Chceme prostě mír aneb co Evropa dělá s Ukrajinou, a proč Babišova vláda stojí stranou

Úvod

V neděli 27. dubna se Tomio Okamura na svém Facebooku pochválil. Náměstek ministra obrany za SPD Radovan Vích krátce předtím vnitřním negativním stanoviskem zablokoval ministerský dokument, který měl umožnit, aby výnosy ze zmrazených ruských aktiv v EU dál přitekly do české muniční iniciativy. Ta byla v roce 2025 odpovědná za 45 % všech dodávek munice na Ukrajinu a za více než polovinu kritické 155mm munice. Bez tohoto kanálu, podle interního materiálu ministerstva obrany, „rapidně poklesnou dodávky“ a Česko ztratí jeden ze čtyř veřejně doložitelných pilířů své evropské obranné role.

Okamura to ve videu komentoval s úsměvem: „Tak to jsem se opravdu pousmál. Ano, udělali jsme dobře, protože SPD nepodporuje ani muniční iniciativu, ani nechceme posílání zbraní na Ukrajinu. Takže my chceme prostě mír.“

O pár měsíce dříve a o dva tisíce kilometrů na východ, píše ruský z-blogger Rybar: „Češi sbalují pomoc ukrajinské armádě, neboli jak Okamura nahrál Babišovi.“ Téhož dne věc převzal i Solovjevův kanál, citoval Le Monde a uvedl, že „návrat populisty Babiše znamená radikální obrat v české zahraniční politice“. Když propagandistický stroj jmenuje konkrétního českého politika a děkuje mu za výsledek, je to potvrzení, že ta proruskost je cítit až do Ruska.

Vích, Okamura a Babiš nejsou izolované případy. Za pět měsíců nové vlády máme čtyři příklady otevřeného odporu vůči obranné spolupráci s Ukrajinou. Víchovo zablokování zmrazených aktiv v dubnu. Babišovo osobní zamítnutí převodu čtyř bojových letadel L-159, kdy řekl, že „není L-159 a nebude L-159. Tato otázka je uzavřená,“ přestože náčelník generálního štábu Karel Řehka dvakrát doporučil převod jako dar a uvedl, že „bezpečnost Česka neohrozí“.

Okamurův odpor ke zvyšování obranného rozpočtu nad 2 % HDP, přestože Fialova vláda byla zavázána ke 3 % HDP do roku 2030: „Dali jsme prioritu peněz pro české občany, ne zbraním.“

A jako třešnička na pozadí je systémový tlak, kdy v lednu web Militarnyj informoval, že české banky diskriminují výrobce zbraní spolupracujících s Ukrajinou. To vše je velmi nepříjemné na pozorování. Nicméně trochu v jiném smyslu, než by se mohlo zdát.

Skandál se sabotáží muniční iniciativy je viditelný a média ho budou rozebírat ještě týdny. Pod ním je ale strukturální problém, který je mnohem horší. Zatímco se Vích, Babiš a Okamura dělají, že se nás válka moc netýká, Evropa kolem nás přestavuje obranný průmysl. Buduje formáty, které tady ještě před třemi lety neexistovaly. Ukrajina v nich nestojí jako příjemce pomoci, ale jako exportér know-how, jako poskytovatel, jako technologický partner. Polsko, Německo, Dánsko, Norsko, Itálie, Litva, Nizozemsko, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty se pod toto vědomí podepisují bilaterálními smlouvami a miliardovými investičními balíčky.

A Česká republika? V tomto novém formátu obranné architektury nefiguruje. Ne proto, že by ji někdo vylučoval. Ale proto, že její vláda nemá zájem přistoupit. Vláda pro obranu země dělá to nejhorší, co s naší zeměpisnou polohou a a současné bezpečnostní situace dělat může.

Jak se Evropa učí od Ukrajiny

V dubnu podepsala Ukrajina v rychlém sledu sérii bilaterálních smluv, které dohromady vytvářejí formát, kterému Zelenský říká Drone Deal. Funguje na obchodním principu s desetiletým horizontem. Ukrajina exportuje technologii, výrobní licence a bojový know-how, partner na druhé straně dodává peníze, výrobní kapacity a politickou podporu. Ukrajina má jako jediná země v Evropě čtyři roky každodenní zkušenosti s odpalováním a sestřelováním dronů ve válečném tempu a partneři tuto zkušenost u sebe chtějí.

Ukrajina nedávno podepsala dohody se státy Perského zálivu. Volodymyr Zelenský 19. dubna oznámil, že už má desetileté smlouvy se Saúdskou Arábií, Spojenými arabskými emiráty a Katarem, a že o Drone Deal projevilo zájem dalších jedenáct zemí ze stejného regionu plus Kavkaz. Ukrajině v Saúdské Arábii, SAE, Kataru a Kuvajtu nasadila 201 vojenských expertů na obranu před Shahedy, kteří nashromážděné know-how předávají místním ozbrojeným silám.

Zelenský nabízel podobnou smlouvu také Spojeným státům. Mluvil se o objemu 35 až 50 miliard dolarů s rozdělením 50/50, kdy půlka ukrajinské produkce zůstane na ukrajinské frontě, druhá půjde americké armádě. Spojené státy to ale odmítly (vlastně z dost hloupých důvodů, se kterými se můžeme u našich populistů).

Druhá vlna smluv probíhala v dubnu mezi Ukrajinou a evropskými partnery. Vznikla z jednoho konkrétního důvodu. Po incidentu z loňského září, kdy do Polska přiletělo téměř 100 ruských dronů a Polsko z nich srazilo jen 19, Evropě došlo, že potřebuje obranu před masovými nálety dronů a žádný evropský průmysl ji v tomto rozsahu zatím nevyrábí. Ukrajina ano. Vyrábí přes 2000 dronových interceptorů denně, sama jich potřebuje 1000, zbylých 1000 nabízí partnerům, jak uvedl Zelenský.

Cesta následujících týdnů ten posun ukázala v praxi. Itálie, kde se Zelenský 15. dubna setkal s premiérkou Giorgií Meloni a ministrem obrany Guidem Crosettem, dohodli pracovní úroveň pro Drone Deal mezi oběma zeměmi. Bylo to logické, Ukrajina byla loni čtvrtým největší odběratelem italských zbraní.

16. dubna Zelenský nabídl Nizozemsku podobnou dohodu, společně se společnou výrobu zbraní. V Norsku Zelenský v půlce měsíce jednal s premiérem Jonasem Gahrem Størem o společném výzkumu a výrobě dronů. Podobně tomu bylo v Litvě, kde se probíralo rozšíření spolupráce právě ve formátu Drone Deal. V Německu Zelenský a Merz podepsali memorandum o sdílení bojových dat, což je první podobná smlouva na světě a přístup k ukrajinskému systému DELTA pro německou armádu. Kromě toho Německo investuje dodatečné čtyři miliardy na rozvoj mj. dronů a pomoci Ukrajině.

Co tahle architektura znamená v praxi pro evropský obranný průmysl, dobře ukazuje příběh německé firmy Quantum Systems. Před několika lety to byl civilní výrobce zemědělských dronů. Dnes je jedním z hlavních dodavatelů dronů pro Bundeswehr s označením „battle proven“, které jeho produkty dostaly díky nasazení v Ukrajině, je hlavním důvodem, proč si je objednávají i další armády.

Defense Express k tomu otevřeně píše, že „spolupráce s ukrajinskými ozbrojenými silami hraje v rozvoji firmy klíčovou roli“. Vztah už dávno nestojí na nákupu hotových produktů. Stojí na společném vývoji, kdy ukrajinské zkušenosti formují konečnou podobu německé techniky.

A jde to velmi rychle. Zelenský řekl, že formát Drone Deal bude obsahovat „minimálně 10 různých smluv“ o exportu ukrajinských zbraní. Včera oznámil, že Drone Deals už pracují v několika zemích a nabídka je na stole americkým partnerům. Mezitím Rustem Umerov vyjednává bezpečnostní parametry s Indií a Bahrajnem.

Z hlediska české veřejné debaty je tahle vlna téměř neviditelná. České vládní představitelé o Drone Deals veřejně nemluví, protože téma pomoci Ukrajině je pro vládu informační tabu. Nechce s tím být spojovaná, aby se nenahněvala voliče, které sama proti Ukrajině poštvala. Česko to prostě veřejně ignoruje.

A přitom právě země s tradicí obranného průmyslu, jako je Česko, by v takovém formátu mohly získat nejvíce.

Dánský model

Drone Deals fungují jako exportní kanál ukrajinské technologie ven. Dánský model jde opačným směrem. Zahraniční peníze proudí dovnitř Ukrajiny, financují ukrajinské zbrojní podniky, které pak vyrobenou techniku dodávají buďto ukrajinské armádě, nebo přímo donorům. Peníze míří na výrobu, ne na nákup hotových zbraní z evropských skladů. Vznikl v roce 2024 jako poměrně technický bilaterální experiment mezi Kyjevem a Kodaní. Dnes je páteří jedné z nejrychleji rostoucích evropských obranných koalic.

Mechanismus funguje následovně. Ukrajinské ministerstvo obrany sestavuje seznam projektů a výrobců, kteří potřebují kapitál na rozšíření výroby. Donor (Dánsko, Norsko, Švédsko, Island, Finsko, Nizozemsko, případně další) vybere projekt, převede peníze přímo ukrajinskému výrobci a část vyrobené produkce, často všechna, jde na frontu pro ukrajinskou armádu.

Donor v praxi platí ukrajinský průmysl, aby vyráběl pro vlastní obranu, a tím zároveň získává partnerství s firmou, která už roky vyrábí pro válku. Pro evropského donora je to levnější než nákup hotových západních systémů. Pro ukrajinské výrobce to znamená růst, který by jinak trval roky.

Čísla rostou velmi rychle. Za rok 2024 dodal dánský model ukrajinské armádě zbraně za necelých 538 milionů eur. Financování přitom přišlo od Dánska (125 milionů eur), Švédska (20 milionů), Islandu, Norska a Kanady. K 7. únoru 2025 byla kumulativní investice 597 milionů eur, přičemž Dánsko z toho přispělo 175 miliony. Pro rok 2025 oznámilo Dánsko další 1,5 miliardy eur a podepsalo s Ukrajinou Memorandum o záměru rozšířit spolupráci.

Mezitím se k modelu připojovali další hráči. Finsko se stalo součástí na Mnichovské bezpečnostní konferenci v únoru 2025. Lucembursko navázalo spolupráci v rámci IT koalice na konci března 2025. Soukromý sektor sleduje veřejnou cestu. Investiční skupina Mits Capital v září 2025 spustila platformu MITS Industries, dánsko-ukrajinskou společnost pro vývoj dronů a anti-dronových systémů. Wall Street Journal celou architekturu shrnul jednoduchou větou: „Evropa platí Kyjev, aby si vyráběl zbraně sám.“

Strategické důsledky jdou hluboko. K 1. listopadu 2025 ukrajinské ministerstvo obrany evidovalo 20 nových smluv podle dánského modelu uzavřených během tří měsíců, a to s obrannými ministerstvy partnerských zemí i přímo s firmami, které zbraně vyrábí. Cílem ukrajinské vládní strategie do roku 2026 je, aby nejméně 50 % výzbroje pro ukrajinskou armádu pocházelo z domácí produkce. Bez dánského modelu, který výrobu škáluje rychleji, než by ji ukrajinský státní rozpočet zvládl sám, by tento cíl nebyl realistický.

Vedle dánského modelu pracuje od léta 2025 mechanismus PURL (Prioritized Ukraine Requirements List), evropské pojmenování pro nákup amerických systémů přes spojenecké financování. Nizozemsko, Německo, Kanada, Švédsko, Dánsko a Norsko dotovaly první vlnu PURL v objemu přes 2 miliardy dolarů. Slovinsko, Litva a Finsko se přidaly v průběhu jara. Nizozemsko samostatně zaplatilo první 578milionový balíček, Dánsko se Švédskem a Norskem druhý balíček za 495 milionů. Generální tajemník NATO Mark Rutte v březnu 2026 řekl, že více než polovina členů Aliance se k programu zavázala.

Pak je tu evropský balíček 90 miliard eur na obranu Ukrajiny, který Rada schválila minulý týden. Plus dalších 60 miliard eur ve formě vojenské pomoci NATO. Dohromady přes 150 miliard eur.

Co všechny tyto kanály spojuje, je sdílený strategický předpoklad. Evropa už nestaví obranu Ukrajiny jako charitu, staví ji jako investici do vlastního obranného průmyslu. Když dánská vláda dá 175 milionů eur ukrajinskému výrobci dronů, kupuje si tím i přístup k evropským dceřinkám, společným výrobním podnikům a know-how, které se vrátí na dánskou půdu během několika let. Když nizozemský premiér 16. dubna v Amsterdamu podepisuje s Ukrajinou rámec speciální bezpečnostní dohody, kupuje si přístup k systému, který sestřelí drony Shahed se zlomkem ceny.

Česká republika v žádném z těchto formátů nefiguruje. Žádný kontrakt podle dánského modelu mezi českým ministerstvem obrany a ukrajinským výrobcem nebyl podepsán. Žádný veřejný závazek do PURL. Žádný formát ukrajinsko-českého rozvoje obranného průmyslu neexistuje. Z koalice NATO, kdy je polovina členů zapojených do PURL, je Česko mimo, přestože je výrobcem těžké munice 155mm a má (nebo alespoň dříve mělo) zavedený vztah s ukrajinskou stranou skrz muniční iniciativu.

A to je pozice, kterou si vláda Andreje Babiše explicitně vybrala.

Společná výroba

Třetí formát, který Evropa s Ukrajinou buduje, je nejhmatatelnější. Společné výrobní podniky na evropském území, kde se vyrábí podle ukrajinských licencí nebo ve spolupráci s ukrajinskými inženýry. Logika je jednoduchá. Drone deals exportují technologii, dánský model financuje ukrajinskou výrobu, joint ventures přesouvají kus této produkce přímo do Německa, Nizozemska, Británie nebo Polska. Pro evropský průmysl to znamená přístup k rychlosti, jakou ukrajinští výrobci stihli vyvinout pod tlakem fronty. Pro Ukrajinu to znamená výrobní kapacitu mimo dosah ruských raket a stabilní příjem v eurech.

Nejviditelnější aktér je Rheinmetall. Německý koncern oznámil založení společného podniku Rheinmetall Destinus Strike Systems s nizozemskou firmou Destinus, která vyrábí pro Ukrajinu raketu RUTA. Cílem je „několikanásobné navýšení výroby řízených střel a raket pro raketomety“. Krátce předtím Rheinmetall spustil další JV, Rheinmetall Kraken GmbH s britskou Kraken Technology Group, aby začal sériově vyrábět námořní bezpilotní plavidlo Kraken K3 Scout v loděnici Blohm+Voss v Hamburku. K3 Scout má délku 8,4 metru, nese až 600 kg užitečného nákladu a dosahuje rychlosti 100 km/h. Návrh konstrukce vychází ze zkušeností s ukrajinskými námořními drony, které během roku 2024 a 2025 vytlačily ruskou Černomořskou flotilu z její základny v Sevastopolu.

Další německý hráč následoval. Quantum Systems se po úspěchu spolupráce s Ukrajinou rozhodl vstoupit do JV s nizozemským Destinem. Jak poznamenal ruský z-blogger Fedorov: „Po Rheinmetallu uzavřela podobnou dohodu i další německá firma (Quantum Systems).“ Tempo, s jakým se evropský průmysl restrukturalizuje kolem ukrajinského know-how, dlouho podceňované hodnocení teď dohání skutečnost.

Pak je tu specifický americko-německo-ukrajinský případ. Auterion Airlogix Joint Venture GmbH, registrovaná v Německu, oznámila, že vyrobí „tisíce těžkých dronů s umělou inteligencí“. Dodávky půjdou ukrajinské armádě, financování zajišťuje německá vláda. Půjde o drony Anubis a Seth-X. Konstrukce se řídí ukrajinskými parametry, kapitál je německý, obchodní řízení americké. Třístranný projekt na výrobu zbraní pro Ukrajinu na evropské půdě se před třemi lety pokládal za nemožný. Dnes je rutinou.

Ukrajinští výrobci jdou opačnou cestou. Nezůstávají doma a nečekají, až jim partneři vybudují evropské pobočky. Aktivně vstupují na evropský trh. Fire Point, výrobce raket Flamingo s dosahem přes 3000 km, prezentoval makety nových balistických raket FP-7 a FP-9 na Pre Ukraine Recovery Conference v polském Řešově. Tedy přímo na území NATO. Fire Point je společnost, která za necelý rok od veřejného odhalení Flamingu v létě 2025 vyrostla v jednoho z hlavních ukrajinských výrobců zbraní dlouhého dosahu. Jejím cílem je dnes zasáhnout například Moskvu. Že prezentaci pořádá v Polsku, ne v Kyjevě, je signál o evropské expanzi.

Můžeme si ukázat další příklad jak rychlý je vlastně vývoj. U&C UAS je česká firma, kterou založili spoluvlastníci ukrajinské společnosti DeViRo, která je sama jedním z největších ukrajinských výrobců dronů. V únoru 2026 podepsala kontrakt s indickou aerokosmickou firmou na dodávku bezpilotních systémů s následným transferem technologie a společnou výrobou. Tedy česko-ukrajinská firma se sídlem v České republice exportuje ukrajinské know-how do Indie, financuje vlastní expanzi, a celou věc realizuje mimo jakýkoli rámec české vlády.

To je důležité si zapamatovat. Některé části české obranné architektury fungují. Funguje průmysl, funguje export, funguje transfer technologií (pokud mu stát nehází klacky pod nohy například restriktivním přístupem k exportním licencím). Co nefunguje, je stát, který by tuto dynamiku mohl zachytit, podpořit a přetavit do strategické pozice. K tomu se dostaneme v poslední kapitole.

A Česko? V zásadě stojí stranou

Sabotážní akty z úvodu nejsou ojedinělé incidenty, ale konzistentní vzorec. Mezi nimi se odehrály i další rozhodnutí stejného typu. V lednu vláda odmítla převést na Ukrajinu čtyři letadla L-159, přestože je Generální štáb dvakrát doporučil k převodu jako dar a náčelník GŠ Řehka uvedl, že převod „bezpečnost Česka neohrozí".

Pár dní na to Tomio Okamura oznámil, že vláda nezvýší obranné výdaje nad 2 % HDP, přestože předchozí kabinet byl zavázán ke 3 % HDP do roku 2030. K tomu na infrastrukturní úrovni běží systémový tlak na zbrojní firmy. Bývalá ministryně obrany Jana Černochová veřejně kritizovala banky za to, že „kladou klacky pod nohy" českým zbrojním exportérům. Investigativní reportáže ukázaly opakované zavírání účtů a odmítání úvěrů firmám, které dodávají na Ukrajinu.

Spojuje to jeden rys. Žádná veřejná koncepce alternativní obranné politiky neexistuje. Co existuje, je odmítavá nečinnost. Žádný český ministr za Babišovy vlády neuvedl Drone Deal jako možný formát české obranné spolupráce s Ukrajinou. Žádný kontrakt podle dánského modelu nebyl podepsán. Žádný závazek do PURL nebyl učiněn.

Český obranný průmysl mezitím dělá pravý opak.

Klíčový hráč je Czechoslovak Group. Vlajková loď českého obranného průmyslu uzavřela v říjnu 2024 v Kyjevě s ukrajinskou společností Ukrainian Armor licenční dohodu na výrobu 155mm a 105mm dělostřeleckých granátů na ukrajinské půdě. Pro začátek 100 000 kusů 155mm a 50 000 kusů 105mm ročně, s plánem mnohonásobného rozšíření. Transfer technologie byl podle ukrajinských zdrojů dokončen v únoru 2026.

Loni v říjnu 2025 CSG oznámila založení AviaNera Technologies, nového výrobce dronů založeného na ukrajinské expertíze. Excalibur Army, dceřinka CSG, modernizuje T-72, Dana, salvové raketomety a bojová vozidla.

Colt CZ Group podepsala v červenci 2024 s Ukroboronpromem smlouvu na převod technologie pro výrobu pušek CZ BREN 2 (značka „Sič“) na ukrajinské půdě. Sellier & Bellot podepsal kontrakty na dodávku kompletních výrobních linek pro malorážové střelivo standardu NATO. Tedy další dva sloupy českého průmyslu přesouvají své vlajkové výrobní procesy přímo na ukrajinskou půdu.

STV Group v Poličce zvyšuje kapacitu na 100 000 dělostřeleckých granátů 155mm ročně od roku 2026, s investičním plánem 5 miliard korun. Tatra Trucks vyjednával dodávky tisíců taktických nákladních vozidel pro ukrajinskou armádu.

Vedle těchto velkých skupin roste rychle dronová ekosféra s ukrajinskou stopou. UAC Kolín, česká firma s 80 % ukrajinských zaměstnanců, vyráběla v České republice průzkumné drony Leleka-LR a útočné Bulava výhradně pro ukrajinskou, podle technologie a designu převedeného z ukrajinské společnosti DeViRo. Plná výroba běží od dubna 2024.

Pavetra Aerospace v březnu podepsala MoU s ukrajinskou Ukrainskou Bavovnou na společný vývoj a výrobu útočného dronu Šuhaj a tryskového interceptoru přímo v ČR. Air Team v listopadu 2025 uzavřel s Ukroboronpromem dohodu na společný vývoj interceptorů. LPP Holding dodává Ukrajině drony MTS, které pracují bez GPS a bez rádiového signálu, s cílem vyrábět 20 kusů denně. Souběžně vyvíjí interceptor JWI-4000 proti Šáhidům. Primoco UAV SE oznámila výstavbu nového výrobního závodu v Písku za 750 milionů korun pro 300 dronů ročně.

Nejméně deset českých firem různé velikosti má aktivní bilaterální průmyslový vztah s Ukrajinou, ať už ve formě licencovaného přesunu technologie, společné výroby, výroby pro ukrajinskou armádu na české půdě, nebo joint venture se zahraničními partnery (CSG s tureckou Aselsan, CSG s německou Walsroder a řeckou TNT). České exporty do Ukrajiny v roce 2022 přesáhly 40 miliard korun.

Proč toho vláda nevyužívá a nesnaží se o hlubší vztah s Ukrajinou, jako to dělají naši spojenci? Žádná veřejná pobídka, žádná diplomatická koordinace, žádný politický signál do Bruselu nebo Washingtonu, že Česko se chce zařadit do evropské obranné architektury kolem Ukrajiny.

Důsledkem tak bude, že Česko bude ze svého obranně-průmyslového kapitálu těžit mnohem méně, než by mohlo. Nemluvě o tom, že stát prostě nebude zachytávat nejnovější trendy dostatečně rychle (pokud vůbec) a bude spoléhat na zastaralý přístup formou veřejným zakázek na zboží, které bude za několik měsíců obsolentní.

Závěr

Obranná architektura, kterou Evropa od roku 2024 buduje kolem Ukrajiny, není neuchopitelným projektem. Je to systém kontraktů, výrobních kapacit, technologických transferů a desetiletých závazků v objemu desítek miliard eur. Ukrajina v něm vystupuje jako rovný partner, často jako exportér vyhraněné technologie, kterou Evropa nemá. Polsko, Německo, Dánsko, Norsko, Itálie, Litva, Nizozemsko a další k ní přistoupily nejen z politických důvodů, ale především z průmyslových. Ukrajinské bojové know-how zachycené do národních obranných průmyslů znamená pro tyto země rok 2030 strategicky úplně jiný, než kdyby v něm stály bez Ukrajiny.

Jenže český stát se za touto dynamikou systematicky nestaví. Babišova vláda schválila stagnující obranný rozpočet, který nebude plnit ani dvě procenta HDP. Budeme dávat o desítky miliard méně korun, než se předpokládalo, a to bez jakékoli koncepce nebo vize. A vzhledem k této absenci vize se nedá předpokládat, že v dalších letech dojde k nějakému zásadnímu navýšení rozpočtu.

“Sranda” je, že na výzkum, vývoj a inovace v obraně jde pouze 457,7 milionů korun, tedy 0,29 % celkové kapitoly. V okamžiku, kdy Ukrajina vyrábí 7 milionů dronů ročně, kdy Evropa kolem dronové technologie přestavuje obranný průmysl, a kdy Quantum Systems v Německu nebo Pavetra v Česku staví své obchodní modely na ukrajinském know-how, alokuje vláda na vlastní obranný výzkum částku, kterou jeden středně velký zbrojní kontrakt utratí za měsíc.

Pasivita kombinovaná se sabotáží. Vichova obstrukce muniční iniciativy, Babišovo odmítnutí L-159, Okamurovo zamítnutí 2,2 % HDP, bankovní trable (které nedávám za zle stávající vládě, ale jako multiplikátor kupících se problémů) vůči vlastním zbrojním firmám. K tomu strukturální podfinancování obrany, podfinancování obranného výzkumu, a chybějící státní rámec pro evropskou obrannou spolupráci, kterou český průmysl provozuje na vlastní pěst.

Když Tomio Okamura na Facebooku píše „chceme prostě mír,“ je to nic neznamenající výkřik.. I Ukrajinci chtějí mír, i ostatní evropské vláda. Ale mír nemůžeme zajistit tak, že ho budeme chtít, musíme pro něj něco dělat, ne koukat do stropu a přát si to.

Nám tu však leží konkrétní účet. Česko ze svého obranně-průmyslového a donedávna ještě zahraničně-politického kapitálu dnes těží méně, než by mohlo. Z evropské obranné architektury, která se buduje na dvacet let dopředu, vypadáváme. A když příští evropská vláda v roce 2029 nahradí tuto, nebude začínat z neutrální pozice. Bude začínat z pozice, kterou jí Babiš, Okamura a další nadělili. To není jen ztráta čtyř let. To je ztráta startovní pozice ve formátu, který v roce 2029 už bude rozjetý. Bohužel.

Vážení čtenáři,

pokud pro vás moje analýzy mají hodnotu, můžete mi koupit virtuální kafe kliknutím na ikonku [$]. Každá podpora mě upřímně potěší.

Kdo chce, může zvolit i pravidelnou podporu přes můj profil na Forendors. Je to čistě dobrovolné. Ale právě díky vašim příspěvkům můžu trávit hodiny ověřováním zdrojů, čtením ukrajinských a anglických originálů a skládáním analýz, které jinde v češtině příliš nenajdete.

Děkuji za každou podporu i za každé sdílení.