Jak Ukrajina přetváří globální dronový průmysl

Pentagon kopíruje Shahed

Na začátku roku 2024 se zachycený íránský dron Shahed-136 dostal do rukou Pentagonu. Podle veřejně dostupných informací ho americkým analytikům poskytla ukrajinská strana. Stroj, který každou noc terorizoval ukrajinská města, skončil na stole Michaela Horowitze, tehdejšího zástupce náměstka ministra obrany USA pro nové schopnosti. Horowitz později popsal, jak v květnu 2024 dostal na stůl otázku, zda by USA dokázaly něco podobného vyrobit samy. Za rok existoval prototyp. Za necelé dva roky americká armáda nasadila výsledný dron LUCAS v boji proti Íránu.

LUCAS stojí přibližně 35 000 dolarů za jeden kus. Pentagon ho nechal vyrobit arizonskou firmou SpektreWorks a záměrně si ponechal duševní vlastnictví, aby mohl zakázku rozdělit mezi více dodavatelů najednou. Model inspirovaný masovou výrobou lodí Liberty za druhé světové války. Admirál Brad Cooper, velitel CENTCOMu, označil LUCAS za „nepostradatelný." Během operace Epic Fury jich mohly být nasazeny stovky.

Poněkud ironická situace. USA systematicky ničily íránský průmysl americkou kopií íránského dronu, jehož předlohu získaly od Ukrajiny. Prvních sto hodin operace Epic Fury přitom podle analýzy CSIS stálo odhadem 3,7 miliardy dolarů, z toho přibližně 3,1 miliardy za munici. Právě astronomické náklady na interceptory přinutily Pentagon hledat levnou alternativu. A našel ji díky Ukrajině.

Jenže LUCAS je jen špička ledovce. V dubnu 2026 už Západ není pouze dodavatel zbraní do Ukrajiny. Stále častěji je žákem.

Tři příklady zapojení ukrajinského know-how

Námořní dron Magura V5 se proslavil potápěním ruských válečných lodí v Černém moři. Jeho nástupce Magura V7 nese rakety vzduch-vzduch a kulomet. Americká firma Red Cat na základě spolupráce s Ukrajinou začala prostřednictvím své divize Blue Ops vyrábět americkou verzi označenou Variant 7. Rozměry i celkový profil vycházejí z ukrajinského originálu. Red Cat v marketingových materiálech odkazuje na „více než 10 000 hodin bojového nasazení a desítky úspěšných kinetických zásahů", tedy na operační historii ukrajinské vojenské rozvědky, jejíž Skupina 13 Maguru provozuje.

V dubnu 2026 šla spolupráce ještě dál. Red Cat uzavřel partnerství s firmou HADDY na robotizovaný 3D tisk s umělou inteligencí, čímž chce zdvojnásobit výrobní kapacitu. Na americkou verzi ukrajinského dronu navíc v rámci iniciativy Red Cat Futures namontovali autonomní věžičku Bullfrog od Allen Control Systems. Střílí 850 ran za minutu a cíle identifikuje sama. Cílem je posunout námořní drony od jednorázových sebevražedných útoků k víceúčelovým operacím. Ukrajinský design, americká výroba, společný vývoj.

Druhý případ. Ve Francii testuje 54. dělostřelecký pluk interceptory GOBI a Hornet v rámci operace Sagittaire. Je to specializovaný útvar francouzské armády zodpovědný za boj s drony. GOBI od startupu Harmattan AI nemá bojovou hlavici. Letí rychlostí 250 km/h a nepřátelský dron ničí přímým nárazem, konkrétně cílí na vrtule. Celý koncept vychází ze stejného přístupu jako ukrajinské interceptory typu Sting, které Wild Hornets provozují nad frontou už přes rok. Francouzská armáda se tím netají. Cílem testů je převzít od Ukrajiny dvě věci. Zaprvé, jak kvalitně vycvičit operátory a zadruhé jak interceptory nasadit proti dronům typu Shahed.

Třetí případ ukazuje, jak moc se změnil způsob, jakým Německo nakupuje zbraně. Bundeswehr schválil v únoru 2026 kontrakty v řádu stovek milionů eur pro startupy Helsing a Stark Defence. Potenciální strop obou smluv podle dokumentů dosahuje až 4,3 miliardy eur. Rheinmetall, největší německý zbrojní koncern, v prvním kole zůstal stranou. Důvody jsou složitější, než se na první pohled zdá.

Prim v tomto ohledu hraje HX-2 od Helsingu. Dron nasazen v boji na východní Ukrajině. Ale výsledky jsou daleko od jednoznačného úspěchu. V lednu 2026 Ukrajina pozastavila další objednávky kvůli problémům při bojových testech. Objevily se potíže se startem z katapultu, omezená přesnost, přerušovaná komunikace v prostředí ruského REB. Helsing samozřejmě prezentuje výsledky optimističtěji. Realita je někde mezi. Systém se dál používá a vylepšuje, ale zdaleka nejde o bezchybnou zbraň.

Proč ho tedy Německo vybralo? Ne proto, že by HX-2 na Ukrajině exceloval. Spíš proto, že Bundeswehr vsadil na rychlost iterace startupů oproti pomalému vývoji tradičních zbrojních gigantů. Rheinmetall svůj FV-014 Raider představil až v září 2025, se značným zpožděním. A cenovkou a parametry, které úplně nenadchnout.

Co Západ nekopíruje

V polovině prosince 2025 vznikl v Německu společný podnik Quantum Frontline Industries. Německá Quantum Systems a ukrajinská Frontline Robotics spojily síly. O čtyři měsíce později QFI dodala první sériovou partii dronů Linza 3.0 pro ukrajinskou armádu. Cíl pro letošní rok je 10 000 kusů. Výrobní linka v Německu je podle firmy první plně automatizovaná na výrobu dronů pro ukrajinské ozbrojené síly v Evropě. Vyrábí se na německé půdě, ale podle ukrajinského know-how a s ukrajinskou technologií.

Linza 3.0 unese 4 kilogramy nákladu na vzdálenost 15 kilometrů. Má vizuálně-inerciální navigaci na bázi umělé inteligence a zvládne úderné, logistické, průzkumné i vysílací mise. Ale to podstatné není samotný dron. Je to rychlost, s jakou se dostal od nuly k sériové výrobě.

Tato rychlost vyrůstá ze systému, který na Západě v poslední době nemá obdoby. Ukrajinské ministerstvo obrany v březnu 2026 zrušilo ruční objednávky dronů. Nahradilo je automatizovanou poptávkou. Když jednotka na frontě potřebuje bezpilotní prostředek, generální štáb vygeneruje technickou specifikaci bez uvedení značky. O tom, který konkrétní model se koupí, rozhoduje algoritmus. Ten agreguje data z pěti digitálních platforem, ePoints (tzv. eBaly, což je vyslovuje jako jeBaly, znalci východní reálií pochopí) sleduje bojovou účinnost, DOT-Chain a Brave1 Market ukazují reálnou poptávku z brigád, DELTA a Mission Control poskytují taktické analýzy.

Podle ministerstva obrany jde 80 % rozpočtu na systémy, které algoritmicky prokázaly účinnost v boji. Zbývajících 20 % je vyhrazeno na experimenty a nové technologie. Ministr Fedorov k tomuto přístupu řekl, že pokud dron nelétá nebo nezasahuje cíle, systém pro něj nevygeneruje poptávku.

Ukrajina v roce 2025 vyrobila odhadem 2,2 až 3 miliony dronů. Na rok 2026 je cíl přes 7 milionů. Obranný technologický trh dosáhl 6,8 miliardy dolarů, z toho 6,3 miliardy připadá na drony. Počet výrobců vzrostl z několika desítek před invazí na několik stovek. Západ kopíruje jednotlivé zbraně. Zatím ale nekopíruje ekosystém, který je vyrábí, testuje a nasazuje.

Cenová propast

Srovnávat ukrajinské a západní tempo vývoje je ale do jisté míry nefér. Ukrajina je ve válce. Výrobní cykly se zkracují, když alternativou k rychlosti je smrt vlastních vojáků. Certifikace, parlamentní kontrola, veřejné zakázky, to všechno v mírové Evropě existuje z dobrých důvodů. Jenže cenová propast mezi ukrajinským a západním řešením není jen důsledkem válečného tlaku. Je strukturální.

Ukrajinský interceptor Sting od Wild Hornets stojí 1 500 až 2 500 dolarů. SkyFall P1-SUN vyjde na tisíc dolarů za kus. Francouzský startup Egide vyvíjí interceptor Arges za 50 000 eur, přičemž hotový má být v roce 2027 (byť firma tvrdí, že cena půjde postupně dolu). Za cenu jednoho Arges si Ukrajina pořídí dvacet až padesát Stingů. Ty přitom mají k březnu na kontě přes 3 900 sestřelených Geraní (ruské obdoby Shahedu).

U úderných dronů je obraz podobný. Ukrajinský FP-1 od Fire Point stojí odhadem 55 000 dolarů a nese hlavici o hmotnosti 60 až 120 kilogramů na vzdálenost 1 600 kilometrů. Rheinmetall nabízí FV-014 Raider za přibližně 120 000 eur s dosahem 100 kilometrů a nosností 6 kilogramů. Dvojnásobná cena za zlomek parametrů. A přitom Rheinmetall měsíce nedokáže zakontraktovat ani 200 kusů pro Ukrajinu.

Nejtvrdší čísla ale přicházejí z protivzdušné obrany. Raketa Patriot PAC-3 stojí kolem 4 milionů dolarů. Ruský Shahed/Geran-2 stojí v lokalizované výrobě odhadem 70 000 dolarů. Poměr 55 ku 1 ve prospěch útočníka. Pokud ale ten samý Shahed sestřelí Sting za 2 500 dolarů, poměr se obrací na 1 ku 28 ve prospěch obránce. A právě tuto matematiku si ověřily státy Perského zálivu, které v prvních třech dnech operace Epic Fury vyčerpaly přes 800 drahých interceptorů. Výsledek? Okolní státy projevily nemalý zájem o nákup právě ukrajinské technologie.

Mírový zakázkový cyklus tuto propast nevysvětluje. Vysvětluje zpoždění, ne cenu. Rozdíl mezi 2 500 a 50 000 dolary za interceptor nevznikl proto, že Francie nemá válku. Vznikl proto, že ukrajinský průmysl řeší jiný problém. Ne jak vyrobit nejlepší dron. Ale jak vyrobit dron, který bude schopen splnit v krátkém čase úkol, k jakému byl vyroben a který bude možné vylepšovat v tempu, v jakém Rusové upravují svoji techniku a taktiku.

Jak je na tom východní Evropa?

Česká firma Primoco UAV SE získala v dubnu 2026 povolení ke stavbě technologického komplexu v Písku. Investice 750 milionů korun, kapacita 300 dronů ročně, zahájení stavby v roce 2028. Součástí areálu bude výrobní hala, školicí centrum pro piloty i výstavní prostory. Primoco už dnes vyrábí víc než 250 kusů svého dronu One 150, certifikovaného podle NATO STANAG 4703, a dodává ho na čtyři kontinenty. Ukrajina je jedním z odběratelů.

Primoco ale není ojedinělý případ. Celý region se posouvá. Polská WB Group, největší soukromá zbrojní firma v zemi, dosáhla v roce 2024 tržeb přes 2,9 miliardy zlotých s meziročním růstem 107 %. Polské ministerstvo obrany s ní podepsalo rámcovou smlouvu na 10 000 kusů Warmate pro nově budované polské dronové síly. A WB Group v dubnu 2026 založila dceřinou společnost v Rumunsku jako první krok expanze do EU mimo Polsko.

Rumunsko samo alokuje 200 milionů eur z programu SAFE na společnou výrobu dronů s Ukrajinou. V dubnu 2026 Bukurešť hostila jednání mezi domácími firmami a 15 ukrajinskými výrobci dronů. Zároveň Rumunsko řeší krizi kolem kontraktu s izraelským Elbitem na drony Watchkeeper X, tři odklady termínů, 60 milionů eur na pokutách. Ministerstvo obrany zvažuje zrušení smlouvy.

V Pobaltí je dynamika ještě rychlejší. Estonský obranný sektor vyrostl o 347 % od roku 2021 a dosahuje tržeb 842 milionů dolarů. Litva investovala 10 milionů eur přímo do výroby Paljanycje na Ukrajině v rámci takzvaného dánského modelu, místo dodávek vlastních zbraní posílá peníze přímo ukrajinským výrobcům.

Právě dánský model mění přístup celé východoevropské zbrojní spolupráce. Spojenci v únoru v rámci Ramsteinu přislíbili přes 2,5 miliardy dolarů specificky na nákup ukrajinských dronů. Německo vyčlenilo miliardu eur, Norsko 1,4 miliardy dolarů. EU čeká až úvěrový rámec 90 miliard eur, přestane blokovat Maďarsko, a který si jako jednu z priorit klade právě podporu ukrajinského zbrojního, a zejména dronového průmyslu.

Limity a rizika

Navzdory tomu všemu se i Ukrajina může a bude potýkat s problémy. Ten největší je čínský. Podle odhadů až 80 % elektronických komponent pro ukrajinské FPV drony, regulátory, motory, řadiče letu, ty stále pochází od čínských výrobců. Ukrajinský průmysl přešel na modulární architekturu, kde lze kameru nebo anténu vyměnit za alternativu bez přeprojektování celého dronu. Domácí výroba motorů vzrostla o 200 %, uhlíkových rámů o 150 %. Ale úplná nezávislost na čínských dodavatelích je zatím mimo dosah. A Peking to ví. Exportní restrikce na klíčové komponenty periodicky narušují výrobní rytmus ukrajinských linek.

Druhé úzké hrdlo je méně viditelné, ale strategicky závažnější. Drony dlouhého dosahu potřebují malé tryskové motory. Ukrajina je neumí vyrábět v potřebném měřítku. Závisí na třech evropských dodavatelích, české PBS, německém JetCat a nizozemském Destinus. Ukrajinská rada obranného průmyslu označuje globální nedostatek lehkých materiálů a omezenou kapacitu těchto firem za hlavní limit strategického programu hlubokých úderů.

Kromě toho velký problém (kdo by to byl čekal) představuje Rusko. To plánuje rozšířit své dronové síly na 165 500 dronařů do konce roku 2026. Doktrína „Drone Line", kterou se snaží kopírovat od Ukrajinců, centralizuje nasazení dronů přes celé úseky fronty o šířce 32 kilometrů. Reverzní tok inovací z Ukrajiny na Západ je reálný. Ale probíhá uprostřed spirály, kde obě strany zkoušejí a cvičí rychleji než kdykoliv předtím.

Co z toho plyne?

V lednu 2026 sestřelily ukrajinské interceptory rekordních 1 704 dronů Shahed. Sedmdesát procent z nich zničily drony, ne střely. V březnu 2026 Ukrajina poprvé od začátku invaze vypustila víc dronů dlouhého dosahu na ruské cíle než Rusko na ukrajinské. Síly bezpilotních systémů, které tvoří 2 % personálu ukrajinské odpovídají ale za 35 % veškerých ověřených ztrát způsobených nepříteli.

Pentagon to vidí a kopíruje hardware. Francie to vidí a cvičí interceptory. Německo to vidí a dává miliardy startupům. Východní Evropa to vidí a staví továrny. Ale žádná z těchto zemí zatím nezkopírovala to podstatné, tedy systém, ve kterém algoritmus rozhoduje o nákupu. Dron dorazí na frontu za deset dní a voják dostane body za každý ověřený zásah.

Nabízí se ale i jiná úvaha. Potřebuje Evropa vůbec vyrábět drony ukrajinským tempem? Dánský model ukazuje alternativu, posílat peníze přímo ukrajinským výrobcům, nechat je vyrábět a testovat v boji, a mezitím cvičit s tím nejlepším, co z fronty vzejde. Francie to dělá v operaci Sagittaire. Británie v programu Interflex, kde ukrajinští veteráni učí západní vojáky ovládat FPV. Jenže tato strategie má stejný problém jako sedmdesátiletá závislost Evropy na americkém bezpečnostním deštníku. Funguje, dokud ten druhý může a chce. Pokud válka skončí, nebo pokud Rusko zaútočí na NATO a Ukrajina bude řešit vlastní přežití, Evropa bude potřebovat vlastní výrobní linky. A ty se nepostaví za víkend.

Otázka pro příští měsíce není, jestli Západ dokáže vyrobit drony. Dokáže. Otázka je, jestli dokáže vyrobit dost dronů dost rychle za dost nízkou cenu. Ukrajina na ni odpovídá každý den. Evropa na ni zatím odpovídá kontrakty, které se podepisují roky a plní ještě déle.

Vážení čtenáři,

pokud pro vás moje analýzy mají hodnotu, můžete mi koupit virtuální kafe kliknutím na ikonku [$]. Každá podpora mě upřímně potěší.

Kdo chce, může zvolit i pravidelnou podporu přes můj profil na Forendors. Je to čistě dobrovolné. Ale právě díky vašim příspěvkům můžu trávit hodiny ověřováním zdrojů, čtením ukrajinských a anglických originálů a skládáním analýz, které jinde v češtině příliš nenajdete.

Děkuji za každou podporu i za každé sdílení.