Spankingové Kasíno 🎰 Jánočka🔥 - akce z jejího pohledu 😄😅🔥

SPOLEČNÉ KASINO – květen 2026

…..přicházím do VIPD se zpožděním. Zdržela jsem se cestou v jedné nedaleké hospůdce, abych si oblékla patřičné nadkolenky, průsvitné, síťované, abych se učesala, přehodila spěchavé botasky za mokasíny atd. … zvoním na VIPD a čekám, jaký ton a hlas se do něj ozve. Je to Paní Vychovatelka (dále ve zkratce PV) a nezní ani nějak strašidelně, nicméně nějaké prupovídky při otevírání dveří provází. Mrzí mě, že jsem zapomněla vodní pistolku, tak dobrou věc pro prvotní navázání kontaktu s novými lidmi, abych se tolik nebála...pistolka není, v boční kapse batohu nalézám kapesníčky. Již na chodbě mě vítá PV s velkou grácií, kterou si za to zpoždění vlastně ani nezasloužím...“tak co maturita?“...“no jo, mám to - za 3..“ :-) PV mě pochvalně objímá a je ráda, že jsem vůbec zkouškami prošla….Jsem netrpělivá a mám trochu pocit, že PV zdržuje (ovšem z lásky a pro mé dobro) a už nakukuju do dveří, mají mě čekat dva nebo tři chlapi, vůbec jsem si totiž s počtem lidí nebyla jistá. Jsem hodně zvědavá, co tam bude sedět za blázny. Držím v ruce kapesníčky a hážu je na vysokého chlapa v bílém tričku, sedícího na gauči...aby ihned zaznamenal, že jsem vzteklý, nevychovaný zmetek, se kterým nebude radno si zahrávat..:-(

Vcházím dovnitř se srdíčkovými brýlemi, v saku, v krátké sukni se síťovanými nadkolenkami, s růžovou kšiltovkou...upravuji si límeček saka tak, abych to měla jako Elvis Presley...PV mi říká, abych si sundala ty brýle...říkám, že ne, že ji přece nebudu poslouchat a dodávám, že jsem přeci rocková hvězda, tak nic nemusím...jsem drsná před chlapci, usazenými na gauči a židličce...říkám si v duchu, že chlapce sedět jen tak rozhodně nenechám...načež PV rozhoduje, že vlastně hned za tu drzost dostanu, chystá židličku a bere do rukou řembič ...no to snad ne, takhle hned na začátku?!?!? … a vlastně předtím jsme se s hošanama seznámili, takže Michelin, Ogar a říkejme mu Honza (chlapec v bílém tričku)...“tak a od každýho dostaneš tři rány...zohni se tady“ – rukama se zapírám o židličku a v sukýnce čekám...je to srandovní, protože kluci jsou hodně opatrní a říkám si, že chlapi tady mají ženskou, tak se budou bát dát ránu...no jo, dodávám, že to bylo teda slabý a sundávám milostivě srdíčkové brýle….

Na stole stojí vína, pravá moravská slivovice z roku XX od Ogara, nějaká minerálka, brambůrky, preclíky a oříšky v mističce, nakrájená jablíčka, hrozny a další :-) Obyčejná krabička s kartami by se v té změti snad i ztratila, ale měla jsem pocit, že na stole svítí. Paní Vychovatelka však dodává, že kostky nejsou, jedině kostka v mobilu….ach jo, takové zanedbání… Ogar byl taky trochu zaskočen, načež já jako NEznalec pravidel hry jsem přijala návrh PV, že hru lze hrát i jen tak s kartami, nač to komplikovat a ostatní už to neřešili... Ogar si aktivně přivezl, ukázal tabulku s jeho pravidly hry, která na mě působila stejně akademicky jako maturita, ze které jsem utekla ihned jak to bylo možné – tedy návrh dobrý, ale v ten den hodně náročné na prohlížení...

Všichni jsme oblečení, chlapi mají kraťasy, tričko a někdo i vousy. Připíjíme si na zdraví a na absolvovanou maturitu...vína všude dosti. Čekám, jak se domluví pravidla, protože nechtěně vytáčím PV větou „mě je to jedno“ na vše, co se mě zeptá ...po dlouhém vypjatém období jsem přišla do VIPD opravdu nechat věci plynout a oddat se hře :-) ...a na výprask jsem se cítila tak z půlky, věřila jsem, že si to vyžerou hlavně chlapci a já budu většinu času popíjet to červené víno a sledovat dění….joo a ze hry se vyřadil jediný nástroj – hádej jaký?

Klapka - začínáme

Hra začíná, máme první kolo, při kterém stále nějak nerozumím pravidlům, tak to nechávám ladem….první dostává Michelin, ani netuším už od koho...prostě mým úkolem bylo pouze snímat karty, to mi šlo a měla jsem spoustu času si prohlížet mužstvo, které si zase pořád prohlíželo a sledovalo mě :-) kromě Michelina – pro něho už jsem okoukaná. Říkám si, že Ogar s těmi vousy, ten bude asi mlsnej … pořád se tak nějak usmíval, moc toho nenamluvil, ale když něco pak řekl, tak PV vždy dbala na to, aby ho šlo slyšet a vždycky na něho nějakým způsobem dala...Honza, vysoký chlap v bílém tričku neustále, snad nejistě přeslapuje z místa na místo. Buď je to nejistotou nebo je moc natěšený, nebo se nudí?? … a říkám si, že ten bude v pohodě, určitě bude hodnej … kola jedou, snímáme a často přichází řada na Michelina v pánských tangách … mám jej vyplácet, a tak jej vyplácím správně sestersky přes koleno a ten naříká, jako bych mu snad ubližovala...zlobivec jeden!...PV dodává, že je to hérečka a ať ho chlapi nešetří….

Ogar

...v jiném kolem nastavuje zadek Ogar, který při každé ráně ani nehlesne….což je obdivuhodné a provokuje mě to k tomu, že když jej mám vyplácet já, vůbec neřeším intenzitu rány a biju snad z plné síly ...totéž vnímám u Honzy, protože když je vyplácen, ani nehlesne...a tak si říkám, že tady se s těmi pány rozhodně nebudu nad ničím rozpakovat a ono je to přece nemůže vůbec bolet….blbý je, když při nějakém kole jsem na řadě já...vzpomínám si, že snad jako první nástroj na mém pozadí, je hvězdička….BTW.nástroj v prvních kolech vybíral ten, který dostával...nejnižší karta znamenala, že dostanu, nejvyšší karta, že dávám...později se to proměnilo tak, že ten, který dostával už nemohl dostat v kole následujícím, protože k někomu by se rány vlastně snad ani nedostaly...na to přišel Honza, který neměl štěstí v kartách a dostával málo – vyplácel ale nakonec vždy dosti a důkladně...a když jsem tedy byla na řadě já, tak musím uznat, že chlapci byly opatrní, takže jsem měla dosti prostoru je trochu pozlobit...například ještě v začátcích hry, kdy Ogar byl již ve svých pivních trenkách na stálo, tak jsem ho plácla mimoděk přes zadek ...udělala jsem to jednou, podruhé a potřetí už jsem věděla, že nám tu bliká červená a Ogar se mračí zle...jsem totiž na něho neomalená – biju a biju, intenzivně a rychle počet ran, které si chlapec snímnul – proč ne, že? To se mi ale vrací, jakmile se dostávám pod jeho ruce já, bolí to a prosím PV, aby mě zachránila …

Honza

….totéž se mi děje s Honzou, u kterého jsem ještě tvrdší, protože se mi tak nějak zdá, že by možná ocenil, když budu drsná, a tak se napřahuji a rozpřahuji velmi vehementně, aby rána byla patřičná a velmi citelná ...jo, je to fakt dobrý, užívám si to, že sílu a energii nemusím nijak krotit, zadek má hezky vystrčený a nemusíme na nic čekat….aaaaaa, rána,….rána….aaaaaaaa rána ...jupí, to je taaaak super :-) :-) a ono ho to snad ani nebolí???….. parádička, zapomínám kolik mu mám správně dát a doptávám se, protože mě udělování vlastně plně fascinuje při každé ráně na tomto bělavém, bezsrstém, houževnatém pozadí ...nedá se to snad ani popsat, protože vínečko v krvi, adrenalin z kol a zvědavost, jak se to odvíjí mě plně pohltila...nicméně toto rozparádění nad Honzovým zadečkem mě pak stojí draho. Honza totiž asi zjistil, že svým jednáním si asi nejspíš neustále koleduji a tak když mě má vyplácet rákoskou a zlobím mu u toho, vysloužím si rány další, než kolik jsem si jich nasnímala ….když jsem chlapce tak různě stále „točila“, tak PV – hodná Paní Vychovatelka, ačkoliv viděla, že se zase neumím chovat, chránila mě, aby mi chlapci nedali více, než kolik bylo na snímnuté kartě … jo, Paní Vychovatelko, jste anděl – velmi děkuji, zpětně si uvědomuji, že jste předcházela zvrtnutí hry do týrání Jánočky :-) ...avšak, když už jste mě chtěla hájit potřetí, tak jsem uznala, že Honza má pravdu a ty dvě rány rákoskou navíc jsem si dobrovolně nechala dát….jééé, ten to tak hezky uměl ...“zůstaň v pozici...nedávej tam ty ruce…“ :-) to mi mohl ještě přidat, že? ...šetřila jsem si ale ještě zadeček na Ogara, protože jsem mu jako bolestné za mé drzé chování vůči němu chtěla dopřát, že mě vyplatí alespoň 10 ranami jeho vlastně měkkým opaskem :-)

Už do polonaha

….Čas běžel, já už velmi dobře poznala pravidla hry a vína v lahvi ubývalo, pak ubývalo i ve druhé lahvi a já už dávno byla jen v růžových kalhotkách s dvěmi mašličkami vepředu a chlapci ve trenýrkách a Michelin tedy v tangách… víno kolovalo krví, pot na čele i na zadečcích byl již patrný a kdosi – myslím, že Michelin pronesl, že bychom se mohli přestat stydět a budeme všichni na holo, protože stejně se vyplácí na holo ...koukám, chlapi to moc neřeší, trenky mají ihned dole a já tedy svlíkám kalhotky, ačkoliv se stydím, nebo bych se měla stydět a mám to takové smíšené...taková ostuda, „Paní Vychovatelko, doufám, že mě před děvčaty z VIPD nepomluvíte“ ...naskýtá se mi pohled na tři chlapce naháče a dělám, že to nevidím…

Nemeškáme, vlak je rozjetý, Paní Vychovatelka říká něco o tom, že by se k nám přidala, ale pak dává couvačku, že do takhle rozjetého vlaku raději naskakovat nebude ...raději rozlévá do prázdných sklinek a ptá se, jestli nechceme ještě něco dalšího jíst a nabádá nás ke konzumaci, ale...čas kvapí a karty nečekají….snímá se…....probíráme mezitím nějaká témata jako třeba, že ženský klitoris má také topořivé tělísko a vůbec jsme se nedostali k tomu, že Paní Vychovatelka je sama sobě jak bičem, tak muklem …

V nahatých pozicích jsme se tu a tam střídavě všichni, kromě PV, ocitali, a když jsem měla možnost vybírat nástroje, tak jsem se snažila vybrat vždy něco „lidského“, ale jakmile došlo ke změně pravidel, vybírala jsem i takové nástroje jako je velký drátěný kartáč a tak…

(Vsuvka: ...ještě než jsem vůbec dojela do Prahy, ale už jsem seděla ve vlaku – napadlo mě „no, snad mě PV nenechá vystavit takovému ponížení, že jeden chlap mě bude držet za nohy a druhý za ruce ….přes bobík…) ...ale týýýýjo, stalo se ...zavřela jsem oči, Michelin mě držel za ruce ...klapka (tzn. plácnutí na obě půlky oběma rukama Honzi)... a už se do mě Ogar pustil – vařečkou? tawsem nebo zase hvězdičkou?, která mi byla ten den osudná. Btw. Ogar se stále vyžíval v tom, že určitě karta vyjde na mě a určitě opět dostanu hvězdičkou…..neeeeeeeeee….nicméně v té pozici jsem se fakt ocitnula. Nevěděla jsem v tu chvíli co je horší, zda mít zadek natočený na PV nebo to, že mě kluci již nemilosrdně drží za všechny končetiny a nemám žádnou možnost pro únik...a už to jelo...myslím, že se chlapci spotili, stejně jako já. Kladla jsem si v duchu otázku, proč už mě to tak bolí...vždyt jsem zase tolik nedostala….asi o půl páté říkám nahlas , že už to dost bolí...že by to víno? Nebo že by pokročilí čas? ….

Už to bolí

…...ale vnímám, že nejsem jediná. Vznikla nám situace, že Michelin, ten nepořádný bráška má dostat 40 ran rákoskou na holky...trochu mu závidím tu rákosku a poslouchám, jak si bráška stěžuje, že je to moooooc...schválně – rozbrečí se? ...to ještě neví, co ho čeká potom. Někdo navrhuje, že 20 ran mu vezmeme a podělíme si je...Honza s pocitem, že dostává málo si vmžiku přebírá 10 ran a já už neváhám a říkám, že já si beru dalších 10 ran …. PV na výsostném křesle nestačí zírat i přes silné brejle a podivuje se, že jsme najednou tak solidární s Michelinem, který řve při každé ráně...byl to snad Ogar, kdo vyplácel a od něho to prostě bolí. Ale ta rákoska na holky má prostě své kouzlo, Michelin si s potem na tváři odkroutí 20 ran a jde na řadu natěšený Honza, který opět nehlesne ani hlásku...pozice je u zdi. Jo, prostě má to své kouzlo ….stoupám si ke zdi a nečekám dlouho pro ránu, Honza mě upozorňuje, abych držela pozici, dostávám přídavek za to, že nedržím ruce u zdi...to se mi snad zdá, Michelin ještě do toho kecá, že viděl, že jsem tu ruku dávala dolů...sled ran byl svižný...v alkoholovém opojení se na Michelina nezlobím a snažím se udržet pozici, protože Honza je zkrátka přísný a Ogarovi pomáhá….

Zase si povídáme, o něčem, už ani nevím o čem a tak nemeškám a sedám si do klína Honzovi...tam mě to zrovna táhlo. PV nic nenamítala, chlapi se nepobili, že by na něj žárlili a já se tetelila radostí nad pevným stiskem,kterým mě přidržoval, abych se mohla opřít zády...život je jen jeden, není čas se stydět a je potřeba Honzovi projevit náklonnost…

To nejlepší nakonec

Přichází další kolo...mám vyplácet Honzu...kola se točí, kola mlýnská, kola vlaku, čas jede, vlny se vlní a ran jen přibývá a neubývá...vyplácím Michelina, vyplácím Ogara, Honza vyplácí mě, já jeho...dokola, dokolečka a pak mám zase vyplácet Ogara a vkrádá se do mě myšlenka, že bych si chtěla na někoho z těch (pro mě nových) chlapů sáhnout….ale jak to jen provést, aby to neviděla PV? U Ogara si dovolím při pohlazení sjet ručně níže, ale vidím, že světločivný a všudypřítomný zrak PV si toho asi všimne a nedovolím si raději nic...

Během odpoledne se sbíhá tolik různých situací a ran, že to nelze ani všechno popsat. Ale s přibližováním se k páté hodině bylo evidentní, že nikdo nechce být tratný a nápady v hlavách je potřeba uskutečnit. Vím, že mám zadek už bolavý a v zrcadle jsem viděla, že je už fialový a že mě rány zkrátka už vážně bolí...přemýšlím, jak si ulehčit situaci, aby mě při dalším kole rány tak moc nebolely a navrhuji novou pozici….Mj.pozice přes kozlík, u zdi, přes koleno (tam jsem byla snad nejčastěji já), přes židli, přes polštář na gauči se vyčerpali a já opravdu pátrala v hlavě nad pozicí, ve které mě to nebude tolik bolet...vymyslela jsem svíčku...PV mě podpořila….jo, svíčka ještě nebyla. Nenapadá mě, jak to provést, ale PV má své finty a říká co a jak...gauč, polštářový velký trojuhelník...v kartách vyhrává Ogar (jakože dostane on) a ten se ptá, jak má jít do pozice svíčky...PV ukazuje, jak se nasedá na lopatu...ano tedy, budiž...Ogar již ví, nasedá na lopatu a čeká na rány, uděluje je Honza – rákoskou, no jo týýjo a jde to ráz naráz ….další kolo a vyhrává – HONZAaaaaa, potlesk a tebe si chlapče vychutnám, stačí mi se jen dívat….ještě že chlape nevíš, co všechno já vidím. PV mě navádí, abych mu podržela nohy, Honza je jinak moooc poslušný a šikovný a drží jako přikutý … PV se nechce pustit této polohy a už mi ani není jasné, zda v dalším kole jsem snímnula opravdu nejnižší kartu já, ale ocitám se i já v pozici svíčky. Ulehám na trojuhelník a chlapci si stěžují, že jsem moc nízko, podruhé taky, no tak potřetí už to bylo správně – beztak si mě chtěli prohlédnout ze všechn stran při akrobatických pohybech z gauče na gauč……. a měl mě s nejvyšší kartou vyplácet Michelin, a vyplatil mě a ano, je štěstí, že jsem si tuto polohu předtím navrhnula, protože rákoska dopadala na nižší část zadečku a ne doprostřed (mj.prostředek mám zrychtovaný, fialový až hrůza…) …

Tektonický střet s PV

…...no a pak už se čas navršuje, takže do svíčky pěkně, takticky a zkušeně navádí nyní PV Michelina ...řekla bych, že to byl bod nějakého tektonického zlomu nebo čehosi, protože nyní již otevřeně PV přiznává, že jí chybí si taky do někoho třísknout a už neváhá, bere do rukou rákosku na holky a vrhá se na Michelina … měl snad zase schytat 40 ran rákoskou a tak mu PV vysazuje 20 ran v pozici svíčka, kde mu de facto vyčiňuje, že na Jánočku byl už hodně přísný a že mě už hodně sekal (mě to tedy nepřišlo a jemu asi taky ne), nicméně PV se neodmlouvá a pak dalších 20 ran schytal přehnutý přes ten trojuhelníkový polštář….sleduji, co to dělá s Ogarem a Honzou a ti zase sledují, jak vyvádí Michelin, který se snad už plazí po každé ráně po trojuhelníku...byla to hrana nebo co to bylo? Nicméně, PV nevypadala, že by jej trestala trestně, nýbrž jakoby ho jen tou rákoskou lehtala...vidět takovou směs různých obrazů, které se přede mnou při tomto vyplácení promítali ve mně zanechává stále otazníky a údiv ….

Už je čas, Paní Vychovatelko!

Ogar ví, že už je 17 hodin, a domluva byla v tu dobu skončit...to se respektuje a říkám si, že končíme v nejlepším a v nejlepším se má přestat...vím však, že chci Ogarovi dopřát 10 ran jako bolestné, že jsem na něho byla drzá a snad i neuctivá a tak navrhuji, aby mi vyplatil 10 ran jako bolestné…chlapec se neupejpá a na gauči čekám...- po první ráně si nadávám, že jsem už uplně vygumovaná, že jsem chtěla být tak hodná...no nic, vydržela jsem to, jsem šťastná za vyzkoušení si dalšího opasku a usuzuji, že opasek to není špatný, ale přijde mi nakonec měkký...tímto se obecenstvo nechalo ale strhnout k dalšímu vyplácení a PV snad navrhuje, že vyplatí Ogara samotného na cestu a ten dostane a až dostal, tak se teprve ozval, že o to vlastně moc nestál….pozdě...- líná huba, holé neštěstí, není to tak? Nevím, jestli jsem dostala na cestu ještě od Honzi, ale PV pak rozhodně rozdávala na cestu všem, protože to bylo prostě super …

Víno je dopité, už se všichni oblékáme, už je snad půl šesté a Ogar asi nestihnul vlak, kterým chtěl původně odjet, stejně tak Michelin pojede jiným vlakem, než původně plánoval a mě? - mě to bylo ten den všechno jedno :-) A abych nezapomněla, poprosila jsem PV, aby nás všechny čtyři vyfotila….ooooo, jak to bylo elektrizující, když mě chlapci sevřeli z boku, abych prostě držela tu zatracenou pozici! :-) ...myslím, že odchod se neobešel bez nestydatých plácanců po zadku, kdo komu co jak...si musí domyslet každý sám…

Naše čtyřka odchází z VIPD a až teprve nyní zaznamenávám, že Michelin je snad opilý??? ...PV na cestu dodává „posaďte ho na správný vlak…“...do háje, Micheline, já si vůbec nevšimla, že ses tak zřídil, proto asi tak vyváděl na tom trojuhelníku…dva velcí chlapi, malý Michelin a Jánočka se táhnou na vlak a jdeme špatně, tedy Honza říká, že existuje lepší, kratší cesta...

….,když sedím na ohnivém zadku ve vlaku a nehýbu se, je to dobrý a promítám si v hlavě všechno, co se událo, resp.stále jsem ve VIPD. Potřebuji si odskočit a na růžových kalhotkách zaznamenávám krvavé stopy ….týýjo...zadek tepe, vracím se k nástrojům, které byli použity – vařečka, řembič, hvězdička, tawse, rákoska na holky, rákoska Thajská, pak ještě nějaká silnější, opasek od Ogara, dřevěné pravítko a další...nakonec si uvědomuji, že jsem Michelina nehlídala při popíjení slivovice z Moravy, sledovala jsem totiž jen sklenky červeného vína...proto se tak zlil. Ogare – vidíš, co jsi provedl? Za to bys měl dostat 30 ran řembičem :-)

A co se týče statistiky/počet ran, kdo, komu, kolikáté kolo….v průběhu kasina – s dotazy se obracejte na PV.