Krymem to začalo a Krymem to také končí?

Úvod

Konec února roku 2014, Rusové zbaběle zabírají ukrajinský Krym, navzdory všem smlouvám o přátelství, dohodám o respektování hranic a mezinárodnímu právu, které zakazuje měnit hranice silou. Za pár týdnů provádí “referendum”, na základě kterého prohlašují poloostrov za svůj. Pár měsíců na to spouští jatka na Donbase, která nakonec budou trvat dalších osm let, než Putin rozhodne o spuštění plnohodnotné invaze do země, která měla čtyřicet milionů obyvatel.

To vše na základě pohádek, které dostával od svých zpravodajských služeb, které ho měly přesvědčit o tom, že ruské tanky budou přijaty chlebem a solí místních obyvatel. Namísto rychlé změny režimu, ve kterou ruský diktátor doufal, přišla velká válka, která trvá do dnešního dne a která stála život stovky tisíc ruských vojáků a trvá o rok déle, než jak dlouho trvala tzv. “velká vlastenecká válka”, na kterou dnes připadá 85. výročí. Trvá vlastně déle než první světová a zdaleka nyní vyloučeno, že svojí délkou překoná i tu druhou.

Po pár měsících bojů, které vedly k tomu, že Rusové byli nuceni odejít od Kyjeva, Černihiva či Sum a byli vypráskaní z Chersonu a velké části Charkovské oblasti, bylo jasné, že tohle bude na dlouho. Že válka přejde do opotřebovávací fáze a Ukrajinci prostě budou muset Rusy vyčerpat natolik, že nebudou schopni dalšího boje.

I Kremlu po nějaké době došlo, že bude muset převést svoji ekonomiku na válečnou a mobilizovat stovky tisíc lidí, protože armáda, se kterou do invaze vstoupil, byla z velké části zlikvidována. A tak se také stalo, přišla mobilizace několika set tisíc nových vojáků, milion Rusů utekl do zahraničí a ekonomika se dostala do stavu, kdy dvě pětiny rozpočtu jde na válku.

Přineslo to ale Rusku rozhodné vítězství, po kterém Putin tolik prahne? Asi těžko a poslední měsíce ukazují, že to nejhorší ruskou společnost zřejmě teprve čeká. Ukrajinci díky tlaku války přišli s novými řešeními, jak ničit důležitý pilíř ruské ekonomiky, Západ, navzdory tomu, jak se zachovaly Spojené státy, od podpory Ukrajiny neustoupil, spíše naopak. A ruská armáda v posledních měsících díky shodě mnoha faktorů a okolností vykazuje spíše negativní postup. Co tedy čekat dál?

Ukrajina má iniciativu

Ukrajina má po několika letech iniciativu. Ne kvůli tomu, že hoří Moskva, Petrohrad nebo vojenské závody jako ten ve Voroněži dnes dopoledne, ale proto, že jde pouze o špičku ledovce. Ruské ztráty už nějakou dobu převyšují ruskou schopnost tyto ztráty kompenzovat. Nábor jde velmi těžko, jak psal nedávno Janis Kluge. Ti, co se do války hrnuli, už buď zemřeli zrovna bojují. Nepomáhají ani vyšší bonusy, kvůli kterým se regiony dostávají do stále větších finančních problémů.

Stejně tak ale nepomáhá ani zastrašovací kampaň proti ukrajinské infrastruktuře a dennímu teroru civilistů (stejně jako nefungovaly německé údery pro Británii před 85 lety). Zóna smrti, která se začala budovat loni v létě, dospěla do fáze, ve které Rusko nemůže vést mechanizované útoky, stejně jako nemůže provádět manévrovací válku. To, co Rusům zbývá, je útok malými pěchotními skupinami, které přinášejí obrovské množství ztrát, které tento měsíc mohou dosáhnout až 40 000, jak jsem o tom psal minulý týden.

V nedávném rozhovoru ukrajinský ministr obrany Mychajlo Fedorov uvedl, že ruské ztráty na kilometr čtverečný vystřelily z 67 na 252 v květnu (cílem je mít stabilně více než 200 Rusů na jeden kilometr). Dodal také pár dalších zajímavých čísel. Podle jeho slov se nyní ztráty pohybují kolem deseti ku jedné v ukrajinský prospěch s tím, že se Ukrajina chce dostat na dvacet. V tomto ohledu je podle něj nyní trend superpozitivní.

Fedorov je obecně v tomto příběhu velmi důležitou postavou. Ukázalo se totiž, že pokud na takto důležitý post dostanete kompetentního člověka, který má jasnou vizi, můžete dostat také velmi kompetentní výsledky. Jako pár příkladů lze uvést velmi důležitou a zahájenou armádní reformu, která má dostat vojáky, kteří svévolně opustili jednotku (kterých je okolo 200 tisíc) zpátky do armády. Došlo k vypnutí Starlinků pro ruskou armádu, na čemž se Fedorov osobně podílel. Lépe fungují také nákupy, kdy se díky optimalizacím (a finančních tlakům) dokázalo ušetřit dostatečné množství peněz na nákupy dronů, kterých obrana nakoupila za poslední čtyři měsíce víc než za celý loňský rok.

To je ovšem víc než důležité, protože právě drony sehrávají klíčovou roli v tom, že nynější válka vypadá tak, jak vypadá. Ať už jde o ty krátkého dosahu, které ničí ruskou pěchotu a techniku, tak i middle-strike drony, které momentálně likvidují ruskou logistiku a prostředky protivzdušné obrany, tak i ty deep-strike, které podle ukrajinských odhadů vyřadily z provozu až 40 % ruských rafinérských kapacit. A výroba stále narůstá, Ukrajinci škálují, i díky spojencům.

Evropa se nezalekla

Právě spojenci jsou velmi důležitou proměnnou v ukrajinském úspěchu. Jakkoli totiž můžeme být nadšení z ukrajinské schopnosti adaptace, hledání efektivních řešení a schopnosti tato řešení implementovat v řádů dnů a týdnů, jsou to většinou evropské peníze, které Ukrajině umožňují dále bojovat.

Pryč jsou časy, kdy Ukrajinci museli žádat svolení k tomu, aby mohli útočit na ruské cíle na ruském území. Pryč jsou časy, kdy se Němci báli následků ruských výhrůžek. Po čtyřech a půl letech války dnes málokdo přidává jakýkoli význam Putinovým slovům při plánování dalších kroků. Spíš naopak. Mnohé evropské země šly ještě dál, protože pochopily, že ukrajinská zkušenost má mnohem větší hodnotu pro vlastní obranyschopnost, než strach z toho, jestli opilý Medvěděv nebude vyhrožovat jadernou anihilací všeho a všech.

Hned v několika zemích se vyrábí zbraně pro ukrajinskou armádu. Od dronů, přes rakety až po prostředky protivzdušné obrany. Vezměte si takové Hornety, které nyní likvidují ruskou logistiku na jihu. Nebo střely Ruta, jejíž modernizované verze se nyní testují na Ukrajině. Projekt Octopus, který pomáhá s vývojem a výrobou interceptorů, které jsou nasazené na Ukrajině. A v neposlední řadě softwarová vrstva, kterou poskytuje Palantir.

Západní, zejména evropští spojenci, se plně sžili s myšlenkou, že ukrajinská schopnost bránit svoji státnost, je zároveň investicí do své vlastní obrany. To samé platí i na unijní úrovni, půjčka 90 miliard dovolí Ukrajině bránit se minimálně další dva roky, sabotovat se ji nepodařilo ani Putinově rohožce Orbánovi.

A řešení a společná výroba budou pouze narůstat s tím, jak moc se zbraně v ukrajinských rukou osvědčí, což prostě Rusům opravdu nepřidává.

Tíživá situace pro Rusko

A nepřidává jim ani vlastní rozpoložení. Íránsko-americká válka, která vystřelila ceny ropy nad sto dolarů a měla Rusům pomoct s obrovskými deficity, se zdá být u konce, aniž by kremelskému rozpočtu výrazně pomohla dostat se z problémů, do kterých se totální válkou proti Ukrajině dostala.

Civilní ekonomika sotva přežívá, některá odvětví se pohybují na hraně klinické smrti, inflace roste, úrokové sazby jsou stále příliš vysoké na to, aby dovolily jakýmkoli smysluplným investicím a rozvoji vůbec existovat. A světlo na konci tunelu nikde. Neexistuje jednoduchá cesta ven, která by lusknutím prstu pomohla Putinovi překonat nadcházející problémy.

Do toho všeho se začíná rozšiřovat problémy s pohonnými hmotami. Ukrajinské údery na rafinérie začínají dávat své plody. Úroveň exportu klesla na několikaleté minimum, úroveň zpracování také. Rusko je nucené dovážet benzín a naftu z Běloruska. Už to není zdaleka jen Krym, který přišel o benzín. Jsou to příhraniční regiony a nejen ty.

Reakce Kremlu je ale v tomto smyslu nijaká. Namísto toho, aby přiznal, že problémy existují a nejsou malé, tak mlčí. Peskov mluví o tom, že Rusové panicky nakupují a dělají to naprosto zbytečně, protože problém s pohonnými hmotami není tak velký či spíš neexistuje. Že prý se něco podobného dělo během pandemie, kdy lidi skupovali pohanku. Jen je teda jeden podstatný rozdíl, že pohanku nikdo denně nebombardoval.

Když k tomu všemu připočteme sociální napětí, zákaz internetu, zejména Telegramu, na kterém nemalá část ruského podnikatelského byznysu stála, tak dostaneme kombinaci, která nevěstí nic dobrého. Pro Kreml. Zbývá už jen sáhnout na vklady obyvatel, protože zkrátka rozpočet nemá peníze. A nahradit je třeba kupóny, například na benzín.

Ukrajina nebude přestávat

Ale v podobné situaci jsme už přece byli, může někdo namítnout. A to, že Rusové mají problémy, jsme už taky slyšeli. Ne takových rozsahů a ne s narůstajícími ukrajinskými schopnostmi. Právě narůstající ukrajinské schopnosti, kdy je Kyjev schopen za noc vypálit více dronů než Kreml, jsou novinkou, která mění pravidla.

Jak si myslíte, že bude vypadat Bělogorod, Brjansk ale třeba i Moskva, pokud na podzim dojde k další kampani proti ukrajinské energetice? Myslíte si, že bude výrazně odlišná od toho, co se bude dít v Charkovu, Sumách nebo Kyjevu? Zelenský nejednou zopakoval, že Ukrajina bude odpovídat zrcadlově, což jinými slovy znamená, že na ruský masivní nálet bude připadat masivní ukrajinská odpověď. Jak říkám, ukrajinské schopnosti jsou jinde.

Ukrajina vyvíjí balistickou raketu FP-9, v akci jsme viděli Flamingo (byť ne tak často, jak bychom si asi přáli), vylepšené deep-strike drony FP-2 zasáhly Tumeň, která je vzdálená více než 2 000 km od ukrajinských hranic. Kromě toho Ukrajina usiluje o licenci na výrobu interceptorů do Patriotů, uzavřela s Německem smlouvu na dodávky 600 PAC-3, spolu s Evropany se vyvíjí domácí systém Freya. K tomu všemu se vyvíjí také drony interceptory, které reagují na ruské proudové Geraně. Není to konečný výčet, jen část toho, co v budoucnu bude.

Následky přitom mohou být podobné jako například v Krymu.

Skončí to Krymem?

Krym není zrovna silná karta, pokud bychom se měli bavit Trumpovou terminologií. Navzdory tomu, že z něj Putin po roce 2014 udělal jednu velkou vojenskou základnu, je to ve skutečnosti jeho slabina. Ukrajina zde již dlouhé měsíce likviduje ruské prostředky protivzdušné obrany, opakovaně byl zasažen Kerčský most, po kterém nesmí jezdit nákladní doprava a Černomořská flotila velmi rychle utekla do Novorossijsku, protože prostě neměla šanci přežít.

A poslední týdny ukazují, že bude hůř. Ukrajinská kampaň proti logistice nese své plody a z poloostrova dělá spíš ostrov. Likvidace pozemní mostů u Čonharu, Armjansku a Heničesku přeřezává cesty zásobování, palivová krize se dostala tak daleko, že od včerejška lidem neprodávají pohonné hmoty. Turistická sezóna je v zásadě mrtvá a jet odpočívat na Krym může jen šílenec bez pudu sebezáchovy (ale i takové jsem na Instagramu potkal).

Co s tím Rusko může dělat? V zásadě nic. Pokud ruská armáda nějakým zázrakem nevyšle na Krym desítky komplexů protivzdušné obrany (které jsou třeba schované v Putinově rezidenci) nebo rapidně nezvýší efektivitu svých mobilních palebných skupin, které budou schopné sestřelovat drtivou většinu toho, co z Ukrajiny bude lítat, není nic, co by mohlo udělat, protože hoří opravdu všechno. Od kamionů, přes přístavy, až po elektrárny (ano, harmonogramy na vypínání proudu už jsou na poloostrově taky).

Od “Krym náš” jsme se dostali do stavu, ve kterém si Ukrajina dělá v zásadě co chce. A to je jedna z dalších pák, kterou Kyjev ve vyjednávání získává. Vyjednávání, které Zelenský nabízí už přes rok a na které v Kremlu nikdo nereaguje.

Putin stále urputně ignoruje problémy, se kterými se jeho armáda a ekonomika potýkají. Stále si zřejmě myslí, že přijde nějaký zázrak, který zlomí frontu a dá Rusku strategickou výhodu. Problém je, že je to spíše doufání, než nějaký velký strategický zájem. Pokud se Ukrajině podaří provést armádní reformu, dostat zpět do linie alespoň polovinu lidí, nalákat do své armády více cizinců (na vysoký výdělek) a udržet stávající tempo útoků na logistiku a ruskou ekonomiku skrze sankce dlouhého dosahu, fronta se sama od sebe nezlomí. Ani mobilizací, která odčerpá z ekonomiky další práceschopné Rusy a statisíce jich vyžene ze země.

Neříkám tím vším samozřejmě, že Ukrajina vyhrála válku, že dojde k návratu hranic k roku 1991, ale trend je očividný. A právě Krym může být prvním důvodem, pro který Rusko skutečně a s upřímným úmyslem usedne k jednacímu stolu. Ne pro svou vlastní výhodu, ale zkrátka proto, že nebude schopné dále válku vést.

Vážení čtenáři,

Jestli pro vás moje analýzy mají cenu, staňte se předplatitelem na Forendors. Za cenu dvou káv měsíčně dostanete bonusové analýzy, které jdou do hloubky jak rusko-ukrajinské války, tak i evropské bezpečnostní a zahraniční politiky, a zároveň pomůžete s dalším rozvojem blogu.

Ikona [$] je na jednorázový příspěvek. Díky, že u toho jste.