Den druhý – 452 KM

Pod Štětínem odbočit na 20 a profrčet Německem za čtyři hodiny (vyhnout se těm odpočívadlům s tureckým záchodem). Rostock, Wismar a Lübeck a pak už jen jedničkou až k moři.

Vždycky mě překvapí. Ta blízkost moře.

Jak strašně složité to je a drahé a vysilující a pak se jednou vyspím a jsem tam.

Ocitnu se v Puttgardenu, slyším křik racků a cítím pach moře a přede mnou je ta kouzelná loď do kouzelného světa, která mě převeze zpátky domů.

Scandlines.

V Dánsku už je všechno správně.

Hages Badenhotel v Rodby je rájem pro vyčerpané cestovatele (včetně nasrané kočky). Má bazén, snídani, je neskutečně drahý a já ho miluju celým svým cestovatelským srdcem.

Cikády, rákosí, racci a klid. To je to místo, kde mi začne docházet, co se děje a kde jsem a co dělám. Pokud se někdy vydáte na sever, prosím zastavte se tam. A v budoucnu se v souvislosti s tunelem, jež se staví z Německa do Dánska, v jeho okolí objeví i laguna pro rekreační účely, takže se vykoupete nejen v hotelovém bazénu, ale i v čistém Baltu!

U nás by koncept Hages hotelu nemohl vůbec existovat, protože než by tráva mezi jednotlivými domky stihla dorůst, už by ji nějaký snaživec s kompulzivní poruchou a sekačkou, posekal. (Jo, hotel se skládá z desítek zvlášť postavených domků vkusně umístěných do krajiny propojených dřevěnými chodníčky a intimně ukrytými mezi rákosím, takže máte naprosté soukromí a klid a společnost vám dělají jen kachny a šumění trávy. Ráj, prostě.) Ale v Dánsku je tohle možné.

A proto je mi jasné, že jsem blízko svému cíli.