Moje produkční sedmero

Sedmero produkce JdG

Jeden rozhovor mě donutil si to konečně sepsat. Tři zdroje, ze kterých to celé čerpám: vlastní produkční práce, učení od nejlepších v oboru a – ano – knihy.

Disclaimer, který je vlastně ten největší bod celýho sedmera: žádný sedmero není. Hudba je svobodná krajina a to je na ní to nejcennější. Ale rozhodnutí se nedělají ve vakuu a každý den se nezačíná jako tabula rasa. Takže tady jsou mý výchozí body. Jo a zvlášť pro kapely váhající nad tím, jestli producenta oslovit jsem sepsal tohle.

1. Písnička je všechno

Steve Lukather to říká líp než já – a ten sóla umí, takže ho radši poslouchejte: tvoje sólo nikdy nebude lepší než song, ve kterým je.

Pro mě je to základ všeho. Základ toho, jestli do spolupráce vůbec půjdu. Zajímá mě sdělení písně – a pak hlavně to, jak mu nepřekážet. Dobrou písničku poznám klidně z nahrávky na mobil, nedokonale zazpívanou, špatně nasnímanou. Skoro mi přijde, že tak je z ní nejvíc poznat. Fakt.

2. Práce se děje ve zkušebně

Moc rád dělám s kapelami. I těma „po práci legrace" – ty mám možná nejradši. Ano, jsou tam hráčský limitace. Ale limitace je základ kreativity, ne překážka. Jen s tím umět pracovat. Ale teda úplně nejvíc je moci někomu kapelu postavit! Vybrat si lidi je taky krásná cesta.

Před natáčením potřebuju s kapelou strávit několik zkoušek ve zkušebně. Trochu se poznat, pochopit, jak co funguje, probrat aranže, doladit místa, která skřípou. Tak, abychom ve studiu věnovali čas tomu podstatnýmu – a nelovili něco, co jsme mohli ulovit dávno před tím, za zlomek peněz. Peníze, čas a energie. Jeden z mnoha produkčních trojúhleníků.

3. Aranž je základ

Tři věci, které může dobrá aranž odladit. A je toho mnohem víc, to se ví.

Za prvé – písnička udrží pozornost. Někdy stačí málo a sdělení na ní pluje, místo aby se v ní topilo. Méně je víc. Většinou.

Za druhé – dobrá aranž je základ dobrého mixu. Zní vaše muzika jako slitá koule? To není nutně problém mixu. Když všichni pořád hrajete podobný party, nevymíchá to ani Al Schmitt. Nikdo nevymíchá. A zvlášť ne na koncertě v klubu.

Za třetí – nápaditá aranž vám pomůže odlišit se v současný záplavě hudby. A nad tím vším ještě jedno: tempo a tónina jsou nejpřehlíženější parametry, se kterýma se dá na písničce pracovat.

4. Srozumitelný text

Jestli zpíváte česky nebo anglicky – to je jinej problém, ten taky řeším, ale to je na jinej článek. Podstatný je, že drmolení, špatná výslovnost a různé ruchy by neměly bránit sdělení. Žánrově je to samozřejmě odlišný. Srozumitelný artikulovaný rap je někdy docela fuška – a nejednou pomůže jenom změna tempa.

5. Adekvátní nahrávací prostředí

Kdy jít do studia a do jakýho? Kdy točit doma? I tohle jsou otázky, který řeším.

Já dávám přednost studiu. Ale když to dává smysl, půjčím zpěvákovi gear, proškolím ho, najdeme u něj doma nejvhodnější prostor – a taky to jde. Vyzkoušeno. Studio vybírám podle technických parametrů, designu nahrávání, žánru a odhadu, jak si to všechno lidsky sedne. Dobrých studií je v ČR dostatek – to je na téhle scéně jedna z mála věcí, na který si stěžovat nemůžeme. A i když se vám to nemusí na první pohled zdát, většinou nejsou drahá. A ty dražší? Tam je paradox. Často vás práce tam vyjde levněji. Rychleji se nahrává a méně pak může stát i mix.

6. Nula prostoru pro rozhodovací paralýzu

Pokud se ke mně dostane rozdělaný projekt, kterej se zasek – v devadesáti procentech je to rozhodovací paralýza. Produkce je podle mě redukce tý komplexity. Proto nerad odkládám rozhodnutí typu „dořeší se to". Ve většině situací se rozhoduje ve zkušebně. Potom ve studiu. Mix a master jsou pak jenom vyústění celýho toho procesu. Na dlouhý vymíchávání moc nevěřím. Nebo jinak: nepreferuji to. Není fajn, když to zní hezky už od začátku. No je. A jde to.

Některé písně mají jiný průběh zrodu, jasně – tam je potřeba rozhodnutí umět udělat kdykoliv a stát si za ním. Dobrá produkce k tomu musí napomáhat. Takže ano, i delší cesta a vracení se tam a zpět, i to jde. Ale jak pravil klasik “je to past vedle pasti”.

7. Věrnost a energie

Nikdo – a to platí i pro mě – si neužívá dobré písně proto, že tam skvěle zní hi-hat. To není to, čím se vám píseň stane součástí života.

Napříč žánry máme rádi emoce, energii, věrnost. Tomu podřizuju všechno ostatní. Včetně bodů výše. Protože svět nepotřebuje nahrávku, ze který kape, že tahle kapela chce co nejrychleji být slavná – za každou cenu…

Máte demo? Nevíte co s ním, pojďme se potkat.