Může se Bělorusko zapojit do války?

Z Běloruska to mají ruské Geraně na severní Ukrajinu co by kamenem dohodil. A přesto se běloruské obloze spíše vyhýbají.

Když Rusko 13. května poslalo na Ukrajinu jeden z největších rojů dronů celé války, šly Shahedy podél běloruské hranice jeden za druhým a ve velkém počtu, aby přetížily ukrajinskou protivzdušnou obranu a co nejvíc strojů prorazilo na západ země. Z hlediska čísel šlo o jeden masivní úder mezi mnoha. Pozornost si však zaslouží jejich dráha letu.

Stovky dronů mohly Bělorusko na krátkém úseku přeletět. Zkrátily by si trasu, ušetřily palivo a zjednodušily letový plán. Místo toho hranici obkroužily, vybraly na sebe delší let i vyšší riziko sestřelení, jen aby se běloruskému vzdušnému prostoru vyhnuly. Poradce ministra obrany Serhij Beskrestnov, z toho vyvozuje prostý závěr, že Minsk nechce Rusku svůj vzdušný prostor poskytnout ani na těch pár kilometrů.

Bělorusko je přitom nejbližším spojencem Moskvy. Jeho území posloužilo v roce 2022 jako odrazový můstek útoku na Kyjev a, jak ještě uvidíme, i dnes z něj do války odchází docela konkrétní pomoc. A přesto ruské velení své drony raději vede oklikou, než aby si vyžádalo kus běloruské oblohy.

Právě v té oklice se skrývá celá povaha Lukašenkova zapojení do téhle války. Bělorusko v ní svou roli hraje, ovšem přesně do té míry, jaká vyhovuje samotnému diktátorovi. Část pomoci Rusku poskytuje, část mu zarputile odpírá. A hranice mezi tím prvním a druhým vypovídá o téhle válce i o tom, co od Minsku čekat dál.

Využití běloruského území

Zatímco svůj vzdušný prostor Lukašenko Rusku spíše odpírá (ne vždy a ne úplně, nutno podotknout), běloruská zem v té válce odvádí docela konkrétní práci. Nejnázornějším případem jsou pozemní body, které naváděly ruské Shahedy na ukrajinská města.

Roje Shahedů létají v takzvané mesh síti, kde každý dron slouží jako přijímač i zesilovač signálu pro ostatní, takže sestřelení několika strojů spojení nepřeruší. Aby ale celý řetězec fungoval, potřebuje pozemní „kotevní" body, z nichž se řídicí kanál přes internet vrací k ruským operátorům, obvykle výkonné antény na sedmdesát až devadesát metrů vysokých stožárech poblíž hranice.

Několik takových bodů běželo z běloruského území, jeden dosáhl signálem až na Kyjev a využívaly ho průzkumné drony nad městem, další obsluhoval údery na západní Ukrajinu. Že Bělorusko nechalo na střechách běžných domů u hranice instalovat zařízení k navádění Shahedů, veřejně připustil už v prosinci Volodymyr Zelenský, když k tomu oznámil sankce mířené přímo na Lukašenka. Na konci února Ukrajina tuhle síť zlikvidovala.

Ministr obrany Mychajlo Fedorov potvrdil zničení severní mesh sítě, což podle něj zlepšilo obranu Kyjeva i centrální části Ukrajiny. V tomto případě šlo o síť na severu, nikoli o celou ruskou mesh architekturu, takže jiné regionální uzly mohou dál fungovat.

Příhraniční body se od té doby neobnovily, příběh ovšem ještě není uzavřený. Při kombinovaném útoku 13. května Flash znovu zachytil práci rádiových modemů nad ukrajinským územím poblíž běloruské hranice a z průběhu útoku usuzuje na nový řídicí bod, tentokrát hluboko uvnitř Běloruska. Zdůrazňuje, že jde o ojedinělé případy a o jeho odhad, ne o potvrzený fakt, a že situaci se nyní drží pod kontrolou. Beru to proto jako jeho expertní stanovisko, které ale nebude daleko od pravdy.

Stožáry navíc nejsou jediná role běloruské půdy. Partyzánský monitoring železnic (na telegramu mají profil @belzhd_live) dlouhodobě dokumentuje vojenské přepravy mezi Běloruskem a Ruskem. Vývoz podvozků MZKT, toky munice, předávání techniky ze skladů běloruského ministerstva obrany ruským silám, odesílání běloruských protiletadlových systémů na opravu a přesuny vojsk oběma směry kvůli cvičením. Tentýž zdroj sleduje i změny infrastruktury kolem letiště Kričev, které úřady spojují s možným rozmístěním raketového systému Orešnik.

Běloruské území je tedy ve válce přítomné hmatatelně, jako platforma pro údery na Kyjev a jako průmyslově-logistické zázemí Ruska. Toto je řekněme, logisticko-podpůrná stránka věci. Otázkou je, jestli se Lukašenko může zapojit jinak.

Může se vůbec zapojit?

Otázka „zapojí se Bělorusko" má dvě poloviny, jestli chce a jestli vůbec může. Odpověď na to druhé leží v tom, čím Bělorusko poslední čtyři roky pro ruskou válku je. Je jejím velkým skladem. A ten samý fakt, který z Minsku dělá pro Moskvu spojence, zároveň roky vyprazdňoval jeho vlastní armádu.

Začněme municí. Komunita běloruských železničářů spolu s projektem Belaruski Hajun na základě interních železničních dat doložila, že jen mezi lednem 2022 a lednem 2023 odešlo z běloruských arzenálů do Ruska a na okupovaná území zhruba 131 582 tun munice s rozptylem kolem deseti procent, v průměru přes deset tisíc tun měsíčně. Po lednu 2023 už kompletní řady chybí a železničáři odhadují tempo pět až deset tisíc tun měsíčně.

U techniky je výmluvný posun v čase. Na podzim 2022 šlo o rozkonzervovanou výzbroj ze skladů, nejméně 94 tanků T-72A vytažených z 969. tankové záložní základny v Urečči a dvě desítky BVP BMP-2 odtamtéž. Vůči celkovým zásobám, kde běloruská armáda drží kolem pěti set sedmdesáti aktivních tanků, to bylo zhruba 16 %. Loni začaly soupravy s technikou putovat také z aktivních útvarů, například vlak z Barysavu organizovaný 814. centrem technického zabezpečení mířící do ruské 1311. tankové záložní základny a druhý z Polacku, svázaný se 377. protiletadlovým plukem běloruských vzdušných sil. Lukašenko sahal do aktivních jednotek, které kanalizoval ve prospěch ruské armády.

Ukrajinská strana nakonec mluvila o tom, že Lukašenko měl v plánu předat kolem 170 tanků okolo 200 obrněnců, což by zhruba třetina běloruských zásob.

Důležitější než tanky však byly komponenty do všechny možné ruské techniky. Společné vyšetřování Belarusian Investigative Center a OCCRP z celních dat ukázala, že padesát osm běloruských firem zásobovalo jednačtyřicet ruských zbrojovek materiálem za nejméně 1,2 miliardy dolarů od února 2022 do srpna 2025, přičemž objem se do roku 2024 zhruba zdvojnásobil. Největší dodavatel, optoelektronický Peleng, poslal zaměřovače a systémy řízení palby za zhruba 875 milionů, mimo jiné výrobci tanků Uralvagonzavod.

Minský závod kolových tahačů dodal přes devadesát těžkých podvozků pro raketomety a balistické komplexy, holding Integral stovky tisíc až miliony mikročipů, které SBU našla v ruských střelách. Závislost ruského zbrojního průmyslu na běloruské optice odhaduje HUR až na pětaosmdesát procent a na těžkých podvozcích až na devadesát.

K dodávkám se přidává opravárenství. Podle ukrajinské rozvědky 558. závod v Baranavičích opravoval ruské stíhačky MiG-29 a běloruská kapacita servisuje i ruské systémy PVO a obrněnce. Bělorusko se stalo zadní průmyslově-logistickou základnou ruské války. Cena za tuto roli je nicméně vysoká.

Vlastní zásoby se ztenčily natolik, že v září 2025 už Rusko vozí munici opačným směrem, do běloruských arzenálů. Bělorusko ve větším objemu nevyrábí nové tanky ani bojová vozidla, jeho síla leží v podvozcích, optice a čipech pro ruské zakázky, zatímco hotové systémy od protivzdušné obrany po modernizaci tanků dostává z Ruska. Závislost je zabudovaná přímo do struktury jeho obranyschopnosti.

Pak je tu samotná armáda. Zhruba pětačtyřicet tisíc aktivních vojáků, čtyři poddimenzované mechanizované brigády a několik výsadkových a speciálních jednotek. Roste i mobilizační aktivita.

Běloruské ministerstvo obrany pravidelně svolává záložníky na komplexní prověrky bojové připravenosti a slaďuje z nich jednotky na polygonech, zatímco nezávislé Zerkalo souběžně dokumentuje, že zahájené kurzy mobilizační připravenosti míří na teritoriální obranu a „lidové milice" a že stát zpřísnil vojenskou evidenci, když navázal výměnu pasu na potvrzení z vojenské správy.

To vše nicméně představuje spíše sezónní cyklus s vrcholy na přelomu zimy a jara, přičemž letošní únor a březen jsou objemově prakticky stejné jako tytéž měsíce loni. Jinými slovy, není tu žádný výrazný výkyv, který by ukazoval připravenost jít do války. Podobné je to i s rozpočtem, který neukazuje na přípravu armády na nějaké útočné operace.

Nad materiální realitou navíc visí politická brzda. ISW dlouhodobě hodnotí pravděpodobnost přímého běloruského vstupu jako nízkou. Lukašenko potřebuje loajální jednotky doma kvůli vnitřní represi a otevřené bojové ztráty by oslabily režim, který stojí hlavně na síle.

Sečteno a podtrženo, i kdyby se Lukašenko zapojit chtěl, čtyři roky zbrojil Rusko na vlastní účet a prostředky k vlastní dlouhé a intenzivní válce z velké části rozdal. Odpověď na to, jestli může proto pro Rusko a vlastně i Lukašenkův režim více než slabě. Hrozba z Běloruska zůstává tím, čím je, tedy ruským týlem a údernou platformou, na kterou ovšem běloruská pěchota sama nenavazuje, protože na to nemá sílu ani prostředky.

Chce se vůbec zapojit?

Kapacita je tedy slabý. Druhou polovinou otázky je proto také vůle. Chce se Lukašenko viditelně a atributovatelně zapojit, když zrovna může volit? Tady se ukazuje roky trvající vzorec, který drží celou jeho politiku pohromadě. Bělorusku Rusku území půjčuje, viditelný závazek ale stále odmítá.

Nejvíc napoví samotné chování dronů, o kterém jsem psal výše. Při kombinovaném útoku 13. května Shahedy obkroužily Bělorusko po okraji jeho vzdušného prostoru, aniž by ho přeletěly. Ukrajina to čte tak, že Minsk odmítl Rusku půjčit i jen pár kilometrů svého vzduchu, protože přelet je jasně připásatelný akt agrese. Půjčování území pro logistiku se dá zapírat, útok z běloruského území by byl jasný a nepopíratelný. A tohle je tak nějak odpověď na otázku, jestli vůle existuje. Pojďme nicméně ještě trochu dále a na pár řádcích vysvětlíme, proč tomu tak je.

Lukašenko v rétorice drží stejnou linii už několik let. Během společných rusko-běloruských jaderných cvičení minulý týden prohlásil, že Bělorusko vstoupí do války v jediném případě, totiž když bude samo napadeno, a odmítl, že by se nechal do konfliktu vtáhnout. Ten práh je nastavený tak vysoko a tak defenzivně, že ho v praxi nemusí nikdy překročit, protože Ukrajina nemá důvod ani kapacitu Bělorusko napadnout. Je to závazek, který znamená nečinnost.

K tomu si nasazuje masku mírotvůrce. Při týchž cvičeních nabídl Zelenskému schůzku kdekoli a sám sebe líčí jako rozumného souseda, kterého Evropa nesnáší kvůli jeho sbližování s Washingtonem, což je samo o sobě poměrně bizarní. Americká karta, kterou v posledních měsících Trumpova administrativa dává běloruskému diktátorovi, má ale reálný obsah, protože jednání s Washingtonem nedávno přinesly úlevy ze sankcí výměnou za propouštění politických vězňů. To vytváří i jakousi páku i mimo Moskvu. Běloruská státní média tento obraz náležitě živí.

Důvod Lukašenkovi zdrženlivosti ale pramení z domácí nálady. Válka je doma od samotného počátku hluboce nepopulární. Vyslání běloruských vojáků na Ukrajinu odmítá napříč lety 2022 až 2025 osmdesát až devadesát procent lidí, a to i velká část stoupenců režimu. Nejde přitom o proukrajinskou náladu, většina Bělorusů má k Rusku stále vřelý vztah, lidé jen nechtějí umírat v Putinově válce a preferenci mírového urovnání drží konstantně doteď..

Lukašenkova jediná skutečná červená linie je proto vlastní přežití. Armádu vyprázdněnou ve prospěch Ruska by musel poslat do války, kterou jeho lidé a vlastně i jeho vojáci odmítají, a riskoval by erozi loajality silových složek, na nichž jeho moc stojí.

Proto dává zemi, týl a základy, zatímco vzdušný prostor, vojska i deklarovanou účast si nechává, a navrch hraje “prostředníka”, kterou ale samozřejmě Kyjev “nežere”. Jaderná cvičení a umístění Orešniku ho přitom k Moskvě poutají čím dál pevněji a prostor pro samostatný manévr se mu zužuje. Dokud ale volit může, volí kalibraci, protože poslat Bělorusy umírat je, řekl bych, jedna z mála, která by ho mohla položit.

Jak to čte Kyjev

Kyjev Lukašenkovu hru čte přesně a mírotvorná póza ho nedojímá. Pro Ukrajinu je Lukašenko spoluviník agrese, se kterým se nejedná, a podle toho s ním zachází.

Když Lukašenko nabídl schůzku, Kyjev ji smetl ze stolu. Ministr zahraničí Sybiha označil gesto za „velmi podivné" a dodal, že Ukrajina má s kým o Bělorusku mluvit i bez něj. Lukašenko zůstává pro Kyjev spoluviníkem zločinu agrese, jehož potrestání dál požaduje, nikoli partnerem u stolu.

Tím, s kým Kyjev mluvit chce, je zřejmě opozice. Den po masivním ruském náletu, který v noci na neděli května zabil v Kyjevě několik lidí a přes sto zranil, dorazila do města poprvé oficiálně Svjatlana Cichanouská, na Zelenského pozvání a s celou delegací přechodného kabinetu.

Úder označila za teror, který podle ní drží při životě Lukašenkův režim, návštěvu začala u hrobu Bělorusky padlé v ukrajinských řadách a otevřela v Kyjevě misi běloruských demokratických sil. Symbolika je jasná. Kyjev vsadil na to, že Lukašenko u moci nezůstane a bude potřeba jednat s někým, kdo bude mít v Bělorusku legitimitu.

Navzdory tomu, že to momentálně nevypadá, že by se Bělorusko mohlo zapojit do války (ani, že by Rusko přesouvalo nějaké výrazné síly pro útok) Generální štáb ohlásil posílení opatření na severním směru, vojenská rozvědka dlouhodobě varuje před ruským „vtahováním" Běloruska do války a Zelenský mluví o schopnosti jednat preventivně. Co to znamená v praxi, ukázala únorová likvidace mesh sítě.

Lukašenko je tak pro Ukrajinu Putinova loutka, která sice půjčuje půdu, ale sama bojovat nepůjde, protože nemůže, a Kyjev toho využívá z obou stran. Diplomaticky ho izoluje a legitimitu přesouvá na opozici, vojensky bije do jeho území jako do pouhého ruského nástroje. S loutkou se nevyjednává. Loutku se vyplatí obejít.

Závěr

Jakkoli se tedy rétorika v posledních dnech a týdnech vyostřuje, z veřejně dostupných zdrojů není moc věcí, které by naznačovaly, že je Lukašenko připraven zapojit se do války. Brání mu v tom jak neochota samotných Bělorusům, tak i nedostatečné vojenské a ekonomické kapacity.

Pokud by se ale nakonec diktátor přeci jen odvážil na Ukrajinu tak, či onak zaútočit, odpověď Kyjeva bude tvrdá a bude vyžadovat mnohem méně úsilí, než kolik vynakládá například při útocích na ruskou energetickou infrastrukturu. Největší běloruská rafinérie v Mazyru leží jen 45 km ukrajinské hranice, což dokonce není ani deep strike útok, který by mohl celou rafinérii srovnat se zemí. Existuje také rafinérie v Navapolacku, která by pro ukrajinské drony rovněž nebyla zásadním problémem.

Lukašenko si je toho všeho samozřejmě vědom a nehledě na to, jakou část legitimity mu nyní dávají Spojené státy, při zapojení do války se nikdo dnešního Washingtonu na odpověď ptát nebude.

Zapojí se proto Bělorusko do války? Stát se to samozřejmě může. Bylo to nepopulární rozhodnutí, pro běloruskou ekonomiku naprosto sebevražedné, nicméně vyloučit to nelze nikdy. Vsadil bych si na to peníze? Ne. Pravděpodobnost je z mého pohledu dosti nízká, byť ne nulová.

Vážení čtenáři,

Jestli pro vás moje analýzy mají cenu, staňte se předplatitelem na Forendors. Za cenu dvou káv měsíčně dostanete bonusové analýzy, které jdou do hloubky jak rusko-ukrajinské války, tak i evropské bezpečnostní a zahraniční politiky, a zároveň pomůžete s dalším rozvojem blogu.

Ikona [$] je na jednorázový příspěvek. Díky, že u toho jste.