Jak Rusku docházejí lidi

Pět měsíců v řadě tedy ruské ztráty převyšují měsíční nábor. Poprvé za celou dobu velké války. A protože tahle čísla počítají pouze ztráty způsobené drony, ne ztráty od artilerie, pěchotních střetů nebo dezerce, je skutečný deficit zřejmě ještě větší.

Po tu dobu, co válka probíhá, se sem tam objevují narativy, Rusům dochází vojáci. Pokaždé dost předčasně. Jednoduchá pravda zatím je, že Rusko vojáky pořád má. Sahá do periferních regionů, do vězení, do zahraničí, do demografie. Co se ale v posledních pěti měsících strukturálně mění je to, jestli dokáže povolat dost vojáků a dost rychle. A to jsou dvě úplně jiné otázky. A jedna z nich má dnes poprvé jinou odpověď než ve všech předchozích letech této války.

V článku se podíváme na tři roviny tohoto obratu. Kolik dnes Rusko platí za jeden podpis kontraktu a co to dělá s regionálními rozpočty. Kdo dnes za tyhle peníze podepisuje, když průměrný Rus s vysokou do války jít nechce. A jaká frontová taktika z toho vyplývá, když koncentrace 106 000 ruských vojáků na Pokrovsku nedokáže posunout linii rychleji než o pár stovek metrů týdně.

Vzniká tak obraz ruského náborového modelu, který z ruského rozpočtu vysává obrovské peníze. Kreml příliš možnosti, jak provést nápravu nemá. A i tyto limitované možnosti pro něj nejsou ani trochu příjemné.