INFLULETTER #108: Tohle vážně nebylo překvapení
V médiích i na sockách je v posledních dnech zase plno Taryho. Oprávněná kritika na program jeho dětského Tary Campu se valí ze všech stran - od celodenního teleshoppingu přes vulgární rap u rozcvičky až po okázalý flexing s autem za miliony. Než se k tomu ale dostaneme, chceme vám tradičně poděkovat za veškerou podporu i zpětnou vazbu a všem ve Forendors za to, že jsou. Protože díky nim tvoříme i my.
▶️ Pokud jste ještě neviděli, pusťte si naši poslední epizodu Pod vlivem základů influencingu
#deepdive: Někteří lidé se mění, Tary spíš ne.
Taras Povoroznyk alias Tary je ten typ influencera, kterého buď milujete (pokud vám je osm let), nebo ho chcete okamžitě zablokovat (pokud jste rodiče a aspoň trochu vnímáte, jaký obsah u něj vaše děti mohou konzumovat). Tary je zavedené jméno – a to ve všech možných ohledech. Jeho současná kauzička vlastně nemusí nikoho překvapit, pokud si člověk vzpomene, kvůli čemu všemu už v minulosti v médiích vyplaval.
Taras přitom začínal vlastně neškodně u parkouru, kde si neškodnými skoky přes zábradlí a energií získal srdce nejmladších fanoušků. Jenže vzorem pro mládež byl jen do chvíle, než začal naplno projevovat svůj charakter.
První obří průšvih praskl na přelomu let 2018 a 2019, kdy Tary vletěl do veřejného povědomí videem, v němž se ve svém autě řítil po dálnici rychlostí přes 240 km/h, v jedné ruce držel telefon, natáčel se a ohrožoval všechny kolem. Namísto sebereflexe tehdy přišla jen vlažná omluva a výmluvy na „chybu“. Brzdy jeho vozu nestačili ani vychladnout, když se do hledáčku veřejnost dostal výrokem, který ho definuje dodnes.
Tary se totiž definitivně zapsal do dějin českého internetového bizáru před sedmi lety, když obohatil textová meméčka novou hláškou. Stalo se to při autogramiádě, když se ho malý kluk naprosto nevinně zeptal, proč je jeho figurka tak drahá (stála 1 490 Kč), Tary mu bez mrknutí oka vmetl do tváře dnes už zlidovělou větu: „Já nemám drahý merch, ty máš jen málo peněz.“ Reakční scéna vybuchla, organizátoři festivalu Utubering ho okamžitě vyškrtli z programu a obří vlna kritiky ho přinutila celou záležitost vysvětlit tím, že šlo o „naplánovaný sociální experiment“. Tento moment ale dokonale odhalil jeho vnímání peněz a svérázný přístup k publiku, pro které byl do té doby nedotknutelným vzorem.
Tato epizoda ho ale paradoxně plně ponořila do vod, kde loví málokdo. Tary pochopil, že na dětské pozornosti se dají vydělat velké peníze - a tak rozjel neuvěřitelnou komerční mašinérii. Vedle předražených kempů začal dětem prodávat nápoje Tary Drink, sladkosti Tary Sweet nebo oplatkové jedlé peníze Tary Money. Zatímco se spokojeným dětem lepí pusa, výživoví poradci lapají spíše po dechu – hlavní složkou většiny jeho produktů je totiž čistý cukr, palmový tuk a marketingový nátlak na hranici etiky.
A tím se dostáváme k pomyslnému vyvrcholení celého příběhu, které jste v uplynulých dnech pravděpodobně zaznamenali na sociálních sítích. Letní Tary Camp, kde rodiče platí za týden přes 12 000 korun za dítě, se stal virálním hitem z těch nejhorších možných důvodů. Na veřejnost unikla videa z táborového programu, kde Tary:
dětem přímo u jídelního stolu dělá agresivní teleshopping na vlastní značkový merch;
předvádí osmiletým účastníkům své luxusní auto za cca 6 milionů a okázale se vysmívá lidem nakupujícím na tržnicích;
a během táborového programu i rozcviček pouští rapový soundtrack plný vulgarit a explicitních textů.
Omluva po vlně kritiky samozřejmě nakonec přišla. Ale podle tradičního scénáře: vlažně, napůl, s tím, že kritici „nechápou kontext“ a že s dětmi přece mluví „přirozeně jejich jazykem“.
Na podobné věci jsou jakékoli regulace samozřejmě krátké a Tary je sotva člověk, kterému by docvaklo, za jakou etickou hranici se vlastně dostává. Těžko říct, co je horší - zda to, že si vůbec neuvědomuje, jakými manipulativními prostředky exploatuje tu nejzranitelnější skupinu na trhu, nebo to, že to dobře chápe a je mu to úplně jedno.
To si ale Tary musí vyřešit sám (o čemž máme jisté pochybnosti). Co je na tom všem ale vůbec nejsmutnější, je role samotných rodičů. Dokud budou posílat peníze bez kontroly toho, co jejich děti konzumují a čeho se stávají součástí, budou lidi jako Tary dál dojit dětskou naivitu. Protože v jeho světě se lidé nemění - mění se jen výše jeho bankovního účtu.
#cherryontop Když influencerům přeteče ego, občas narazí na někoho, komu jednoduše dojde trpělivost. Londýnský podník Deli at Pelican vyvolal poprask, když si do výlohy vylepil nekompromisní ceduli „NO INFLUENCERS“. Reagoval tak na zástupy tvůrců, kteří si chodili fotit estetické fotky, hodiny zabírali stoly s jedním espressem a vyžadovali jídlo zdarma výměnou za „exposure“. Místo tichého odchodu ale jedna z influencerek rozjela přímo před podnikem kampaň na svůj vlastní produkt. Ukázalo se totiž, že veřejná roztržka mezi „klasickým podnikatelem bez nervů“ a „influencery vyžadující pozornost zdarma“ je pro algoritmy dokonalé palivo. Více se dočtete zde.