O pětinu víc vyřazených Rusů. Co přinesla fronta v červnu?

Úvod

Máme za sebou další měsíc ruskéo-ukrajinské války, ve kterém nejen na Ukrajině, ale i mezi mnohými západními analytiky a novináři se začínají objevovat názory, že ve válce nastal zlom v ukrajinský prospěch. Důvodů pro takový postoj je celá řada. Od úspěšných a masivních deep-strike úderů na ruskou energetickou infrastrukturu, která podle odhadů vyřadila přes 30% ruských zpracovatelských kapacit, úspěšné middle strike útoky, které nyní zasahují logistiku na Krymu a okupovaném jihu Ukrajiny, což z poloostrova vytváří spíše ostrov. Kromě toho, se Rusům nedaří postupovat tak dobře, jak by chtěli a už několikátý měsíc v řadě pozorujeme, že Ukrajincům se daří více území osvobozovat než Rusům obsazovat. Pojďme se tedy podívat na to, co přinesla červnová čísla.

Další skok ve ztrátách na živé síle

Již v polovině měsíce jsem psal o tom, že od května pokračují poměrně rozsáhlé ruské ztráty na živé síle. Psal jsem, že pokud budou ztráty tímto tempem pokračovat, Rusové se mohou dostat až na 40 000 lidí vyřazených z boje. Čísla mluví poměrně jasně. Z dat, která publikuje ukrajinský generální štáb, můžeme vidět, že Rusové přišli o celkem 39 290 vojáků. Oproti květnu, pokud tato čísla budeme brát pouze z průměrné hodnoty, tak jde o skok o zhruba 20%.

Zatímco v květnu činily ruské průměrné ztráty 1089 vojáků za jeden den, červnová čísla ukazují 1310 vojáků.

Nejvíce ztrát Rusové zaznamenali druhého, pátého a čtrnáctého června, kdy přišli o 1440, 1550 a znovu 1440 vojáků. V tomto ohledu je nicméně zajímavá jiná věc, o které jsem psal ve svém minulém souhrnu. Jde totiž o to, že v poslední době se počet střetnutí, drží konstantně mezi 240 až 260. Nejde pouze o to, že by to byly všechno ruské útoky, protože zrovna včera vyšel rozhovor s náčelníkem generálního štábu Syrským, který řekl, že na všechny bojové střety, jejichž čísla zveřejnil generální štáb, připadá zhruba 45 až 50% na ukrajinské útoky či protiútoky.

To mě samozřejmě vedlo k tomu, že jsem musel začít přepočítávat čísla, která se publikuji a podívat se tedy na to, jak velkou porci celkových střetu tvoří skutečně ruské útoky. A z čísel která se publikují, to opravdu vypadá, že ukrajinské protiútoky tvoří zhruba 43% ze všech celkových denních střetů. Co se nicméně drží při starém, je fakt, že ruské ztráty jsou konzistentně vysoké, nehledě na to, jestli útočí více nebo méně. Propočítával jsem korelaci právě mezi počtem ruských útoků a počtem ruských ztrát, a korelace samotná je velmi slabá.

Jak můžete vidět na tomto grafu, tak ukrajinské útoky, resp. protiútoky mají narůstající tendenci zhruba od března, kdy vrchol přichází právě okolo května/června, tedy na období, kdy Ukrajinci mají osvobozovat více území, než o kolik mají přicházet.

Jak píší analytici DeepState, Rusové v červnu získali zhruba 84 km² území. Střetů bylo přitom zhruba o 7 až 10 % více než v květnu. Jak ovšem analytici poznamenávají Rusové zřejmě s územím skončí v mínusu, protože momentálně probíhají ukrajinské protiútoky, o kterých se kvůli OPSECu nesmí psát. Úspěchy přitom mají být poměrně výrazně, jak psal včera i Clément Molin.

Kde ruská pěchota útočí?

Nyní pojďme podívat na jednotlivé směry Rusové útočí. Zdaleka neaktivnějším zůstává Pokrovský směr s 1074 ruskými útoky, kde je pozorovatelný pokles 11% z květnových 1211 útoků.

Další pokles, zhruba 8% je v Kosťantynivce, kde ale Rusové mají paradoxně největší úspěch na frontě. K výraznějšímu poklesu došlo také na Severoslobožanském a Kurském směru, celkem o 35 % (ze 131 na 85) či třeba na Orichivském (z 91 na 77) a Kupjanském směru (ze 117 na 109).

Výrazný nárůst nicméně můžeme pozorovat na dvou směrech. V předchozích měsících relativně stabilní Lymanský směr zažil nárůst o 62%, kdy došlo k 530 útokům, oproti květnovým 327. A dále na Slovjanském směru, kde došlo k nárůstu o 303% (ze 117 na 472). Stabilně napjatým a také druhým nejaktivnějším směrem zůstává Huljajpilský, kde došlo k 863 útokům, což je nárůst o zhruba 2 %.

Pak téměř nulovou aktivitu vykazuje Prydniprovský směr (Cherson), který poklesl o 78 % (z 55 na 12).

Čísla generálního štábu tak víceméně potvrzují slova Syrského o tom, že počet ruských aktivit se soustředí zhruba na sedmi, kde čtyři jsou hlavní. Počet aktivních směrů přitom podle náčelníka generálního štábu poklesl, což data sice ukazují spíše u úseků, které nebyly ani předtím nikterak aktivní, popř. je ten pokles relativně zanedbatelný.

Červen je tak dalším měsícem, ve kterém ruské ztráty překročí ruskou schopnost tyto ztráty doplňovat stávajícím modelem náboru (byť se v Penze a okolí začínají objevovat pokusy s nucenou mobilizací a tento model se dá očekávat i v jiných městech).

Ruské ztráty na technice

Začneme tím, co nyní dominuje v informačním prostoru, tj. ukrajinsky logistický lockdown. Zatímco v květnu jsme viděli zhruba třetinový nárůst ve zničených autech a cisternách oproti v dubnu, červnová čísla, představují skok o 50 % oproti květnu. Rusové v předchozím měsíci přišli o 12 878 aut a cisteren, oproti 8 612 kusech v květnu. K tomu, co tato čísla ohledně cisteren znamenají, se vrátím za krátký okamžik.

Důležité je totiž zmínit také to, že pokračují ukrajinské údery na ruské systémy protivzdušné obrany, jejichž vyřazení pomáhá k efektivnějším middle-strike a deep-strike úderům ukrajinské armády. Trend narůstajících ruských ztrát těchto systémů pokračuje třetí měsíc v řadě. Po dubnovém poklesu se čísla dostala až na 60 kusů a nárůst o 43 % oproti květnu.

Z toho, co publikuje například Robert Brovdi víme, že došlo k zásahům nejméně čtyř komplexů Pancir-S1, jednoho komplexu Buk-M3, Tor-M2, oba nebo také odpalovacího zařízení S-300. Kromě toho došlo k zásahům nejméně sedmi pobřežních radarů, dále vzácných radiolokačních stanic Nebo-U, Kasta-2E2, tří systémů R-18 nebo 48JA6-K1 Podljot.

Narůstající je také trajektorie ruských ztrát v oblasti dělostřelectva. Zatímco ještě v březnu Rusové ztráceli v průměru 46,7 systémů denně, v červnu tato čísla atakují 70 systémů. Vyjádřeno v celých číslech, Rusové v červnu přišli o 2074 dělostřeleckých systémů.

Výrazný procentuální nárůst je také v oblasti tanků. Zatímco v dubnu a květnu se ztráty tanků pohybovaly kolem 70 kusů denně, v červnu toto číslo vyskočilo na 103 kusů, Podobný, i když méně výrazný nárůst je pozorovatelný také v případě obrněných vozidel. V červnu Rusové přišli o 197 kusů této techniky, zatímco v květnu to bylo 163.

Nicméně v obou výše jmenovaných případech jde stále o poměrně nízká čísla a potvrzuje se, že při nasycení fronty malými drony, je těžká technika v momentální podobě spíše méně využívaným způsobem o provádění útočných operací, byť i ona má na frontě své místo, jak ukazuje ukrajinský protiútok na pomezí Dnipropetrovské, Záporožské a Doněcké oblasti, kde první fázi tohoto útoku vedla právě těžká obrněná vozidla.

Deep-strike kampaň

V červnu pokračovala intenzivní ukrajinská kampaň proti ruským rafinériím i zbrojnímu průmyslu. Z dat, která jsem bral od sil bezpilotních systémů, víme, že došlo k nejméně 24 zásahům cílů, které souvisí s ruským rafinérským průmyslem. Došlo k zásahům nejméně devíti rafinérií (podle dat ministerstva obrany 11). Mezi největší zásahy patří zásahy v Petrohradu (zásah lodi Bojkij), Moskvě, dále byla zasažena Ilska, Afipská, Kujbyševská, Nižegorodská a řada dalších rafinérií.

Kromě toho Ukrajinci zasáhli několik závodů spojených s ruským vojenským průmyslem. Dvanáctého června byl zasažen závod Toljattikaučuk, který je významným výrobcem komponent tuhého raketového paliva využívaného v ruských balistických raketách Iskander.

Dále byl zasažen závod Azot v Tulské oblasti, který se podílí na výrobě kyseliny dusičné, hexogenu a oktogenu, ledku či třeba metanolu. Dalším významným úspěchem byl závod VZZP ve Voroněžské oblasti, který se podílí na výrobě elektroniky pro Iskandery, Panciry či třeba střely s plochou dráhou letu typu Ch.

Dalším velmi důležitým zásahem byl zásah závodu TItan Barrikady, kam přiletěly nejméně dvě ukrajinské střely typu FP-5 Flamingo s tunovou náloží. Rakety Flamingo zavítaly také do závodu VNIIR-Progres v Čeboksarech (Čuvašsko).

Jak jsem psal výše, kvůli ukrajinským úderům na zpracovatelské závody, Rusové přichází o schopnost zpracovávat ropné produkty, což je i jeden z důvodů, proč se Ruskem masivně rozlévá palivová krize, která zasáhla již desítky ruských regionů, přičemž k ní dochází jak v místech, které sousedí s Ukrajinou, tak i ve vzdálených regionech od Bajkalu (například Irkutsk) až po Dálný východ, například Primorský kraj.

Rusové tak pro zažehnání krize jednají o importu, zejména benzínu, z Běloruska, Kazachstánu a Indie. Vzniká tak paradoxní situace, ve které Rusko s velkou slevou prodává svoji ropu právě do Indie, aby odtud čerpalo hotový produkt s podstatně zvýšenou cenou.

Otázkou tak je, jak dlouho bude tato palivová krize trvat a jestli nakonec povede k větším sociálnímu nepokojům, ve kterých Rusům bude postupně docházet trpělivost se stále zoufalejší ekonomickou situací a stále většímu restrikcemi ze strany ruského státu. Nemluvě o tom, jak se zachovají, pokud dojde k očekávané mobilizaci.

Middle-strike kampaň

V červnu také naplno pokračovala ukrajinská middle-strike kampaň, o které jsem již psal výše. Kromě toho, že Ukrajinci zasáhli rekordní počet aut a cisteren, dochází také k výraznému narušování logistiky okupantům. Ukrajinská armáda zasahoval mosty, které spojují okupovaný poloostrov se zbytkem Ukrajiny s železnou pravidelností.

Například 7. června došlo k zásahu silničního mostu přes jezero Syvaš u Čonharu na okupované části Chersonské oblasti. O dva dny později došlo k zásahu stejného mostu u Čonharu. Zatímco po prvním útoku došlo k zákazu provozu v jednom směru po opětovném zásah byl provoz zastaven úplně.

Dva dny na to došlo k zásahům mostu mezi Heničeskem a Arabatskou kosou, po kterém okupanti uzavřeli provoz. Následující noc byly u Čonharu (kde Rusové tou dobou postavili pontonový most) další zásahy. Ukrajinci následně okolí zasahovali téměř denně.

V noci na 15. června došlo k zásahům most přes Hruzkyj Jelančyk u Novoazovsku, na trase M14, což je hlavní zásobovací tepna do Mariupolu z ruského území. O tři dny později byl zasažen most přes Severokrymský kanál u obce Rozdolne, což je trasa, která spojuje Džankoj s Kerčí. Zásah byl kritického charakteru pro železniční část přepravy.

V noci na 20. června došlo znovu k zásahům v Heničesku. Den na to se Ukrajinci zaměřili na trajekty v Kerčeském průlivu. Ty Rusové používají kvůli výraznému omezení provozu poškozeného Kerčeského mostu. Ve stejný den byly také zasaženy tři mosty. Jeden znovu přes Severokrymský kanál, dále v Záporožské oblasti u Petershageu a znovu most přes Syvaš u Čonharu.

Dva dny na to Ukrajinci zničili důležitý most přes řeku Karačokraku, který se nachází u Vasylivky v Záporožské oblasti, což je jeden z klíčových logistických mostů na Záporožském směru (29. června pak Ukrajinci drony zasáhli ženijní techniku, která se snažila most opravit). Most přes Severokrymský kanál byl nakonec úplně zničen, stalo se tak po řadě opakovaných úderů 24. června. Údery v zásadě pokračovaly denně.

Následky jsou zejména pro Krym devastující. V některé dny krymská a sevastopolská okupační správa přestala palivo prodávat úplně, protože zkrátka došlo. Ceny na poloostrově letí vzhůru (nejen paliva, ale obecně potravin a všeho dalšího, protože se náklady promítají do všech sfér života). Část Rusů začala z poloostrova odjíždět a turistická sezóna, která je jedním z hlavním zdrojů příjmů tamních obyvatel, je ve své podstatě mrtvá. A vypadá to, že bude ještě hůř.

Jak Syrský, tak Fedorov uvádí, že cílem ukrajinských middle-strike úderů je paralyzovat ruskou logistiku a operační týl. Ničeny mají být zásoby v operační hloubce a nakonec donucení Rusů k tomu stahovat své zásoby do hloubky území, což přivede k prodloužení poslední míle a rozbití zásobovacích tras. Fedorov přitom dodává, že je cílem dojít do stavu, kdy Rusové nebudou schopní dostat svoji pěchotu na nulu a tím snižovat počet bojových střetů a nakonec donucení k ukončení bojů.

A bude hůř, slibuje ukrajinský ministr obrany.

Ruské vzdušné útoky

Pro úplnost obrazu války je potřeba uvést také ruské dálkové údery na Ukrajinu. Rusové pokračovali ve své kampani jak proti vojenským objektům (které objektivně také zasahují), tak proti civilnímu obyvatelstvu. Za červen bylo ruskou armádou vypáleno 5 749 dronů, ze kterých bylo zlikvidováno celkem 5 173, což představuje 90 % úspěšnost protivzdušné obrany.

U střel s plochou dráhou letu a balistiky je úspěšnost závislá na typu vypuštěné střely. Celkem Rusové vypálili 180 kusů, z toho bylo zlikvidováno 104, což představuje úspěšnost 57,8 %. Problém je, že v případě střel s plochou dráhou letu typu Kalibr, Ch-101 nebo Iskander-K úspěšnost převyšuje 95 % (zlikvidováno 59 z 62 střel), zatímco u balisticky je úspěšnost podstatně horší.

U balistických raket Iskander-M/S-400 je úspěšnost pouhých 40,6 % (39 z 96), pokud odečteme právě protivzdušné S-400, které jsou přepnuty do režimu země-země, je úspěšnost ještě nižší a pohybuje se na 29,8 % (14 ze 47 tam, kde se nevyužily S-400). Obdobně špatná úspěšnost je také u protilodních a hypersonických střel Cirkon/Oniks, kde se úspěšnost jejich sestřelení pohybuje na pouhých 37,5 % (6 z 16). Ani jednou se přitom nepovedlo sestřelit střely Kinžal a řízené střely Kh-59/69.

Letecké pumy, drony a dělostřelectvo

Důležité je nevynechat také to, jak velký problém představuje využití dronů, leteckých pum a dělostřelectva. V tomto ohledu Rusové také navyšují své údery. Zatímco ještě v březnu Rusové na frontě denně vypustili okolo 8 900 FPV dronů (v květnu okolo 9000), v červnu tento ukazatel poskočil na 9 683, přičemž nebyly úplně výjimečné dny, kdy číslo bylo vyšší než 10 000.

Nejvýraznější je nárůst u použití leteckých pum. Zatímco v květnu jich Rusové shodili v průměru 241 denně, v červnu toto číslo bylo 276 (nárůst o 16 %). Zároveň jde o nejvyšší ukazatel za poslední čtyři měsíce. Nějak tyto pumy sestřelovat nebo rušit je náročné či prakticky nemožné. Právě díky nim se okupační armádě také daří alespoň někde postupovat.

Stabilní přitom zůstává počet dělostřeleckých úderů, který se poměrně výrazně propadl v dubnu a může souviset právě se systematickou likvidací těchto systémů ukrajinskou armádou. V červnu je sice pozorovatelných půlprocentní nárůst (3 123 oproti 3 106), nicméně číslo je podstatně menší než bylo třeba v březnu, kdy Rusové dělostřelectvem pálili na ukrajinské pozice v průměru 3 750krát denně.

Pro úplnost je důležité uvést, že v oblasti využití leteckých pum, se do boje zapojuje také Ukrajina. Ještě v květnu ukrajinský ministr obrany Fedorov ohlásil připravenost letecké pumy Vyrivňuvač od společnosti DG Industry (účastník Brave1 mimochodem). Ta nese hlavici o hmotnosti 250 kg a její dosah by se měl pohybovat od několika desítek až přes 100 kilometrů. Cena se momentálně pohybuje kolem 250 000 dolarů za kus, ale postupující sériovou výrobou se má snižovat.

I pro ruskou pěchotu tak budou nastávat ještě horší časy, než jaké má teď v případě fronty nasáklé drony.

Drone deals a mezinárodní podpora

V červnu také pokračovala ukrajinská diplomatická a ekonomická snaha. Ukrajina schválila transparentní mechanismus exportu svých zbraní. Ukrajinské zbraně mohou nakupovat jen partneři, kteří s Ukrajinou uzavřeli tzv. dronové dohody. Žádosti o nákup přitom mají být vyhodnocené do 30 dnů, práh nákupu je minimálně 15 milionů hřiven, přičemž se na partnera nepřenáší právo duševního vlastnictví a reexport je možný pouze se souhlasem Ukrajiny, přičemž pokud některá země bude export technologií postavených právě na těch ukrajinských, bude 20 % hodnoty exportu převedeno do ukrajinského státního rozpočtu.

Pokračuje také vývoj protivzdušného program Freya, který byl představen společností Fire Point. Společnost vyrábí protivzdušnou střelu FP-7 a vývoje na komplexu se účastní několik evropských zemí.

Na stole také leží několik dronových dohod mezi Ukrajinou a Dánskem, Lotyšskem, Švédskem, Kanadou a Velkou Británií. Lotyšsko je v tomto ohledu lídr, zatímco Kanada vyhodnocuje možnost zapojit se do pomoci v rámci tzv. dánského modelu, kdy se financuje výroba zbraní přímo na území Ukrajiny. Kromě toho došlo také k dohodě o dodávkách 16 letounů Gripen E. Evropská komise mezitím uvolnila 3,9 miliard eur na nákup dronů v rámci tzv. Ukraine Support Loan. Pomoci s výrobou dronů se má zúčastnit také Francie a Finsko, které pomocí záruk ve výši 343 milionů eur od EU mají otevřít celkem 700 milionů eur investic do dronů.

Závěr

Vidíme tedy zlom? Možné to je. Jak jsem psal před několika dny v zamyšlení ohledně Krymu, Rusové nejsou v příznivé situaci a ukazují to i čísla, která vidíme ze všech možných zdrojů. Tempo ruských ztrát má narůstající tendenci a situace se pro ruskou pěchotu se stále zhoršuje. Rusové zdaleka nepostupují tempem, jakým by chtěli (pokud vůbec) a Krym je vyloženě bolestivým místem, které momentálně nemohou žádným způsobem vyřešit.

Stále více indicií ukazuje na to, že problémy s živou sílou budou muset být vyřešeny ještě větším počtem masa, které se na frontu dostane formou nucené mobilizace. V kombinaci s velmi napjatou sociální situaci jak v oblasti nedostatku paliva, tak přístupu ke svobodnému internetu, to také může být jednou z posledních věcí, kterou Putin udělá.

Tak či tak, je zjevné, že momentálně je iniciativa v ukrajinských rukou a sám jsem zvědavý, jak dlouho bude toto otevřené okno příležitostí otevřené.

Vážení čtenáři,

Jestli pro vás moje analýzy mají cenu, staňte se předplatitelem na Forendors. Za cenu dvou káv měsíčně dostanete bonusové analýzy, které jdou do hloubky jak rusko-ukrajinské války, tak i evropské bezpečnostní a zahraniční politiky, a zároveň pomůžete s dalším rozvojem blogu.

Ikona [$] je na jednorázový příspěvek. Díky, že u toho jste.