👀 Proč se employer branding rozpadá, když firma roste
Ahoj,
před půl rokem mi přišla nabídka: moderovat a zároveň garantovat obsahovou část konference o firemním ambasadoringu.
Jsem „yes woman“, takže odpověď byla jasná. Až pak mi začalo docházet, co to vlastně znamená. Vymyslet koncept, sehnat spíkry, celé to poskládat… a pak si stoupnout na pódium ne jako řečník, ale jako někdo, kdo to celé drží pohromadě.
Ráno v den akce nervozita jak blázen. Ne kvůli sobě, ale kvůli tomu, jestli to bude pro lidi fakt přínosné.
Opadlo to ve chvíli, kdy dorazil Petr Skondrojanis. Jeho klid mě hodil do pohody a věděla jsem, že to dobře dopadne. Petře, díky za podporu. 💛
Probrali jsme ambasadoring ze všech možných úhlů, a vycházela z toho jedna silná myšlenka:
👉 Není to o kampaních ani obsahu, je to o každodenní zkušenosti lidí ve firmě, a to se marketingem neokecá.
A úplně nejvíc to vidím ve chvíli, kdy firma začne růst. Řeknu ti, kde na to firmy nejčastěji naráží.
1️⃣ To, co fungovalo v malém, přestává fungovat
V malém týmu si spousta věcí sedne přirozeně. Lidi si informace předávají mezi sebou, onboarding se „nějak“ zvládne a styl vedení se tolik neřeší. Nový člověk má šanci rychle nasát firemní hodnoty a kulturu.
Jakmile ale firma roste, začne být vidět, že každý manažer vede jinak, zkušenost nových lidí se liší a věci, které dřív působily jako flexibilita, začnou působit spíš jako chaos. Společnost, která má najednou stovky zaměstnanců, řídíš pořád jako start-up.
👉 To se pak propisuje i ven – do toho, co lidi říkají a sdílí.
2️⃣ Přirození ambasadoři se postupně vytrácí
Na začátku máš lidi, kteří sdílí sami od sebe. Baví je to a dává jim to smysl.
Jak firma roste, přibývá kontrola, schvalování, procesy a nejistota, co je ještě v pohodě říct. Do postu ambasadora „kecá“ marketingové oddělení a dva nadřízení.
Najednou je kolem komunikace víc přemýšlení než chuti něco sdílet.
👉 A bez téhle přirozenosti ambasadoring dlouhodobě nefunguje.
3️⃣ To, co komunikuješ, se začne rozcházet s realitou
Zvenku všechno vypadá dobře. Kariérní stránka, obsah, komunikace.
Ale uvnitř se řeší vysoké tempo, přetížení klíčových lidí, tlak na změny. Veřejnosti hlásáme, že vedeme kulturu otevřených dveří, ale šéf skáče z meetingu do meetingu a pro jeho kolegy těžké urvat si ho na pár minut, aby s ním něco probrali. A čím víc firma roste, tím víc je ten rozdíl znát.
👉 A v tu chvíli už komunikace nepomůže. Realita si to stejně najde cestu ven.
A právě proto mě teď zajímá, jak o růstu přemýšlí lidi z byznysu. Protože ve chvíli, kdy firma roste, není to HR téma, je to byznysové rozhodnutí.
Co řeší management ve chvíli, kdy chce firmu posunout dál. A jestli do toho počítají i zkušenost lidí, nebo ji řeší až ve chvíli, kdy začne být problém. Bez tohohle se ti employer branding dřív nebo později rozjede jiným směrem než realita.
Proto jdu na Masterclass RŮST ZE VŠECH STRAN. Na minulém ročníku jsem zde vystupovala, ale letos si to jdu užít jako účastník.
👉 Pokud tě tohle téma zajímá taky, můžeš použít slevu 10 % s kódem ODHANKY.
A ještě jedna věc, která s růstem souvisí.
Vyšla nová epizoda HR backstage s Marianou Sládkovou z Footshopu.
A přesně na jejím příběhu je vidět, že značka zaměstnavatele nevzniká v tom, co firma říká, ale v konkrétních situacích – jak se chová k lidem a reaguje na změny. Ve chvíli, kdy řeší návrat do práce po narození dítěte nebo přechod do nové role.
👉 Pokud tě zajímá tahle realita víc do hloubky, tenhle díl stojí za to.
Odpovídá to, co říkáte ven, tomu, co lidi zažívají uvnitř? Napiš mi svoji zkušenost.
Díky, že jsi tu se mnou. 💛
Hanka.