to čekání se šíří dokument dál a dál.
Člověk má pocit, že plní 12 úkolů pro Asterixe, kdy měli „jen” získat propustku v domě kde se zatmívá rozum.
Když už se k nějaké cestě po spravedlnosti vydáš, stejně se může stát, že se případ prostě odloží a skončí v šuplíku.
Takže co mají nakladatelství či autoři dělat. Vydávat kníhy? Honit tyhle sobecké lupiče?
Nutíme je investovat čas a peníze do detekce knih v online prostoru, do dalších ochran, do nekonečné administrativy a do frustrace z koloběhu, který se po každém odstranění spustí znovu.
Soubor zmizí v bodu A a objeví se v bodu B. Nahlásíš jeden, vyskočí další dva.
Zní to jako smyšlený fór, ale tohle je realita…
Ničí to nakladatele, distributory a ve výsledku celý ekosystém
Rozpadá se důvěra v prodej, tvorbu a v investici do nových titulů.
Pak se snadno ve společnosti rozeznívá, že čeští autoři jsou jen malé rybky, na které se nevyplatí vynaložit energii.
Na české knihy je čím dál menší prostor.
Pirátství knih je, jako u každého jiného průmyslu, červotoč. Když se podíváš dovnitř, vidíš spletitý systém tunelů a dlouhodobé rozežírání všeho, co tvoří literární scénu.
Rozežíráme si ho sami.
Česká kniha není malá proto, že je česká. Jen ji tak sami zmenšujeme.
„Nejsi Rowlingová, nemá smysl psát.” A díval ses někdy, jak nedokonalý je svět Harryho? Kolik nelogických věcí tam je? A přitom ho miluje tolik milionů lidí po celém světě.
Česká literární scéna měla spoustu silných jmen. Učíme se o nich dodnes.
Jsme země čtenářů a vydáváme obrovské množství titulů.
A máme díla, která se dodnes překládají ve světě.
Karel Čapek nedal svět jen silné texty. Jeho vytvořené slovo „robot” v R.U.R se přeložilo do celého světa.
Jaroslav Hašek napsal Švejka, jednu z nejznámějších protiválečných satir.
Milan Kundera, autor například Nesnesitelná lehkost bytí, měl také mezinárodní ohlas.
Jaroslaf Seifert dostal v roce 1984 Nobelovu cenu za literaturu.
Co mi přijde nejsmutnější: někdy se chováme, jako by česká kniha byla automaticky menší liga.
Je vlastně absurdní, že v době bez internetu slovo „robot” obletí celý svět, zatímco dnes, v době nekonečných možností, působí dostat český příběh za hranice skoro jako nadlidský úkol.
Myslím, že nepíšeme „trendy” a spousta našich knih má něco originálního a zajímavého. Často využíváme naši kulturu a ukazujeme ji ostatním zemím.
Spousta projektů vzniklých našimi šikovnými tvůrci nám potvrdila, že UMÍME ukázat naši práci za hranicemi. Dobrou práci.
Avast, Productboard, Mews, Rohlik, Rossum, GoodData, Kiwi, SatoshiLabs, Bohemia Interactive, Madfinger Games.
Když dovolíme, aby se u menších titulů normalizovalo: „stáhni si to, nikdo to řešit nebude”, nemáme se co divit, že se raději kupují práva na jisté zahraniční booktok miláčky.
Česká kniha není méněcenná a není v pořádku si pirátění omlouvat tímto argumentem, a ponižovat tak její hodnotu.
Představ si, tu situaci kdy:
Je dostatek prodejů, kniha má recenze od VŠECH, kteří si ji koupili, nakladatelé vidí v číslech zájem. A začínají exportovat do ostatních zemí mnohem více knih než tomu bylo dodnes.
Budeme moci ukázat kolik šikovných lidí tu máme i v 21. století v mnohem větším měřítku.
Tak takovou budoucnost nám přeji.
Ale to proto společně něco musíme udělat.
Co tedy může dělat čtenář, který nechce přilévat jed do pití?
Nemusíš zachránit celý knižní trh. Velké změny začínají od malých krůčků. Nemusíš si hrát na právníka ani detektiva. Stačí často pár úplně jednoduchých rozhodnutí.
Když narazíš na volně šířenou knihu
neposílej odkaz dál
můžeš informovat nakladatelství i autora, nejde o bonzování, je to nastavení hranic
případně příspěvek na sociálních sítích nahlaš za krádež autorských práv a sděl podrobnosti (komu kniha patří, atd..)
Pokud není e-kniha volně dostupná
zkus knihovnu, spousta dnes už běžně nabízí možnosti vypůjček e-knih
Podpořit autora neznamená koupit každou jeho novinku v den vydání
Na internetu dnes existují celé ekosystémy úložišť, torrentových webů a pochybných archivů, kde se neautorizované kopie šíří velmi jednoduše. Pomoct lovit piráty není trapné bonzování, ale čisté odmítání pirátského přístupu.
Stačí koupit jednu knihu, nebo si ji jen vypůjčit, ale nezapomenout napsat recenzi, sdílet, a doporučit dalším čtenářům.
Knize můžeš dát viditelnost úplně jednoduše zdarma a legálně.
Co může dělat autor, když najde svou knihu plavat ve vodách, kde nemá co dělat?
Ne každý ví jak se zachovat a kam se obrátit.
A jestli to vůbec má smysl řešit. Vůbec se nedivím.
Odpovědi autorů v dotazníku byli smutné, plné vzteku a bezmoci.
Spousta nevěděla co dělat, kdyby se to stalo. Některým se to již stalo a dopadlo to zmíněným odložením případu do šuplíku.
Krok 1: důkazy
Když narazíš na piráta, první krok je důkaz.
Udělej si screenshoty. Ulož si odkazy. Poznamenej datum.
Zdokumentuj si, kde se to objevilo a jak se to šíří, pokud to jde.
Čím víc informací, tím lépe.
Krok 2: posily
Kontaktuj nakladatelství, nebo distributora. Nebo dej oba do kopie (ideálně do skryté kopie). Bez jejich součinnosti totiž některé kroky nejdou zrealizovat.
Představ si, že ti někdo vleze do bytu, vezme ti peněženku a ještě ti zamává. „Sorry kámo, vím že je to trochu nelegální, ale dělá to víc lidí tak je to v pohodě. Potřebuju to.”
Neházejme prosím autorům klacky pod nohy
Nejvíce budou krvácet ti, kteří mají nejtenčí zbroj.
Co taková problematika dělá se samotnou chutí psát?
Štastní autoři napsali že se jich to „naštěstí nijak netýká”, nebo že je to „moc neovlivňuje”.
A to je moc dobře.
Ale zbytek takové chování čtenářů vnímá jako kudlu do zad. Jsou více opatrní, mají menší chuť psát nebo se i před vydáním obávají, že něco takového nastane.
Cizí práce není veřejná samoobsluha.
Piráti desítkám autorů ukusují motivaci. A nebo se nebojí říct, nahlas, že opovrhují jejich prací.
Jaká z toho plyne budoucnost? Taková, jakou si sami vyrobíme.
MY můžeme ovlivnit, jestli bude možnost číst e-knihy i za pár let.
Odnesou to v budoucnu autoři? Nakladatelé? Autorům zavře takové jednání možnosti, ještě než vůbec rukopis pošlou. Nakladatelé začnou vydávat více fyzických kopií a e-booky přestanou vydávat.
Jakou budoucnost chceš?
Já takovou, kde český autor nemusí být vděčný za to, že se jeho práce šíří zdarma.
Že má podporu v propagaci a oporu práv.
Takovou, kde nebudeme sami sobě namlouvat, že na malých věcech nezáleží. Protože právě na nich se staví základy toho, co budeme považovat za normální.
Hledat cestu, jak autora obejít, nebo jak ho podpořit?
Budoucnost českých knih nerozhodne jeden člověk. Určíme to my. Každý jeden z nás. Jakou má literatura budoucnost stojí na tom, co jako čtenáři přijmeme.
Co je pro tebe přijatelné a co už je moc?
A všem, kteří mají svůj morální kompas, tyto hodnoty ctí a české knihy podporují vědomě a fér, patří moje velké díky.
„Buď sám tou změnou, kterou chceš vidět ve světě.“
(Be the change that you want to see in the world.)
— Mahátma Gándhí
To je vše…
Pokud nechceš BONUS
Chceš bonus? Tak pokračuj.
Návod jak podpořit svého oblíbence zdarma a kdykoli
Protože podpora autora nekončí zakoupením knihy. Samozřejmě koupí knihy mu plníš sny.
Ale existuje i spousta na první pohled drobných věcí, které nestojí nic a přitom mohou rozhodnout, jak jsme si již řekli, zda kniha najde nové čtenáře, nebo zapadne.
Byla jsem nemile překvapena absolutním nezájmem přátel na sociálních sítích sdílet upoutávku na mou knihu.
Člověka zasáhne, když se ostatním snaží pomáhat, aktivně podporuje jejich příspěvky, ale když sám tvoří, tak jeho snaha není ani z části opětovaná.
Nejtěžší je, když kolem sebe nemáte nikoho, kdo by vás aktivně podporoval a sama jsem ten pocit častokrát zažila.
Dokud jsem nepoznala skvělé holky, které mě provází s Mákem už rok, a v pozadí jsou jako první u nových příspěvků a pomáhají mi je vypilovat než jdou k vám.
Zároveň jsou sami autorkami, betami, čtenářkami…
Z druhé strany algoritmů s kterými všichni musíme bojovat bych jen podotkla - nemusí to nutně vždy znamenat nezájem. Záleží samozřejmě na okolnostech.
Obecně ale platí, že dnes příspěvek nevidí všichni sledující ani přátelé. Hlavní Feed není výloha kam něco vyvěsíš a všichni projdou. Je to výběr algoritmů, které má každý individuálně poskládaný. Proto se klidně může stát, že i když si s kamarádem denně píšeš, vůbec nemusí o tvém příspěvku vědět.
Pokud mu ho pošleš do zprávy, to je jiná…
O to větší váhu má čas, který u příspěvku trávíš
Sdílet příspěvek. Poslat ho do soukromé zprávy někomu, komukoli (můžeš si udělat s více lidmi skupinový chat, i soukromý, kam budete sdílet jen odkazy. Uložit si ho na seznam.
Napsat pár slov do komentáře. Vytvořit diskuzi. Reagovat na stories.
Zanechat komentář nebo poslat zprávu reakcí na stories či příspěvek.
Právě takové signály platformám říkají, jestli má obsah pro lidi hodnotu a stojí za to ho nabízet dál. Pokud si jen přečteš carousel (více obrázkový příspěvek) a scrolluješ dál, tak se příspěvek uzná jako méněcenný a u spousty z nich je to škoda. Přitom, stačí jen pár vteřin navíc.
Pokud jsi autor, dává mnohem větší smysl budovat si vlastní zázemí mimo algoritmy, třeba přes newsletter. Ecomail, ti dneska dovolí zdarma pracovat s databází 200 kontaktů.
Emailová komunikace je pořád jedna z mála cest, jak se ke čtenářům dostat přímo, bez rozhodující výpočetní techniky, která určuje co sledující vidí, a nezajímá ji, že dotyčný nemá čas reagovat na příspěvek.
O tom zase jindy. Můžeš se těšit na bonusový obsah pro Forendors sledující.
Neboj se sdílet své názory
Máš rád knihy? Mluv o nich. Když tě zasáhla, napiš autorovi, napiš to veřejně. Není třeba mít vymazlené booktokové profily plné krásných aesthetic fotografií. Plácni tam fotku knihy na gauči a napiš k tomu co si myslíš, čemu věříš, a jestli tě zasáhla a čím.
Opět není třeba psát zdlouhavé elaboráty a stačí dvě tři dvěty.
Můžeš autorův instagram přidat jako collaboration post. Spolupracovník.
On to přijme, a tvůj příspěvek se objeví u něj.
Nejjednodušší forma podpory, kterou každý z nás může zajistit, pokud věří v autorovu práci.
Nezapomeň, že právě malé činy často rozhodují o něčí budoucnosti.
Pokud jsi dočetl až sem, máš mé velké poděkování!
A jedinečnou možnost rozhodnout o dalším tématu.
Čím víc se v tom vrtám, tím víc vidím, kolik dalších věcí s tím souvisí.
Věcí, o kterých se moc nemluví. Nebo jen povrchně. Dřív bych si v tom vůbec nehledala souvislosti, ale baví mě zkoumat témata, rýpat se v tom a předávat vám svoje myšlenky.
Které z těchhle témat chceš rozebrat jako další?
Zdroje
https://www.pujcovani-eknih.cz/navod
A odpovědi v dotazníku od autorů, čtenářů, i 2 nakladatelů z ČR a SK.